Pamětní kniha horního města Kladna

Pamětní kniha hor. města Kladna. Sv. I. Do roku 1946.

Tato pamětní kniha má 498 (čtyři sta devadesát osm) stránek.

Vidí: [podpis nečitelný], starosta.

Ve schůzi městské rady dne 17. června 1921 č. 8233 bylo mi uloženo, bych jako vedoucí úředník popisného úřadu vedl pamětní knihu města Kladna dle zákona ze dne 30. ledna 1920 č. 80 sb. z. a n.

Chtěje úkolu svému plně vyhověti, byl jsem nucen na vlastní pěst opatřovati si potřebná data, neboť nebylo zde dosud žádné souvislé monografie, z níž bych mohl čerpati ani žádného archivu, jenž by mi byl pomůckou.

Paběrky z dějepisu místního nutno bylo shledávati s nemalými obtížemi tím spíše, že co bylo již dříve napsáno zdejším neúnavným farářem P. Jos. Motlem, bylo opět po smrti jeho ztraceno a pouze zbytky dostaly se mi do rukou.

Avšak i tyto překážky možno zmoci a proto ujal jsem se já Josef Vašata, vedoucí úředník popisného úřadu, za starostování p. Karla Kindla a letopisecké komise sestávající z pánů: Karla Stringlera, řídícího učitele chlapecké školy, a Eduarda Lorbera, zlatníka a známého sběratele památek, svého úkolu a hledím, bych nestranně, historicky…

Věrně vylíčil jednak minulost a na základě vlastních zkušeností podal obraz dějů přítomných. Píši o věcech a událostech, jež pokládám za památky hodné a hledím ponejvíce statistickými daty zachovati věrný obraz příštímu pokolení, jež bude z této knihy jednou čerpati.

V Kladně, dne 1. ledna 1922. Josef Vašata, úředník města Kladna.

Horní město Kladno (až do r. 1918 „Královské horní město Kladno“) rozkládá se na 14° 06′ 39″ východní délky (Greenw.) a 50° 9′ severní šířky v severozápadní části středních Čech na jihovýchodním cípu pohoří „Džbánu“ na t. zv. náhorní rovině Kladensko-Buštěhradské ve výši 384 m nad mořem (triang. bod = zámek). Sousedí s osadami: Rozdělovem, Dobrou, Kročehlavy, Újezdem p./Kl., Motyčínem, Vinařicemi. Rozloha města činí 981 ha, 18 a, 74 m².

Na vodstvo je Kladno chudé jednak vzhledem k vysoké své poloze, jednak pro množství uhelných dolů, jež mu téměř veškerou vodu odebraly. Jediný potok, zvaný „Dřetovický“, representuje zdejší vodstvo. Týž vyvěrá pod bývalým dolem „Bresson“ a veden po žlabech spěje sesílen vodou z dolu „Engerth“ a „Prago“ přes Vrapice, Stehelčeves a Dřetovice ku Kovárům, kde se spojuje s potokem „Zákolanským“ a s ním v Kralupech ústí do Vltavy.

Potok „Sítna“, který před dávnými lety vyvěral v lese za nynějšími jatkami, tekl údolím Sítna pod Kročehlavy a poté se spojoval až v místech nynější Poldiny Huti s výšezmíněným potokem, byl stržen před léty při hloubení…

Dnes už jen jméno údolíčka „Sítna“ a povaha terrainu nám ukazuje místo, kudy kdysi tekl. Před léty bylo po levé straně nynější silnice k Motyčínu vedoucí v místech před vchodem ku hřbitovu jakési malé jezírko či spíše močál, kde se říkalo v „Suchoraze“. Lidová pověst pravila, že „nemělo dna“, čímž měla býti naznačena jeho velká hloubka. Zdejší benediktinský velkostatek však močál ten vysušil a proměnil v úrodné pole, takže po bývalém „jezírku“ není dnes ani stopy.

Kladno neleží celé v rovině, nýbrž pouze jeho západní část. Ostatní části leží na svazích a tvoří jakési dvě souběžné údolí sbíhající se na východě v jedno široké, táhnoucí se dále k Dubí a k Vrapicům. Původní městečko Kladno prostíralo se v místech nynějšího náměstí na dosti příkrém východním svahu, kterážto poloha byla zajisté výhodnou jednak blízkostí zámku jako sídla vrchnosti, jednak z důvodů klimatických.

Podnebí zdejší je poměrně drsné a teplota vzduchu průměrně o 8 °C nižší než v Praze, což však není nijak na újmu poměrům zdravotním, jež jsou zde nad obyčej příznivé. Vzhledem ku zaměstnání zdejšího obyvatelstva převážně hornictvím a hutnictvím jest opravdu s podivem, jak malé procento lidí umírá zde tuberkulosou, čehož v neposlední řadě je příčinou zdejší obzvlášť zdravé podnebí.

Katastr kladenský býval vždy kol dokola zalesněn, takže dle prastarého rčení zavítal do Kladna jen ten, kdo v okolních lesích zabloudil. Tomu zdá se nasvědčovati i ta okolnost, že hostinský v panském hostinci (nynější číslo popisné 4) míval v dřívějších dobách povinnost podati každému cizímu hostu zdarma chléb i sůl. Z toho tedy vidno, že mnoho cizinců asi do Kladna nepřicházelo. Lesy prostíraly se v místech nad hřbitovem, po stráni od [místní název nejasný] k nynějšímu dolu „Engerth“, od Bressonu za Novým Kladnem kol jatek až k „Výhybce“. Pouze směrem k Unhošti byla cesta nezalesněna.

Město Kladno spojeno je silnicemi s Rozdělovem (směr Lány–Nové Strašecí), s Braškovem (směr Unhošť), s Dobrou (směr Bratronice–Zbečno), s Kročehlavy (směr Dříň–Buštěhrad), s Dubí (směr Vrapice–Stehelčeves–Kralupy) a Motyčínem (směr Pchery–Slaný). Leží na železniční trati Praha–Cheb a má železniční spojení s Kralupy. Nádraží „Výhybka“, ležící na půdě sousední obce Kročehlav, je od města vzdáleno necelé půl hodiny a má s městem výhodné spojení autobusové. Na katastru kladenském leží nádraží „Nové Kladno“ a „Staré Kladno“. Spojení Kladna se Slaným prostřednictvím poštovních autobusů, a to dvěma směry (přes Pchery a přes Libušín), ukázalo se velmi výhodným a přispívá značně ku sblížení obyvatelstva obou těchto měst, jež do nedávna ještě neměla žádného spojení.

Původ Kladna zahalen je rouškou, do níž historie nevrhla ni nejmenšího světla. Zmínku v Hájkově kronice k roku 858 o plundrování krajiny kladenské vévodou Luckým nutno bráti s náležitou opatrností. Etymologie názvu samého, ať z kterékoliv stránky uvažována, neposkytuje nám náležitého objasnění.

První historickou zmínkou o Kladně je zpráva o povinnosti odvádění desátků farářem kladenským biskupu pražskému, z čehož možno s určitostí usuzovati, že zde koncem X. neb jistě počátkem XI. století stávala plebanie a že tudíž chrám Nanebevzetí P. Marie, dnes již zbořený, byl v té době již chrámem farním.

V Kladně stávaly původně dvě tvrze a sice jedna zvaná „dolejší“, jež byla asi v místech nynějšího zámku, a druhá „hořejší“ neb „Ostrovec“ zvaná před nynější šachtou „Engerth“. Od nepaměti obýval obě tyto tvrze zemanský rod pánů „z Kladna“. Jako v mlze vystupují Ctibor a Jaroš ve vzpouře Přemysla Otakara II. proti otci Václavovi I. (1248–57). Rovněž různé jiné zmínky o členech rodiny toho, v krajině zdejší rozvětveného, nepodávají nám jasných zpráv o posloupnosti držitelů obou uvedených tvrzí, poněvadž se týkají pouze záležitostí patronátních neb soudních.

Jisto je, že v letech 1392–1423 byl držitelem „hořejší“ tvrze Václav z Kladna, jenž byl notářem desk zemských. Ku tvrzi této přináleželo tehdy: dvůr na Ostrovci, lesy Smouha, Voleška a Roviny a náleželo k ní pět poddaných rodin v Kladně. Dolejší tvrz, u níž ležela ves „Kladno“, patřila posléze panu Zdeňkovi z Kladna, jenž soustředil majetek obou větví rodu pánů Kladenských ve svých rukou a zemřel jako poslední ratolest svého rodu po meči roku 1543. Byl pochován dle obyčeje s mečem, prstenem a rodinným znakem – dva býčí rohy s osmi korouhvičkami a přilbou rytířskou – v kůru kladenského kostela.

Veškeré zboží své odkázal potomkům své sestry Maruše, provdané za Jana Žďárského ze Žďáru, pána na Měcholupech a Červeném Újezdě. V kšaftu uvedeno je: „Kladno s dvěma tvrzemi, dvěma dvory a dvory kmetcími, Kročehlavy, v Motyčíně a Újezdě pod Kladnem dvory kmetcí, v Hořejší a Dolejší Dobré dvě tvrze a dva dvory pusté s dvory kmetcími, v Doksích půl tvrze, dvoru a vsi, v Družci, Unhošti, Žehrovicích a Pcherách po jednom dvoru kmetcím, Knovíz, Žižice, Lukov, Kamenici, Hořovice, Drahouš a Černčice vsi celé, v Tachlovicích a Nučicích tvrze pusté, dvory poplužní a kmetcí a v Pticích Hořejších dvůr.“

Maruše Kladenská měla s Janem Žďárským syna Oldřicha, jenž se dle poslední vůle Zdeňka Kladenského stal majitelem veškerých v kšaftu uvedených zboží. Časnou však jeho smrtí přešlo veškeré toto zboží na jeho čtyři syny, a to Jana, Stanislava, Jiříka a Zdeňka. Stanislav rovněž brzy zemřel (1543); vládli tudíž zbylí tři dědicové společně nad veškerým jměním až do roku 1549, kdy se o ně rozdělili. Kladno připadlo Zdeňkovi, jenž však zemřel bezdětek roku 1557, načež se dostalo bratru jeho Jiříkovi, který vládl zde sedmnáct let, a sice od roku 1557 do 1574.

[Poznámka pod čarou:] V roce 1549 bylo v Kladně 36 gruntů, z nichž 31 náleželo k tvrzi dolejší. Z nich však bylo 15 rozbořených. Z pěti pak pobíral pan Volf Bořita z Martinic poddaných tři rozbořené, takže bylo v Kladně celkem 18 gruntů, což činilo s vrchnostenskými domy a farou asi 25 čísel.

Rod pánů „ze Žďáru“ držel Kladno až do roku 1670 v mužském potomstvu. Rod tento měl kolébku ve Žďáru na Doupovsku v loketském kraji, dříve ryze českém, byl původu prastarého a měl společný erb s pány z Kolovrat, Janovic a vladyků z Obranovic: ve štítě z půli modrém a z půli stříbrném orlici z půli stříbrnou a z půli červenou se zlatým páskem na prsou, zakončenou trojlístky. Rod sám měl tři větve: všechlapskou, kladenskou a evangelickou, jež se později z příčin náboženských odstěhovala do Sas.

Jiří ze Žďáru již v mládí svém oddán byl celým tělem životu rytířskému a jsa velmi obratný a zkušený, byl ve dvorských službách císaře Karla V. a Ferdinanda I. Dvakráte súčastnil se tažení proti Turkům a nejednou octl se v nebezpečí života. Ve válce Šmalkaldské (1547) vedl na straně královské hotovost slánského kraje. V roce 1564 byl hejtmanem kraje slánského a zvolen králem i stavy zemskými za nejvyššího berníka. V následujícím roce jel pro mrtvé tělo císaře Ferdinanda do Vídně a „pomáhal je na marách pod zlatohlavem v truhle ke každému rohelku a potom k vozu s hrabaty, pány a jinými rytíři odnášeti, až na hrad Pražský dovezeno bylo“.

Od roku 1565 nemohl sám pro nedostatek zdraví službu vojenskou zastávati; vypravoval na jízdy s císařem Maxmiliánem svého mladého synovce Albína. Jiří ze Žďáru narodil se roku 1517 jako syn pana Oldřicha ze Žďáru a jeho manželky paní Ludmily z Doupova.

Jiří ze Žďáru byl postavy prostřední, silné tělesné konstrukce a rozložitých prsou. Jeho mužská, krásná a výrazná tvář byla vroubena hustým a bohatým vlasem i vousem. Byl povahy rytířské a mysli nad obyčej ušlechtilé. Manželkou byla mu Ludmila z Martinic, sestra pana Bořity z Martinic a na Smečně. Že Jiří byl ve dvorských kruzích oblíben, svědčí okolnost, že u příležitosti svatebního veselí zaslal arcikníže Ferdinand, tehdejší správce království Českého, nevěstě jeho po králi z Tábora, hofmistru svému, znamenitý diamant.

Za jeho doby přestavěna byla stará tvrz v zámek, pohodlné to panské sídlo, obehnané však dosud příkopy. V zámku bylo v té době hojné služebnictvo i úřednictvo, takže Kladno přeměnilo se z nevzhledného zemanského dvorce na skvělé sídlo šlechtické, kde pořádány časté slavnosti a hony, jichž hojně se účastnila okolní i pražská šlechta.

Jiří, jsa u dvora velmi oblíben a vážen, vymohl na císaři Ferdinandovi I. majestát, jímž dosavadní vsi „Kladno“ dostalo se názvu „městečko“, dáno mu právo dvou výročních trhů, právo užívati pečeti městské s voskem zeleným a právo ohraditi městečko hradbami. Památný majestát tento vydán byl císařem Ferdinandem I. dne 21. prosince 1561 v pondělí po sv. Tomáši na hradě Pražském. Mimo dva výroční trhy mohli obyvatelé držeti trh každé pondělí.

Znak města Kladna byl: „Štít všecken modré neb lazurové barvy, v poli na zdél rozdělený, v jehož pravé polovici půl orla bílé barvy, majícího pysk zlatý s rozžhavenými ústy a vyplazeným jazykem, pak střich zlatý na prsou a nohy též zlaté, k pravé straně obráceného se vidí; v levé pak polovici štítu rys, zvíře své přirozené barvy, vzhůru stojí, majíc též rozžhavená ústa a jazyk červený a dvící předníma nohama téhož půl orla.“

Nad znakem tímto na znamení pravomocnosti postavena byla panna s očima zavázanýma a krunýřem, jež v levici váhy a v pravici meč držela.

Kladenští stali se měšťany, vystavěli si radnici s obecní hospodou v místech, kde nyní je, obehnali městečko čítající 25 čísel opukovými hradbami, v nichž si vystavěli tři brány: Pražskou (Rakovnickou) v místech, kde ústí nynější Masarykova třída do náměstí, Slánskou při východu z náměstí do Štulcovy ulice a Unhošťskou, kde ústí ulice Pivovarská do ulice Pražské. Mimo to byla zde ještě „Branka“, menší to brána při ústí Huťské ulice do náměstí. Byla určena pouze pro pěší.

Všechny brány dochovaly se až do XIX. století, kdy byly postupně zrušeny a zbořeny. Poslední z nich zbyla brána „Slánská“, kterou ještě někteří dnes žijící obyvatelé pamatují. Hradby vzaly za své již v století XVII. a XVIII. a ačkoliv si dovedu učiniti přibližně správnou představu, kde asi stávaly, přece jsem se nikde nemohl dopátrati ničeho bližšího o jejich jsoucnosti a jejich eventuelním zániku.

Sám farář Mottl, jenž byl horlivým zdejším místopiscem, píše ve svých poznámkách, že se nemohl o nich ničeho bližšího dověděti. Zajímavo je, že ani v ústní tradici, jež nám leccos v Kladně dochovala, nikdy jsem o uvedených hradbách ničeho nezaslechl, a proto je asi správnou domněnkou, že zdi tyto nebyly opravovány a že během času vlivem povětrnosti se rozpadly tím spíše, že jich se stanoviska strategického ani všeho jiného nebylo potřebí.

V této době zvolili si Kladenští ze svého středu primasa a konšely, opatřili si syndika a písaře a vystavěli si s pomocí vrchnosti lázeň obecní v nynější ulici Lázeňské. Při soudech zachovávali řád města Slaného a částečně Velvar.

Jiří Žďárský s manželkou byli velkými dobrodinci Kladna a jim je děkovati za pozdější jeho vzrůst a význam. Pro kladenský chrám dali ulíti velký zvon s českým nápisem u zvonaře Brikcího v Novém Městě Pražském.

Jiří zemřel roku 1574 v stáří 65 let jako královský rada a byl pohřben v chrámu kladenském. Náhrobek jeho, ozdobený postavou rytíře v plné zbroji, nese nápis: „Léta Božího 1574 v pondělí před Duchem Svatým zemřel urozený a statečný rytíř pan Jiřík Žďárský ze Žďáru, pán na Kladně a Červeném Oujezdci, Jeho Milosti císaře římského radda atd. Tuto pochován jest. Bůh račiž j. m. b.“ – jemu milostiv býti.

Manželka Jiřího ze Žďáru paní Ludmila z Martinic zemřela roku 1579 a byla pochována vedle chotě svého v chrámu kladenském. Na jejím kameni náhrobním čteme: „Anno Domini MDLXXIX obiit generosa Domina, Domina Ludomilla de Martinic, quae sub hoc saxo humata jacet. Orate pro ea Mariam, ut Jesus, eius filius largiatur veniam.“ Pod nadpisem je znak rodový.

Jiří neměl mužských dědiců a odkázal veškerý svůj majetek bratru svému Janovi s doložením, že veškeré zboží dostane se po smrti jeho synu jeho Ctiborovi. Jan byl nejstarší z bratří. Mládí své prožil v Německu v rytířských službách hrabat z Khünštýna a Stolberga, s nimiž několik tažení do Nizozemí a Francie podnikal a hrdinským chováním se vždy vyznamenával.

V letech 1550–52 byl hradním hejtmanem na Křivoklátě, v kteréžto době byli vězněni tam českobratrský biskup Jan Augusta a věrný soudruh jeho Jakub Bílek. Jan ze Žďáru zpříjemnil jim tam pobyt dle možnosti a opatřil jim dokonce i pivo s roštáním. Když se pak chystal, by vězňům i v jiných věcech úlevy poskytl, byl z Křivoklátu odvolán.

Na loveckém zámku Jivně hledal dlouho na vlastní vrub domnělý poklad, ale ačkoliv mnoho péče záležitosti té věnoval a Jivno téměř celé rozkopati dal, nenalezl ničeho. V pozdních letech byl Jan ze Žďáru jmenován radou při purkrabském soudu na Hradčanech a zemřel roku 1578 v 75 letech věku.

Za vlády Janovy, který Kladno již co stařec 71letý do správy vzal a nikdy k němu zvlášť nepřilnul, nestaly se žádné vnější změny; jen rušný dosavadní život ustoupil na čas klidnému způsobu žití tohoto starého pána.

Po smrti Janově ujal se vlády nad Kladnem Ctibor (Tiburcí), jenž vyplatil bratrům po 7 000 kop míšeňských a mimo to za spravedlnost ke statkům Zdeňka Kladenského 8 000 kop míšeňských Gothardu Floriánovi a 9 000 kop míšeňských Petru Vokovi, kteří však si při tom vymínili některé nápady na tyto statky.

Ctiborovi dostalo se dle tehdejšího způsobu všestranného vzdělání. V jinošském věku dán byl do rytířských služeb slezskému šlechtici panu Adamovi Švabstorfori, s nímž hojně cestoval. Později vstoupil návodem strýce Jiřího do služeb pana Zbyňka z Dubé a Lipého na Mělníce a Zákupech, kdež… [pokračování na následující straně].

V mužném věku též vymistrován byl. V průvodu téhož súčastnil se ve Frankfurtě korunovace Maximiliana II., načež se s pánem Zbyňkem odebral do Nízozemí. Rovněž účasten byl korunovace Maximiliana II. za krále českého v Praze a za uherského v Prešpurce. Súčastnil se tažení do Uher proti Turkům a pod hrabětem p. Švattovským i zájezdu do Sedmihrad.

Poté vstoupil do dvorské služby arciknížete Ferdinanda a byl co takový v Tyrolích a Uhrách a při korunovaci Maximilianova syna Rudolfa. V roce 1573 vypravil se do Polska s velikým poselstvem, jež jednalo o volbu Maximiliana za krále polského. V roce 1576 súčastnil se říšského sněmu v Řezně a r. 1595 započal politickou kariéru ve své vlasti.

Stal se královským radou, hejtmanem kraje slánského, hejtmanem Menšího města Pražského, přísedícím zemského soudu, prokurátorem karlštejnským a místodržícím království českého, čímž dosáhl veškerých hodností, jež byly příslušníku stavu rytířského vůbec dosažitelny.

V r. 1608 súčastnil se mírového jednání v Libni mezi Matyášem a Rudolfem a byl potom členem vyšetřující komise proti panu Petru Vokovi spolu s pány Adamem ze Šternberka, Adamem z Valdštejna a Vilémem Slavatou z Chlumu. V příštím roce vyjednával opět o vydání majestátu Rudolfova a podepsal jej za stav rytířský.

V r. 1611 zvolen byl Ctibor zástupcem stavů v jednání s císařem Rudolfem o zřeknutí se trůnu a byl přítomen jako tajný rada a skutečný komorník osobně jeho abdikaci. Že byl u dvora oblíben, svědčí i ta okolnost, že když v r. 1612 císař Matyáš jel z Frankfurtu od volby a korunovace přes své panství na Lány do Prahy, zastavil se pouze u pana Ctibora Žďárského v Červeném Újezdě, jenž je při pražské cestě, zde s celým svým dvorem obědval a „vesele se bavil“.

Pan Ctibor byl v péči o statky i poddané své důstojným synovcem pana Jiřího. Hleděl povznésti své poddané hospodářsky i kulturně a činil tak různými úlevami břemen robotních i rozmnožením výsad.

Pro obec zdejší pravým dobrodincem. Manželka Ctiborova paní Sibylla založila v Kladně první školu, jež byla hojně nadána a stala se základem všeho pozdějšího školství ve zdejší obci.

Pan Ctibor ze Žďáru byl mužem ryzího charakteru, vždy nakloněn spíše láskou a dobrotou než násilím překážky odstraniti. Jeho snahy v oboru sociálním i humánním zůstanou Kladnu nezapomenutelný. Byl i vřele zbožným, což v tehdejších dobách bylo pro osadu pravým dobrodiním. Veškerému příbuzenstvu i svým poddaným byl vždy spíše otcem než pánem a všichni bez rozdílu se k němu s důvěrou uchylovali o radu a pomoc, již nikdy nikomu neodmítl.

Pan Ctibor sepsal knihu svého rodu, v čemž mu byla pramenem jeho příbuzná paní Eliška, jež podruhé ovdověvši v pozdním věku v Kladně bydlila a zde též ve věku 85 let zemřela. Kde kniha ta je, není dnes známo, rovněž není znám osud knihy „Jesus Syrach“, kam pan Ctibor paměti své a rodu svého zapisoval a která byla později v majetku zdejšího rodáka, potomního vyšehradského probošta P. Štulce.

[Na okraji:] Vznik školy v Kladně.

Pokládám při této příležitosti za vhodné, bych se zde několika aspoň slovy zmínil o vzniku školství v Kladně. Činím tak stručně a v hlavních rysech.

První škola byla v Kladně zřízena paní Sibyllou Žďárskou z Hořovic, manželkou Ctiborovou, v r. 1588. Původní listina zakládací se nám nezachovala, snad vzala za své při katastrofě, jež stihla Kladno později (1620); je však zachován inventář věcí zádušních z roku 1598, kde stojí psáno: „Léta P. 1598 měsíce listopadu obnovena registra školní, totiž co k vychování kantorův v městě Kladně jakých věcí přináleží a přísluší, též co při škole zůstává, tak jakž od urozeného, statečného rytíře pana Ctibora Tiburcího Žďárského ze Žďáru a na Kladně a tolikéž od Její Milosti urozené paní Sibylly Žďárské z Hořovic a paní manželky Jeho Milosti léta Páně 1588 nařízeno a udáno jest.“

Nadání kantora bylo: „Předkem Jeho Milost pan Tiburcí Žďárský ze Žďáru a na Kladně jedno sto ovec a tři krávy a Její Milost urozená paní Sibylla Žďárská z Hořovic a paní manželka Jeho Milosti páně též 10 krav pod jistý plat pro nadání k památce odevzdati ráčila a ta nadání zůstávati a nehybnouti má tak, jako by zádušní bylo.“

Co pak se od toho dobytka týče, z něhož rovně jako z hořejšího platu vycházeti má, totiž deset ovec za jednu krávu se počítá a z jedné každé krávy dávati se platu ročního jednu kopu míšeňskou (60 gr.). A takový plat na dva termíny po třiceti groších míšeňských, jedna polovice při sv. Jiří, druhá při sv. Havle, vycházeti mají. A kdoby koliv takový dobytek buď hovězí nebo ovčí sobě pronajatý měl, povinen bude takovým platem při každém termínu každému budoucímu kantorovi, jakž nahoře doloženo, od sebe odvésti a dáti.

Též také co z města a z vesnic jeden každý soused náležející, jakž vyměřeno a nařízeno jest, snopného i na chléb dávati mají v knize poznamenaných gruntů, jakž jest poznamenáno, vždy upomínati jednoho každého věděti bude.

Z Kladna, kde tehdy bylo 21 rolníků a 5 řemeslníků, obnášelo snopné 53 snopů, na chléb 95 grošů; z Motyčína od šesti poddaných 28 snopů a 24 groše; z Újezda dva poddaní odváděli 12 snopů a 16 grošů; z Kročehlav od 7 poddaných 53 snopů a 44 groše. Byl tedy celkový příjem kantorův z dobytka 23 kopy, snopného 10 mandel 3 snopy a na chléb 2 kopy 59 gr.

Dále psáno: „Též také od Jeho Milosti pana Ctibora Žďárského ze Žďáru a na Kladně k dědičnému užívání každému budoucímu kantorovi kladenskému jeden kus dědiny mezi lesy, jdouc k Dobré proti poli [jméno nejasné] z Dobré, na níž se žita na zimní míry pražské při nejmenším do čtyř strychů síti může a k tomu zahrádku pod Březnou, v níž se vaření dobře při pustiti dáti.“

Dodatek k původnímu nadání zní: „Léta Páně 1598 již dodávajícnictvo, ten čtvrtek po Početí Blahoslavené Panny Marie (10. prosince), Její Milost urozená paní Sibylla Žďárská z Hořovic jednomu každému nynějšímu i budoucímu kantorovi kladenskému pro budoucí a věčnou památku šaty ložní k dědičnému jich užívání odevzdati a odházati poručila, jako: peřinu spodní s povlakem, polštář s povlakem, podušku s povlakem, prostěradlo a svrchní peřinu s povlakem.“

Každý kantor kladenský při svém odstoupení nadepsaných šatů ložních i s povlaky zase tak, jak jsou mu odevzdány byly, beze všech nedostatků a pominění postoupiti a jestliže by toho, co potrháno a potřebováno bylo, aneb jakou škodu vzalo, to on na svůj náklad opraviti dáti a prve nežli by odstoupil, ze všeho práv býti povinen bude.

[Pokračování textu z předchozí strany:] J. M. pánu tomuto i budoucím potomkům jeho bez úplatku každého roku. Víceji mimo nahoře jmenovaných tři pacholat z každého roku povinen bude kantor dvě pacholat, kteří by se mu od vrchnosti dali, v zpívání vychovati beze všeho úplatku.

Od r. 1600 popisuje se „kantor“ od správce školy „rektora“, jak vidno z následujícího: „Léta Páně 1600 v pondělí po sv. Jiřím, rytíř Boží, urozený a statečný rytíř Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru a na Kladně, J. M. C. rada a hejtman Menšího města Pražského, naříditi, ustanoviti a věčné nadání učiniti ráčil, aby každé suché dni o jeden věrtel (4 vědra 25 mázů) piva bílého více nežli obyčejně bývá v pivováře kladenském se přibralo a tak každého roku čtyři věrtele piva bílého z téhož pivovaru a jeden věrtel piva starého k užitku a k dobrému školy a špitálu kladenského neb lidí v nich přebývajících vystavováno, a to k dobrému nadepsané školy a špitálu obracováno aby bylo.“

Z výtěžků za pivo, peněz utržených, udržovány byly budovy školy a špitálu a zbytek ukládán k dobru v jamecké pokladně. R. 1609 bylo uloženo již 200 kop a za deset let později 314 kop míšeňských, ač mládeže školní z těchto peněz ročně 6 kop dostávala.

Rovněž různé pokuty v naturaliích ukládány byly k dobru školy, jak vidno z následujícího zápisu: „L. P. 1602 při času svatého Jiří, rytíře Božího, z nařízení urozeného a statečného rytíře pana Ctibora Tiburcího Žďárského, Jan Prautl, pacholek ovčácký, dal ovec patnácte ke škole kladenské k dobrému a užívání rektorovi téže školy nynějšímu i budoucímu za pokutu pro zbití a zranění Honzy, pacholka ovčáckého ze dvora Doberského, od kteréžto zbití se přeťal šel a ty ovce jsou podvedeny knězi Tomáši, ten čas faráři kladenskému, z nichž on i kdožby je koliv potom měl, plat správci školy kladenské, totižto do roka jednu kopu třiceti grošů míšeňských dávati mají na časy budoucí.“

L. P. 1607 jest vyzdviženo z truhlice sirotki kročehlavské spravedlnosti Kači, dceři Smařiny, náležité od ní za příčinou jejího zlého chování 10 kop míšeňských a za ně koupeny dvě krávy k dobrému a k užívání kantorovi a zprávci školy kladenské, aby z nich jemu každoročně plat stálý... [pokračování na následujícím skenu].

Po jedné kopě míšeňské vycházel na časy budoucí věčné.

[Na okraji:] Nadání mládence.

Rektorovi školy dán byl k ruce školní mládenec, jak ze zápisů zjevno: L. P. 1602 v pondělí po památce sv. Tomáše, apoštola Páně (23. prosince), urozený a statečný rytíř pan Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru a na Kladně, J. M. C. rada a hejtman Menšího Města Pražského, a urozená paní Sibylla Žďárská z Hořovic, vlastní manželé, jsouce žádostiví čest a chválu Boží pozdvihovati, vedle své nejvyšší možné s dobrým rozmyslem a bedlivým uvážením nížepsané nařízení učiniti ráčili.

Aby kantor a správce školy kladenské nynější i budoucí byl povinen chovati mládence dobrého, pobožného a ctnostného, kterýžto muziku znal a dobře zpívati uměl, v kostele se pokorně a poctivě choval, kantorovi při zpěvu i při školní práci pomáhal a děti ve čtení, psaní, muzice a zpěvu vyučovati uměl.

Pro jeho vychování a službu byly určeny dávky z panství, ze dvora žďárského, ze dvora kladenského a z fary. Z Kladna měl být každoročně dáván obilní a potravní díl: žita čtyři strychy, hrachu jeden věrtel, krup jeden věrtel, krupice dvě čtvrtce, řípy jeden strych, mrkve jeden strych, soli jedna čtvrť, másla deset žejdlíků a sýra za jednu kopu míšeňskou.

Dávky měly být rozděleny na čtyři termíny a každé suché dni měl být čtvrtý díl odvezen do školy. Dále měl mládenec dostávat týdně na maso čtyři groše míšeňské a ročně šest kop jako služné.

Ze záznamu z roku 1600 se uvádí i dávka piva z kladenského pivovaru pro školu a špitál: každé suché dni jeden věrtel bílého piva a jednou ročně jeden věrtel starého piva. Výtěžek měl sloužit škole, špitálu, opravám budov a chudým.

Při každé várce měly být ze společného pivovaru dávány také menší dávky piva kantorovi a školnímu mládenci. O způsobilosti mládence bylo dále poznamenáno, že měl být řádný, užitečný a přijatelný pro vrchnost i faráře.

Kantor měl objednat a chovat takového mládence, který by se dobře hodil a J. M. panu kolátorovi i faráři líbil. Kdyby žádného nechoval, nebo by choval nehodného, ponechával si pán i jeho budoucí dědicové statku kladenského právo s nadáním a důchody naložit jinak, kdykoli by se v této věci shledal neřád.

Farář měl na zachování pořádku bedlivě dohlížet a řídit se v tom vůlí patrona. Na zlepšení nadace kantorovy bylo pamatováno i nadále.

L. P. 1604 dal Jiřík, pacholek ovčácký na Kladně, za jistými příčinami pět dojných ovcí k užívání mládenci kantorovu. Jan Cížek z města Kladna je přijal a zavázal se z každé odvádět roční plat po šedesáti groších míšeňských.

L. P. 1605 zanechal pacholek ovčácký, který sběhl od lidí z Hořejšího Přítočna z gruntů kladenských, jednu dojnou ovci. Ctibor Tiburcí Žďárský ji odevzdal k užitku kantorovu mládenci. Ovce zůstávala u Jana Kováře a Pavla [příjmení nejasné] ve vsi Hořejším Přítočně.

L. P. 1605 byl Václav Dvořák ze vsi Hřebče, tehdy rychtář, pokutován za neřády a za to, že šenkýři dovoloval přijímat od mládeže obilí a jiné věci kradené rodičům. Jako pokutu měl dát patnáct dojných ovcí k užívání kantorovu mládenci; pokud by je neodvedl, měl z nich platit každý rok půldruhé kopy míšeňské.

Téhož roku měl čaušník Prokop Sládek na [místní název nejasný] v Kladně odvést pět ovcí jako pokutu za dřevo vzaté v lesích nad Německou Lhotou mezi grunty buštěhradskými a kladenskými. Ovce měly být obráceny k dobrému školního mládence.

[Pokračování předchozího zápisu:] ...k dobrému snažení jeho jsou obráceny, aby mu je ihned týž Prokop odvésti anebo z nich plat z každé ovce každého roku po čtyřech bílých dávati povinen byl.

Při zlepšení nadace kantorovy roku 1607 pamatováno i na mládence následovně: „Při tom také jedna kráva též Kači z gruntu Václava Šmary náležitá za příčinou svého práva jest k dobrému a užívání mládenci kantorovému, aby mu z ní platu ročního po jedné kopě míšeňské vycházelo, obrácena.“

L. P. 1612 spadly jsou na J. M. Pána vrchnostního po Janu Lybkovi z Rysic dvě krávy, kteréž J. M. Pán k dědičnému a věčnému užívání ke škole kladenské na pomoc vychování kantorového mládence jest dáti ráčil.

Veškerý dobytek kantorův a správce školy, jakož i mládence, byl rozdělen mezi poddané, kteří odváděli činži vedenou v inventáři. Tento se zachoval z roku 1609.

Kantor měl dle něho na vychování mládence mimo vařivo a pivo z každé várky na penězích šest kop a z dobytka čtyři kopy dvanáct grošů míšeňských.

Kde původní škola stála, nemožno dnes přesně odhadnouti, ale jisto je, že postavil ji pan Ctibor Tiburcí v místě mezi tehdejší farou a vrchnostenským funkerkem. Stála tak, že se zadní zdí dotýkala fary a mezi střechami byl vodní žlab, který vodu ze střech odváděl do náměstí.

Mezi funkerkem a školou byl malý dvorek, z něhož se mohlo vystupovat na pavlač. Budova byla jednopatrová. V přízemí byly místnosti hospodářské a komora pro mládence; nahoře nad školní světnicí o dvou oknech byla okna do náměstí a do dvorka.

Vnitřní zařízení bylo chudé: stůl dlouhý za katedru, jedna lavice pro pacholata, čtyři stolice dlouhé, tři tabule velké, jedna menší tabule na stěně, dvě okna, kamna a v nich hrnec měděný. Komora kantorova měla dle inventáře jedno okno a lože s nebesy vedle školní světnice. Nahoru se chodilo po dřevěných schodech a vstupovalo se na rovnou dřevěnou pavlač.

[Pokračování popisu školy:] Vyučovalo se i předmětům literárním, o čemž svědčí okolnost, že přibrán byl mládenec, jenž měl nejen kantora při zpěvu podporovati, ale i ve škole čtení, psaní, muzice a zpěvu vyučovati uměl.

Školní návštěva nebyla nucena, což vidno ze školního nábytku, jenž obsahoval jen jeden stůl, školní lavici pro chlapce, a v Kladně bylo tehdy padesát až šedesát rodin, nezměřeno-li v úvahu i obce přifařené.

Pan Ctibor ze Žďáru pojal v pondělí po sv. Scholastice (11. února) 1577 za manželku Sibyllu Hradistkou z Hořovic, s níž měl tři dítky: Jana Jiřího (asi 1578), Kateřinu (nar. 7. února 1589) a Annu Marii (nar. 20. září 1590).

Roku 1586 v pondělí po neděli provodní (14. dubna) potvrdil zvláštním listem kladenským všechny výsady, jež jim pan Jiří byl udělil, a nadto přidal každoročně dvě várky piva. Důležité privilegium udělil mistrům řemeslnickým, jež osvobodil od všelijakých poražení a podávek a toliko louku řemeslnickou za robotu jim přikázal.

Rovněž cechy zavedl, jímž dal zvláštní artikule. Z nich zachoval se toliko jeden, a to šestatřicátý, v výtahu znějící takto: „Jest louka řemeslnická, slove robotní blíž Sýtny, kterážto řemeslníkům jakéhokoli řemesla, kteří zde při městysi Kladně svá řemesla provozují, od vrchnosti dána byla.“

Tu práci cechmistři povinni byli mladším naříditi, aby po všechny mistry na tu louku povolal hned, jak pod sekáči panskými posekána jest. Na té louce ihned staří s mladšími trávu rozmetati, usušiti, shrabati a do kopek složiti povinni jsou a jdouc z louky purkmistru kladenskému oznámiti mají, že je seno i otava shrabána, usušena a do kopek dána.

Za tuto práci J. M. pán ráčil naříditi dejenský bílého piva a po jednom bochníčku chleba. Louka tato ležela pod hřbitovem u nově založeného rybníčka. Dnes je v těch místech pole.

Tím se stalo, že nebylo téměř domku, kde by nebylo řemeslníka, jenž k vůli výhodám uvedeným řemeslo aspoň po domácku neprovozoval. Živnostníci kladenští tvořili cechy: zednický, oděvnický a společný; k těm později přistoupili řezníci a nejposléze i sladci.

Za Ctibora byl v Kladně knězem Václav Hodoroby, ustanovený již od Jiřího (1558); po něm přišel Petr Bavorovský (1589) a po tom opět kněz Matěj ze Strakonic, jenž křtil dceru Ctiborovu Kateřinu Griseldis. Když i ten později odešel, psal pan Ctibor třikrát arcibiskupu pražskému o kněze Tomáše, faráře v Lidicích, a volal k misii častěji i jezuity.

[Pokračování z předchozího skenu:] Špitál kladenský založila paní Sibylla kolem roku 1590 pro tři a později pro další tři chudé osoby a opatřila vším, co k pohodlnému živobytí třeba bylo.

Kol roku 1610 založil pan Ctibor lazaret, domek pod patro se čtyřmi komorami, aby v čas morové rány nebo kdyby jinak některý z čeledky onemocněl, byl tam chován, obsloužen a ze zámecké jídelny a pitím opatřen. Roku 1613 paní Sibylla toto nadání zlepšila.

Pan Ctibor nezdržoval se stále na Kladně. Jednak navštěvoval své statky, jichž měl mnoho, jednak zabíraly mnoho času jeho úřady, které vyžadovaly jeho přítomnost jednou v Praze, jindy na Karlštejně. Správu domácnosti proto svěřoval synu příbuznému, zvláště Hynkovi Žďárskému ze Žďáru, synu pana Libeňda na Všetatech.

Zámek kladenský byl tehdy útulkem příbuzenstva Žďárských a kladenský kostel jejich hrobkou. V té době žila na Kladně paní Markéta Reychlová z Radenberka, paní Eliška Žďárská, paní Lidmila vdova po Jiřím, bratr Petr Vok s rodinou a pan Jiří Čejka z Olbramovic s manželkou Lidmilou z Hořovic. Ti zde vesměs zemřeli a zde pochováni byli.

Pan Ctibor Tiburcí ze Žďáru zemřel 6. dubna 1615 a byl pochován v hrobě svého děda Volfa v kladenském kostele před hlavním oltářem.

V kisafě svém, pořízeném v pondělí po sv. Michalu roku 1613, odkázal své statky kladenské s příslušenstvím: jedním osedlým v Kročehlavech, pustkou v Doksech, čtyřmi osedlými s rybníkem, lesy a příslušenstvím v Hořejším a Dolejším Přítočně, půl vsí Lukova, dvěma osedlými ve Drahousi, tvrzí s majstvím v Hudonicích, synu svému jedinému Janu Jiřímu.

Manželce Sibylle svolil, aby si mimo hotové peníze a klenoty vybrala prsteny, zápony, šatstvo, zlaté a stříbrné předměty, koně nebo valachy a další domácí vybavení; kladenský zámek jí měl ročně poskytovat také dvacet kop z povlaky a ložení, šest kočárových koní nebo valachů, vozy a několik krav.

[Pokračování inventárního výčtu z předchozího skenu:] Všechno nádoby kuchyňské a od dřeva, co by se jí líbilo. K bytu na Kladně v zámku čtyři pokoje a Martinovský forberk na Kladně; k tomu zámek a statek Kysický mimo jiné věcné a hotové obilí každoročně, slepic či kuřat dvě kopy, vajec mezi matkami Božími psaných osm kop a k zelenému čtvrtku dvě kopy.

Paní Sibylla nepřečkala dlouho svého manžela. Zemřela tři léta po něm a pochována byla vedle pana Ctibora v presbyteriu chrámu kladenského. Při bourání starého kostela byly prachy jejich vyzdviženy a uloženy potom v novém kostele v pravé lodi před oltářem.

Nad hrobem hlásala páska pro věčné časy s nápisem: „Zde odpočívají dobrodinci Kladna: urozený a statečný rytíř Ctibor Tiburcí Žďárský ze Žďáru L. P. 1615 zemřelý a manželka jeho, urozená paní Sibylla Žďárská, rozená Hradecká z Hořovic, L. P. 1618 zemřelá.“

Jak již řečeno, odkázal pan Ctibor před smrtí veškeré své jmění synu svému Janu Jiřímu, tehdy sedmatřicetiletému. Ten byl v mládí pážetem při císařském dvoře v Praze a ve službách císařských vykonal hojné cesty v zemích západních. Po smrti otce převzal také poručenství nad Floriánem Jetřichem, synem Jana a Kateřiny ze Škvorce a vnukem Gotharda Floriána Žďárského a Kateřiny z Reychu.

Florián Jetřich se v roce 1615 oženil s Alžbětou Volfomínou Berkovnou z Dubé a do věna zapsal 25. dubna 1616 tvrz Lukov, na Kameňu a další majetek za 9000 kop grošů. Nastoupil jako otec dráhu úřednickou; roku 1617 je uváděn v Praze při obecním sněmu, roku 1617 při volbě arciknížete Ferdinanda za českého krále a téhož roku jako rukojmí z kraje Slánského. Povstání roku 1618 se nezúčastnil, ale konfederaci roku 1619 podepsal.

Za vlády pana Jana Jiřího potkala Kladno veliká pohroma, jejíž následky cítilo městečko ještě mnoho desetiletí. Když v roce 1620 zuřila válka a obě vojska, stavovské i císařské, táhla po bitce u Rakovníka ku Praze, plenila obě vším možným způsobem, takže cesta jejich vyznačena byla požáry a spáleništi.

Kol Kladna vypleněny byly vsi: Dobrá Velká i Malá, Ploštiny, Bratkov, Kysice, Přítočno a Červený Újezd. Doksy, Družec a Německá Lhota zůstaly ušetřeny. Rozdělov tehdy ještě nestával.

Vsi tyto leží u cesty rakovnické. S druhé strany byla silnice slánská, jež vedla ze Slaného ku Praze přes nynější okres kladenský. Ludy přesně známa není; jisto však je, že se od Slaného zatočila k Buštěhradu a táhla se pod Makotřasy. Tam bývalo clo, při němž majitelem hrobovským dne 9. září 1575 bylo stanoveno, kolik má být vybíráno z každého vozu obilného, z jiného naloženého vozu, z koně, vola nebo krávy.

Poncovráb právo toto potvrdil i bratrem Ferdinandem 30. prosince 1574 panu Jetřichu Bezdružickému z Kolovrat. Cesta byla zřejmě silnicí zemskou a roku 1620 vedla tudy vojska. Touto silnicí táhlo vojsko k Bílé hoře.

Ve Stehelčevsi vypálilo z šestnácti gruntů šest a podíl jeden. Kozačští vojáci vehnali se přes Dubí až he Kladnu. Ves Dubí, náležející dílem paní Zbyňkové z Kolovrat a dílem panu Janu Jiřímu Žďárskému, lehla úplně popelem. Výjezd pod Kladnem zůstal ušetřen, jen první grunt náležející Matěji Paduchovi byl požařen, zpustošen a vydrancován.

Dne 7. listopadu 1620 k polednímu dorazili vojáci k městečku Kladnu. Dříve než o pohromě této pro Kladno bude mluveno, podává kronikář stručný obraz tehdejšího městečka, aby porozumění bylo snazší.

V roce 1574 byly v Kladně poněvadž vsi, čítající dvě tvrze, z nichž jedna slula Hořejší a druhá Dolejší. Hořejší tvrz neboli zámek ležel severozápadně od Kladna v dubovém háji na pahorku, jenž se Ostrovec říkalo. Při tvrzi byl poplužní dvůr se vším příslušenstvím, poli, zahradami, stájemi, slodovnami, kravínem a ovčínem.

Podle starých zápisů měly k hořejší tvrzi patřit lesy Smouha, Olesnice, Rovina, svatojánské mýto a hranice u Porčan. Tvrz měla v Kladně pět poddaných gruntů; některá stará čísla gruntů jsou v textu uvedena podle pozdějších zápisů.

Když držitel hořejší tvrze zemřel roku 1464 bez potomků, připadla tvrz se vším majetkem jako odúmrť na českého krále Jiřího z Poděbrad. Ten ji daroval 2. května 1464 Jindřichu Bezdružickému z Kolovrat na Buštěhradě.

Téměř po celé století náležela k panství buštěhradskému, až ji Jetřich Bezdružický 22. září 1530 prodal Volfovi z Martinic a na Smečně. Tvrz byla 25. března 1536 přivtělena ke hradu Okoři, kde se Volf z Martinic tehdy usadil.

Zdeněk z Kladna podstoupil tuto tvrz s poleními i luzami kolem roku 1540, avšak lesy a pět poddaných gruntů si ponechal pan Volf z Martinic. Roku 1549 byly z těchto pěti gruntů dva osedlé a tři od roku 1450 pusté; jejich poddanství ke Smečnu trvalo až do roku 1663.

Roku 1549 bydlil v tvrzi pan Jan Žďárský, bratr pana Zdeňka. Podle zápisu se tam sklízelo hojně obilí, stodoly byly plné a stály tam tři stohy žita. Chovali se tři koně, byly tam vozy a různé hospodářské nářadí.

O dalším osudu hořejší tvrze není v zápisech nic bližšího. Kronikář soudí, že ji vrchnost přestala obývat, zůstal z ní jen hospodářský dvůr a i ten pozvolna zanikl. Za nejpravděpodobnější považuje zničení za třicetileté války.

Druhá tvrz, zvaná dolejší, stávala blíže nynějšího zámku v zahrádce, kde lze podle kronikáře dosud sklepy z ní zříti. Z popisu tvrze zachovaného z let 1686, 1701 a 1705 plyne, že vchod byl od brány Slánské zvláštní jednopatrovou branou, dole byla předsíň vrátného a nahoře dva pokoje a tři komory pro služebnictvo.

Branou se vcházelo do poplužního dvora. Po pravé straně stávaly chlívky pro panský dobytek a také panská konírna; v pravém rohu byl pivovar na bílé i hořké pivo. Naproti pivovaru stávalo dlouhé stavení, v jehož východní části byla panská kovárna a vedle malá kobitá branka pro pěší lid.

Vedle kolny bývala místnost pro koně úředníků, opodál pak stavení od jihu k severu postavené, v němž bylo pět maštalí pro koně vrchnostenské. Mezi oběma maštalemi bylo dvanáct chlívků a jeden kurník.

Zámek sám byl stavěn z kamene, kryt šindelem, dvěma baštami k jihu a dvěma věžemi k severu opatřen. Do zámku se vcházelo přes zdvihací most, který vedl přes hluboký a široký příkop, jenž mohl být naplněn vodou z rybníka nad hořejší tvrzí.

Kolem příkopu byla dost vysoká zeď a v ní tu a tam bašty. Místo mezi touto zdí a zámkem tvořilo takzvaný parkán s letohrádkem; později tam byla kořenná zahrada.

Vchod do zámku tvořila velká železem pobitá vrata na závory a zapadité zámky. Těmi se vcházelo do velké síně, která byla zároveň zbrojnicí. Byla zde děla na kolech, moždíře, doppelháky a muškety.

Z velké síně vedly dveře do dvanácti přízemních místností: do pekárny, lázně, komor používaných jako skladiště zbroje, mečů a sedel, a také do kuchyně, špižírny a dřevníku.

V prvním poschodí byla jídelna a proti ní rytířský sál. Vedle byla kaple, naproti ní komory a pokoje. Podle psacích stolů, skříní na majestáty a listiny soudil kronikář, že šlo o obydlí vrchnostenské rodiny.

V druhém poschodí bylo osm místností pro hosty a skladiště zbraní. Byl tam také královský sál, kde byly do roku 1705 zavěšeny obrazy císařů Ferdinanda II., Leopolda a Ferdinanda III.

Kronikář uvádí dvoupatrové sklepy, z nichž byla přístupná jen část. Při stavbě nového zámku měly být sklepy na jižní straně zazděny. Za zámkem byly stodoly, za nimi dubový háj, pod zámkem bukový les, křenovka a níže rybník.

Městečko samo čítalo roku 1620 čtyřicet domů: dvacet devět na náměstí a jedenáct v Lázeňské ulici. Tento soubor staveb byl roku 1561 obehnán hradbami, v nichž byly tři brány a jedna branka.

Brána pražská neboli rakovnická zvaná stála v místech, kde ústí do náměstí třída Masarykova mezi domy čp. 7 a 8. Byla z kamene, průjezd byl klenutý a vrata opatřena závorami.

Nad průjezdem byl byt hlásného, sestávající ze světnice, kuchyně a síňky. Kolem byla dřevěná pavlač a nad bytem sedlová vysoká střecha šindelem pobitá, se třemi jehlancovitými vížkami; z nich v jedné byl zvonek na poplach.

Druhá brána, unhošťská, rovněž z kamene stavěná a klenutá, měla jednu světnici a střechu do výšky bohatě vybíhající. Stála jedním pilířem v nynější zahradě u domku č. 212 a druhým v panském sadě za bytem zahradníkovým.

Za ní bylo předměstí unhošťské. V roce 1585 zde stála stará lázeň. Nynější Huťská ulice ústila do náměstí brankou, dole z kamene a nahoře ze dřeva pobíjenou ve špici. Byla určena pouze pro pěší, ačkoli se tudy asi pohodlně také jezdilo.

Třetí brána, zvaná slánská, byla v místech, kde nynější ulice Slukova ústí do náměstí. Byla stavěna z kamene, klenutá a nahoře měla komoru se střechou do věže vybíhající. Za touto branou bylo slánské předměstí, kde byla panská kovárna, dvůr sekretářský, vlachovský a pustka Kašparovská čili lobotská.

Když tedy vojsko 7. listopadu 1620 od Dubí ke Kladnu přitáhlo, obyvatelé zavřeli před ním brány. Zda došlo k boji o hradby, není kronikáři známo. Podle něho se zpráva nedochovala, ale do města se vojsko dostalo.

Vojáci, jmenovaní jako hotoví kozáci císaře Ferdinanda na pomoc poslaní, vydrancovali městečko zúplna. Po jejich odchodu zůstali obyvatelé zděšení a hrůzy. Zámek byl zpustošen, kasy tam umístěné vyloupeny, truhly, majestáty a listiny zničeny. Jen purkrechtní knihy a stavovník pana Ctibora Tiburcího byly odneseny a zachovány.

Kronikář dodává, že vypravování je vzato z pamětí psaných zdejším farářem P. Motlem. Dodatečně uvádí, že nešlo o úplné propálení města, ale o vypálení některých gruntů a škody po vojsku.

Na náměstí byl vypálen domeček pod zvonicí ležící, jenž patřil od roku 1602 Melicharovi Mazingarovi, zámečníku z Norimberka. Roku 1627 jej znovu postavil bývalý majitel.

Dům zábostelský stál před branou zámeckou. Fara, škola, dům Martinovský a dům Horovský zůstaly. Číslo domu 7, kde bývala kovárna, bylo úplně zničeno a postaveno až roku 1629 Pavlem a Dorotou Noudrovými z Dobré.

Na druhé straně brány stálo číslo domu 10, rovněž popelené. Ačkoli bylo předtím zachováno několik let na sto kop míšeňských, nikdo se ho nechtěl ujmout. K němu byla přidána vrchností ještě půle pod číslem 11, aby se našel hospodář.

O radnici se mnoho bližšího z té doby neví, ale podle všeho byla také vypálena. Vedle stojící domy koláře Jana a pekaře Vavřince Monstry byly demolovány a o jejich znovuvystavění se jednalo teprve roku 1652.

Koubovská kovárna, kde se jinak na Kašparově gruntě říkalo, byla úplně zničena. Roku následujícího byla odprodána Mikuláši Jižíčkemu za 160 kop co spáleniště. Patřila poddanstvím ke Smečnu a roku 1607 byla šacována na 600 kop.

Grunt Kašparovský byl vypálen a stál pustý až do roku 1652. Chalupa Chýlovská, jinak Hejlovská, také ke Smečnu patřící, zpustošena hrozně a ležela dlouho, až nacházíme na ní roku 1630 jako majitele Jiřího Sýkoru.

Grunt Kopeňkovský, jenž na bránu těsně přiléhal, byl demolován a teprve roku 1716, tedy za více než sto let, postavil v těch místech chalupu Adam Štrimpl.

S druhé strany ležící políčkův dvůr, zvaný Nová lázeň, a všechny tři vedlejší grunty byly vydrancovány; poněkud lehly popelem. Sousední dům zrádce Matěje Bacha byl vypálen, majitel utekl boje se trestu a nikdy se už nevrátil.

Na dolejší straně náměstí kromě gruntu Čížkovského vzaly za své. U slánské brány pak byly zničeny grunty Melounovský a Myškovský. Slánské předměstí zůstalo nedotknuté; pražské a unhošťské vzaly za své.

Kronikář shrnuje, že ze čtyřiceti domů zbylo v Kladně jen šestnáct, které nebyly požárem zachváceny.

Jak již bylo připomenuto, byly na zámku zničeny veškeré cenné listiny a kasy vyloupeny. Pan Jan Jiří se snažil postihnout, aby aspoň něco mohlo být do pořádku uvedeno, ale počal churavěti a 4. května 1626 se rozžehnal se světem.

Z jeho doby dochovala se nám ještě jedna památka, a to pískovcový pranýř. Sestával ze čtyřhranného sloupu, u něhož vedly schůdky, a na něm stál kulatý sloup v čtyřhranný jehlanec vybíhající a koulí se končící.

V různých výškách byly do sloupu přidělány kruhy, aby se do nich mohl hříšník připnout a po několik hodin nebo dní na hanbě stát. Někdy byla připojena tabulka s nápisem a označením viny.

Při krádeži byla na hrdlo zavěšena věc ukradená. Byl to prostředek, kterým se tehdy hledělo působit nejvíce na mravní cit viníka.

Pranýř stával uprostřed náměstí; roku 1741 byl postaven před radnicí a asi v polovině minulého století prodán v dražbě. Trosky jeho byly podle kronikáře zříti v radničním dvoře.

Při této příležitosti je podle kronikáře třeba zmínit vykonávání spravedlnosti v tehdejší době. Když roku 1561 bylo Kladno povýšeno na městečko, dostalo mimo jiné i právo vykonávat spravedlnost.

Toto právo připomíná především zmíněný pranýř a název na katastrální mapě U spravedlnosti nebo U šibenic. Šibenice stávala nad hřbitovem na parcele č. 1324.

Roku 1620 byl v Kladně odpraven mladý Kuba Krejza z Obořiště, když byl za vraždu odsouzen k smrti. Protože Kladno nemělo vlastního popravního mistra, muselo si ho půjčit ze Slaného.

V Knovízi byl poddaný Jan Frajdenreich. Jeho syn Matěj roku 1623 zabil kramaře dubnického, poddaného Albrechta Hrzka. Když nedošlo k popravě, musel otec i syn zaplatit náhrady panu Albrechtu Hrzkovi ze Mšena a na Dušníkách.

Z uvedeného je patrno, že spravedlnost zde byla vykonávána, pokud bylo zachováno povědomí, že městský řád se při tom řídil městem Slaným nebo Velvary.

Menší tresty byly šatlava nebo kláda. Mučírna zde nebyla a na právo útrpné byli viníci posíláni do Slaného.

Pravomoc Kladenských trvala až do 15. října 1765, kdy vynesením hrdelního řádu, daného císařovnou Marií Terezií, připadlo Kladno soudnictvím právu císařskému v Praze a částečně v Rakovníku.

Pan Jan Jiří ze Žďáru sepsal sice závěť, ta se však dosud nikde neobjevila, a proto její obsah není znám. Jisto je, že po jeho smrti vzal v držení statek kladenský pan Florián Jetřich, který byl zemřelého poručníkem.

Florián Jetřich se narodil 19. května 1598 z rodičů Jana mladšího ze Žďáru a Kateřiny Škvorovské ze Škvorce. Když mu bylo sedm měsíců, zemřel mu otec a dostal se pod poručenství děda Gotharda Žďárského.

Po smrti Gotharda měl být vychováván ve víře podobojí a nikoli v ciziny poslán. Vlivem své učitelky kněžny Václavy Roztočilové a pana Ctibora jako vychovatele se však stal horlivým katolíkem.

Dosáhnuv plnoletosti, převzal dědičné statky po dědu Gothardovi, po bábě Kateřině z Reychu, po otci Janovi a další majetky. Oblíbil si dceru Jaroslava Bořity z Martinic Alžbětu Korunu, ale počátek defenestrace roku 1618 zasáhl do jeho poměrů.

Po odchodu Martiniců z Čech svěřil Florián Jetřich veškeré zboží svému bývalému poručníku Janu Jiřímu ze Žďáru, sedícímu na Kladně, a odejel také do Pasova.

Stavové zabavili panu Floriánovi Tachlovice, Hoštice a Jenč, o něž po bitvě na Bílé hoře byly mu opět vráceny.

Ač k věci straně zcela byl od stavů odbojných vyhlášen za zrádce a statky jeho stavovským zle zpustošeny a i zabaveny, odebral se pan Florián do Itálie, cestoval tam po různých místech a přijda do Lorety učinil v nesnázích slib: vrátí-li se šťastně domů a bude-li mít mužského dědice, postaví podobnou kapli na svých statcích v Čechách.

Osud tomu chtěl, že se již roku 1622 v létě vrátil domů a rok nato 1623 povila mu choť Alžběta syna, jemuž dáno jméno František Adam Eusebius.

Pan Florián dostal směnu statků a kapli podobnou oné v Loretě postavil blíže Červeného Újezda v Hájku, kde stojí dodnes. Blíže o této kapli, jež hrála v životě posledních Žďárských nemalou roli, podává kronikář v místopise Kladna.

Uhájilo se v hradské době, že pobyt pana Floriána za hranicemi byl mu jen ku prospěchu, neboť se z podezření u dvora císařského očistil poukazem na příkoří od stavů mu učiněná. Navíc byl na přímluvu svého tchána vzhledem k zásluhám předků i velikému svému bohatství povýšen do panského stavu a erb jemu polepšen, což se stalo 4. srpna 1622.

Roku 1626 nastoupil po Janu Jiřím v držení statků kladenských a byl rok poté, dne 4. května 1627, jmenován hrabětem Svaté říše římské.

Byl stále ve službách dvorských a státních; u dvora byl neobyčejně oblíben a stál pevně při Ferdinandovi II. i III. Stal se královským a českým komorním radou, zemským soudcem, hejtmanem kraje Slánského, dvorským maršálkem a palatinem.

Florián Žďárský přesídlil na Kladno ihned po převzetí jeho statků a byl městečku opravdovým otcem. Vymohl 17. dubna 1630 majestát císařský, potvrzující výhody a výsady městyse z roku 1561 i obdarování pana Ctibora z roku 1586. K dosavadním dvěma jarmarkům přidal ještě třetí, v den obrácení sv. Pavla.

Roku 1630 založil a vystavěl kapličku ke cti sv. Floriána a sv. Alžběty. Základní kámen byl položen 2. dubna 1630 a kaple byla vysvěcena pražským proboštem Šimonem Broziem 31. srpna téhož roku. Kaplička byla později stržena a nahrazena nynější.

Florián zanechal po sobě zde velmi dobrou památku, neboť se staral všemi způsoby, aby z městečka guřeného a hrůzně vyloupeného vyrostalo nové, šťastnější. Dílo to se mu dokonale dařilo: zámek byl obnoven, grunty opět osazovány, obyvatelstvo v robotě i jinak polevováno.

Největší známkou dobroty a šlechetné mysli tohoto skutečně vzácného šlechtice bylo jeho zřeknutí se odúmrti, což se stalo listem daným kladenským dne 2. ledna 1630, opatřeným vlastním podpisem i pečetí.

Páni ze Žďáru měli jako vrchnost právo grunty svým poddaným přenechávat za určitou peněžitou částku, která se po lhůtách splácela. Kdo si svůj grunt zaplatil, měl jej čistý.

Když však poddaný zemřel bez přímých dědiců a přihlásili se jen dluhy nebo vzdálenější příbuzní, připadl grunt zpět na vrchnost. Nedědili tedy jen bratři, sestry ani jiní než přímí potomci v postupnosti nahoru nebo dolů.

Odúmrť stávala se velmi často a tvořila značný příjem každé vrchnosti. Floriánovo odřeknutí se tohoto práva proto kronikář chápe jako čin sociální spravedlnosti a dar poddaným do budoucnosti.

V listě poddané napomínal, aby si jmění nebo vlastní práci tím více vážili, dobře na gruntech hospodařili a všech zlých účinků, hlavně nemírného pití a marhání, se vystříhali. Kdo by se v tom směru provinil, tomu list hrozil tresty.

Manželka pana Floriána, Alžběta Koruna, zemřela 3. července 1649 a byla pochována v Praze na Hradčanech v kapli sv. Anny v kostele sv. Víta. Florián ji dlouho nepřežil a zemřel 7. května 1653. Byl pohřben rovněž v kapli sv. Anny na Pražském hradě.

Kladenský statek dal před smrtí v užívání jedinému synovi Františku Adamu Eusebiovi. Ten majetek Žďárských rozmnožil přikoupením pěti poddanských gruntů a koupí panství Zlovětice, takže jeho majetek obsahoval Kladno, Červený Újezd, Tachlovice, Jenč, Hostivice, Žďár a další statky v Žatecku.

František Adam Eusebius byl, jako otec jeho, ve službách dvorských a státních. Dosáhl vysokých hodností: byl královským a komorním radou, hejtmanem kraje Slánského, skutečným radou císaře Leopolda I. a palatinem s právem povyšovat do šlechtického stavu a udělovat znaky.

Zůstal až do své smrti svobodným, čímž vymřela po meči rodina Žďárských ze Žďáru v Čechách usedlá. Byl nábožensky zbožný a spravedlivý, což kronikář dokládá kronikou kláštera v Hájku, kam přivedl řád františkánský.

Byl dobrodincem kostela kladenského i svých poddaných. Zrušiv téměř úplně robotu na statcích, vymínil si pouze tolik, že kdykoli bude sklízeti obilí z polí a jeho lidé by nestačili, mají mu měšťané pomoci proti odměně osmi krejcarů denně.

Tak stalo se město Kladno poznenáhlu téměř svobodným městem.

Ve vřavě válečné a zmatcích, které velká třicetiletá zášť za sebou nesla, zlynula i škola kladenská. Při vydrancování městečka roku 1620 nebyla sice její budova zničena, ale jistě bylo zničeno její vnitřní zařízení a školní pokladna v zámku chovaná byla vzata v plen.

Vrchnost kladenská se dlouho nemohla z pohromy vzpamatovat a pomýšlet na znovuzřízení školy. Teprve za pana Eusebia Žďárského se opět shledáváme s kantorem na Kladně.

V obecních účtech unhošťských se činí roku 1657 zmínka, že farář kladensko-unhošťský P. Antonín Sarabský, maje poprvé v Unhošti odbývati slavnost Božího Těla, měl s sebou kantora kladenského s pacholaty a kostelníky.

Pan Eusebius Žďárský pořídil roku 1660 svým nákladem na kůr kladenský nové varhany a ustanovil k nim varhaníka mimo kantora. Varhaník měl na starosti vyučování dítek a kostelní zpěv. Roku 1668 byly funkce kantora a varhaníka spojeny v jednu.

Prvním varhaníkem, o němž se zmiňují děje k roku 1663, byl Kryštof Göbel. Kantorem byl s ním společně Tobiáš Sixt od roku 1665 do 1668, kdy se z Kladna s manželkou Lidmilou odstěhoval. Od té doby obě funkce zastával nejprve Göbel a po roce 1672 nový varhaník Jiří Planičký.

Jiří Planičký, jenž se správněji Václav Týne nazýval, přišel z Plánice a příjmení Planičký obdržel. Stal se v Kladně vlastně prvním skutečným učitelem a službu tu zastával téměř po čtvrt století.

Školní budova byla na témže místě jako dřívější, měla však více místností, jež snad byly přistavěny pro varhaníka. O pavlači zde není více zmínky.

Na dvorku byly chlívky pro nepravý dobytek u zdí hraničící s panskou hospodou a vedle nich zahrádka se stromky švestkovými. V síni byla pec k pečení chleba a hned vedle tříděnná sednice, kde se děti učily.

Školní nábytek byl jednoduchý: tabule, na níž se psaly noty a jiné znaky, velká tabule k ostatnímu vyučování, jedna dlouhá stolice pro kantora, lavice všady okolo a kamna. V přízemí byla ještě komůrka, slepá komora a další podobné místnosti.

Podle nadání školy kladenské z roku 1677 měl kantor z Kladna, Motyčína, Újezdce a Kročehlav celkem deset mandelů a dva snopy, což byla dávka z roku 1598 zvětšená o pět snopů.

Pan Eusebius Žďárský založil nadaci pro dvanáct chudých studujících, z toho osm ze stavu rytířského a čtyři ze stavu měšťanského.

Hrabě František Adam Eusebius zemřel v Kladně 7. dubna 1670. Játra a plíce byly pochovány v Kladně ve zdi vedle zpovědnice a sv. Benedikta, srdce v kapli v Hájku, střeva v pustinném kostele v Praze a ostatní tělo v kostele sv. Víta na Pražském hradě.

Kronikář uzavírá, že tím vyhasla mužská větev kladenská tohoto starobylého rodu šlechtického. Všichni členové rodiny se podle něj vyznačovali dobrotou, šlechetností ducha, jednáním rytířským a smyslem pro sociální spravedlnost.

V kšaftu svém odkázal pan František Adam Eusebius mimo hojné legáty majorátním dědicem některého syna Mikuláše Žďárského v Sasku žijícího. Maxmilián z Martinic, jako poručník a správce pozůstalosti, ho za vhodného uznal pod podmínkou, že přestoupí k víře katolické.

Když vyjednávání nevedlo ke kýženému cíli, bylo učiněno narovnání mezi pěti sestrami zemřelého Františka Adama Eusebia a větví saskou. Rozsáhlé statky připadly společně všem pěti sestrám zemřelého a větev saská obdržela odbytné ve výši 53 000 zlatých rýnských.

Sestry držely statky nějaký čas společně, avšak zanedlouho mezi nimi povstaly nesnáze. Rozdělily si proto celé zboží na pět dílů. Díl I, Kladno, obdržela Marie Maxmiliána Eva ovdovělá Švamberková, znovu provdaná za Kryštofa sv. pána z Hieserle. To stalo se roku 1688.

Když majitelka po dvou letech zemřela, připadlo zboží kladenské Anně Louize Maxmiliáně Hieserlové, rozené hraběnce z Lamberka, a jejím dítkám Karlu Benediktovi a Antonii Isabele.

Ti měli Kladno v držení až do 28. ledna 1701, kdy je prodali Anně Marii Františce, velkovévodkyni Toskánské. Ta po čtyřech letech, 18. srpna 1705, prodala celé zboží klášteru břevnovskému.

Součástí skenu je vložené genealogické schéma rodu Žďárských a navazujících příbuzenských větví, včetně linií, přes něž se kladenský díl dostal po roce 1670 z rukou Žďárských k pozdějším majitelům.

Kladno koupeno roku 1705 prelátem Otomarem Zinkem za 140 000 zlatých od princezny Toskánské. Z toho připadlo na Kladno 132 000 zlatých, Lidousy 5 000 zlatých a Běloky 3 000 zlatých.

V posledních letech žádná vrchnost zde nesídlila a Kladno bylo opět podružným místem. Veškeré budovy zámkem počínaje byly téměř na spadnutí, neboť opravy se žádné nekonaly a zub času po tak dlouhou dobu na nich nemilosrdně hlodal.

Břevnovský zakoupenec, velebný kladenský hledač, hleděl předně povznést hospodářský a produktivní stav. O vzhled sídla se míjal nestaral. Pouze sochu sv. Jana Nepomuckého postavil v letech 1723–1728 P. Václav Antonín Raphael, farář zdejší.

Socha stála původně v rybníčku na náměstí až do roku 1741, kdy byla postavena na předměstí rabovnickém uprostřed čtyř lip. Odtud byla přesunuta k ústí dnešní ulice Poděbradovy, kde stála až do roku 1918. Trosky její byly zříti ve dvoře radničním.

Teprve za opata Benona Löbla nastal zde rušnější život. Zámek, který byl značně sešlý, byl zbořen a nový postaven vedle něho roku 1740. To je týž, který dnes vidíme. Praví se, že byl zbudován stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, doslovný doklad pro to však kronikář nenašel.

Na pravé straně skenu je vložen obraz nadepsaný Kladno za doby Žďárských, který schematicky zobrazuje staré městečko se zámkem, kostelem, náměstím, cestami a okolními sady.

Roku 1741 byl z náměstí odstraněn pranýř a postaven proti bývalé radnici. Na místě jeho byla postavena socha mariánská, jež podle zachovaných zpráv roku 1741 již stála. Podle kronikáře se tradovalo, že byla zbudována Dientzenhoferem, ale důkaz pro to nenašel.

Roku 1751 byla zbořena původní kaplička sv. Floriána. Nová byla na jejím místě postavena stavitelem Kiliánem Dientzenhoferem a roku 1772 dokončena.

Roku 1763 vystavěl opat Bedřich Grundtmann poplužní dvůr zvaný Nový dvorec a později Vešerov podle starodávného tamního lesa. Roku 1783 jej opat Štěpán rozdělil a pronajal pastevcům i jiným osadníkům, kteří se blíže dvora usadili a osadu Rozdělov založili.

Dvůr vyhořel 16. června 1842 do základů a později byl při silnici znovu vystavěn.

Roku 1783 rozdělil opat Štěpán Rautenstrauch dvůr kročehlavský a osadníkům vykázal k založení osady les Skalka, který se táhl pod dvorem kročehlavským. Osada zde ještě v témže roce povstala a nazvána byla na jeho počest Štěpánov.

Roku 1769 bylo za opata Bedřicha dosaženo povolení ke stavění obytných budov v nynější Borkovce. Tehdy bylo postaveno celkem osm domků, čímž byl dán základ pozdějšímu Podprůhonu.

Aby byl lepší přehled o Kladně pod tehdejší správou, uvádí kronika popis městečka z roku 1789. Tehdy bylo v Kladně 112 domků, z nichž v městečku bylo 49 a na předměstí 63 domovů.

Pod číslem 1 stál zámek a panský dvůr, dále fara, škola a panská hospoda. Číslo 5, tehdy zděná chalupa, bylo v držení vdovy Procházkové a vedlejší číslo 6 držel pekař Huber.

Pražská brána tehdy stála a byla obydlena. Od brány dolů byly domy Lorence a Klaudla; před nimi byla hluboká příkopa, jíž stékaly vody dolů po náměstí. Přes ní před vchody obou domů byly lávky nebo spíše polena položena, přes něž se do dveří vcházelo.

Radní dům a panský pivovar stály vedle sebe asi v místech nynější Jiráskovy ulice. Pod nimi byly domy primasa Františka Syřiště, Františka Zapotockého, tesaře Martina Čížka a sklenáře Václava Byčistě. Domy byly opatřeny podobnými lávkami jako domy předtím zmiňované.

Doleji celým zbytkem byly domky Jana Syřiště, Antonína Čáslavského a Jana Zapotockého. Dříve jmenovaný dům spojen byl brankou s domem řezníka Jakuba Hřečana, vedle něhož v místech nynější radnice byly stavby měšťanů Jana Dobráše a Václava Velíka.

Tam, kde nynější hotel Beránek stojí, byly domky Jiřího Hulce, vdovy Říhové, zedníka Baimla a rychtáře Javůrka. Stavby měšťanů Hořického, Rosenbergera, jircháře Čížka, ševce Ovesného, měšťana Hluzy a Procházky následovaly až ke bráně slánské.

V nynější Lázeňské ulici byly domky kováře Kafalína, Jakuba Kafalína, tesaře Meisnera, krejčího Teplého, truhláře Kafalína, krejčího Šubrta, vdovy Vondruškové, zedníka Ovesného, měšťana Václava Ovesného, zedníka Hlavačky, Dobráše, krejčího Kolwalda, měšťana Kolby, řezníka Pola, truhláře Štroufny, měšťana Martina Syřiště, kramaře Pospíšila, truhláře Ben. Průzy a kováře Václava Hubra.

Náměstí se podle kroniky podobalo úplné návsi. Jeho vzhledu odpovídala louže pod mariánskou sochou, dlouhá a široká asi 20 metrů. Stála v ní socha sv. Jana Nepomuckého a před radnicí se korytem odváděla voda.

Stojaté vody nastromážděné z hor, jenž se táhly nynější ulicí Váňovou, byly tak hluboké, že naložený vůz obilí nebylo v nich za posledních kol vidět. Vody se spojovaly před kaplí floriánskou s vodami v nynější třídě Masarykově a přirozeným spádem tekly do náměstí.

Vytvořily koryto místy až čtyři metry hluboké, odtud stékaly do ulice Lázeňské a odtamtud opět panským sadem dolů.

Kolem kostela, který byl na ose nynějšího chóru a byl mnohem menší než nynější, býval hřbitov. Tam se ještě začátkem 19. století pochovávalo.

Vedle kostela, kde byla postavena zvonice, stály čtyři domky. Roku 1789 ještě nestály, neboť první zprávy o nich máme z roku 1816.

Číslo 55 náleželo roku 1816 Václavu Neustupovi, číslo 56 Václavu Bittnerovi. Dům číslo 57 patřil roku 1821 Václavu Heimlovi a byl obcí kladenskou roku 1869 koupen za 650 zlatých rýnských a se zemí srovnán. Číslo 58 při samé zvonici patřilo původně manželům Čáskovým a roku 1821 bylo získáno směnou manžely Matěsem a Marií Kočalovými.

Na skenu je vložena obrazová příloha označená Pohled na starý kladenský kostel. Zachycuje starší podobu náměstí s kostelem, zvonicí, domy a sochou.

Obec kladenská zakoupila dům u zvonice od Antonína Vogla roku 1897 za 4 500 zlatých a zbořila jej. V témže roce byly vykoupeny a demolovány také zmíněné domky číslo 55 a 56. V místech těch stojí dnes nový kostel.

Kronikář pokládá za povinnost zmínit se o kostele kladenském, jenž byl roku 1898 zbourán a s nímž spjata je v jedno historie tohoto místa od nepaměti.

Demolováním tohoto památného a historického místa bylo podle něj Kladno ochuzeno o velkou památku historickou. Současníci si podle jeho slov jistě nebyli vědomi toho, oč se tím připravili.

Farní chrám Panny Marie Nanebevzaté stál na severní straně náměstí a byl až do roku 1679 obehnán vysokou zdí. Mezi ní a kostelem se nalézal hřbitov. Když hřbitov nestačil, pohřbívalo se také u kapličky sv. Floriána.

Obyvatelům bylo zůstaveno na vůli, zda své zemřelé pochovají ke kostelu farnímu nebo ke sv. Floriánu. Zeď kolem farního kostela stála až do roku 1824, kdy byla zbořena a půda s ostatním prostranstvím srovnána.

Hřbitov u sv. Floriána byl zrušen roku 1831. V témže čase byl založen hřbitov nový v místech, kde je nyní městské divadlo a park kolem něho. Ten byl 5. prosince 1831 slavnostně posvěcen a veřejnosti odevzdán.

Kostel farní skládal se ze dvou částí: z lodi a z presbyteria, dogotického. Rozměry lodi byly zvenčí délka 17,7 m, šířka 12,6 m a plocha 223 m²; uvnitř lodi délka 15 m, šířka 9,7 m, výška 11,6 m a plocha 145,5 m².

Sloh byl dvojí: románský v lodi a gotický v presbyteriu. Při opravě kostela roku 1842 byla v lodi gotická okna prolámána, kdežto dříve byla románská a okrouhlá.

Zdi kostela byly nízké a staly se ještě nižšími roku 1740, kdy byla navezena na hřbitov hlína, aby hroby mohly být hlouběji kopány. Kostel i hřbitov stály na opukové skále, takže kopání hrobů bylo obtížné.

Tím se kostelní zdi staly nepřiměřeně nízkými. Aby nevlhly, byl kolem kostela udělán kamenný příkop určený k odvádění vody.

Pravá část skenu obsahuje obrazovou přílohu nadepsanou Zámek. Jde o fotografii kladenského zámku s průčelím, věží s hodinami, vstupem a oplocením.

Levá část skenu zachycuje prázdnou vloženou nebo prokladovou stranu bez čitelného textu.

Pravá strana pokračuje v popisu starého farního kostela. Voda ze střechy chrámové i ze hřbitova měla být sváděna kamenným příkopem, který byl zřízen kolem kostela. Protože se příkop časem zanesl hlínou, voda se v něm držela a zdi kostela vlhly.

Když se roku 1814 přestalo u kostela pochovávat, byla hlína odvezena a chrám se hřbitovem srovnán do roviny podlahy kostelní. V této podobě zůstal kostel do roku 1842, kdy byl opraven podle plánu pražského inženýra Weisse.

Opravou však podle kroniky utrpěla původní podoba stavby. Zdi lodi byly zvýšeny asi o dvě stopy, zatímco presbyterium si zachovalo starší zdivo a opěrné pilíře.

Kronika dále popisuje původní okna. V lodi měla být okna románská, úzká a vysoká, a to hlavně na jižní straně do náměstí. Na severní straně byla kaple sv. Jana, nad níž byla v lodi jen malá okna. Na kůru byla roku 1692 proražena čtverhranná okna s železnými mřížemi.

V apsidě presbyteria byla v roce 1842 ponechána dvě dlouhá gotická okna po stranách čelní zdi. Podle nákresu na faře z roku 1836 měl chrám roku 1675 osm velkých oken; inventář téhož roku počítal deset velkých oken bez udání místa.

Kronika usuzuje, že dvě chybějící okna byla pravděpodobně na pravé straně presbyteria. Všechna okna byla zasklena silnými šestihrannými, v olovu zasazenými tabulkami. Sklo bylo tmavé a kladenští faráři si často stěžovali na nedostatek světla.

Při opravách v letech 1739–1740 byla okna lodi rozšířena a zasklena tenčím sklem. Roku 1842 byla znovu upravena okna v lodi, v presbyteriu i v celé zdi apsidy. Tím však podle kroniky zmizely charakteristické známky původní chrámové stavby.

Nově zřízená okna přinesla více světla, ale východní světlo dopadalo přímo na oltář a vadilo zraku kněze při obřadech. Farář Lička proto roku 1842 pořídil na okna záclony. Roku 1864 dal farář Mottl okna červenými a modrými skly zachovale ozdobit; barevné světlo však vadilo, a proto roku 1876 vlastním nákladem pořídil dvě barevná okna po stranách čelní zdi apsidy, aby byl kontrast vyrovnán a chrám přiměřeně osvětlen.

Střecha chrámu bývala v prvních dobách vysoká a ostrá. Jakou krytinu měla původně, kronika neuvádí. Roku 1675 byla kryta šindelem a jen nad presbyteriem prejzy. Při opravách v letech 1690 a 1732 byla loď znovu pobita šindelem. Roku 1819 už byla střecha tak chatrná, že déšť pronikal do lodi i do presbyteria. Roku 1842 byla celá střecha snesena, byl zřízen nový vyšší krov nad lodí i presbyteriem a střecha byla pokryta taškami.

Po opravě roku 1842 byla střecha upravena, štít ozdoben pískovcovým křížem a v rozích stály na čtyřech koulích pyramidy s koulemi na vrcholu. Na střeše nad presbyteriem byl jednoduchý železný kříž a na jeho vrcholu byl roku 1701 upevněn otáčivý plechový kohout.

Na střeše lodi, blíže štítu mezi lodí a presbyteriem, stála věž. Podle kroniky byla původně čtyřhranná, dřevěná, s románskými okénky a šindelovou krytinou. Roku 1598 v ní byly zavěšeny dva zvony. V letech 1686–1687 byla věž opravena: vyměnilo se šest shnilých sloupů, střecha byla pobita šindelem a uvnitř byla zavedena mříž, aby tam ptáci nemohli.

Roku 1817 byla stará věž kvůli chatrnosti nahrazena novou, taškami krytou. Také do ní zatékal déšť a sníh, proto byla roku 1842 postavena opět věž nová, gotická a plechem pobitá. Dne 27. března 1842 byla na její vrchol připevněna makovice, do níž byly vloženy peníze a listiny, a na ni železný kříž.

Podle pamětní knihy z roku 1772 bylo nad presbyteriem oratorium čili kaple Všech svatých. Bylo černé, nevzhledné a jeho kladenská vrchnost ho používala při pobožnostech k modlitbě. Vedlo se k němu z pravé strany brankou, kterou zámečtí chodili na hřbitov a do oratoria. Roku 1739 bylo oratorium odstraněno a okno zazděno.

Sakristie byla původně kaplí. V inventáři z roku 1598 je uveden oltář Všech milých Božích bratří. Prostor byl úplně uzpůsoben ke sloužení mše a obsahoval portatile, antipendium s obroubením, polštář, svícny, bílé parukové svíce a rokokové plátno na oltáři. Přesné umístění oltáře není podle kroniky jisté.

Sakristie nesloužila výhradně jen jako kaple. Ukládaly se tam bohoslužebné potřeby, kněz se tam oblékal k bohoslužbě a přípravy konal. Inventář z roku 1675 nazývá toto místo sakristií klenutou pod titulem Všech bratří a o oltáři se už nezmiňuje, z čehož kronika soudí, že tam oltář v té době nestál.

Místnost byla sklenuta a měla dvě okna: jedno na severní straně proti kostnici a druhé k východní straně. Okna byla roku 1693 opatřena dvojitým mřížením a roku 1842 obnovena.

Dveře do sakristie byly jedny, a to z presbyteria. Byly vysoké asi 1,8 metru a široké 86 centimetrů, nahoře kulaté. Ostění tvořily tři kusy pískovce, z nichž novější byl do kruhu přitesán. Dveře byly z tenkých fošen a na straně presbyteria pobity plechem.

Přes dveře byly položeny železné pruty; jeden vedl napříč a druhý šikmo tak, že tvořily kosočtverce. V nejvyšších třech kosočtvercích byly upevněny znaky. V krajních polích byly znaky zemské, uprostřed znak neprocházející s plamenným kolem, který kronika označuje za starý zemský znak.

Kronika odmítá tvrzení, že by šlo o orlici pánů ze Žďáru. Znak byl podle ní orlice v půli přeťatá, což by v tehdejších formalitách heraldických nebylo pravděpodobné. Stav těchto dveří nasvědčoval, že je mohl zhotovit stejný řemeslník jako hlavní dveře.

Vchod do sakristie, který byl nejužší, byl roku 1842 a dveře roku 1846 pro bezpečnost pobity plechem.

Kaple sv. Jana Křtitele při kostele kladenském byla neznámého původu. Stála od sakristie v rovné čáře kostela na severní straně až k hlavnímu štítu. Inventář z roku 1598 nazývá toto místo síň a praví, že se do ní chodilo z kostela dveřmi ve zdi kostelní, které se zavřou a zamknou.

Inventář z roku 1675 vypočítává troje dveře: dveře do kaple sv. Jana s panty, háky, zámkem zapadlým a jedním ryklem; dveře, které se otvíraly na dvě strany, se čtyřmi panty, háky a skobou; a dveře nad kaplí sv. Jana s panty, háky a zámkem zapadlým.

Podle pamětníků z doby první poloviny minulého století byly dveře ze hřbitova těsně u hlavní zdi v čele kostela, dveře z kostela do kaple byly vlevo pod kůrem a dveře na kůr vedly ze hřbitova.

Inventář z roku 1598 dále uvádí, že v této síni byl oltáříček založení sv. Jana Křtitele. Na oltáři bylo plátno voskované, antipendium, pokrývka přes oltář, ubrus, poduška, svícen parukový, bílé svíce a pruty. Po levé straně oltáře bylo ve zdi kostelní železné bidélko k připevňování svící při mši.

V síni byla tři sklenutá okna s železnými mřížemi, háky a panty. Síň měla kříž, kterým se chodilo pro mrtvá těla lidu, dvoje máry a truhlu bez víka. Příkrovy sloužily k prostírání na mrtvá těla, která se nesla k pohřbu.

Oltářík byl tvaru neznámého; roku 1675 tam byl nový oltář se stupníčkem řečeným šprušle. V kapli byly čtyři stolice. V téže době bylo v kapli zřízeno oratorium a na něm almaru s panty, háky a zámkem.

Okna se připomínají roku 1675 pouze dvě s mřížemi železnými. Zda bylo třetí okno zazděno nebo patřilo k oratoriu vedle, nelze přesně zjistit.

Kaple byla v následujících letech skoro stále opravována, ale otvor s mřížemi byl zřejmě zazděn, neboť roku 1732 tam podle kroniky žádný nebyl a při opravách se tehdy nemohli dohodnout, kam se poděl. Z téhož roku pochází poznámka, že opravená střecha, snad z doby před rokem 1798, se už o kapli nezmiňuje.

V posledně naznačeném roce byla kaple úplně prázdná. Pouze jakási nízká kamenná zídka vyčnívala ze zdi; kronika usuzuje, že mohlo jít o zbytek starého oratoria.

V minulých letech býval v kapli, vlevo od vchodu ze hřbitova, Boží hrob, podle inventáře z roku 1819 a podle pamětníků velmi krásný. Byla to jeskyně z prken, zdobená černými řezbami a pozlacenými okrasami. Vedle klečeli dva velcí andělé, později umístění nad branami velkého oltáře, a dva menší andělé nad tabernákulem. Drželi v ruce svícen se svíčkou. Podle kroniky byli andělé patrně z bývalého oltáře Panny Marie Bolestné.

Trvání tohoto Božího hrobu bylo krátké. Dekretem vikariatního úřadu ve Slaném ze dne 23. prosince 1830 bylo povoleno zboření kaple a roku 1831 k němu skutečně došlo.

O původu kaple se mezi lidem uchovala pověst, kterou farář František Jedina poznamenal k inventáři z roku 1708. Podle ní v dobách husitských ovládli zdejší kostel husité, pod obojí, a sloužili v něm bohoslužby; katolíci si měli postavit menší kapli a v ní konat mši.

Kronika pravdivost pověsti nepokládá za doloženou historickými dokumenty. Připouští však, že víra pod obojí byla v Kladně dlouhou dobu mezi obyvatelstvem rozšířena. Páni ze Žďáru byli podle ní katolíci, ale některé okolnosti ukazují, že mezi zdejšími obyvateli mohli být i nekatolíci.

Kronika pokračuje úvahou, zda mohli být obyvatelé Kladna a zdejší panstvo pod obojí. Připomíná, že Jiří z Poděbrad nevzal Kladno pánům ze Žďáru po dobrém vztahu s nimi, a z toho soudí, že zde mohl být lid loajální k víře pod obojí.

Zda poslední z rodu kladenských pánů Žďárských byl vyznáním pod obojí, nelze podle kroniky s určitostí tvrdit. Kdyby však byl pochován v kůru kladenského kostela, mohlo by to naznačovat, že i v Kladně byla tato víra ve většině.

Páni ze Žďáru byli všichni katolíci. Kladenský pán Zibřid ze Žďáru, který na Kladně bydlel a spravoval zde hospodářství, byl také katolík. Přítomnost nekatolíků však podle kroniky dokládají časté výzvy a relace ke konání misií a zprávy o stavu nekatolíků posílané pražské konzistoři.

Při rovnání půdy v kapli sv. Jana Křtitele roku 1842 se narazilo na mnoho náhrobních pískovcových kamenů. Byly silně vyšlapané, poškozené a někde i rozbité. Některé kryly hroby kladenského panstva a později byly použity jako dláždění před vchody chrámu.

Farář Lička zachoval nápisy dvou kamenů: Čejsovy z roku 1579 a Jakuba Vondy z roku 1565. Kameny byly po čase slabě viditelné.

Jižní vchod kostela měl gotický tvar a dveře ze silných fošen, pobité plechem a železnými pruty. Vašata jej označuje za nejzajímavější z kostelních dveří, protože v 45 kosočtvercích z prutů byla písmena různých tvarů. Písmeno A se zde opakovalo třináctkrát, M a V pětkrát, R a I čtyřikrát a E třikrát.

Roku 1845 podal krajský inženýr Josef Pache věrný výkres celého portálu do německého almanachu Libussa. Vydavatel P. A. Klar vyzval znalce starožitností k rozluštění jeho archeologické zvláštnosti. V časopise Ost und West roku 1846 se objevilo vysvětlení, že písmena mohou znamenat Ave Maria. Kronika uvádí, že tento výklad není podstatný, protože formule Ave Maria byla ve 13. a 14. století na podobných prvcích velmi oblíbená.

Portál byl gotický, po obou stranách se sloupky. Ty měly hlavice na podstavci v podobě čtyřbokého jehlance. Nad nimi byl na šikmé římse malý kříž v obdélníku vyřezaném do zdi. Před portálem bývala předsíň, o níž se ví, že byla roku 1694 opravena. Později vzal průběh portálu za své; inventář z roku 1731 uvádí, že před kostelem byl zřízen pohodlný přístup se šindelovou stříškou.

Uvnitř chrámu byla malá předsíň, z doby nejméně před rokem 1894. Nad ní stál hudební kůr, který spočíval na mohutném valeném románském klenutí. To vycházelo ze dvou silných čtverhranných sloupů a opíralo se o hlavní zeď, z níž jen částečně vystupovaly sloupy téhož tvaru.

Z okolnosti, že jedna část kostela byla románská a druhá gotická, kronika usuzuje, že starší část mohla vzniknout dříve a gotická část k ní byla později přistavěna. Připouští však i možnost, že obě části vznikly téměř současně, protože na stavbách z počátku 13. století se románský a gotický sloh často mísily.

Pod klenutím na levé straně byl zavěšen velký kříž s Kristem, na pravé straně býval Boží hrob. Polokruh kůrový zasahoval asi 1,2 metru do lodi a spočíval na dvou obyčejných dřevěných sloupech.

Uvnitř kostela stálo po každé straně pět lavic pro věřící. Naproti pravému bočnímu vchodu byl oltář sv. Jana Nepomuckého a vpředu lavice pro lid. V levém rohu stál oltář sv. Barbory a v pravém oltář sv. Benedikta. Podlaha byla kryta dlaždicemi, strop byl rákosový s ozdobným rámem, na zdech visely dva velké obrazy a pod nimi křížová cesta.

V presbyteriu byla po levé straně kazatelna a po pravé zpovědnice, nad níž byl kříž a vedle provaz od zvonku ve věži. Vedle kazatelny vedly dveře do sakristie. U nich stála stolice a za ní byly do zdi vsazeny tři kameny. Za mřížkou byla křtitelnice a na zdi soška Bolestné Panny Marie. Proti sakristii byly dvě patronátní stolice a pod oknem socha Panny Marie Staroboleslavské.

Uprostřed apsidy stál hlavní oltář. Po jeho levé straně bylo ve zdi staré tabernákulum a vlevo výklenek pro baldachýn. Po obou stranách oltáře byly brány za oltář, kde stály dvě zpovědnice.

Stavba presbyteria byla gotická a nepravidelná. Sestávala z apsidy tvořící pět stran osmiúhelníka a ze dvou polí, která prodlužovala obě strany původního osmiúhelníka v rozměru asi 2,9 a 3 metry. Nepravidelné klenutí mělo podle kroniky svůj původ a účel, těžko však říci jaký.

Klenutí stálo na dvou patkách a osmi pilířích opřených o rovinu. Zvenku bylo vidět jen šest opěrných pilířů, protože dva kryla sakristie. Pilíře byly jednoduché, vystupovaly ze zdi až k oknům a měly osmistranné hlavice. Původně snad měly gotické obloučky, které časem zašly a nesly tabulovité desky jako opěradla střeněných žeber klenby.

Klenební žebra se uprostřed křížila ve středu klenutí a tvořila křížovou klenbu. Nad stolicemi panské obory a podružích pánů byly malby al fresco se třemi cechovními erby. Ty byly podle kroniky snad z roku 1740, z nařízení konzistoře zakryty. Při generální opravě roku 1842 byly i s malbou otlučeny a přišly vniveč.

V prvním poli presbyteria byl ve zdi zasazen mramorový kámen s vytesanou rytířskou postavou, nápisem a znakem Žďárských. Byl to náhrobní kámen Jiříka ze Žďáru. Na straně evangelia ve zdi býval kámen jeho manželky Lidmily s nápisem a znakem Martiniců Smečenských.

V pravém poli lodi byla do zdi vsazena mramorová deska. Za ní byly ve zdi pohřbeny plíce a játra posledního pána ze Žďáru, pana Františka Adama Eusebia. Nápis zněl: Hic iacent viscera Francisci Adami comitis de Zora. Anno 1670.

Dlažba presbyteria byla až do roku 1842 pokryta čtyřmi náhrobními kameny. Při opravě byly vyzdviženy a dány do zdi. Byly to kameny pana Ctibora, jeho manželky Libuše, Elišky ze Žďáru a Markéty z Reichenbergu. V pravé straně presbyteria byl náhrobní kámen faráře Josefa Tocka.

Když byly roku 1842 kameny pana Ctibora a jeho manželky vyzvednuty, našly se pod nimi rakve z měděného, asi dva milimetry silného plechu s vonnými stébly. Byly dlouhé asi 1,9 metru, vysoké 70 centimetrů a u hlavy široké asi 70 centimetrů.

Na rakvi pana Ctibora byl černý kříž s měděným tepaným Ježíšem, lebkou a jinou výzdobou. Farář Lička jej dal připevnit na nový dřevěný kříž a umístit v kostele. Na rakvích bylo kovářské kování staršího typu. Při bourání kostela byly rakve patrně znovu vyzvednuty, hřbitovně pochovány a potom přeneseny do nového kostela.

Vedle kamene pana Jiřího byl velký pískovcový kámen s nápisem, že zde leží pan Jan Kladenský. Vedle něho byl kámen s nápisem pro Přechu Kladenského. V hrobě paní Markéty z Reichenbergu byl ve dva kusy rozlomený kámen z bílého mramoru se znakem Žďárských a s datem 1526.

Hlavní pamětní kniha klade mnoho osob rodu Žďárských hrobem do zdejšího kostela, přesto však není o jejich náhrobcích ani hrobech odnikud nic přesně známo. Pokud je známo, byli v samotném kladenském chrámu pohřbeni Jan Kladenský z Kladna, Přech Kladenský z Kladna, Jan Jiří Žďárský ze Žďáru roku 1526, Zdeněk Kladenský z Kladna roku 1543, Oldřich Žďárský ze Žďáru, Jiří Žďárský ze Žďáru roku 1574, Eliška Žďárská ze Žďáru roku 1574, Ludmila z Martinic roku 1579, Markéta z Reichenbergu roku 1587, Ctibor Žďárský ze Žďáru roku 1615, Sibylla Hradecká z Hořovic roku 1618, Jiří Čejsa z Olbramovic roku 1606, Ludmila Hradecká z Hořovic a František Adam Eusebius ze Žďáru roku 1670.

Kromě vrchnostenských osob byly v kostele pohřbeny také osoby duchovního stavu: farář Václav Antonín Raphael, František Graulich, František Müller, František Jedina a Josef Tock. Josef Tock byl synem kladenského správce panství a zemřel roku 1798. Původně byl pochován u sv. Floriána, odkud byl roku 1824 farářem Weiningerem vyzdvižen a pohřben v kostele.

Kronika doplňuje, že kromě jmenovaných osob zde bylo pohřbeno také více úředníků panství, a to hlavně v přilehlé kapli.

V apsidě po levé straně hlavního oltáře bylo ve zdi původní tabernákulum. Bylo velmi staré; okolnost, že stálo po straně ve zdi, kde se Sanctissimum uchovávalo před rokem 1571, dokládá, že pocházelo z doby, než bylo dovoleno umístit tabernákulum přímo na oltář.

Inventář z roku 1598 uvádí, že po pravé straně velkého oltáře ve zdi kostelní je zachyště, kde se ciborium stříbrné a pozlacené s přihrádkou v železné tykytě zamyká a kde se chová velebná svátost. Popisuje také dvířka s panty, zámkem a firhankou fialové barvy se zlatými a stříbrnými kraji.

Spodní část tohoto tabernákula byla později přidělána roku 1671, jak uváděl nápis Laudetur Sanctissimum Sacramentum MDCLXXI. Inventář z roku 1675 znovu popisuje kamenné tabernákulum vsazené do zdi na evangelijní straně.

Kronika poté přechází ke stropu lodi. Není jisté, zda byla loď chrámová v nejstarší době kryta stropem. První zmínka je z roku 1675, kdy se uvádí, že místo prkenného stropu byl strop táflovaný. Roku 1695 bylo na stropě vymalováno šest erbů Lambergů. Roku 1740 byl dán strop nový, rákosový, zdobený obrazy. Uprostřed byl obraz Nanebevzetí Panny Marie, po stranách sv. Benedikt a skupina apoštolů.

Farář Lička se roku 1842 snažil malby zachránit. Když však roku 1846 strop dostal nové trámy nad starým stropem, aby malba neutrpěla, obraz přesto nevydržel a roku 1883 byl prostě zabílen.

Hlavní oltář pocházel podle latinského nápisu z roku 1695. Byl postaven za faráře Rudolfa Radnického a za sester Lambergových Benedikty, Aloisie a Antonie. Byl zhotoven v Praze v renesančním slohu a opatřen obrazem Nanebevzetí Panny Marie neznámého původu.

Roku 1812 odstranil farář Vincenc Richter obraz z kostela a dal jej do budovy farní. Jeho nástupce Weininger obraz opravil a znovu zavěsil nad hlavní oltář. Roku 1842 byl oltář opět opraven a menší obraz nad prvním římsím představoval sv. Floriána. Nejbohatší ozdobou oltáře bylo tabernákulum z velkého oltáře břevnovského kláštera, darované roku 1769.

Inventář z roku 1598 uvádí také varhany. V době pana Ctibora Žďárského je pro zdejší kostel sestavil Tomáš, který zemřel roku 1617. V inventáři z roku 1675 se píše, že varhany byly dobře spravené a dobře vytáflované, s deseti mutacemi a třemi měchy.

Varhany byly opraveny roku 1702, roku 1708 vyčištěny, roku 1726 opraveny, roku 1748 byl varhaníkovi Antonínu Köpfelovi vyplacen honorář za zřízení varhan, roku 1749 byly naladěny a opravovaly se ještě v letech 1757 a 1758. Protože byly chatrné, byly roku 1764 pořízeny nové od varhanáře Matěje Šedivého z Pražského Města. Tyto varhany byly roku 1886 opraveny a potrvaly až do zboření kostela.

Kronika potom začíná popis hřbitova kolem kostela. Hřbitov ležel od nepamětných časů kolem kostela, jak tomu bývalo v krajích, kde křesťanství zapustilo kořeny.

Hřbitov byl kolem kostela obehnán zdí. V ní byly podle inventáře z roku 1598 dva vchody: jeden od brány slánské a jeden od hradní brány, který byl podle kroniky posledním vchodem pro vrchnost. Hřbitov pro nebešťátka a kostnice stály proti sakristii.

Celá hřbitovní zeď byla roku 1675 kryta prejzy a roku 1733 o něco zvýšena. Hroby však byly mělké, protože hřbitov ležel na skále. Při velkých deštích to bylo patrné. Proto byl už dříve navezen hlínou a roku 1740 byl hřbitov znovu zavážen.

Od roku 1679 se pochovávalo také u sv. Floriána. Později tento zvyk zašel a znovu se pohřbívalo na starém pohřebišti. Roku 1814 byl zřízen nový hřbitov v místech, kde později stálo divadlo a park. Pohřbívalo se jen tam. Roku 1824 byla hřbitovní zeď stržena a nahrazena novou, čímž kostel dostal vzhled, který si udržel až do konce.

Zvonice stála při kostele odedávna. Byla vzdálena asi 13 metrů, měla čtvercový půdorys o straně 7,3 metru a počítaje kříž na jejím vrcholu byla vysoká 16,3 metru. Byla z pískovce a opuky. Roku 1683 dostala novou vazbu a roku 1773 byla při zřícení části střechy dána nová střecha, která byla roku 1817 pokryta taškami.

Zvonice měla po stranách větší románská okna a pod nimi menší okénka pro ciferníky věžních hodin. Hodiny stály už roku 1707 a měly jen jednu ručičku. Kdy byly odstraněny, kronika neuvádí. Krov věže byl vyšší dřevěný pavlačového typu a jeho vršek byl v letech 1720–1721 snesen.

Zvony věžní se připomínají už roku 1598 jako velké zvony s dobrou správou. Jaké byly, kdo je daroval a kolik jich bylo, z těchto zpráv nelze určit.

Do pozdější doby se podle kroniky dochovaly čtyři zvony. První zvon byl z roku 1570 a vážil asi 15 centů. Pod korunou měl 57 reliéfů s knihami a hudebními nástroji v rukou. Pod tím byl nápis, podle něhož jej dal zhotovit Jiřík Žďárský ze Žďáru a na Kladně ke cti a chvále Boží a pro kostel blahoslavené Panny Marie v městě Kladně roku 1570.

Pod nápisem byl zobrazen sv. Michal s vyvýšeným mečem a vahami. Na opačné straně stáli Jiřík Žďárský ze Žďáru a na Kladně a Lidmila Žďárská z Martinic a na Kladně, pod nimiž byly znaky Žďárských a Martiniců Smečenských.

Roku 1702 byla tomuto zvonu dána nová srdce. V letech 1709–1711 se z neznámé příčiny začal s věží snášet. Podle kroniky byl starodávným způsobem zavěšen tak, že srdce a otvor stály nahoru a hlava visela dolů. Když se zvonilo, stoupal zvoník na kládu a přemluvil jej vždy tak, že se zvon kolem dokola točil. To se dělo velmi pomalu.

Teprve roku 1734 byl zvon na žádost faráře Graulicha dán na váhu, tedy srdcem a otvorem dolů a hlavou nahoru. Od té doby podle kroniky přestalo zvonu stavení a husitské zvonění.

Druhý zvon vážil 11 centů, byl neznámého původu a roku 1598 už ve zvonici visel. Roku 1660 při požáru hrany pán Vortel ze Žďáru pukl. Přelití bylo provedeno nákladem tehdejšího majitele panství Eusebia. V červenci 1923 pukl a nebyl už k správě.

Sken pokračuje popisem druhého zvonu. Uvádí starý nápis pod korunou a pozdější český text z doby přelití. V textu se objevuje rok MDCLXI, den 1. Julii a zmínka o Františku Žďárském; zápis je obtížně čitelný a část slov zůstává nejistá.

Na rubu zvonu byly podle kroniky barevné reliéfy: Ukřižovaný Kristus, Panna Maria s Ježíškem a sv. Jiří na koni bojující s drakem. Kronikář výslovně dodává, že první dva zvony byly starého původu.

Třetí zvon se jmenoval Poledník a byl darem pana Eusebia z roku 1661. Nápis uváděl, že byl zhotoven ke cti Boží, Panny Marie, sv. Františka, sv. Antonína z Padovy a sv. Barbory.

Roku 1746 Poledník pukl. Břevnovský opat Benno Loebl jej dal přelít a 2. června 1749 byl zvon slavnostně požehnán a odevzdán. Na novém zvonu byly reliéfy sv. Antonína z Padovy, Nejsvětější Trojice, sv. Barbory a znaky Břevnova a Broumova.

Pod reliéfy byl latinský nápis: Fieri fecit Benno Abbas Breunoviensis in Braunau. Anno 1749. V okrajové poznámce kronika dodává, že zvon byl rekvírován za války 17. října 1917.

Čtvrtý zvon byl umíráček. Vážil 90 liber a pocházel z roku 1733. Nápis uváděl, že byl koupen nákladem pánů mistrů společného cechu, aby se jím zvonilo, kdyby Pán Bůh někoho z tohoto světa časnou smrtí povolal, a aby se za tu duši konalo pomodlení.

Na druhé straně byl obraz Umučení Páně a německý nápis: Goss mich Franz Schoenfeldt in der königlichen Altstadt Prag. A. 1733.

Městská kniha podle Trofila zaznamenala, že dne 8. dubna 1733 byl za starších cechmistrů Jana Kafalína a Matěje Fejfara pořízen zvonec od poctivého společného cechu v městysi Kladně. Stál 130 zlatých.

Kronika uzavírá výklad o starém kostele úvahou o jeho stáří. Uvádí, že kostel mohl vzniknout velmi časně, protože fara užívala starý desátkový pořádek. Jistá doložená zpráva je však až z papežského desátkového rejstříku z roku 1352, kde kladenská fara odváděla 18 grošů.

Roku 1384 byla kladenská fara počítána mezi fary pražského arcijáhenství. Roku 1556 se uvádí, že kladenský kněz odváděl pražské jezuitské koleji ročně 25 kop českých grošů, protože měl podle dobového záznamu dobrý příjem. Kronikář to spojuje s dobou pana Jiřího, který faru hojně nadal.

Po opuštění kostela a náměstí kronika obrací pohled k předměstím. Pražské, také rakovnické předměstí leželo před pražskou branou a zahrnovalo Pražskou ulici a nynější Masarykovu třídu.

V Pražské ulici jsou vypsány domy a jejich tehdejší majitelé, například Matěj Lišl, Matěj Škubalík, Jan Procházka, panský dům v panské zahradě, vdova Urbanová, Tomáš Urban, Maxmilián Javůrek, Jan Walecha, Matěj Čáslavský, Michal Bláha, Jan Vondraček, Václav Jelínek, Josef Ovesný, Benedikt Dobráš, František Syřiště mydlář, František Syřiště bednář, František Urban, František Valenta a Josef Seidl.

Na nynější Masarykově třídě kronika uvádí Jakuba Meissnera, panský špitál, obecní pastoušku, Vojtěcha Walchu, Rosalii Hubrovou a Josefa Fejfara. Stranou těchto domků stál dům Jana Čížka.

Slánské předměstí leželo za slánskou branou. V soupisu jsou uvedeni Václav Hlaváček, Petr Hubr, František Hubr, Matěj Jelínek, Jan Počta v panském domku, František Jelínek, Jan Pustý, Jakub Prauensperger, Václav Zelenka a František Ramiška.

Kronika připomíná také ovčín s komorou v místech pozdějšího panského domu v Jungmannově ulici č. 94. Komora byla napájena potrubím z rybníka od Bressonů.

U někdejšího ovčína byl takzvaný průhon pro dobytek. Pod tímto průhonem kronika vypisuje domy v Hasičské a Hluboké ulici: Šimon Trubinský, Václav Jelínek, Václav Lišich, Melichar Uhlíř, Václav Frouč, Václav Beránek, Jakub Šanda, Martin Beránek, Martin Grunwald, Jan Meissner, Antonín Šanda a Jan Beránek.

V Bukovské ulici jsou uvedeni Josef Rolinger, František Jáger, Anna Urbanová v panském domku, Josef Načina, Jan Zápis, Jan Hýský, Tomáš Černý, Matěj Benša a Jan Javůrek.

Poté kronika shrnuje, jak asi vypadalo městečko Kladno před sto lety. Obyvatelé podle autora žili spokojeně, seděli na svých gruntech, obdělávali pole a někteří se živili řemeslem. Zboží prodávali buď na místě, nebo na okolních trzích.

Veřejné události podle kronikáře doléhaly na město jen z dálky a místní klid se opíral o životní způsob zdejších obyvatel.

Autor dodává, že nikdo z tehdejších obyvatel nemohl tušit, jaký ruch zde za sto let bude, jak se krajina změní lidským dílem a jak budou ve dne i v noci pracovat stroje, pískat sirény, supět lokomotivy a jak se v neustálém hluku budou míhat lidské postavy mezi jámami, ohněm a dýmem.

Sken začíná otázkou po příčinách proměny Kladna a přechází ke geologickému složení zdejšího okolí.

Nejspodnějším známým kamenem kladenského okolí je podle kroniky prahorní břidlice, podle Barrandova rozdělení silurské etáže A a B. Je křemičitá a krytá na severním úseku mladšími vrstvami. K jihu vystupuje na povrch u Stehelčevsi, Vrapic, hory Bezděkovy, Vysokého a Dobré a odtud se táhne směrem k Rakovníku.

Kronika ji popisuje jako horninu, která se pro stavění nehodí, protože přijímá vlhkost, a pro štěrkování silnic jen částečně, protože dává mnoho prachu a bláta.

Útvar kambrický, etáž C, není podle textu v okolí více zastoupen. Větší důležitost měla vrstva záhořanská, etáž D, s mocným ložiskem železné rudy v Nučicích, která byla základem železářského průmyslu hlubočepského.

Silurské vrstvy etáží E, F, G a H a devonské etáže F, G a H jsou v podobě vápence zastoupeny na blízkém Berounsku. V některých ložiscích má vápenec sílu až šest metrů a kronika jej označuje za důležitou složku zdejší průmyslové výroby.

V době vzniku tohoto útvaru podle kroniky vzniklo ve zdejší krajině několik jezer. Jedno hluboké jezero mělo podle tehdejšího odborného soudu zasahovat od Zákolan přes Stehelčeves, Vrapice a Dobrou až na Rakovnicko. Do stejné doby klade kronika vznik kamenouhelného útvaru z dlouho kořenatých rostlin a stromů, později označovaného jako útvar permský.

Kronika pokračuje popisem permského útvaru. Uvádí červené jíly, písky a různobarevné slepence, místy také vápenec se slínelem, hlinitou železnou rudu a rudu měděnou. Vyšší vrstvy tohoto útvaru podle textu úplně scházejí.

V permských vrstvách se nacházejí šedé nebo tmavohnědé břidlice s otisky a zkamenělinami různých řas a ryb. Červený jíl se podle kroniky nehodí k výrobě pálených cihel, ale v chmelařských krajinách je výbornou ornicí.

Druhohory jsou v kraji zastoupeny křídovým útvarem, kamenouhelným útvarem označeným jako triasový a jurským útvarem. Křídový útvar kronika popisuje jako téměř úplný, tvořený cenomanem, černými jíly až 15 metrů mocnými a čočkami uhlí křídového.

Černé jíly se podle textu rozkládají zejména v krajině od Vinařické hory k Družci, náležejí vrstvám permským a jsou původu sladkovodního. Obsahují slepence, slabé vrstvy uhlí a lupky, které na vzduchu špatně větrají a mění se v hlínu.

Kronika dodává, že se lupky používají k výrobě ohnivzdorných cihel a že obalují také železnou rudu kolem Vinařické hory. V Kladně mají význam tím, že nepropouštějí povrchovou vodu do nižších vrstev.

Výše ležící vrstva korycanská sestává ze žlutých písků, které podle kroniky vznikly při zaplavení krajiny mořem. Bělohorská opuka, vrstva turonská, je složena z látek křemičitých, vápenatých a jílových. Na vzduchu se rozpadá v ornou půdu, bez jílu se však stává dobrým stavebním materiálem. Ve středověku se z tohoto kamene stavělo i v městech a v Praze.

Z dob třetihorních není podle kroniky na Kladensku mnoho zemních vrstev. Autor se proto zastavuje u Vinařické hory, jejíž původ spojuje se sopečnou činností. Popisuje ji jako kopec vysoký 410 metrů, tvořený nefelinovým čedičem.

Podle kroniky se čedičová hmota vyzdvihla z horké lávy a prorazila všechny starší vrstvy: prahorní, kamenouhelné, permské a křídové. Rozžhavený čedič se vylil na vrchní křídový útvar.

Autor upozorňuje, že erupce neměla velký vliv na porušení okolních vrstev, takže permská kůra v okolí zůstala téměř neporušena. Pouze tam, kde žhavá hmota přišla do styku s kamenouhelným útvarem, vznikla vrstva koksu jako doklad vulkanického původu.

Podobným způsobem měla podle kroniky vzniknout také Slánská hora.

Čtvrtohorní naplaveniny se podle textu vyskytují v níže položených terénech, v údolích a průrvách. Jsou nánosem jemného písku, hlíny a štěrku. Obsahují dobrou cihlářskou hlínu a také zbytky prastaré zvěře.

Aluviální nánosy, které se vyskytují na starších diluviálních usazeninách, dávají po dobrém zpracování a hnojení velmi dobrou ornici.

Kronikář tím uzavírá geologický přehled a přechází ke kapitole o uhlí, které označuje za černý diamant a zdroj průmyslového snažení zdejšího kraje.

Kapitola o uhlí začíná zmínkou, že o skutečné vědomosti o existenci zdejšího uhlí svědčí hlavně listina pánů ze Žďáru z roku 1549. Kronikář odkazuje také na starší listinu ze dne 6. června 1463, která se týkala dobývání kamenného uhlí ve vsi Přílepech.

Podle kroniky se už před staletím v blízkosti Kladna dolovalo, a to v lese zvaném Kobřiny. Dokonce tam měly stát železné hutě. Přesný rozsah a okolnosti starší těžby však kronika nepovažuje za známé.

Starší hutě a doly podle textu pravděpodobně zanikly ve válce třicetileté. Místa po nich označovaly jen vyhrabané škváry struskového popela. Nepokojné časy a válečné litice měly přispět k tomu, že se na dolování uhlí zapomnělo.

Až do roku 1772 se podle kroniky nikdo nepokusil hledat v krajině nerostné poklady.

Dne 22. července 1772 našel občan z Bučkova Jakub Opelt při odpočinku v lese na Stařinách hromádku černé hmoty, kterou vyryl ze země krtek. Vzal ji domů a zámečník-kovář Vorel rozpoznal, že jde o kamenné uhlí velmi dobré jakosti.

Nález se dostal na buštěhradskou vrchnost. V těch dobách byl havířským hofmistrem Mansmilián Josef a spadalo mu právo dolování ve správě buštěhradské. Horní úřad byl zřízen v Rapicích a otevřeny byly dvě štoly, Josef a Gottfried. První uhlí odtud bylo roku 1778 vyvezeno na stavbu pevnosti Terezín pro tamní cihlářské pece.

Štola Gottfried podle kroniky po několika letech vyhořela. Místa, kde bývala, byla v listinách z počátku 19. století označována jako vyhořelé šachty.

Přirozený nález uhlí strhl k hledání celý kraj. Kronika uvádí, že bylo prohledáváno Buštěhradsko a okolí. Kutalo se například na Buštěhradě, v Motyčíně, Hnidousích, Cvrčovicích, Vobšanech a také na kladenském katastru.

V textu se objevuje řada jmen držitelů nebo účastníků kutacích pokusů: bratři Francové, Václav Černý se společníky, Herman, Müller a Novák, Deinsteadt, Charvát z Humen, Jiří Moravec, Alexandr Göttl, Moravec z Vobšan, Vítek z Prahy, P. Weininger, Brückl z Prahy, Rendelmajer z Prahy, Novotný z Prahy a další. Některá jména jsou v rukopisu čitelná jen částečně.

Řád benediktinů jako kladenská vrchnost také kutal a zarazil sedm šachet mezi Motyčínem a Cvrčovicemi. Kronika uvádí například místa pod Strání, Prago II, sv. Jiří, sv. Odilo, sv. Jan Nepomucký, sv. Václav a sv. Florián.

V obci Sak bylo podle textu dolováno tamním rychtářem Františkem Kratochvílem roku 1801.

Roku 1842, kdy stát věnoval těžbě uhlí větší pozornost, byly zřízeny zvláštní horní kutací komise. Jedna z nich navštívila i kladenskou krajinu v čele s Michaelem Layerem a Josefem Fricem. Podle okrajové poznámky byl roku 1843 vydán příkaz, aby byly některé uhelné oblasti v Rakousku náležitě prozkoumány.

Komisaři po osobní prohlídce krajiny stanovili body dolů a středy výhradních kutebních okruhů. V krajině od Kralup ke Družci mělo být podle patentu z 30. června 1842 zajištěno několik kutebních okruhů. Ve Slaném byl jako komisař jmenován Augustin Beer, pozdější profesor horní akademie.

Kronika uvádí jména pracovníků, kteří na místě začali vlastní dolování: Cibloš, Bucifal, Heder, Kotlba, Chovra, Braun, Uhlíř, Trojan, Kaiser, Pacholík, Skála a Zadák. Na osmdesát šachtic bylo ve výkole rozkopáno, ale všechny objevené uhelné prameny byly slabé a ztrácely se v zemi, takže na větší uhelnou sloj nebylo možné přijít.

Průlom se podle kroniky podařil teprve Janu Váňovi, který jako horník kopal a kutal ve službách pražského měšťana Václava Novotného. V listopadu 1846 se mu podařilo narazit na silnou vrstvu uhlí v místech pod panskou cihelnou mezi silnicí k Buštěhradu a cestou ke Dřínu nedaleko Půl luhu.

Předtím v těchto místech kopal Jan Jirásek, ale protože dlouho nemohl na uhlí přijít, přenechal rozkopanou jámu Váňovi. Ten za několik dní na uhlí přišel.

Od května 1847 se uhlí začalo vybírat a od 16. září 1847 se podle kroniky začalo nepřetržitě dobývat.

Protože se uhlí táhlo k severu a do hloubky, byla roku 1848 zaražena šachta Václavka. Stalo se to ve dny svatodušní, kdy v Praze vypukla památná revoluce.

Jáma, kde Váňa odkryl uhelnou sloj, byla společností Novotný, Klein a Lana označena pamětním kamenem zvaným Váňův kámen. Posvěcen byl 24. dubna 1854 v den svátku císaře Františka Josefa I. s havířským průvodem. Kámen stál na místě a hlásal světu původ pozdějšího rozvoje a bohatství zdejšího kraje.

Kronikář píše, že o rozmachu a vzrůstu zdejšího průmyslu nebude vykládat podrobně v této části, protože téma hodlal zpracovat samostatně v pamětech. Poté pokračuje přehledem dolů.

Dolu Václav, také Václavka, byly původně přičteny jen dvě dolové míry. To podle kroniky nemohlo stačit, protože se místo toho plně zvětšovalo a užívalo jako výchoz šachty. Roku 1889 byl důl zasypán.

Václav Novotný měl společníka Antonína Vítka, pražského měšťana. Vítek v kraji pilně kutal a hledal, ale roku 1847 zemřel. Novotný poté přijal za společníka Vojtěcha Lannu.

Novotný a Lanna měli nejprve potíže s úřady, protože opomněli požádat o otevření kutacího povolení a ztratili prostor kutac. Přesto se jim podařilo získat dvě pole hor u míst dolů Amalie, Layer a František.

Dělo se tak přispěním Michaela Layera, c. k. guberniálního rady a přednosty kutacího úřadu pro Čechy, Moravu a Slezsko. Kronika uvádí, že jeho vliv způsobil, že kutací povolení bylo původní společnosti vráceno. Jen oblast pozdějšího dolu Thinnfeld byla již ztracena.

Jan Váňa byl pro znalost uhlí, zkušenost a odbornou zdatnost jmenován naddůlním a pověřen řízením všech kutacích prací společnosti.

Po ohraničení kutacích polí roku 1848 a přesném vyměření dolových měr se začalo s vlastním důlním provozem. Důl Václav byl podle kroniky dokončen roku 1849.

Důl František byl zaražen na pískách roku 1848 a dokončen roku 1852. Hloubení bylo zastaveno roku 1893 a důl se potom užíval jako větrací pole až do roku 1896.

Důl Layer, pojmenovaný po Michaelu Layerovi, vznikl roku 1847. Jeho hloubení bylo zastaveno pro nedostatek peněz a teprve později pokračovalo. Roku 1857 se přišlo na uhlí. Důl byl v provozu do roku 1889.

Společnost Novotný a Lanna dále hledala pokračování uhelných polí směrem k západu. Roku 1857 začala kutat v místech pozdější Žižkovy kolonie a vyhloubila zde jámu Zippe podle slavného geologa a profesora Zippeho. Místo však nebylo pro zřízení dolu příznivé a po krátkém hloubení byl zaražen důl Amalie.

Důl Amalie, hloubený v blízkosti Kladna, dosáhl uhlí teprve roku 1862. Provoz byl silný a trval nepřetržitě do roku 1896, kdy byl důl zastaven a zasypán.

Kvůli obtížné dopravě uhlí a úspoře jeho zpracování byla roku 1855 v Kladně založena huť zvaná Vojtěšská. Ke společnosti přistoupil Albert Klein a Váňa byl jmenován ředitelem všech podniků.

Dne 9. července 1857 se zástupci Težařstva kladenských uhelen a kladensko-železářské společnosti spojili do komanditní společnosti. Jejím účelem bylo společně provozovat železářský průmysl s využitím místních uhelných polí a blízkých rudných dolů nučických. Základní kapitál činil 8 630 000 zlatých.

Z kladensko-železářské společnosti vznikla roku 1862 Pražsko-železářská průmyslová společnost. Ta roku 1874 vyhloubila ve Vinařicích důl Mayrau a později, roku 1881, vedle něho šachtu Robert. Oba doly byly přes 500 metrů hluboké a podle kroniky se z nich stále těžilo.

Od Mirošovského težařstva získala společnost doly Libušínské a v Libušíně vyhloubila v letech 1886–1889 důl Jan a vedle něho Jan II. Tyto doly byly také přes 500 metrů hluboké, ale těžba v nich byla v době zápisu již několik let zastavena.

Nad Libušínem byl roku 1888 vyhlouben důl Max a u starého kostelíka sv. Jiří šachta Schoeller v letech 1899–1902. Oba byly přes 500 metrů hluboké. V Kamenných Žehrovicích byl roku 1913 zaražen důl Váňův, přes 400 metrů hluboký.

Kronika výslovně uvádí, že doly Mayrau, Max, Schoeller a Váňův patří Pražsko-železářské společnosti a že se ve všech těží. Zároveň dodává, že žádný z nich neleží v kladenském katastru.

Horní vrstvy se podle textu hloubily jednak v pásmu východním, tedy rapickém, jednak v pásmu západním, kladenském. V letech 1850–1853 vznikl důl Thinnfeld, v letech 1857–1858 důl Kübeck a v letech 1859–1863 důl Prokop. Poslední byl roku 1891 zastaven a roku 1911 zasypán.

Některé z těchto dolů přešly roku 1855 do majetku Společnosti státních drah. V jejím obvodu vznikly v letech 1868–1871 šachta Bresson hluboká 337 metrů a důl Egbert hluboký 400 metrů na kladenské půdě. Ve Vinařicích vznikl důl Barré, v Hnidousích důl Ronna a u Pcher důl Theodor.

Kronikář poznamenává, že doly ležící mimo kladenský katastr zasluhují zmínku i v dějinách místního uhelného revíru, protože úzce souvisejí s významem zdejšího průmyslu.

Buštěhradská vrchnost se podle textu po prvních nezdarech nevzdala. Vyhledávala stále nové a nové jámy a seskupovala pole kolem podniků, aby mohlo být uhlí dobýváno účelně.

Mezi významnými šachtami se uvádí Ludmila, zaražená roku 1822 ve Stehelčevsi. Roku 1836 byla opatřena parním strojem a kronika ji označuje za první stroj používaný při dolování v tomto revíru.

Dále jsou uvedeny starý důl Johann a nový Johann v Dubí, Hoffmann v Dubí, Ludvík ve Stehelčevsi, Maria Antonia ve Cvrčovicích, Václav, zvaný také Viktorka, a Václavova štola, jinak Stehelčevská zpáteční.

Těžba byla zpočátku pomalá a zůstávala primitivní. Teprve v padesátých letech 19. století začal znatelný obrat. Roku 1842 byl poblíž Brandýska založen důl Michael. Hloubení trvalo do roku 1853, dokončen byl roku 1856 a zastaven roku 1865. Vedle něho vznikl odvodňovací důl Layer.

Protože mnoho lidí z okolí bylo málo majetných, vznikla u dolu hornická osada označená jako brandýská kolonie.

V roce 1870 byla založena ještě větrací šachta Karolina. Roku 1898 byla i s podobnou šachtou Václav zastavena.

Když 1. ledna 1848 přešly doly panství buštěhradského s velkovévodou toskánským do soukromého majetku císaře Ferdinanda I., začal u dolu Maria Anna přechod nového hloubení. Důl byl strojně vybaven a pracoval do roku 1874.

V letech 1849–1852 byl ve Cvrčovicích vyhlouben důl Ferdinand. Kvůli velkému přítoku vody byl jeho provoz zastaven a dokončen byl teprve v letech 1871–1875. Kronika jej popisuje pouze jako odvodňovací jámu.

V letech 1855–1858 byl v Dubí vyhlouben důl Prokop, který kronika označuje za jeden z nejvydatnějších dolů zdejší pánve. Měl koksové uhlí. Provoz byl zastaven roku 1888 a důl se používal až do roku 1904 jako větrací šachta.

V letech 1867–1872 vznikl v Dubí důl František Josef hluboký 353 metrů a v letech 1871–1875 ve Cvrčovicích těžní důl Ferdinand hluboký 291 metrů. Byl asi 70 metrů od dříve zmíněné odvodňovací jámy Ferdinand.

Po smrti císaře Ferdinanda dne 29. června 1875 přešly tyto doly na císaře Františka Josefa. Roku 1882 byly prodány výhradní privátní společnosti Buštěhradské dráhy. Po převratu přešly koupí na společnost Prago doly s ředitelstvím hor v Rapicích a doly Prago I, bývalý František Josef, a Prago II, bývalý Ferdinand.

Kronika dodává, že ani tyto doly neležely na kladenské půdě a že v době zápisu už žádný z nich nebyl v provozu.

Ředitelství dolů Pražsko-železářské společnosti mělo sídlo v Kladně na rozhraní města a míst, kde stála šachta Václavka. V době kronikáře jej vedl Leopold Beneš. Ředitelství Kamenouhelných dolů mělo stálé sídlo na bývalé šachtě Kübeck a působilo zde od roku 1921.

Kronika pak přechází k železným hutím. Rozvoj těžby uhlí podle ní přirozeně vedl ke vzniku dalšího průmyslu, zejména železářského. Roku 1852 byla společností Klein, Novotný a Lanna zřízena takzvaná Vojtěšská huť.

Prvním ředitelem Vojtěšské huti byl Belgičan Gobiet, který si podle kroniky přivezl odborně školené dělnictvo ze své vlasti. První pec byla uvedena do chodu 4. května 1854 a druhá 6. března 1856. Dmychadla dodala firma bratří Kleinů ze Sobotína a kotle dodala firma Ruston a spol. v Praze.

Vápenec a železná ruda z Nučic se do huti nejprve dovážely povozy. Protože tento způsob dopravy byl dlouhý a drahý, byla zřízena asi 25 kilometrů dlouhá dráha Kladno–Nučice. Pro velké stoupání a příkré křivky byla obecně přezdívána Semmering. Pravidelný provoz dvěma lokomotivami začal roku 1857.

Kvůli nedostatku finančních prostředků tří majitelů přibral bankovní dům Lindheim a spol. z Vídně další účastníky: Hermannovu huť u Josefa Huti u Příbrami a firmu Robert a spol. jako majitele uhelných dolů rapických.

Z těchto činitelů byla vytvořena komanditní společnost a později akciová společnost zvaná Pražsko-železářská společnost. Její ředitelství mělo sídlo v Praze a stanovy byly potvrzeny roku 1863.

Získáním nových finančních prostředků i splynutím hutí v oblasti Pece a Příbrami s kladenskými závody se zdejší závod majetkově upevnil. Začalo se budovat nových šest pecí. Roku 1860 byly dokončeny a postupně odevzdány provozu.

Kotly a stroje byly objednány a dodány z Anglie od firmy James Watt v Leedsu. Se stavbou nových pecí souvisela také stavba mostárny, koksových pecí, strojní dílny, slévárny a dílny pro opravu lokomotiv.

Doprava rudy byla řešena tak, že se ruda pod pecemi dorážela z vagónů k pecím ručními vozíky a struska se odvážela v košíkách po kolejnicích. Když byla roku 1863 zřízena konečná dráha z Výhybky do Prahy, změnil se způsob dopravy nákladů i osob a v Kladně začal nový průmyslový růst.

Po řediteli Bellanim přišel nejprve Schütte, po něm Procházka a nakonec Julius Jacobi z Vestfálska. Ten zastával ředitelské místo až do roku 1888. Okrajová poznámka uvádí, že Jacobi nastoupil roku 1858 jako ředitel celé huti a že se v Kladně stal oblíbenou osobností a čestným měšťanem.

Litina, která byla z místních rud produkována, byla křehká. Část se vozila do Hermannovy huti ke zpracování na kujné železo. Když byla kujovina křehká, šla jen málo na válcování a většina se zpracovávala ve slévárně na lití hrnců, rour, velkých sloupů a strojních součástek.

V době stálé činnosti byly v provozu tři až čtyři pece. V letech 1860–1865 se vyrobilo celkem 1 115 000 zlatých centů litiny proti 314 000 zlatým centům vyrobeným v letech 1855–1859.

Rok 1866 znamenal pro železárny stagnaci. Podle kroniky byly po vypuknutí války všechny pohyblivé součásti pecí odvezeny do měst a práce byla zastavena. K potížím se přidala nejistota a zle řádící cholera za vpádu pruského vojska.

Už v příštím roce se však železářský průmysl opět zvedal pod vlivem stavby nových železnic, zakládání cukrovarů a továren. Projevila se rostoucí poptávka po železných součástkách.

Roku 1867 se začalo se stavbou válcovny, pudlovacích pecí a žírny pro pudlové železo. Roku 1868 vznikla válcovna pro hrubé železo a válcovna pro kolejnice. Za stavbu válcoven odpovídal Antonín Baraczek, který přivedl dělnické specialisty z Moravy a stal se šéfem válcovny.

Protože zdejší železo obsahovalo hodně fosforu, nebylo dobře využitelné pro Bessemerovo železo a kolejnice. Ředitel Jacobi proto zavedl také výrobu předmětů, kde menší obsah fosforu méně vadil, například součástek mostů a litých rour.

Při stavbě průmyslového vodovodu dostaly železárny podle kroniky značné dodávky. Když však v květnu 1872 velká povodeň poškodila krajinu berounskou a zničila mnoho mostů, byla i speciální výroba mostních součástek narušena. Teprve roku 1883 se železárny mohly vyřídit s požadavky na třetí most.

Podniky nestačily k trvalému odbytu vyrobeného železa a litiny. K tomu se přidružil nedostatek vody v Kladně, který společnost řešila nákladnými přivaděči z vlastních i cizích šachet.

Zlepšující se železniční správy a požadavky na kvalitnější kolejnice vedly společnost roku 1874 ke stavbě nákladné Bessemerovy ocelárny se dvěma konvertory a hydraulickým zařízením. Dmychadla, pumpy i další zařízení dodala firma Bolzano Tedesco ve Slaném.

Po uvedení do chodu se ukázalo, že zařízení nesplnilo očekávání. Železo s fosforem bylo pro Bessemerování použitelné jen omezeně. Bylo nutné dovážet fosforu prosté nebo chudé rudy ze Štýrska a Bavorska, což výrobu zdražovalo.

Nedostatek koksu ohrožoval železárny, protože zásoba uhlí na dole František byla vyčerpána a drahé uhlí se kupovalo nejprve od majitelů rapických dolů a později z Moravské Ostravy.

Společnost se dostala do nesnází. Cena akcií klesla z původních 200 zlatých až na 90 zlatých a dividenda, která roku 1873 činila 3 procenta, nebyla až do roku 1881 vyplácena vůbec.

Roku 1874 byla správa společnosti přenesena do Vídně a centrálním ředitelem byl jmenován E. Bräunler.

Rok 1882 znamenal pro kladenské železárny mezník. Výroba konečně prudce stoupla díky použití Thomas-Gilchristova způsobu, který umožnil vyrábět dobrou ocel i z litiny bohaté fosforem. Thomasování bylo patentově chráněno a využívalo se i pro výrobu fosfátové strusky.

Akcionáři nebyli spokojeni, protože obrovské investice a režie hutí i dolů znemožňovaly vyplácení dividend. Konkurent Wittgenstein, jehož výrobek v Teplicích zdokonaloval Thomasovu ocel, zakoupil značné množství akcií Pražsko-železářské společnosti a nabídl teplické společnosti prodej. Nákup byl uskutečněn za jeden milion zlatých v akciích Pražsko-železářské společnosti.

Wittgenstein se tak stal rozhodujícím činitelem ve správní radě a pak centrálním ředitelem všech závodů.

Prvním činem nového ředitele bylo vytvoření železného kartelu v Čechách a zřízení společné prodejny v Praze, označené jako Zentral-Verkaufs-Bureau. Změna výroby a cen železa zvýšila hodnotu akcií společnosti, umožnila bohaté dividendy a nová investiční řízení v závodech.

V železárnách byla zastavena výroba válcovaného zboží a polotovarů, zrušena posluchová zařízení a jméno Vojtěšská huť bylo změněno na Železárny kladenské.

Bylo zřízeno jedno ředitelství železáren a podřízena mu všechna oddělení. Povolán byl z Teplic důlní a závodní inženýr Ernst Bertrand, který reorganizoval ocelárnu.

Byly zrušeny kotelny a kola dovážející surovinu ze Slezska a Vestfálska, postaveny nové pece Siemensovy, strojní zařízení bylo nahrazeno novým, přesnějším a zřízena ocelárna se dvěma konvertory na 13 tun, čtyřmi Siemensovými převařovacími pecemi a jednou pecí Martinovou.

Postaveny byly čtyři nové vysoké pece s železnou konstrukcí, každá na denní výrobu 1000 zlatých centů, s novými předehřívači a dmychadly. Vznikla elektrická centrála a mnohé přístroje nahradily lidskou sílu.

Nučická dráha byla prodloužena na Holý vrch k lomům vápence a opatřena novými lokomotivami. Celý závod byl spojen úzkokolejnou drahou. Roku 1896 byla zřízena závodní nemocnice pro dělnictvo a zaměstnance. Wittgenstein odešel roku 1899 z vedení společnosti a jeho místo převzal Vilém Kestranek.

Kronika uvádí, že veškerá výroba byla zmodernizována a soustředěna do Kladna a Králova Dvora u Berouna. Jako odbočka Královodvorské cementárny byla roku 1900 na východní straně železáren postavena továrna na struskové cihly.

Obchod železáren, cihelny i Podoliny huti byl soustředěn ve společné prodejně v Praze a ve Vídni.

Dobový stav Železáren kladenských kronika popisuje tak, že mají čtyři vysoké pece a dvě dvojitá zdvihací zařízení. Ke pražení rudy slouží pražírny v Nučicích. Pražená ruda se dováží nučickou drahou, jejíž délka je asi 40 kilometrů. Lanovka dopravuje rudu do deseti nádrží a z nich Brownovým jeřábem do kychtových košů.

Ruda, koks a vápenec se dopravují pomocí jeřáku ze skladišť přímo k výtahům vysokých pecí. Struska z vysokých pecí se většinou zpracovává na struskové cihly v sousední struskové cihelně patřící Královodvorské cementárně.

Vysoké pece mají čtyři plynová dmychadla a tři záložní dmychadla parní. Surové železo se v tekutém stavu dodává do Thomasova oddělení a pevná část surového železa ze Siemensových pecí se pomocí elektrického jeřábu převáží ke konvertorům.

Ocelárna je poháněna elektricky. Thomasova struska se zpracovává ve vlastní fosfátce v Bubenči na Thomasovu moučku.

Hutě mají také dolomitku a generátory, slévárnu se svážecí pecí a plynem topené hluboké pece. Pro hotové válcované zboží slouží válcovny s balvanovou běžnicí, vratnou válcovnou, pístovou běžnicí, elektricky poháněnými válcovacími stoly, hrubými i univerzálními válcovnami a střední běžnicí.

Kronika dokončuje technický popis železáren. Skladiště hotového válcovaného zboží byla založena po obou stranách nákladních kolejí a obsluhovaly je elektricky poháněné jeřáby.

Elektrická silová centrála se skládala ze čtyř parních turbín: jedné Parsonsovy turbíny o výkonu 700 kW, dvou turbín po 2000 kW a jedné turbíny o 3200 kW. Část pohonu byla transformována pro osvětlovací centrálu, akumulátory a stejnosměrný proud.

Elektrické centrály dolů byly se železárnami spojeny vedením dlouhým 7250 metrů s vysokým napětím 5000 voltů, takže si doly a hutě mohly proudem navzájem vypomáhat.

Železárny měly celkem 38 kotlů s výhřevnou plochou 7500 metrů čtverečních. Asi polovina potřebné páry vznikala zužitkováním kychtových plynů z vysokých pecí. Kotelní a chladicí vodu dodávala chemicky čištěná voda z kladenských dolů.

Kladensko-nučická horní dráha, která obstarávala přísun rudy, vápence a dalších hmot, měla včetně odboček délku 57,9 kilometru, 16 strojů a 168 vozů. Pohyb hmot v železárnách a přenášení tekutého surového železa od vysokých pecí k ocelárně obstarávala 2,56 kilometru dlouhá úzkorozchodná dráha s 21 malými lokomotivami.

Železárny měly také vlastní slévárnu, strojní dílnu a cihelnu na ohnivzdorné cihly. Zaměstnávaly průměrně 4500 osob. Ředitelem byl Ing. Karel Macháček a technickým ředitelem Ing. Eduard Geissler.

Poté kronika otevírá kapitolu o železniční dráze. Připomíná, že železná dráha sahá původem do roku 1825, kdy vznikla společnost Pražsko–plzeňské dráhy. Roku 1826 se začalo stavět trať z Prahy přes Motol a Výhybku k Berounu. Vedení bylo obtížné, protože se hleděla možnost obejít mnoho skal. Roku 1831 byla hotova šedesátikilometrová dráha z Prahy do Přílep. Byla koněspřežná, kolejnice byly litinové a uložené na kamenných kvádrech.

Kronika pokračuje ve výkladu železniční dráhy. Připomíná starší koněspřežnou trať, jejíž stavba stála 55 000 zlatých, ale v polovině 19. století už neměla větší význam.

Kníže Fürstenberg roku 1844 zřídil spojení od Výhybky k rapickým dolům na buštěhradském panství. Roku 1846 získal povolení k výhradně soukromé dráze, ale po jeho smrti roku 1848 se věc protahovala. Definitivní povolení pro Buštěhradskou dráhu bylo vydáno roku 1855.

Trať od Výhybky k buštěhradské pánvi a spojení Kladno–Kralupy byly podle kroniky uvedeny do provozu roku 1856. Téhož roku byla Výhybka propojena s nučickou dráhou.

Roku 1863 byla někdejší koňská dráha přeměněna na parní železnici. Trasa byla přestavěna, ostré oblouky byly odstraněny a dráha byla napojena na státní železnici. Provoz na celé trati Praha–Výhybka byl otevřen 4. prosince 1863.

Poté kronika přechází k životu v městečku po roce 1848. Doly se tehdy teprve rozvíjely a nepřiváděly ještě tolik pracovníků, aby zásadně změnily veřejný život Kladna, Kročehlav a Rozdělova.

Dělníci přicházeli hlavně z horských krajů a z Příbramska, méně z Rakovnicka a Slánska. Kronika popisuje, že starousedlí obyvatelé Kladna a okolních obcí se vůči nově příchozím horníkům dlouho drželi stranou.

Zápis zároveň zachycuje staré hornické zvyky. Před sfáráním se horníci společně modlili a zdravili se pozdravem Zdař Bůh, německy Glück auf. Podle kroniky tento pozdrav přetrval mezi starými horníky i zaměstnanci důlních podniků.

Kronika dokončuje popis starého hornického života. Zdůrazňuje, že horník před sfáráním nevěděl, zda se vrátí živ a zdráv. Společná modlitba a pozdrav Zdař Bůh proto nebyly jen zvykem, ale součástí práce v nebezpečném provozu.

Poté začíná část o Národní gardě. Ústavní změny roku 1848 byly v Kladně ohlášeny 2. dubna 1848 v kostele z kazatelny.

Ještě téhož měsíce se v Kladně utvořila Národní garda. Dne 4. června 1848 se konalo slavnostní svěcení praporu.

V deset hodin dopoledne vyšel průvod z kostela do zámku. Odtud za vedení preláta břevnovského Rotta prošel s hudbou a družičkami na náměstí k Mariánské soše, kde po řeči místního faráře P. Lieby pronesl opat Rott slavnostní projev.

Slavnost Te Deum byla ukončena a odpoledne pokračovala lidovou národní veselicí.

Na svatodušní pondělí téhož roku šli Kladenští společně s lidmi z blízkých vesnic do Prahy. Kronika uvádí, že se však na půli cesty museli obrátit a vrátit domů.

Současně probíhaly první volby do sněmu podle nového zřízení. V květnu bylo ohlášeno otevření volebního rejstříku a přihlásili se kandidáti.

Kronika vypisuje kandidáty přihlášené k volbám roku 1848. Mezi nimi byli František Jabulka, Jan Kalina z Jalkenštejna, Čeněk Hlobý, Josef Tichý, Josef Drandil, Jan Šalamoun, František Mužík, Josef Horák, Vilém Jauců, Ferdinand Vítek, Václav Matulka, Tomáš Frenc, Josef Michovský, P. Václav Štule, Jan Bubenšček, František Štule a František Veselý.

U části kandidátů kronika uvádí bydliště nebo povolání: duchovní správce, hospodský, rolník, obchodník, právník, notář, lékař nebo advokát. Zápis tím zachycuje první širší politickou reprezentaci okolí Kladna po roce 1848.

Volby se konaly 5. června v Unhošti. Pokud kronika zaznamenává výsledek správně, za unhošťský okres byli zvoleni Pravoslav Alois Trojan a Josef Kajetán Tyl.

Kronika poté připomíná, že v Kladně byl prvním purkmistrem Antonín Koruna, rolník z čísla 4.

Koruna zastával úřad od roku 1821, míval ve městě přezdívku „nižší pán particián“ a podle kroniky byl všeobecně oblíbený. Roku 1861 se pro pokročilý věk úřadu vzdal, ale později byl ještě zván k veřejným záležitostem a jeho rady byly žádány.

Kronika uvádí, že Antonín Koruna zemřel v Kladně 9. března 1869 jako téměř osmdesátiletý a byl zde pochován.

Jeho nástupcem se stal kupec Jan Beránek. Purkmistrovský úřad zastával do roku 1864.

Po zákonu o samosprávných svazcích ze 16. dubna 1864 se v Kladně konaly nové volby městského zastupitelstva. Proběhly 30. a 31. srpna 1864 za přítomnosti okresního komisaře Šámy z Unhoště.

V prvním sboru získali nejvíce hlasů Jan Horling, Matěj Beránek, Karel Štule, Jan Hrabe, Václav Lýkora, Čeněk Křečan, Antonín Vogel a František Tichý. Jako náhradníci jsou uvedeni Antonín Bach, Emanuel Klečka, Jan Fořt, Alois Pošl a další.

Ve druhém sboru kronika uvádí Jana Hamplta, Hynka Kozla, Jindřicha Seidla, Josefa Rohana, Bernarda Šterna, Václava Landu, Josefa Jelínka a Jana Pátka. Mezi náhradníky jsou Josef Jansa, Josef Brejník, Jan Brauensberger a Josef Procházka.

Ve třetím sboru získali nejvíce hlasů Karel Klášek, Julius Jacobi, Matěj Uhlíř, Hynek Proš, Josef Schmied, Josef Baier, Josef Štolovský a Antonín Pospíšil.

Okrajové poznámky dodávají, že Jan Horling oznámil, že kvůli svému vytížení nemůže zvolení přijmout. Pozdější poznámka z února 1865 uvádí podobné vzdání funkce u Josefa Schmieda, protože už delší dobu v Kladně nesídlil.

Kronika dokončuje výsledky voleb roku 1864. Mezi náhradníky třetího sboru uvádí Františka Bělohradského, Václava Němce, Josefa Bauera a Čeňka Brože.

Proti této volbě byla podána reklamace, která však byla zamítnuta. Dne 8. září 1864 se přistoupilo k volbě městské rady za předsednictví Bernarda Sterna jako nejstaršího člena zastupitelstva.

Předsedou, tedy starostou, byl zvolen Matěj Beránek s 22 hlasy. Prvním radním se stal Bernard Stern, druhým Jan Hrabe, třetím Jindřich Seidl a čtvrtým Hynek Proš.

Zastupitelstvo vzniklé roku 1864 mělo podle kroniky jediný řád, který byl zachován i v dalších letech.

Dobu od roku 1848 do roku 1876 kronika charakterizuje nebývalým rozmachem průmyslu, s ním spojeným přílivem dělnictva, rostoucí činorodostí obce a snahou samosprávy o zvelebení a povznesení městečka.

Starousedlíci měli v samosprávě stále silné zastoupení, postupně je však zatlačovali lidé přicházející do Kladna se závody. V obecním zastupitelstvu podle kroniky zasedali inženýři, lékaři, úředníci horních a hutních podniků vedle kupců, stavitelů a živnostníků.

Kronika zdůrazňuje, že společnosti vykonávaly na správu obce přímý i nepřímý vliv prostřednictvím svých zástupců.

Kronika pokračuje charakteristikou správy v době průmyslového růstu. Připouští, že ve řízení obce panovala často jen osobní shoda, ale zároveň připomíná, že obec postupně získávala významné a oblíbené osobnosti.

Čestné měšťanství bylo uděleno prelátu Rottovi 14. března 1865. Do Broumova mu odjela deputace složená ze Seidla, Proše a Landy a odevzdala mu čestný diplom.

Téhož roku bylo čestné měšťanství uděleno baronu Melcovi. Dne 1. ledna 1866 pak hraběti Clam-Martinicovi a ministru hraběti Belcredimu.

Kronika uvádí příklady darů a veřejných sbírek. Roku 1865 bylo věnováno 100 zlatých na Národní divadlo, roku 1868 30 zlatých pohořelým v Buštěhradě, roku 1869 příspěvek pohořelým v Bakově a další částka stolnímu dítěti místního jména Strunkel.

Na pomník Purkyňův bylo roku 1870 věnováno 20 zlatých a podobná částka na pomník Žižkův. Pomoc byla poslána také škole v Trnají a roku 1872 postiženým povodní.

Obec přistoupila jako doživotní člen k českoslovanské obchodní akademii v Praze, k Jednotě českých filologů a k akademickému spolku čtenářskému.

Příjmy a výdaje obce byly v prvních letech podle kroniky skromné. V roce 1865 byla obecní přirážka stanovena na 6 procent a později kolísala podle potřeb. Roku 1867 činily příjmy 6758 zlatých 12 krejcarů a výdaje 10 747 zlatých 76 krejcarů. Pro rok 1876 uvádí kronika příjmy 13 915 zlatých a výdaje 17 202 zlatých 29 krejcarů.

Kronika uvádí, že obec měla nemovitý majetek hlavně v polnostech, které byly rozparcelovány a prodávány zájemcům ke stavbě domků. Kladno se tehdy začalo šířit na všechny strany.

S růstem domů přibývaly obci také starosti a povinnosti. Pořizovala se dlažba, nejprve na náměstí a potom v přilehlých ulicích.

K dlažbě se používal horní kámen a na střed struska. Pod rybníčkem na náměstí stávala prýšna s vodou a v Kladně bylo několik studen, například v Fořtově, v Březině, v Růžové ulici, v Pražské ulici a u dvoraku pod krámem. U jedné studny stál pumpař, jímž byl do roku 1874 Jan Dvořák a po něm Jakub Blažek.

Od dávných časů stála kašna v místech, kde vycházela nynější Jungmannova, dříve Svatojánská, ulice do třídy Masarykovy. Roku 1865 ji znovu zřídil žernovický mistr Vališer. Byla v ní socha sv. Jana a kolem čtyři sloupy.

Vzhled městečka kronika nehodnotí jako dobrý. Místo se postupně upravovalo a pořádalo, zároveň se rozšiřovalo na západ, kde z polí a stodol vznikala nová čtvrť.

Společné záchody byly roku 1873 postaveny v Březině místními řezníky a od 7. ledna 1874 se nesmělo porážet v soukromých domech, nýbrž pouze na jatkách.

Radnice byla podle kroniky stále ve staré záloženské budově před ní stojící brány. Starostovi byla roku 1875 prodána za 20 zlatých a teprve roku 1876, po zakoupení a adaptaci domu číslo 44 na náměstí, se do nové budovy přestěhoval obecní úřad. Do staré radnice nastěhoval se strážník Němec.

Z obecních zaměstnanců kronika uvádí například Františka Šmolíře, obecního písaře Karla Krause, písaře Františka Landu, Václava Piknera a Františka Holana.

Po obecním písaři nastoupil jako městský tajemník Gustav Hrdina, původem z Příbramska.

Ve službě policejní kronika roku 1864 připomíná Ludvíka Picha jako policejního dozorce. Strážníky byli Jedlička a Nygrýn. Nosili vysoké bílé halapartny v černých botách, modrý kabát se šňůry a klobouk se šerpou a bílým řemenem přes prsa.

Po Pichovi se roku 1865 stal policejním komisařem Jan Fořt. Protože byl nemocen, roku 1872 odstoupil. Po něm přišel Gustav Hrdina z Příbrami a po krátké době byl tajemníkem zvolen Antonín Šejcar.

Pomocí policie byli ponocní, kteří v noci sloužili, obcházeli město a pískali. V šedesátých letech byly i občanské noční hlídky, protože se ve městě kradlo a opilost po šichtě vyvolávala neklid.

Roku 1869 bylo podle kroniky ve městečku 32 hospod. Přes mnohé žádosti o povolení koncese k výčepu piva úřady dokládaly, že se šenkýřům nevedlo zle a že hostinské živnosti bylo už dost.

Pivní krejcar, tedy dávka z piva, obci výrazně vypomáhal. Původně jej obec vybírala sama prostřednictvím svých orgánů, později jej pronajímala. Výroční a týdenní trhy odváděly obci také výnos.

Mýtné se vybíralo ze všech vozů projíždějících městečkem. Mýtní domek stával u Václavské kaple. Když roku 1872 chátral, prodala jej obec za 15 zlatých a postavila nový za 265 zlatých u domu Fr. Faibera, č. 132. Když se roku 1874 mýtné nevybralo dražbou, pronajala obec domek Klíčovi za 3 zlaté měsíčně.

Kronika pokračuje výkladem o obecních příjmech a uvádí staré právo na tři várky piva z panského pivovaru. Roučíř měl právo kladenský ferbíř a správce zdejšího panství.

Roku 1865 dával správce pivovaru Daves za toto právo obci 52 zlatých 50 krejcarů a pět sudů piva. Roku 1868 dostala obec třináct věder piva a prodala je hostinskému Eltzleinovi na splacení dluhu za cenu režijní.

O chudinu se obec starala udělováním podpor a umístěním v chudobinci, jemuž se říkalo špitál. Podporováni byli hlavně místní příslušníci a jen ti nejpotřebnější. Kdo byl zdráv nebo měl nějaký výdělek, případně byl bez práce, nedostal podle zápisu nic.

Příslušníci cizí, kteří ve městě vedli pohodlný život nebo neměli práci, byli z obce vypraveni zpět do domovských obcí.

Pohřbívalo se na starém hřbitově v místech parku u nynějšího městského divadla. Roku 1867 byl rozšířen a zasazeny tam byly stromky.

Obec roku 1867 zřídila samostatný katolický hřbitov při stávajícím hřbitově. Nové oddělení dal ředitel hutí Jacobi na vlastní útraty ohradit zdí a odevzdal je do majetku obce.

Vchod na hřbitov býval od Pražské ulice a stál tam hřbitovní domek. Zed hřbitova byla chatrná a cesta kolem hřbitova byla příčinou stálých stížností a starostí obce.

Také úprava náměstí byla obecní starostí. Mariánská socha z 18. století byla roku 1866 nákladem místního farního úřadu opravena a obec přispěla stavbou lešení. Roku 1873 obec pořídila kamenné schody a železné zábradlí kolem sochy.

Dům Marie Vachové č. 57, který stával na náměstí, byl zchátralý a městu nijak neprospíval. Roku 1869 jej obec koupila za 650 zlatých a následujícího roku zbourala. Obecní louže na náměstí zvaná Rybníček pak dala písek na další stavby.

Kronika dokončuje zmínku o obecní louži zvané Rybníček. Při částečné úpravě náměstí v sedmdesátých letech byla zavezena. Voda z Rybníčku se dříve užívala mimo jiné k hašení ohně.

Obec získala právo požární policie a musela se starat o prostředky k hašení také v Kladně. Inventář hasicího náčiní tvořily v šedesátých letech staré stříkačky, které byly podle zápisu velmi staré a děravé.

Když se roku 1868 při ohni ukázalo, že hasicí náčiní je nedostatečné, byly stříkačky opraveny roku 1869 pod dohledem hornického mistra Sychory. Obec zaměstnávala Josefa Landu, který stříkačky obstarával a zkoušel.

Roku 1874 obec zakoupila novou dvoukolovou stříkačku od firmy Knaust za 388 zlatých 85 krejcarů. Vedle stříkaček měla k dispozici háky, žebříky, sekyry a další pomůcky, které držela v pohotovosti městská policie.

Tento stav trval do roku 1876, kdy obecní zastupitelstvo přijalo návrh stanov dobrovolného sboru hasičského v Kladně. Sbor převzal výzbroj a byl podřízen obecnímu zastupitelstvu.

Obec vycházela sboru vstříc i finančně. Roku 1877 mu propůjčila část nové radniční budovy k cvičení a Blahocvičitelům za zápůjčku 250 zlatých v občanské záložně. Roku 1878 byla zápůjčka zaplacena jako dar sboru a přidáno dalších 150 zlatých.

Do roku 1869 nebylo v Kladně veřejné osvětlení. Teprve 27. září 1869 bylo městečko poprvé osvětleno dvaceti petrolejovými lampami rozmístěnými na různých místech.

Petrolejové osvětlení vydrželo dlouho. S růstem městečka obec roku 1873 koupila další svítilny od firmy Stejskal za 550 zlatých. Rozsvěcování a údržbu obstarávali obecní lampáři, kteří dostávali nejprve 36 a později 42 zlatých měsíčně.

Roku 1875 předložila firma Korte & Comp. nabídku na stavbu plynárny. Jednání ale nevedlo k cíli, mimo jiné kvůli úvahám o zřízení plynárny v železářských závodech. Město proto nadále svítilo petrolejem.

Bolavým bodem města byla kanalizace. Už v šedesátých letech se pořizovaly projekty a kanalizace byla částečně prováděna, ale kronika poznamenává, že nebyla ani dobře provedena, ani dostatečná pro potřeby města.

Roku 1866 zasáhly Kladno veřejné události spojené s válkou. Kdo měl přípřež, musel ji dát k dispozici za náhradu šest zlatých za den po odečtení píce. V červenci přišla do města občanská stráž šestnácti mužů, kteří pomáhali s nočními hlídkami a zastavováním četnictva.

V červenci přišlo do města také pruské vojsko, které bylo v menším počtu ubytováno po hostincích. Obec za jednoho muže a den platila hostinským deset krejcarů.

Kronika uvádí i spor u kašny, kde si Prušáci přivedli koně a chtěli je napájet. Když občané bránící odběr vody protestovali, došlo kvůli zlému lidu a osobnímu zakročení starosty k nebezpečnému nedorozumění.

Roku 1866 přinesla válka také choleru. Nemoc si podle kroniky během čtyř neděl vyžádala kolem tří set obětí, které byly pochovány na zdejším hřbitově s potřebnými dezinfekčními opatřeními. Pomoc zdarma poskytly kladenské železárny.

V oblasti školství se Kladno v těchto letech prodíralo jen těžce. Do počátku 19. století se učilo ve staré škole vedle fary. Teprve od roku 1808, kdy byla zřízena nová farní budova, se školní budova přenesla do nové školy, kde byla učebna v přízemí a v prvním poschodí byt učitele.

Do školy chodily děti z Kladna i z okolních obcí, zejména z Újezdce, Kročehlav, Motyčína a Rozdělova. Starý učitel František Brejšl vyučoval asi 120 dětí.

Když počet dětí výrazně rostl s přílivem dělnictva a horníků, pomáhal mu syn Josef Celestin Brejšl, který se roku 1819 stal samostatným učitelem.

Při vizitaci roku 1821 se ukázalo, že školní místnost pro více než 200 dětí nestačí. Kaplan Heiniger dal škole k dispozici ještě jednu místnost na faře a starý učitel Brejšl znovu pomáhal synovi.

Protože stav zůstával neudržitelný, ustanovil se první dotovaný pomocník až roku 1847. Roku 1852 při vizitaci kardinála Schwarzenberga byly poměry znovu kritizovány a roku 1853 už v Kladně fungovaly tři třídy. Čtvrtá třída byla roku 1855 umístěna v hostinci č. 4 u Horlingů.

Roku 1858, kdy počet školních dětí vzrostl až k osmi stům, byla otevřena šestá třída v nově postaveném domě Voglů proti kapli Floriánské. Tehdy už bylo ve městě téměř tisíc dětí školou povinných.

Poměry byly podle kroniky neudržitelné. Roku 1860 byly tři třídy umístěny v rodné Masnerově a sedmá třída v domě Voglů.

Konečně byla vedle kaple sv. Floriána postavena škola pro nejnutnější potřeby. Dne 12. října 1863 byla vysvěcena a odevzdána svému účelu. Bylo zřízeno deset tříd, pět chlapeckých a pět dívčích. Dívčí školu vedla sestra Marie Karlíková, chlapeckou nadále Josef Brejšl.

Roku 1864 převzala obec zdejší i s přilehlými obcemi školní patronát.

Roku 1874 byla provedena přístavba školy za 11 000 zlatých. Ani ta však nestačila, a proto bylo přikročeno ke stavbě nové budovy. Základní kámen byl položen 1. července 1877.

V ohledu národnostním kronika zdůrazňuje, že Kladenští byli upřímnými Čechy. Zastupitelstvo se 4. března 1867 usneslo na telegramu Národním listům, v němž vyslovilo souhlas s adresou sněmu českého a s hájením práv českého národa.

Roku 1872 se zastupitelstvo usneslo na podpoře petice císaři za zachování rovnoprávnosti jazyka českého v úřadech, školách i veřejném životě.

Kronika zmiňuje, že petice za česká práva vyvolaly na některých místech také listy k podpisu mezi vlastenci.

Spolky byly v tehdejší době buď pojišťovacími organizacemi různých zřízení církevních, nebo řemeslnickými spolky. Vedle toho existovaly podpůrné spolky jako Prokop a Svornost.

Roku 1868 byl založen konzumní spolek Oul, který v Kladně vydržel poměrně dlouho, měl vlastní budovu a kronika jej označuje za předchůdce pozdějších konzumů. Jeho členy byli hlavně hutníci a horníci, kteří si brali své potřeby z podobného zařízení na Václavě.

Roku 1870 povýšil císař Kladno na město. Příčinou byla podle kroniky slavnost veřejná dne 17. července 1870.

V předvečer uvedeného dne bylo město slavnostně osvětleno, konal se slavnostní lampionový průvod s hudbou a střílelo se z hmoždířů.

Ráno bylo slavné čepobití, v 11 hodin mše u sochy Panny Marie na náměstí, odpoledne slavnostní hostina, poté akademie a večer ples. Slavnosti se účastnily zdejší školy, spolky a závody. Obecní výdaj na slavnost činil 248 zlatých 7 krejcarů.

Kronika dodává, že ačkoliv se z Kladna stalo město, zůstávalo podle svého vzhledu ještě dlouho malým venkovským městečkem. Teprve povýšení na město obyvatele podnítilo k většímu hospodářskému a veřejnému úsilí.

Po povýšení na město podle kroniky vzrostla v Kladně občanská činnost a sebevědomí. Město se přizpůsobovalo průmyslovému pořádku, rostoucímu obyvatelstvu a novým hospodářským poměrům.

Kronika popisuje také změnu obyvatelstva. Lidé, kteří se nedokázali přizpůsobit práci a řádu průmyslového města, z Kladna postupně odcházeli a jejich místo zaujímali klidnější a pracovitější obyvatelé.

Horníci a hutníci, kteří v těžké práci nacházeli jistější životní postavení, se v Kladně trvale usazovali. Z malých domků pro dvě rodiny vznikala čtvrť zvaná Nové Kladno na pravé straně silnice k Rozdělovu. Podobně se rozrůstala zástavba pod průhonem.

Zřízení okresu a umístění soudního a berního úřadu v Kladně přivedlo do města další lidi a úřední záležitosti. Kladno se tak postupně stávalo hospodářským střediskem celé uhelné krajiny.

Unhošť se proti tomuto vývoji podle kroniky bránila, protože odtržením kladenského kraje ztrácela význam a hospodářský růst. Kronika tento přesun významu uzavírá poznámkou, že smutek jednoho bývá životem druhého.

Kronika uvádí, že Kladno si bylo vědomo vlastní síly a nového postavení. Snažilo se přizpůsobit změněným poměrům: upravovalo náměstí a ulice, měnilo vzhled budov a dlouho usilovalo o ráz skutečného města.

Veřejné osvětlení zůstávalo dlouho petrolejové. Objevily se návrhy na plynové osvětlení, například od firmy Dr. Pintz & Comp. z Berlína roku 1884 a od Augsburské společnosti plynáren roku 1885.

Město však čekalo, že si průmyslové závody samy postaví plynárenský podnik a že pak bude možné odebírat plyn levněji. K tomu nedošlo.

Otázka osvětlení byla rozřešena až roku 1899, kdy byla sjednáána smlouva se soukromou společností a v Kladně bylo zavedeno elektrické světlo. Elektrárna byla postavena v nynější Přízově třídě. Tento stav trval do roku 1921, kdy obec převzala elektrické osvětlení do vlastní režie.

Pitnou i užitkovou vodu získalo Kladno roku 1891 zřízením obecní vodárny v katastru obce Podháj pod vrchem zvaným Horou. Studny napájecího systému byly zřízeny od doberské silnice téměř ke Dřínu a opatřovaly hojnost dobré vody pro celé město.

Vodovodní voda byla vedena do vodojemu zřízeného mezi Kladnem a Rozdělovem a odtud tlakem hnána do města. Podnik vodárenský byl roku 1921 stavebně, služebně i administrativně spojen s městskou elektrárnou pod názvem Elektrárenské a vodárenské podniky města Kladna.

Starý hřbitov svou velikostí ani polohou nevyhovoval. Nový komunální hřbitov byl zřízen roku 1885 v Bajantnici. Na starém hřbitově se ještě nějaký čas pochovávalo, ale jen krátce.

Alabastrová socha sv. Prokopa postupně praskala a byla roku 1890 sejmuta. Roku 1893 bylo v Kladně zřízeno obecní hejtmanství, jehož působnost zahrnovala i soudní okres unhošťský oddělený od okresního hejtmanství smíchovského.

Pro tento úřad byla u náměstí vystavěna vhodná budova. Celý vzhled města se změnil výstavbou dvou monumentálních objektů: radnice a katolického chrámu.

Radnice byla vystavěna roku 1898 ve slohu renesančním na dolní straně náměstí. Nový chrám byl podle kroniky správným urbanistickým protějškem k radniční budově. Katolický chrám byl postaven roku 1900 podle návrhu Ludvíka Láblera z Kutné Hory a stál 260 000 korun.

Synagoga v Pavlovské ulici byla postavena podle návrhu architekta Branda z Prahy a stála 20 000 zlatých. Izraelský hřbitov byl v osmdesátých letech 19. století umístěn za novým obecním hřbitovem v Bajantnici.

Roku 1898 byl Kladnu přiznán titul královského horního města a do jeho znaku byla přidána dvě hornická kladívka.

Kladno se v této době neustále rozšiřovalo. Územně rostlo nejprve k Novému Kladnu, potom ke Kročehlavům, Štěpánovu a konečně i k nynější Štěpánce. Tento rozmach podle kroniky trval téměř do světové války.

Obecenstvo se podle kroniky sdružovalo hlavně ve spolcích podpůrných, a to podle svého sociálního rozvrstvení. Dále zde existovaly zábavní spolky Budislav a Tyl, divadelní sdružení, Kladenská filharmonie, hudební spolek, sbor hasičů, Sokol a Dělnická tělocvičná jednota.

Kronika jednotlivé spolky nerozebírá, protože je hodlala popsat ve zvláštním spise o dějinách města. Přesto zdůrazňuje, že spolkový život pracoval vlastním způsobem na poli humanity a tělovýchovy.

Nemohla se vyhnout otázce sociální. Ta do města vešla s rozvojem průmyslu a měla zvláštní význam v pracujícím lidu hornickém a hutnickém.

Doba padesátých a šedesátých let 19. století se podle kroniky vyznačovala těžkou poslušností pracujícího lidu, který přicházel hlavně z krajů okresu hořovického a rakovnického. Lidé hledali lepší výdělek než doma, kde měli často tvrdé podmínky.

Mezi přistěhovalými byli pracovití i spořiví lidé, ale také lidé méně starostliví. Každý pracoval v závodě na svou pěst a zaměstnavatelé se k jednotlivcům chovali podle toho, jak je pro závod potřebovali.

Sociální sdružení v dnešním smyslu podle kroniky neexistovalo. Nebylo zajištění pro nemoc a stáří. Dělnictvo se proto pokoušelo zlepšit své postavení kolektivními snahami. Částečně je uskutečňovaly podpůrné spolky Barochruh a Lidumil, které tehdejším poměrům odpovídaly a mírnily sociální bídu.

Horníkům se podle kroniky dostalo zvláštní podoby po vydání horního zákona roku 1854 a po zřízení bratrských pokladen. Havíři byli považováni za zvláštní stav odlišný od ostatních dělníků a zaměstnavatelé je tak také udržovali.

Nosili zvláštní hornické kroje z černého sukna. Na prsou a rukávech měli pozlacené knoflíčky, na ramenou černé pásy a ve výstrojí hornická kladívka. Kladívka zdobila také hornickou čáku.

Do dolu nosili horníci kůži zvanou flek, používanou při práci a zvláště při fáření. V ruce mívali hornický čakánek.

Při slavnostních příležitostech nosili černé čáky zdobené pozlacenými kladívky, bílými šňůrami a stužkami. Ve všední dny nebo při práci užívali čepice zvané kadetky. Staří horníci nosili tento kroj ještě dlouho a zdejší hornická hudba jej udržovala.

Všechny tři horní společnosti vydržovaly z vlastních peněz hornické hudby. Byly zřízeny už v šedesátých letech 19. století a trvaly do devadesátých let. Hrávaly i mimo Kladno, často v Praze a jinde.

Z kapelníků zvláště proslul František Knoll, rodák z Hnidous, který měl jako dirigent a skladatel příležitostných hornických kusů značnou oblibu. Zemřel na Žižkově roku 1925 ve věku 90 let.

Na svátky hornických patronů, sv. Prokopa a sv. Barbory, se slavily hornické parády. Dělo se tak na náměstí, kam docházeli uniformovaní havíři vedeni prapory a hudbou v čele. Slavnosti potom pokračovaly v kostele nebo na náměstí a po nich následovalo slavnostní defilé.

Horníci se účastnili také procesí Božího Těla a slavnosti Vzkříšení. Podle kroniky byly tyto slavnosti typické a starší lidé na ně vzpomínali i po jejich zániku v devadesátých letech.

Pohřby havířů se konaly s obvyklou poctou, doprovodem hudby a uniformovaných druhů. Ačkoliv hornictvo udržovaly společnosti ve stavovském vědomí a podporovaly je poplatky hudeb a stejnokrojů, zasáhlo i do Kladna světové hnutí probouzejícího se socialismu.

Pracovní doba byla v hutích i šachtách vesměs dvanáctihodinová. Výjimkou byly doly statutních drah, kde byla z důvodů úsporně-technických zavedena už v osmdesátých letech 19. století osmihodinová doba pracovní.

V dělnických vrstvách začala růst zpočátku neuvědomělá nechuť a nenávist vůči zaměstnavatelům. Zpočátku se obracela hlavně proti dozorčím a nižším představeným, kteří byli v přímém styku s pracující třídou a chtěli udržovat pořádek a práci v závodě.

Kronika později hodnotí tento stav jako přirozený důsledek měnících se poměrů. V osmdesátých letech docházelo k prvním kumulativním odporům a stávkám, které však pro dělníky často končily smutně: propuštěním stávkujících nebo jejich inspirátorů.

Na náladu dělnictva působily také noviny. Dělnické listy a Budoucnost vznikly roku 1873 a šířily vliv třídního socialismu. Redigovali je podle kroniky Pecka a Zápotocký. Přesto v Kladně tehdy ještě nestála pevná dělnická organizace.

Dělnický vzdělávací spolek vznikl roku 1880 a byl prvním předměstím pozdějších organizačních útvarů. Přirozeně nepřál tomuto spolčování ani státní úřad, ani zaměstnavatelé. První vlaštovky socialismu byly vydány persekuci z obou stran.

Schůzky se proto konaly na různých místech, často i v lesích, a měly do sebe podle kroniky cosi tajemného a romantického, protože podobné spolčování nebylo dovoleno.

Hutě i doly musely při rostoucích finančních a výrobních potížích hledět na požadavky zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby s nevolí. Proto působily přísněji na dělnictvo, v němž následkem toho rostla nenávist proti funkcionářům společností, zvláště Pražsko-železářské.

Počátkem roku 1889 vzniklo mezi pracujícími pnutí a stávka na dole Amálie. Nezdar a likvidace stávky vnesly do mysli lidí trpkost a nevysvětlitelnou touhu po odvetě.

Při slavnosti Božího Těla roku 1889 se horníci jako obvykle účastnili průvodu s hudbou. U oltáře před nynější spořitelnou došlo ke konfliktu, když jeden venkovan údajně chtěl utrhnout kousek výzdoby. Městský strážník Patek jej zadržel a odvedl na radnici.

Událost vyvolala mezi lidmi pověsti, že se dav začal srocovat u radnice a dal povel k útoku na dům starosty Hraběte a ředitele Bachera. Davy se potom vydaly k těmto domům.

Shromážděné zástupy začaly podle kroniky ohrožovat i jiné soukromé osoby a majetek, zvláště obchodníky. Město se dostalo do stavu, kdy hnutí z malé jiskry hrozilo přerůst v nebezpečný požár.

Četnictvo zakročilo dopoledne u Bachrovy vily. Po házení kamení a ohrožování střelnou zbraní došlo ke střelbě. Kronika uvádí i lidské oběti, mezi nimi chlapce, který stál stranou a zasáhla jej zbloudilá kule.

Ještě téhož dne přijelo do Kladna vojsko k udržení pořádku a druhého dne byl příchodem mysliveckého praporu pořádek posílen. Mnoho lidí bylo zatčeno, dodáno soudu a odsouzeno k různým trestům.

Události podle kroniky zhoršily poměr mezi společnostmi a obyvatelstvem. Kladnu bylo vtisknuto označení buričského a rebelského města, které podle autora přetrvávalo dlouho.

Dělnický svátek 1. května byl roku 1890 v Kladně slaven mimořádně silně a stal se manifestací celého kladenského dělnického kraje. Tímto rokem zde pevněji vykličilo sociálně demokratické hnutí.

Socialistický časopis Svoboda začal roku 1891 vycházet pod redakcí krejčovského dělníka Karla Dědice. V jeho redakci se vystřídalo více pracovníků dělnického hnutí, z nichž nejvýznačnější byli Macek a Kindl.

Po zmírnění výjimečného stavu roku 1895 vzniklo odborové hnutí založením hornického svazu a místní odbočky zemského spolku kovodělníků roku 1897. Sociální demokraté se poprvé výrazněji prosadili ve volbách roku 1897, kdy byl zvolen Josef Steiner.

Hnutí dělnictva národního vzniklo v Kladně roku 1898. Organizace měla soustřeďovat české dělnictvo celého okolí a později založila politický klub Žižka a vydávala besedu Osvěta.

Kromě ní působila také Jednota železničářů, odborné organizace kovopracovníků, šiček a jiné, hlavně mezi dělníky živnostenskými, pekaři, tkalci, kožešníky a dalšími. Roku 1899 byl za městského sluhu zvolen kladenskou obcí činovník hnutí Václav Kapalí z Týkance.

Konflikt mezi internacionálním a národním sociálním hnutím podle kroniky rozdvojil dělnictvo do dvou táborů, národního a internacionálního. Starý sociálně demokratický proud byl v Kladně nadále v převaze.

Stávka uhlokopů roku 1900 byla součástí všeobecné stávky havířů v revírech českých a moravsko-slezských. Vypukla na počátku roku, kdy byla zima tuhá a nouze o uhlí mimořádná.

Hlavními požadavky horníků bylo zkrácení pracovní doby a zvýšení mezd. Zaměstnavatelé k jejich splnění nechtěli přistoupit a veřejnost se zpočátku ke stávkujícím stavěla sympaticky.

V Kladně se pracovalo do 14. ledna, potom byla práce solidárně zastavena na všech šachtách. Doly si však i v době stávky zajišťovaly provoz dozorci, samy a inženýry, aby zabránily zkáze dolů byť jen dočasné.

Počet horníků, kteří se stávky neúčastnili a přes výstrahy pracovali, byl zvláště zpočátku značný. Říkalo se jim slovem mravy a jejich jména byla zveřejňována v časopise Svoboda.

Porada před smírčím úřadem báňského společenstva se nekonala, protože se zástupci společností nedostavili. Schůze stávkujících se potom proměnila v manifest pro stávku, do níž lidé vstupovali s velkým očekáváním.

Hned v prvních dnech stávky, 21. ledna, přišlo do Kladna vojsko o třech praporech a bylo ubytováno po hostincích. Část vojska onemocněla patrně nachlazením a chřipkou.

Dne 29. ledna přijel do Kladna sám velitel pražského sboru polní zbrojmistr Fabiini, aby se osobně přesvědčil o stavu vojska.

Stávkující měli podle kroniky velkou důvěru v konečný zdar. Schůze byly početné, doba a účast značná. Řečníci a předáci strany socialistické přijížděli do Kladna a mluvili k lidu shromážděnému na schůzích U Jágrů.

Mezi řečníky byli mimo jiné Körner, Verhauf, redaktor Krejčí a Čeněk Körber. Také tehdejší profesor filozofické fakulty pražské T. G. Masaryk přednášel 29. ledna na schůzi U Jágrů na téma O boji hospodářském a sociálním.

Stávkující dostávali podporu ze stávkového fondu i z dalších scházejících se podpor, jednak v penězích, jednak v naturáliích. Dary byly veřejně kvitovány. Ve prospěch stávkujících se pořádaly zábavné podniky, koncerty a podpory. Celkově podle kroniky panovala v prvních dobách stávky značná nálada podpory.

Zaměstnavatelé však na stávkující doléhali stejnou houževnatostí. Vyhláškou vyzývali horníky k okamžitému návratu do práce pod hrozbou propuštění, nechali obecními úřady zasílat pracovní knížky a vyzývali hornické hudebníky k návratu do práce nebo k odevzdání nástrojů.

Hornická hudba podle kroniky hrávala zdarma při hornických pohřbech, plesech a jiných příležitostech. Požadavku na zrušení hornických hudeb společnosti vyhověly bez námitek, čímž zanikla jejich existence a s ní i kus hornického patriarchálního Kladna.

Brzy se začaly projevovat důsledky stávky v celé nahotě. Uhlí se netěžilo téměř nikde, protože stávka byla všeobecná. Pomalu nastával nedostatek uhlí nejen v soukromí, ale i v životě průmyslovém.

V Kladně zastavila částečně provoz Vojtěšská huť, kde mnoho hutníků přišlo o práci. Za nedlouho byl podstatně zmenšen i provoz na Poldině huti. Stejně tomu bylo v Kladně i jinde.

V továrnách byla práce snížena na minimum, doprava některých drah byla omezena a v domácnostech byl pociťován nedostatek paliva tím více, že byla zima.

Po krátkém čase byl nedostatek uhlí tak citelný, že i školy byly zavírány pro nedostatek paliva a vznikala hrozba nezaměstnanosti ve všech oborech veřejného života.

Veřejný život a ruch pocítil nedostatek tepla. Stávka se tím stala otázkou širšího lidského společenství, protože omezení jedné části práce působilo na celý hospodářský a sociální systém.

Přirozeným důsledkem delšího trvání stávky bylo, že počáteční sympatie ke stávkujícím začaly ochabovat. Chabost a špatné skutečnosti se začaly obracet proti uhlokopům, z nichž neprávem podle kroniky vinila veřejnost všechny.

Časopis Svoboda, vycházející několikrát v týdnu, byl podle kroniky často konfiskován. Vůdci hnutí byli zatýkáni a vyšetřováni, fond stávkový počal vysychat a s mizejícími sympatiemi přestávaly i různé dary, které se stávkujícím dostávaly v penězích nebo naturáliích.

Někteří obchodníci, kteří důvěřovali ve zdar stávky, dávali havířům po dobu stávky na dluh. Potom začali na stávkující naléhat, aby se vrátili do práce. To ještě více vnášelo nedůvěru do řad stávkujících.

Stávkokazové se do práce vraceli nejprve tajně, později veřejně. Přes hrozbu nepříjemností jejich počet stále rostl. Šachty byly hlídány ve dne i v noci vojskem a stávkokazové chodili do práce za asistence četníků.

Větší část hornictva zůstávala přesto ve stávce v naději, že se podaří zaměstnavatele odporu zlomit. To trvalo až do března, kdy bylo zřejmé, že hnutí dělnictva slábne.

Na severu Čech i v revírech ostravských se už začalo poznenáhlu pracovat, protože stejné následky stávky tížily i tamní havíře a přiměly je ke kapitulaci. Naděje na kompromisní řešení nebyla.

Konečný tvrdý osud přiměl i zdejší havíře, aby se bezvýjimečně poddali a 10. dubna 1900 znovu nastoupili do práce.

Mnoho stávkujících však nebylo do práce znovu přijato, hlavně ti, kteří stáli v popředí stávkového hnutí nebo se zaměstnavatelům nějakým způsobem stali podezřelými.

Výsledek stávky byl podle kroniky záporný. Nepřinesl nic jiného než ochuzení obyvatelstva a hlavně hornictva, které bojem přišlo o své dosavadní výdělky. Škoda se neomezila jen na Kladno, ale zasáhla celý revír a její důsledky přetrvávaly ještě dlouho po skončení stávky.

Kronika po popisu hornické stávky připojuje náladový doklad z časopisu Svoboda ze dne 18. dubna 1900. Báseň s názvem Po stávce vyjadřuje pocit prohry, návratu do dolu a zároveň víru, že boj dělníků znovu přijde v jiné době.

Text básně staví proti sobě tichý návrat do dolu a budoucí boj. Opakuje motivy hladu, práce v tmavém dole, naděje na lepší život a výzvu, aby se dělníci znovu připravili.

Kronikář báseň zařazuje jako doklad nálady po stávce, ne jako úřední záznam. Je proto důležitá spíše jako pramen k mentalitě dělnického prostředí než jako faktografický popis událostí.

Druhá část skenu přechází k živnostenské výstavě roku 1902. Průmyslový vzrůst Kladna byl podle kroniky výzvou místnímu obyvatelstvu a zejména živnostnictvu, aby výsledky své práce představilo veřejnosti.

Přípravy začaly v prosinci 1901. Byl založen časopis Věstník krajinské výstavy na Kladně roku 1902. Redaktorem byl ředitel zdejší státní průmyslové školy František Rössler a vydavatelem místní knihkupec Josef Šolc.

Jednotlivé odbory pracovaly pod rukou zkušeného předsedy výkonného výboru, starosty Jaroslava Hrušky, a výstava mohla být otevřena 13. července 1902.

Otevření výstavy 13. července 1902 mělo slavnostní ráz a vyvolalo spontánní projev všeho lidu kladenského i okolního.

Dne 13. července se konal slavnostní průvod. V jeho čele jela skupina banderií, za nimi šli Sokolové, delegace pražských granátníků, hosté, zástupci úřadů a samosprávných korporací místních i cizích, správa hor státní dráhy, obchodní komory, zemědělské rady, zemské jednoty společenstev, měšťanstvo, učitelstvo a spolky.

Průvod uzavírala hornická hudba státní dráhy, havíři v slavnostních úborech, vzdělávací spolky a nakonec sbor dobrovolných hasičů. Kronika zdůrazňuje, že průvod šel z náměstí Královskou třídou k výstavišti v místech dnešního náměstí Svobody.

Na výstavišti předseda technického odboru Rössler uvítal hosty a odevzdal výstavu starostovi města. Po projevu starosty Jaroslava Hrušky zpíval pěvecký spolek Budislav slavnostní píseň Kde domov můj.

Hned druhého dne navštívilo výstavu 11 088 účastníků. Celkové uspořádání bylo podle kroniky po stránce technické i umělecké zdařilé a vystavené předměty budily pozornost domácích i cizích návštěvníků.

Výstava zahrnovala místní živnostníky, domácí závody i firmy odjinud. Kronika vyjmenovává obory nábytku, elektřiny, keramiky, staviva, motorů, zámečnictví a hodinářství. Uvádí také řadu konkrétních vystavovatelů, ale zdůrazňuje, že je nelze všechny v krátkém zápisu vyjmenovat.

Součástí výstavy byl také zábavní program: koncerty, atrakce a návštěvní podniky, které přitahovaly hlavně mládež.

Na výstavě byly pořádány různé slavnosti a sjezdy. Kronika uvádí mimo jiné den myslivecký, hornický a hutnický, školský a živnostenský den, cyklistický den a hasičský slet, dále den hanácký a studentský sjezd.

Výstavu navštívil 11. srpna nejvyšší maršálek království českého kníže Lobkowicz a 19. srpna místodržitel hrabě Coudenhove. Z dalších výprav kronika uvádí návštěvu středočeského učitelstva, sjezd absolventů průmyslové školy a návštěvu sokolských hostů.

Ve dnech 10. až 12. srpna se na výstavišti konala také výstava zvířectva. Celá výstava byla otevřena do 20. srpna a navštívilo ji celkem 106 702 platících osob.

Kronika výstavu hodnotí jako chloubu Kladna a zdejšího obyvatelstva. Podle zápisu zanechala v duších návštěvníků hluboký dojem a lidé na ni ještě dlouho vzpomínali.

V politickém ohledu způsobila porážka velké stávky roku 1900 určitou ochablost dělnických organizací. Správa národních dělníků sice vykazovala vzestup, ale ve volbách do V. kurie 3. ledna 1901 proti sociálním demokratům ještě nestačila.

V komunálních volbách roku 1902 si sociální demokraté v obci udrželi převahu. Následující léta podle kroniky nepřinesla ve veřejném životě nic zvlášť významného až do obnoveného boje za všeobecné hlasovací právo roku 1905.

Dne 27. srpna 1905 se na kladenském náměstí sešel tábor lidu, kde podle kroniky asi 10 000 lidí vyslechlo přednášky a proslovy k boji proti dosavadní volební praxi. V říjnu téhož roku odešly tisíce zdejších dělníků pěšky do Prahy, kde demonstrovaly před budovou zemské sněmovny.

Nepokoje po celé Evropě měly podle kroniky vliv i na zdejší dělnictvo. Konec listopadu přinesl velké tábory dělnických mas. Jeden z nich se konal v Kladně a zúčastnilo se jej podle zápisu asi 50 000 lidí z Kladna i okolí.

Dělnický průvod trval téměř tři hodiny. Kronika poznamenává, že pořádek nebyl porušen a četnictvo v pohotovosti nemělo důvod k zákroku.

Boj dělnictva vedl k tomu, že mnozí dosud neorganizovaní dělníci vstupovali do odborných organizací. Následky byly zřejmé i ve volbách 14. května 1907, kdy byl při volbách zvolen sociální demokrat Ludvík Aust s 3573 hlasy.

Dne 25. srpna byl za velké účasti dělnictva otevřen Dělnický dům na hořejším náměstí. S rozvojem dělnického hnutí sílila i zdejší tělocvičná jednota. Při prvním veřejném cvičení v Kladně roku 1910 se zúčastnilo asi 1000 cvičenců DTJ.

Dalším výrazným projevem byla dělnická výstava roku 1911, pořádaná dělnickými organizacemi po volbách, v nichž sociální demokracie znovu zvítězila. Výstava vyrostla do velkých rozměrů a byla umístěna na dnešním náměstí Svobody a přilehlých pozemcích.

Z pavilonů kronika uvádí pavilon průmyslový, umělecký, šachty, výstavu grafiky a další části. Vedle podniků zábavy, koncertů, atrakcí a restaurací se udržel do dneška biograf umístěný po výstavě v Dělnickém domě.

Duší výstavy byli sociální demokraté Ludvík Aust a Antonín Zápotocký. Kronika připojuje poznámku, že Ludvík Aust přišel do Kladna roku 1898, byl úředníkem nemocenské pokladny, byl zvolen poslancem a po třináct let působil v zájmu svých politických souvěrců.

Před světovou válkou mělo Kladno roku 1910 celkem 19 366 obyvatel, z toho 9417 mužů a 9951 žen. Podle národnosti bylo 18 779 Čechů, 588 Němců a jeden Rumun. Roku 1910 bylo ve městě 1661 domů, do roku 1914 jejich počet vzrostl na 1750 čísel popisných.

Kronika vypočítává stav města před první světovou válkou. Ze státních úřadů uvádí okresní hejtmanství, c. k. soud, c. k. berní úřad, notářství, četnické velitelství, poštovní a telegrafní úřad, finanční úřad, cejchovní úřad a evidenci pozemkového katastru.

Ze samosprávných úřadů uvádí okresní a městský úřad. Církevně patřilo Kladno k arcidiecézi pražské a vikariátu slánskému; přifařeny byly Kročehlavy, Rozdělov, Újezd pod Kladnem a Motyčín.

Vojensky patřilo Kladno k doplňovacímu okresu pěšího pluku č. 28, zeměbrany č. 8 a domobrany č. 33.

Školství zastupovala státní reálka, c. k. vyšší škola průmyslová, soukromý ústav pro vzdělávání učitelek s právem veřejnosti, dvě školy měšťanské, šest škol obecných, německá obecná škola a pomocná škola obvodní.

Ve zdravotnictví byly ve městě dvě nemocnice: okresní nemocnice a závodní nemocnice Pražsko-železářské společnosti v místě zvaném V K.

Finanční péči obyvatelstva podle kroniky obstarávaly peněžní ústavy: městská spořitelna, občanská záložna a hospodářská záložna.

Průmysl byl reprezentován velkými závody Pražsko-železářské společnosti, Poldinou hutí a společností státních drah. Starostou města byl Jaroslav Hruška, dříve zdejší báňský lékař; po něm je uveden náměstek Ferdinand Bešta a po jeho smrti horní inspektor Josef Němeček.

Ředitelem městských úřadů byl Václav Pešek, tajemníkem Antonín Hoplanský, šéfem stavebního oddělení Ing. Stanislav Rohos a důchodním Václav Petrášek.

Vlastní vodárna v Dobré zásobovala město dobrou pitnou i užitkovou vodou. Veřejné osvětlení obstarávala firma Kollen a spol. vlastní elektrickou centrálou.

Farářem byl Antonín Maděra, rabínem byl podle hůře čitelného zápisu Heřman, evangelicko-reformovaným vikářem Stanislav Češek a kazatelem církve bratrské Václav Hruška. Správcem zdejšího velkostatku řádu benediktinů břevnovských byl Václav Janíček.

Vedle velkých společností působila ve městě řada menších průmyslových závodů, mimo jiné parní mlýn, válcový mlýn, továrna cukrovinek, továrna likérů, parní pila, továrna koželužská a několik uhelen různých majitelů.

Kronika před přechodem k válce vypočítává kladenský tisk před rokem 1914. Vycházely zde mimo jiné Kladenský obzor, Kladenský kraj, sociálně demokratická Svoboda, Středočeský živnostník, Nový Havlíček, křesťansko-sociální Právo, Zájmy horníků a list cestujících obchodníků Trhovec.

Zápis zároveň zachycuje šíři městských živností. Před válkou bylo v Kladně podle kroniky 70 hostinců, 75 hokynářů, 18 obchodníků, 9 cukrářů, 54 mužských a 36 dámských krejčích, 51 obuvníků, 17 pekařů, 24 řezníků, 14 uzenářů, 8 stavitelů, 6 zednických mistrů, 22 holičů, 16 hodinářů a 7 fotografů.

Kromě toho zde působilo 6 advokátů a 8 učitelů hudby. Kronika uvádí také bohatý spolkový život: spolky kulturní, sportovní i zábavní.

Roku 1912 začalo Kladno stavět vlastní moderní divadelní budovu. Zápis tím uzavírá obraz města před válkou jako průmyslového, živnostenského, spolkového a kulturního centra.

Druhá část skenu otevírá kapitolu Válka 1914. Bezprostřední příčinou evropské války byl atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevě dne 29. června 1914. Zpráva došla do Kladna okolo sedmé hodiny večerní; odpolední sportovní slavnost byla přerušena a zábavy zakázány.

Nejistota trvala do 26. července, kdy mobilizace podle kroniky udělala situaci zřejmou. Muži, mezi nimi mnoho horníků, spěchali k vojenským útvarům v Praze a Berouně. Zpočátku se naopak oslavovalo propuštění těch, kteří byli služby zproštěni, zvláště horníků.

Prvním příznakem války byl nedostatek drobných mincí. Ceny se zpočátku ještě výrazně neměnily, ale v srpnu zastavily zastavárny poskytování drobných záloh. Některé noviny přestaly vycházet nebo vycházely omezeně; koncerty a zábavy byly zastaveny. Sociálně demokratická Svoboda byla později obnovena jako Kladenská Svoboda.

Válka brzy omezila práci v továrnách. Část dělníků odešla k vojsku a dopravu narušil nedostatek vagónů, protože železnice sloužila vojenským transportům. Osobní i nákladní doprava byla rychle omezována.

První přímý dotyk války s městem přinesly transporty raněných. Dne 7. září projel Kladnem vlak s raněnými směřující do Chebu, podle kroniky ve 43 vozech.

První transport raněných určený přímo do Kladna přijel 30. září. Šlo o 83 lehce raněných mužů; 43 bylo umístěno v okresní nemocnici a 40 v závodní nemocnici hutí.

Na přelomu října a listopadu projížděly přes kladenské nádraží první transporty haličských uprchlíků, převážně židovského obyvatelstva. Další transporty byly umisťovány v kladenském a slánském regionu.

Začátkem listopadu byli horníci a hutní dělníci podřízeni vojenskému velení. Dne 8. listopadu skládali vojenskou přísahu a byli zproštěni frontové služby, ale pracovali pod vojenským dohledem. U hutí a šachet stály stráže a pozdní příchod nebo odmítnutí práce se posuzovaly jako vojenské přestupky.

Kronika uvádí, že zpočátku nebyl odpor. Každý věděl, že odmítnutí práce by znamenalo vojenské odvedení a frontu. Život ve městě kronikář popisuje jako smutný a podřízený tvrdé ruce vojenského velení.

V železárnách působil jako vojenský velitel penzionovaný plukovník Václav Hložek. V listopadu byla budova reálky upravena jako záložní vojenská nemocnice, lékařský dohled zde vykonával MUDr. Ignác Hajný a městský fyzik.

Dne 11. listopadu bylo přes Amálii přepraveno 534 vojáků, většinou těžce raněných; 21. listopadu následovalo dalších 90. Dne 29. listopadu zemřel v Kladně první raněný voják, Rus, který byl pohřben s vojenskými poctami na místním hřbitově.

Konec roku 1914 přinesl prohlídky domobranců, rostoucí drahotu a také případy podvodníků, kteří zneužívali sbírky na uprchlíky nebo válečné účely. Dne 20. listopadu bylo tiše připomenuto sté výročí narození kladenského rodáka Václava Hulce.

Rok 1915 začal podle kroniky špatně. Lednové počasí připomínalo duben a zvyšoval se nedostatek různých věcí. Probíhaly rekvizice cínu a dalších materiálů.

Kvůli nedostatku mouky začalo přídělové hospodářství. Nejprve se omezovalo vydávání mouky, koncem března 1915 byly zavedeny moučné lístky.

Železárny kvůli státním zakázkám opět pracovaly naplno. V dubnu se v zahraničí šířily zprávy o nepokojích v průmyslových krajích a zmiňováno bylo i Kladno. Kronika je označuje za nepravdivé; ve městě byl klid a ojedinělé výtržnosti se podle zápisu uklidnily po veřejné vyhlášce starosty.

Skauti SK Kladno konali strážní službu proti krádežím, protože četnictvo bylo oslabeno odchody k vojsku. V květnu začal jednotný chléb.

Protože hutě pracovaly více a mužů ubývalo, byly do závodů přijímány ženy. Kronika tím zachycuje změnu válečné práce v kladenském průmyslu.

Dne 29. května 1915 došlo na dole Engerth k neštěstí. Otřes zasypal 13 horníků; 12 bylo zachráněno, horník Hromada zemřel.

Dne 26. června nařídilo ministerstvo regulaci zbylého ostnatého drátu. Léto bylo velmi suché, v červnu panovala velká vedra, ale na Vysočině 15. června přišly mrazy tak silné, že v kraji zmrzla bramborová nať.

V červnu probíhaly v Kladně další vojenské prohlídky. Dne 18. června začala působit městská aprovizace a prodávala potraviny. Dne 23. září byla nařízena rekvizice koní a obyvatelé museli odevzdávat zinek, měď a mosaz.

Téhož roku neznámý pachatel v Libušíně zabil uherského vojáka; pachatel nebyl zjištěn.

Dne 13. listopadu 1915 navštívil Kladno arcivévoda Leopold Salvator, aby si prohlédl Pražsko-železářskou společnost a Poldinu huť. Město bylo vyzdobeno, školní děti vytvořily špalír a starosta Hruška jej přivítal. Po prohlídce závodů arcivévoda z Kladna hned odjel.

Kronika odmítá latinské rčení, že za války mlčí múzy. V Kladně se podle ní kulturnímu životu dařilo i za válečných poměrů.

Na konci roku 1914 uzavřela divadlo Bláhova společnost, začátkem roku 1915 přišla Janovského opera. Po jejím odchodu převzala na podzim scénu další společnost s místními ochotnickými silami. Kronika oceňuje, že se za války vytvořil schopný kladenský divadelní soubor.

Starosta Jaroslav Hruška podle kroniky divadlo podporoval. Zápis jej hodnotí jako člověka s porozuměním pro dramatické i hudební umění a jako patrona zdejšího divadla a hudby.

Rok 1916 začal bez naděje na brzké ukončení války. Válečné rekvizice se rozšiřovaly: odevzdávat se měly stroje, dynama, poháněcí stroje a další kovové předměty. Všechny předměty z olova musely být odvedeny do sběren.

Současně rostla drahota. Kronika zachycuje ceny potravin stanovené v týdnu od 3. do 11. ledna 1916 okresním hejtmanstvím. Hovězí maso stálo 3,60 až 6 korun za kilogram, telecí maso 3,60 až 6 korun, skopové 3 až 4,40, vepřové 5,20 až 6 korun, uzené maso až 8 až 9 korun, husy 17 až 24 korun, máslo 7,80 až 8,40 korun a sádlo 7,84 až 8,12 korun.

Ceny podle kroniky ukazují rychlé zdražování potravin a tlak na domácnosti. Zápis tak převádí válečnou situaci z velké politiky do konkrétních cen masa, mléka, másla a dalších základních věcí.

Dne 11. ledna 1916 byly stanoveny nové zvýšené ceny mouky a chleba. Pšeničná mouka na pečivo stála 1,20 koruny, vážené pečivo 1,98 koruny a chlebová mouka 50 haléřů. Bochník chleba o hmotnosti 1 kilogram a 26 dekagramů stál 56 haléřů.

Kronika dále uvádí ceny cukru, hrozinek, kávy, petroleje a dalších potravin nebo potřeb. Protože se tyto ceny nedodržovaly, zboží mizelo z trhu a podle zápisu pomalu začala lichva potravinami.

Kvůli nedostatku práce vláda přesídlovala obyvatelstvo do jiných krajů monarchie. Mnozí z východních oblastí, například z Muhovska a Hořelicka, byli ubytováni v Družicích u Poláků, kteří se opět odstěhovali do vlasti.

Počasí v lednu bylo příznivé, střídaly se jasné a slunečné dny, žádný sníh nebyl a teprve v polovině února nastaly silné mrazy se sněhem.

Přišly i špatné zprávy: zavedena byla ženská dávka ze záloh, znovu zdražila mouka a brambory.

Dne 21. února nastoupili vojenskou povinnost domobranci ve věku 47 a 48 let. V té době byl zastaven prodej listu Kladenský obzor, jeho místo v právu venkova převzala rubrika Kladenský obzor. Dne 19. února bylo na čtyři neděle zastaveno také úřední Právo.

Místodržitelským nařízením ze 4. února 1916 byl chléb pro živnostenské pečení upraven tak, že obsahoval 80 procent mouky a 20 procent látek náhradních, například bramborové mouky nebo kukuřice.

Kronika hodnotí zásobovací poměry v Kladně jako poměrně dobré. Obecní aparát podle ní fungoval a obyvatelstvo dosud nemělo důvod k stížnostem. Horší situace byla v závodech, kde byly aprovizorní závodní konsumy.

V té době byly zavedeny cukřenky s dávkou jednoho a čtvrt kilogramu na osobu měsíčně. Začal se projevovat nedostatek brambor a pivo, které již bylo špatné kvality, se dále omezovalo. V dubnu byly dokončeny prohlídky domobranců osmnáctiletých a značná část jich byla odvedena.

Dne 7. dubna se ve zdejším divadle konal koncert pod záštitou koncertního virtuosa Richarda Ziky. Hrál Paganiniho koncert D dur a spoluúčinkovali Vladimír Šak, Rudolf Šťastný a Kladenská filharmonie.

Kronika zaznamenává, že v době válečného přejmenovávání byly v Kladně pojmenovány ulice Hutská, arcivévody Bedřicha, Dubská, Leopolda Salvatora, Břiční, Conradova, Žďárská a Zbyňkovova. Názvy byly podle zápisu na tabulkách vyvěšeny, ale nikdy se neujaly a během doby samy zmizely.

Dne 1. května 1916 byl zaveden takzvaný letní čas. Hodiny se toho dne posunuly o hodinu dříve a tak se počítalo až do konce září. Kronikář poznamenává, že opatření mohlo mít něco dobrého do sebe, ale jako každá novota bylo přijímáno se skepsí.

Dne 28. a 29. dubna pořádalo zdejší reálné gymnázium koncert ve zdejším divadle. Účinkoval virtuóz na basu pan Kuchynka, člen Národního divadla pražského, a harfenistka paní Vekentová. Vedle Mozartova smyčcového kvarteta byla provedena Haydnova Dětská symfonie. Ve dnech 30. dubna až 7. května se konal týden Červeného kříže.

Dne 3. května vypukl na kladenském nádraží požár. Zachvátil skladiště firmy Rütgers, formy na napouštění pražců dehtem. Shořelo 6980 pražců a škoda byla odhadnuta na 34 000 korun. Požár trval až do příštího jitra a zasahovaly hasičské sbory z Kladna, Kročehlav, Rozdělova, Přítočna a Dubí.

Obchodní bilance Poldiny hutě za rok 1915 byla podle kroniky nadmíru dobrá. Vyplácela se patnáctiprocentní dividenda, akciový kapitál byl zvýšen na 20 milionů korun a huť zaměstnávala okolo 5000 dělníků.

Kronika dále uvádí divadelní dění. V červnu hostoval v kladenském divadle mistr Vojan v roli Valenty v Tylově hře Paličova dcera. Další vystoupení a odvodové prohlídky dokládají, že kulturní provoz i válečný tlak na mužskou populaci probíhaly vedle sebe.

Dne 22. června 1916 vypukl ve Werkshotelu požár, který trval od pozdních večerních hodin až do rána. Způsobil značnou škodu na vnitřním zařízení, které bylo pojištěno.

Koncem června byly zavedeny lístky na odběr kávy. Dne 17. července se za příčinou ukončení školního roku konala velká dětská slavnost na hřišti SK Kladno.

Dne 19. července navštívil úředně Kladno pražský vojenský velitel generál Kestranek kvůli inspekci nemocnice a šachet.

Ve dnech 22. a 23. července 1916 hostovala v kladenském divadle opera Národního divadla pražského s celým souborem. Byly provedeny zpěvohry Lazebník sevillský a Hubička.

Dne 1. srpna nastupovaly k odvodu ročníky 1897 a 1896–1885. Kronika poznamenává, že bylo tehdy mnoho pláče a zvlášť těžko snášeli odvod horníci, často lidé již nemocní, stižení a válečnou stravou zesláblí.

Dne 18. srpna se konala oslava narozenin císaře Františka Josefa I. V předvečer bylo slavnostní představení v divadle, dopoledne bohoslužby a slavnostní koncert na náměstí. Město bylo vyzdobeno prapory a obchody byly po celý den uzavřeny. Kronikář dodává, že šlo o poslední oslavu narozenin Františka Josefa I.

V září byla ukončena první sezóna kladenského divadla. Odehráno bylo 168 činoherních představení, z toho 109 činoher a 59 původních her. Hostovali zde mimo jiné Vojan, Želenský, Jan Vávra, Sedláček a další umělci. Dvěma operními představeními byly Hoffmannovy povídky. Finanční stav sezóny byl podle kroniky uspokojivý.

Kronika uvádí bilanci Pražsko-železářské společnosti za správní rok 1915–1916. Společnost měla 15 767 347 korun čistého zisku a dividenda činila 38 procent, tedy 190 korun na jednu akcii.

Železárna zaměstnávala asi 13 000 lidí. Těžba za rok 1915–1916, uváděná za období od 1. července do 30. června, zahrnovala mimo jiné 14,836 milionu metrických centů kamenného uhlí, 8,069 milionu centů surové rudy, 4,859 milionu centů vápence, 3,749 milionu centů surového železa a další položky železného polotovaru, hotových válcovaných výrobků, litinového zboží a Thomasovy moučky.

Podzimek 1916 přinesl další válečná opatření. Bylo nařízeno zavedení bezmasých dnů, jimiž byly pondělí, středa a pátek. Omezena byla spotřeba piva, nejmenší míra činila dvě deci a místo drobných peněz se v oběhu objevovaly železné dvouhaléře.

V té době se zvýšily hotelové tarify a kronika poznamenává, že při drahotě začala ve městě řádit úplavice, jejíž případy byly stále častější.

Domobranci ročníků 1874–1869 nastoupili 2. října a ročníky 1892–1880 dne 10. října.

Dne 3. listopadu zpíval v Prodané nevěstě Jenika mistr Otakar Mařák. Kronika v téže době uvádí, že Poldina huť rozšiřovala výrobu stále více a pro nýtovací práce používala zajatce srbské a italské. Zakoupila pozemky ve Švermově ve výměře 70 hektarů pro stavbu ocelárny.

Dne 21. listopadu 1916 zemřel císař František Josef I. Byl nařízen smutek a byly vyvěšeny černé prapory. Kronikář však dodává, že v běhu událostí se na to brzy zapomnělo. Nástupcem byl císař Karel. Dne 3. prosince skládali vojáci a dělníci pod vojenským komandem přísahu věrnosti novému panovníkovi.

V této době se podle kroniky objevovali již zvlášť hrubí lichváři, kteří spekulovali s bídou lidí a vyháněli ceny potřebných věcí tak, že perspektiva do budoucnosti byla ještě chmurnější. Lid jim říkal keťasi.

Kronika srovnává počet narozených a zemřelých v Kladně. Roku 1906 se narodilo 564 dětí a roku 1916 jen 212. Roku 1906 zemřelo 452 osob, roku 1916 celkem 417. Kronikář k tomu dodává, že porovnání nepotřebuje výklad a že nastávají ještě horší doby.

Rok 1917 nezačal dobře. Všude stál těžký mráz a tísnivé dusno se podle kroniky vznášelo nad celou říší. Naděje na vítězství nebylo a válka se vedla na mír.

V lednu byly zvýšeny železniční tarify. Policejní hodina byla stanovena na jedenáctou hodinu večerní, obchody směly mít otevřeno do sedmi hodin a potravináři do osmi hodin večer.

Bylo vydáno nařízení o rekvizici mosazných klik a nábytkových kování v kavárnách a hostincích. Kronika popisuje také rostoucí bídu: sílily stížnosti, a proto byly vyživovány školní děti ve školách, polepšovně a v radniční kuchyni za vedení Karla Norberta a Isabelly Jose.

Dne 17. ledna se v divadle konal koncert Mary Cavanové a Otakara Mařáka. Dne 8. března byla v divadle provedena Smetanova opera Dalibor s tenoristou Národního divadla Theodorem Schützem. Dne 10. dubna koncertovala Česká filharmonie pod vedením Viléma Zemánka a 13. dubna byl uveden Hrubínův Job na paměť padesátiletého výročí otevření divadelní budovy.

Dne 2. června koncertoval v divadle mistr Ondříček s Kladenskou filharmonií. Dne 9. června byla uvedena Weisova zpěvohra Rensor z Měníka, dne 27. září Tylova Fidlovačka, 3. listopadu Leoncavallovi Komedianti.

V roce 1917 začínal opravdový nedostatek všeho. Osvětlení města bylo omezeno. Podle kroniky pokračovaly i neřesti, které válka přinesla: hazardní hry, prostituce vdaných žen, zneužívání mládeže a potulky školních dětí.

Dělnictvo se začalo reptat a každou chvíli došlo k nejakému incidentu. Dne 10. května přednesli Aust a Kindl, předáci sociálně demokratické strany, starostovi obce a okresu přípis dělnictva, které se dožadovalo všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva.

V roce 1917 se neurodilo dost obilí a jeho kvalita nebyla dobrá. Přesto byl dosud v Kladně poměrný klid. Dne 16. dubna obdržel okresní hejtman Heřman Šlechta válečný kříž třetí třídy za občanské zásluhy.

Rok 1918 podle kroniky začal velmi špatně. Všeobecná únava, vyčerpanost dělnictva i duševní a hmotný nedožitý konec hrozné války působily na mysl občanstva tísnivě. Nespokojenost nemajetných vrstev byla velká a hleděla propuknout děsivým výbuchem.

Z pátku na sobotu 18. ledna vypukla po půlnoci stávka v Poldině huti. Dělníci chodili z oddělení do oddělení a vyzývali ke stávce. Program a cíl stávky byl podle kroniky: mír, chléb a sebeurčení národů.

Druhého dne ráno se všichni shromáždili u Dělnického domu, kde byli také dělníci jiných závodů. Po přečtení přání a tužeb dělnictva odebrali se všichni průvodem za zpěvu písní na dolejší náměstí. Odtud byla vyslána deputace k okresnímu hejtmanovi. Ten ji přijal a vyzval dělnictvo ke klidnému chování a doporučil deputaci cestu do Vídně.

V neděli 20. ledna se na kladenském náměstí sešlo velké množství hutníků a horníků místních i okolních. Manifestovali za všeobecný mír, sebeurčení národů a zrušení militarizovaného dělnictva. Mluvili redaktor Skalák z Prahy, Dr. Soukup, Ludvík Aust a další.

V pondělí i úterý byly tábory opět četně navštíveny, ale nedošlo k žádnému incidentu. Dělnictvo se poté vrátilo do práce. V šachtách však nastala stagnace práce a závody začaly dělnictvo propouštět.

Přes to všechno bylo podle kroniky ve městě ještě veselo až bujně. Lidé hodně vydělávali a v nesvětlitelné zoufalosti všechno utráceli. Nikdo nemyslel na zítřek. Tančilo se, pilo a hrálo v karty.

Bída však byla čím dál horší. Jedl se chléb, který se rozpadával pod rukama, protože v něm už nebyla mouka a byl jako piliny. Lidé si vařili listí, tuřín a mrkev. Kronikář připomíná, že vařil denně přes 100 kilogramů a nikdy nemohl sám ani sebe zhubnutí ochránit. V březnu 1918 vařil prý 62 kilogramů, než byl byt vyprodán.

Zápis končí osobní vzpomínkou na nedostatek a na to, že i krev z řezníka byla velkou pochoutkou, z níž se dělaly pokrmy bez omastku. Kronikář uzavírá, že to byly hrozné časy.

Dne 8. ledna 1918 zaznamenala kronika v Kladně zvláštní přírodní úkaz: kolem třetí hodiny odpoledne se od západu přihnaly temné mraky, hřmělo a blýskalo se a nastala taková tma, že se muselo svítit již od časného odpoledne.

Dne 24. ledna vyletěla v Hostivicích do povětří prachárna. Podle kroniky byly tři výbuchy tak silné, že detonace byla v Kladně dobře slyšet. Zápis uvádí zranění dělnic a vojínů; zprávy o události byly cenzurou potlačeny podobně jako při výbuchu v Bolevci u Plzně.

Kronikář zdůrazňuje, že o skutečném stavu věcí ve světě i na bojištích se lidé dovídali hlavně ústním podáním, protože cenzura řídila tisk a noviny měly zakázáno psát o podobných věcech.

Dne 13. března byl v obci Dubí četníkem zastřelen vojenský zběh. Zápis dále uvádí, že odvody a odchody branců probíhaly téměř skrytě, takže ve veřejnosti nevzbudily výraznější pozornost.

První máj roku 1918 byl oslaven klidem práce. Na náměstí se konal tábor lidu, při němž mluvili Šmeral a Soukup. Kronika poznamenává, že všude byl zachován důstojný klid.

Dne 2. května začala částečná hornická stávka a po okolních vsích docházelo k rabování. U mlýna u Bezděkova byl při pokusu davu dostat se dovnitř zastřelen mladík Václav Holeček. Kronikář uvádí, že šlo asi o dvacetiletého hocha, který se na místo dostal spíše ze zvědavosti.

Kronika dále zaznamenává smrt místního učitele a vodárenského pracovníka, která ve městě vyvolala smutek, a také úmrtí velitele z hutí ve Klošově, nahrazeného Merzem ze švermovské správy.

V létě roku 1918 se podle kroniky říkalo, že je něco ve vzduchu a že se blíží konec války. Jméno generála Francheta d'Esperey bylo zmiňováno 18. srpna a z ciziny přicházely tajné zprávy o politickém obratu.

Dne 28. října 1918 se zpráva o prohlášení samostatného českého státu v Praze rozletěla po Kladně i okolí. Kronika popisuje všeobecné nadšení z politické nezávislosti.

Zvěst o událostech v Praze dorazila do Kladna v odpoledních hodinách a rychle se roznesla po městě i okolí. Večer bylo obyvatelstvo na nohou. Lidé chodili v průvodech ulicemi, zdobili se červeno-modro-bílými trikolorami, provolávali slávu, smáli se, jásali a někteří plakali.

Veřejné nápisy a symboly starého režimu byly rychle odstraňovány. Z veřejných úřadů i trafik zmizely orlice, vojsko strhávalo císařská označení a nahrazovalo je kokardami.

Druhého dne se do Kladna sešlo velké množství lidí. Práce byla zastavena, venkované přicházeli s hudbami a na kladenském náměstí se konal tábor lidu. Promluvili doktor Hajn, Aust a Skála. Podle kroniky byla všude slavnostní nálada.

O udržení pořádku se staralo četnictvo a sokolské hlídky. Veřejné úřady a korporace skládaly přísahu novému státu do rukou doktora Hajna jako předsedy prozatímní výkonné politické moci.

Dvě setniny pěšího pluku, které byly v Kladně zbylé, vyčkávaly další vývoj. Po vysvětlení situace odešly pod velením svého velitele a s vojsky dohody i národním výborem do Uher. Vojáci byli podle zápisu Rumuni a rádi se vraceli domů.

Po prvních dnech převratu se poměry rychle uvolnily. Kronika poznamenává, že každý nesl svůj osud lehčeji, protože věděl a chápal, že bude opět lépe.

Dne 3. listopadu 1918 se mnoho Kladeňáků účastnilo národní pouti na Bílou horu. Dne 18. listopadu byla v Kladně zavedena osmihodinová pracovní doba.

Dne 24. listopadu odešla pochodová setnina kladenských dobrovolníků na Slovensko proti Maďarům. Kronikář poznamenává, že mnoho z nich se později nevrátilo.

Dne 26. listopadu byla zastavena práce v Poldině huti. Dělnictvo si vynutilo vyšetřování některých představitelů závodu. Ředitel Hatlaňka byl podle zápisu nahrazen a přeložen, stejně jako někteří další pracovníci vedení závodu.

Dne 1. prosince sesadily národní výbory obecní správy v Kladně, Hnidousích, Libušíně a Buštěhradě a nahradily je správními komisemi. Dne 28. prosince odjela další setnina kladenských dobrovolníků na Slovensko.

Vánoce roku 1918 byly podle kroniky veselé. Vojáci se vraceli domů k rodinám, aby se po dlouhém trápení znovu oddali svému povolání. Kronika však upozorňuje i na lidi, kteří si pod slovem svoboda vykládali osobní nevázanost, což vedlo k policejním zásahům.

Rok 1919 začínal podle kroniky klidněji. Jako v každém mladém státě bylo i v Kladně stále živo. Nový duch zavládl všude a všechny vrstvy očekávaly zlepšení životních podmínek. Národní výbor zasedal ve stálých schůzích pod předsedou doktorem Hajnem a řídil veřejný život obce.

Všechny politické strany byly zprvu za jedno a obyvatelstvo mělo velkou víru v lepší budoucnost. Poměry však stále ztěžovalo nedostatečné zásobování. Někteří lidé využívali staré zásoby a prodávali je za velmi vysoké ceny.

Počátkem ledna narostl odpor proti obchodníkům tak silně, že 7. ledna dopoledne dav vnikl do několika obchodů a násilně si bral zásoby. Kronika uvádí jména některých obchodníků a poznamenává, že ještě dopoledne byl sjednán klid.

Dne 8. ledna přišlo mnoho lidí z okolních vesnic, aby se vrhli na takzvané keťasy. Francouzští legionáři 21. pluku, kteří přišli do města, brzy zjednali pořádek, takže obyvatelstvo ztratilo chuť k výtržnostem.

Dne 9. ledna byly obchody zavřeny a proběhl úřední soupis veškerého zboží a potravin. Kronikář poznamenává, že ani potom se mnoho nezlepšilo, protože zboží mizelo z prodeje najednou a nebylo.

V masopustě se tančilo o závody. Ačkoli velké většině tanečníků kručelo v břiše, byla podle kroniky všude veselá hojnost.

Ve dnech 6.–8. března proběhlo kolkování bankovek v místní spořitelně, Občanské záložně a České průmyslové bance. Kolkování se provádělo podle čísel domovních. Ačkoli opatření provázela ztráta poloviny hotovosti, obyvatelstvo je podle kroniky přijalo s vědomím národní povinnosti.

Dne 1. května byl svátek práce v Kladně slaven velkým způsobem. Každá politická strana slavila odděleně. Tábora sociálně demokratického na náměstí se účastnilo asi 50 000 lidí a u divadla bylo asi 5000 českých socialistů. Manifestace proběhly důstojně.

Na zlatý poklad republiky bylo v Kladně sebráno 810 zlatých a 8063 stříbrných předmětů. Zlaté předměty vážily 3 kilogramy a stříbrné 18 kilogramů.

Dne 28. dubna 1919 přijel do Kladna k přehlídce plukovník Philippe, aby prohlédl 22. pluk francouzských legionářů. Dopoledne za zvuku trubačů a plukovní hudby vyšli legionáři z místa ubytování na náměstí, kde se konala přehlídka. Vojáky oslovil předseda národního výboru doktor Hajn a poté plukovník Philippe francouzsky. Hudba zahrála českou, francouzskou a anglickou hymnu.

Dne 24. května vypukly v Kladně protidrahotní bouře. Lid se seřadil do průvodu s rudými standardami a nápisy, šel k obchodníkům a žádal slevy. Na náměstí před radnicí byla postavena šibenice a někteří obchodníci k ní byli přiváděni, aby slíbili, že nebudou keťasovat.

Druhého dne se do Kladna chystalo mnoho lidí z venkova. Město však bylo již v časných ranních hodinách obklíčeno kordonem vojska a četnictva, takže se do něj nikdo nedostal. Šibenice na náměstí zůstala stát a byla odstraněna 29. května.

Dne 12. června 1919 byl zatčen legionář Alois Muna, socialistický předák činný v komunistickém hnutí. Byl zatčen v bytě Žofrochelo, předán stráži a odvezen do Prahy.

Dne 15. června 1919 se konaly první volby do obecního zastupitelstva. Výsledek podle kroniky: sociální demokraté 5451 hlasů a 20 mandátů, národní socialisté 1497 hlasů a 5 mandátů, národní demokraté 1547 hlasů a 5 mandátů, živnostníci 784 hlasů a 3 mandáty, lidovci 497 hlasů a 2 mandáty, Němci 331 hlasů a 1 mandát.

Téhož roku byla obvyklým způsobem oslavena památka Mistra Jana Husa. V předvečer 5. července byla v divadle akademie a kolem Kladna byly zapáleny ohně a hranice. Ráno 6. července se na náměstí konal tábor lidu se slavnostním koncertem.

Počátkem školního roku pokračovaly pokusy odstranit z obecních škol některé jeptišky. Podle kroniky se to podařilo jen částečně.

Dne 28. října, národní svátek, byl oslaven důstojně. V divadle byla dávána Smetanova Libuše.

Nově zvolené zastupitelstvo obce zvolilo starostou sociálního demokrata Karla Kindla. Prvním náměstkem byl Antonín Žofrotecký a druhým náměstkem Eduard Procházka. Správa obce tak znovu nabyla pravidelného rázu.

Dne 29. října napadlo mnoho sněhu, takže o dušičkách byl hřbitov úplně sněhem zavátý.

Dne 12. listopadu vypukla stávka úředníků a dílovedoucích Poldiny hutě. Kronika uvádí, že skončila ke spokojenosti stávkujících.

V divadle a zvláště v druhé polovině roku 1919 byla pěstována opera a opereta vedle činohry. Podle kroniky šlo o nejskvělejší období zdejšího divadla. Předsedou divadelního spolku byl Niederle, ředitelem činohry Vilém Táborský a kapelníkem i režisérem operním a operetním Konarov. Uváděny byly mimo jiné Carmen, Libuše, Prodaná nevěsta, Hoffmannovy povídky a řada operet. Sbor měl 16 členů a orchestr 28 členů.

Rok 1920 podle kroniky začal veseleji. Díky vlastnímu hospodaření s obilím měla republika možnost obyvatelstvo lépe zásobovat, což mělo vliv na uklidnění veřejných poměrů. Strašné poměry, které začaly roku 1914, pomalu ustupovaly, ale zásobování ještě nebylo dostatečné a při racionálním využití stačilo nanejvýš do příští žně.

Se zlepšujícími se poměry se znovu objevovala stará slovanská povaha vyhýbající se snášenlivosti a bratrskému soužití. Politické strany se začaly ostře potírat a vznikal boj o politickou moc.

Dubnové volby do poslanecké sněmovny nepřinesly v Kladně zásadní zvrat. Sociální demokracie si udržela první místo, ale byla již znát vnitřní krize strany, která směřovala k rozdělení na pravé a levé křídlo. Umírnění praváci byli v Kladně vedeni starostou Karlem Kindlem, radikálnější levici zastupoval náměstek starosty Antonín Žofrotecký.

Pravější sociální demokraté zůstali v menšině, zatímco druhá frakce, komunisté, měla poměrně velkou většinu. Boj mezi oběma frakcemi byl úporný a nebyl veden zvlášť vybranými prostředky. Dělnický dům zůstal komunistům.

Dne 4. dubna 1920 se kronikář s pěveckým odborem Dramatického sdružení sociálních demokratů účastnil pěveckých závodů v Praze ve Smetanově síni Obecního domu. Mimo povinný sbor zazpívali Balladu na slova Hynka Máchy, kterou pro tuto příležitost narychlo komponoval.

Na jaře roku 1920 začal divadelní orchestr pořádat populární koncerty v parku u divadla, v neděli dopoledne a ve středu večer. Účast byla podle kroniky ohromná.

Divadlo propustilo koncem sezony 1920 zpěvohru a počátkem září zahájilo nové činoherní hry. Divadelní orchestr pak hrál dopolední koncerty v divadle místo v parku.

Rozpory mezi politickými stranami se stále prohlubovaly a otravovaly veřejný život až k zoufání.

V prosinci došlo stejně jako jinde v republice ke komunistickému puči. Komunisté obsadili na chvíli radnici a ulice, ale druhého dne přišlo vojsko, obsadilo náměstí a znemožnilo tábor lidu. Někteří komunističtí předáci, mezi nimi Žofrotecký, učitel Náprstek, Muna a další, byli zatčeni a odvezeni do Prahy.

V noci roku 1920 vybuchla na dole starého hornictva stávka, která zkrátila špatně navrtané šachty a měla za následek ztrátu hlubinné těžby 32 363 tun uhlí v kladenském revíru.

Policejní statistika za rok 1920 uvádí 115 krádeží, 123 předvedení pro přestupky, 87 četnických asistencí, 36 oznámení nálezů, 10 osob zatčených pro potulku, 4 osoby odvezené do ústavu pro choromyslné, 9 osob zatčených pro výtržnosti, 160 ponechaných na policii přes noc, 50 dodaných do nemocnice, 10 sebevražd a jednu vraždu.

Počátkem roku 1921 zabral Pozemkový úřad velkostatek zdejší patricijské řady benediktinů z Břevnova. Kronika uvádí, že bude jako zbytkový statek zjeven.

Dne 23. ledna 1921 se na valné hromadě sloučily SK Kladno a AC Kladno do jednoho klubu. Nový SK Kladno měl 700 členů a odbory fotbalový, atletický, tenisový, studentský a skautský. Předsedou byl zvolen městský zvěrolékař Josef Leichert.

Dne 28. ledna pořádal bývalý divadelní orchestr v městském divadle Mozartův koncertní večer. Dne 2. února koncertovalo v divadle Pěvecké sdružení pražských učitelů pod Šmilou. Dne 16. února byla provedena Smetanova a Fibichova díla pod vedením Cyrila Novotného.

Dne 24. února 1921 bylo na valné hromadě Sokola usneseno zřídit stadion za drahou ve Štěpánce. Pozemek byl podle kroniky ležící na katastru obce Rozdělov. Bylo nutné vykácet les a pole pořídit s vlastní úpravou. Nařízena byla všeobecná pracovní povinnost členstva.

Kronikář popisuje, jak členové, kteří dříve neveděli, co je motyka nebo lopata, chodili denně pracovat, lopotili se v potu tváře a později se střídali ve hlídkách.

V divadle byla 17. března provedena hra bratří Čapků R.U.R. Dne 1. dubna se konal koncert ve prospěch Červeného kříže. Účinkovali Felix Kumpf, komisař politické správy na cello, a Gizela Jansonová na klavír.

Dne 11. dubna se na šachtě Mayrau stalo neštěstí. Klec s devatenácti osobami přejela při sjíždění a zahákla se. Všichni byli zraněni těžce nebo lehce a odvezeni do nemocnice.

V té době byla rozpuštěna kladenská obecní správní komise. Komisařem byl ustanoven rada Rozsypal, přednosta politické správy, a ujal se všech funkcí.

Dne 20. dubna zemřel sokolský pracovník František Šedr. Byl známým sokolským borcem a pohřeb na zdejším hřbitově se konal za velké účasti.

Dne 2. května byla na městském úřadě zavedena jednoduchá frekvence od 8 do 2 hodin místo dosavadní dvojité.

Jarní sbírka ve prospěch Červeného kříže vynesla 15 796 korun.

Krajský sokolský slet se konal v červnu za ohromné účasti sokolstva. Kladno vzalo v ty dny na sebe ráz červenobílý. Veřejné cvičení žactva bylo 2. července, dorostenecký den 9. července a hlavní den s průvodem městem 16. července. Náčelníkem a duší celého podniku byl Jindřich Draxler.

Občanská záložna měla roku 1921 celkem 7790 vkladatelů a 15 232 908 korun vkladů. Čistý zisk ústavu činil 24 394 korun.

Roku 1922 začalo v Kladně působit nové státní policejní komisariát. Prozatímní expozitura byla vedena policejním radou Václavem Vepořítkem z Brna a umístěna v nové budově při okresní politické správě. Úkolem bylo připravit policejní obvod Velkého Kladna, v němž měly být zahrnuty Kladno, Kročehlavy, Dubí a Rozdělov.

Dne 8. ledna bylo zahájeno pravidelné poštovní autobusové spojení mezi Kladnem a Slaným na linkách Kladno–Okoř–Slaný a Kladno–Libušín–Slaný. Spojení vedlo z kladenského nádraží na slánské nádraží se zastávkami. Jedna cesta trvala hodinu a stála 10 korun.

Dne 25. ledna přednášel v divadle cestovatel Enrique Stanko Vráz. Podle kroniky přednášel uchvatně více než tři hodiny.

V druhé polovině ledna řádila v Kladně epidemicky chřipka. Školy byly uzavřeny a podle kroniky onemocnělo průměrně 18 procent žactva. Dne 19. ledna byla sousední obec Motyčín povýšena na městys.

Dne 3. února vypukla stávka horníků v celém kladenském revíru. Trvala do 12. února, kdy stávkující dosáhli svého. Dne 13. února se opět fárala.

Pražsko-železářská společnost propustila v důsledku hornické stávky mnoho hutníků. Poldina huť kvůli špatné konjunktuře omezila výrobu.

Dne 22. února přednášel cestovatel J. V. Frič o své cestě Jižní Amerikou. Přednáška byla doprovázena světelnými obrazy.

Dne 5. března se v divadle konal koncert pražského pěveckého sboru Typografie. Dne 25. března slavila Kladenská filharmonie dvacetileté trvání jubilejním koncertem. Po proslovu předsedy Hlaváčka zazněla mimo jiné předehra, řízení dirigenta a orchestrální skladby. Při komorních číslech programu působil František Žika.

Dne 7. dubna uspořádal Pepa Brabec, zdejší rodák a absolvent konzervatoře, koncert v městském divadle. Program tvořili Dvořák, Bach a Smetana a koncert byl doprovázen orchestrem.

Počátkem března 1922 byla založena Středočeská filharmonie, která vznikla z bývalého divadelního orchestru. Na ustavující valné hromadě byl předsedou zvolen advokát Adolf Klársa a dirigentem zůstal dosavadní dirigent.

První vystoupení se konalo na Velký pátek s profesorem Wiedermannem u varhan ve zdejším kostele. Zahrán byl mimo jiné Wagnerův Götterdämmerung.

Zahajovací večerní koncert byl 26. dubna. Orchestr měl 50 členů a hrál mimo jiné Dvořákovu symfonickou skladbu Z nového světa.

Dne 16. dubna byly v biografu Masarykovy ligy v Dělnickém domě dopoledne provedeny populární koncerty Dvořákových Slovanských tanců s velkým úspěchem.

Dne 12. dubna pořádal zdejší pěvecký spolek Smetana v městském divadle koncert s bohatým programem. Dne 17. května zde koncertovalo Pěvecké sdružení pražských učitelů.

Stávka kovodělníků v železárnách a Poldině huti, která vypukla 4. května, dopadla neblaze. Dne 4. června se pracovalo.

Dne 17. května se obecní zastupitelstvo usneslo podat vládě protest proti odstranění kovodělnických komisí ve zdejších společnostech, které byly zajišťovány proti státu a českému zaměstnanectvu.

Dne 4. června 1922 bylo na zdejším sokolském stadionu veřejné okrskové cvičení dělnické tělocvičné jednoty. Cvičenci podle kroniky podali důkaz dobré úrovně jednoty.

Dne 10. června konala Kladenská filharmonie zájezd do Žatce, kde uspořádala koncert Na Střelnici pod protektorátem Národní jednoty severočeské.

Dne 25. června proběhlo na hřišti Sparty veřejné cvičení federované dělnické tělocvičné jednoty. Průvod zahájilo 500 cyklistů a odpoledne se konalo cvičení prostná a s kladinami.

Dne 18. června se konala manifestační schůze soukromého úřednictva, svolaná Svazem báňského a hutního úřednictva. Tajemník ústředního výboru horních a hutních úředníků František Islinger promluvil o nemocenském pojištění a požadavcích soukromých úředníků.

V červnu konal sportovní klub Sparta zájezd do Jugoslávie. Hrál v Lublani, Bakarcu a Splitu; v zápise jsou uvedeny výsledky proti SK Hajduk a Slavii.

Dne 1. července 1922 zemřel ve zdejší nemocnici Josef Charvát, záložní tajemník sousední obce Motyčín, ve stáří 47 roků. Kronika uvádí, že se o Motyčín dobře zasloužil.

Ve dnech 5. a 6. července se konaly Husovy oslavy. Pátého večer byla v divadle akademie, při níž profesor Žed. Jořich přednášel o Mistru Janu Husovi po stránce národní a sociální. Průvod šel k Amálce, kde byla zapálena hranice a doktor Hajn mluvil o Husovi jako o průkopníkovi demokracie a svobody. Píseň Hranice vzplála slavnost ukončila.

Druhého dne se na náměstí konal tábor lidu, kde mluvili akademický malíř Jedinec a profesor Laudon-Stych. Večer byl koncert Kladenské filharmonie v parku u divadla.

Dne 16. července pořádal zdejší prapor 35. pěšího pluku na sokolském cvičišti vojenskou tělocvičnou slavnost. Byly provedeny ukázky tělovýchovy v armádě, boj kulometného oddílu, pořadové cvičení a boj bodákem.

Dne 9. července pořádala sokolská župa Budečská na sokolském cvičišti veřejné cvičení za účasti žup Krkonošské, Podřipské, Rakovnické a Sladkovského. Vrcholným bodem bylo soudobé cvičení na deseti bradlech.

Dne 22. července 1922 se konalo ustavující shromáždění tělovýchovné organizace, zapsané v kronice zkratkou FDTJ.

Zdejší sokolstvo se v srpnu 1922 hromadně účastnilo zájezdu do Lublaně, kde se konal jugoslávský všesokolský slet. Středočeská filharmonie v počtu 50 hudebníků jela na vyzvání se sokoly.

Výprava odjela z Kladna zvláštním vlakem 10. srpna a do Lublaně dorazila ráno 12. srpna. Účastníci byli slavnostně uvítáni jugoslávským sokolstvem a vojskem a poté šli v průvodu do ubikací.

Středočeská filharmonie hrála ve dvoře Smetanovy Mé vlasti a znovu Dvořákovy Slovanské tance. V Lublani pak hrála denně na několika místech, doprovázela cvičení sokolů a simultánní cvičení na bradlech, jehož se účastnil král Alexandr s chotí.

Výprava pokračovala přes Osek, Mostar, Dubrovník, Split, Bakar a Záhřeb a do Kladna se vrátila 24. srpna v noci.

Dne 2. září se na náměstí konal tábor lidu dělnického proti postupu kapitalistických společností v otázce nezaměstnanosti a snižování mzdy.

Dne 10. září hrály SK Kladno a SK Sparta nerozhodně 1:1. Kronika uvádí, že šlo o významný zápas s asi 5000 diváky.

Dne 9. září se na náměstí konaly za účasti asi 400 lidí náboženské úkony církve československé. Promluvil československý biskup Farský z Prahy.

Dne 2. října se v Kladně představilo Československé kvarteto ve složení Richard a Ladislav Žikovi, Karel Sancín a Ladislav Černý. Kronika připomíná, že kvarteto mělo úspěchy v cizině, v Německu, Rakousku i Jugoslávii, a že jeho mecenášem byl hrabě Egon Fürstenberg.

Počátkem října byly po dlouhém jednání mzdy horníků kladenského revíru sníženy o 22 procent.

Dne 14. října propukla stávka pekařů u firem Isabella, Louňová a Linzmayer. Brzy byla ukončena dohodou.

Dne 28. října se na náměstí konal komunistický tábor lidu, zatímco čeští socialisté měli tábor před divadlem. Dne 1. listopadu byly sníženy platy báňského a hutního úřednictva o 22 procent.

Dne 3. listopadu koncertovala Středočeská filharmonie za spoluúčasti Bety Klabíkové na klavír a Míly Khálíka na housle.

Dne 5. listopadu hrála Středočeská filharmonie symfonický koncert v sále Plodinové burzy v Praze, kde se jí podle kroniky dostalo velkého uznání.

Dne 25. listopadu vystoupili ve zdejším divadle známí moskevští herci Olga Gzovská a Vladimír Gajdarov.

Dne 9. prosince zhaslo v celém městě elektrické světlo a nesvítilo až do rána. Způsobeny tím byly citelné škody.

Dne 28. prosince se spolek majitelů domů v Kladně usnesl co nejdůrazněji protestovat proti vytvoření Velkého Kladna z důvodu finančního zatížení.

V roce 1922 odešlo mnoho dělníků za prací do Francie. Kronika uvádí, že práce tam byla těžká, ale stále byla.

Z obecní výstavby byly dokončeny zejména domy Spořitelny na horním náměstí a další družstevní domy. Výnos obecních dávek roku 1922 činil podle zápisu celkem 737 705,02 koruny.

Od 1. ledna 1923 nastala redukce platů státních a veřejných zaměstnanců.

Dne 19. ledna přednášel v divadle cestovatel Enrique Stanko Vráz na téma Po stopách staré slávy indiánské se světelnými obrazy pod patronátem místního klubu turistů.

Dne 14. ledna se konala slavnostní valná hromada ve Slavii. Zpráva o smrti doktora Rašína se 18. února rozšířila po celém městě a vzrušila všechno obyvatelstvo.

Dne 3. března slavil pěvecký spolek Smetana jubileum desetiletého trvání. Při koncertě v divadle zazněly skladby Bendla, Smetany, Foerstera a Kličky pod taktovkou sbormistra Cyrila Novotného.

Dne 28. února byla v důsledku zákona o potírání pohlavních nemocí uzavřena kladenská nevěstinec.

Dne 11. března pořádala Středočeská filharmonie umělecký zájezd do Žatce, kde byla na Střelnici provedena za velké účasti Smetanova Má vlast.

Dne 20. března zastřelil na dole Engerth horník běhač František Strnad horníka Adolfa Freibergra.

Dne 7. dubna zemřel Klaftan Alois, úředník města, ve věku 62 let. Podle kroniky byl tělem i duší sokolem a byl pohřben slavně ze sokolovny.

Dne 25. dubna provedl zdejší učitelský ústav v divadle Blodkovu operu V studni. SK Kladno uspořádal k oslavě dvacetiletého trvání divadelní představení Prodané nevěsty.

Dne 10. června se v Kladně konal krajinský slet hasičstva. Předvečer vyplnil slavnostní večer v divadle při němž sehrán Naši furianti. Druhého dne byly slavnostní schůze, odpoledne průvod městem a cvičení na sokolském sletišti.

V červenci přijela do Kladna hostovat olomoucká opera a zahájila operetou Bratránek z Indie.

Počátkem července dokončil hornický dům na rohu Amálské a Váňovy ulice. Byl vystavěn nákladem revírní rady. Sochy na domě představující duševní i tělesnou práci horníkovu jsou dílem sochaře Zeithammera. Dům stavěl architekt Štáfl.

Dne 17. července zemřel předseda zdejšího soudu rada Josef Alfred Podstatný. Kronika jej líčí jako spravedlivého úředníka, který byl za války perzekvován některými úřady, což mělo vliv na jeho zdraví a předčasnou smrt.

Dne 2. září pořádal SK Kladno v rámci oslav dvacetiletého jubilea velkou veřejnou slavnost. Program zahrnoval tenisový turnaj o pohár, přespolní běh Kladno–Slaný a lehkoatletické závody za účasti světového rekordmana a australského běžce E. W. Carra. Kronika uvádí také šerm, box a těžkou atletiku.

Dne 23. srpna obsadil místo městského knihovníka definitvně pan Laibert, který zavedl v knihovně řádný zápůjční a administrativní stav.

Počátkem školního roku 1923/1924 nastoupilo vyučování opět bez jeptišek podle ministerského rozhodnutí.

Dne 24. září zemřel městský hospodářský správce Jan Staněk.

Konaly se opět obecní volby. Výsledky podle kroniky: komunisté 4060 hlasů a 14 mandátů, sociální demokraté 1402 hlasů a 5 mandátů, národní demokraté 2080 hlasů a 7 mandátů, čeští socialisté 1230 hlasů a 4 mandáty, živnostníci 976 hlasů a 3 mandáty, lidovci 678 hlasů a 2 mandáty, Němci 334 hlasů a 1 mandát, sociální sjednocení 157 hlasů bez mandátu.

Starostou byl znovu zvolen Karel Kindl. Prvním náměstkem byl J. Živná a druhým náměstkem doktor Hlaváček.

Dne 1. října 1923 byl slavnostně předán účelu dům okresní nemocenské pokladny v Kladně. Byl postaven podle zákona o stavebním ruchu se státní garancí půjček na obytné místnosti. Budova stála na náměstí Svobody proti státní průmyslové škole.

V domě byly kanceláře, čekárna, ordinace, zasedací síň a byt pro zřízence ústavu. K domu patřilo třináct bytů, pronajatých většinou zaměstnancům pokladny.

Dne 7. října se v Hlubošicích konala slavnost na počest popraveného námořníka Konšelka. Účinkoval tam spolek Smetana.

Dne 6. října přijala pražská konference horníků vládní návrh mzdové dohody, podle níž bylo v kladenském revíru snížení mezd horníků devítiprocentní. Tím skončila sedmitýdenní stávka.

Koncem listopadu otevřel Norbert Havel nově vystavěnou tržnici, moderně vybavenou a spojenou s restaurací a velkým majestikovým sálem.

Roku 1923 byla dokončena stavba úřednického domu Poldiny hutě v Příčné třídě. Obecní domy v Chelčického ulici a obecní dům pod Hruškou byly kolaudovány. Bylo dokončeno mnoho obytných domů soukromých, ale bída o byty byla stále větší.

Výnos obecních dávek za rok 1923 činil podle kroniky: ze zábav 241 057,34 koruny, z nájemného 88 253,57 koruny, z piva 205 406,59 koruny, z masa 50 000 korun, ze psů 24 039 korun a z trhů 15 000 korun.

Rok 1924 byl podle kroniky významný oslavami Bedřicha Smetany. Kladno jako hudební město se jich účastnilo velkou měrou.

Kladenská filharmonie provedla ve slavnostním koncertě Smetanovu Mou vlast. Středočeská filharmonie uvedla opery Prodaná nevěsta, Dalibor a Hubička ve zdejším divadle a hrála cyklus Má vlast v řadě okolních obcí.

Dne 3. června navštívili Kladno slovenští učitelé. Konána byla prohlídka radnice, závodů a šachet.

Dne 6. září postřelil při taneční zábavě Na Rohanu lupič Ludvík Dundr při zatýkání četnického strážmistra Václava Čapka a městského strážmistra Krupičku. První byl zraněn těžce, druhý lehce. Dundr uprchl a nebyl dlouho k nalezení; v březnu 1925 byl v Praze odsouzen k osmi letům žaláře.

V těchto dnech byly otevřeny parní a vanové lázně zřízené obcí kladenskou za finanční podpory městské spořitelny. Byly vybaveny elektrickými stroji a jejich provoz byl administrativně i technicky podřízen elektrárenskému podniku.

Podle kroniky obyvatelstvo, které bylo dlouhý čas bez takového zdravotního zařízení, přijímalo tento dar spořitelny s povděkem.

Zákon o bratrských pokladnách z 11. července 1922, účinný od 1. října 1924, likvidoval bratrskou pokladnu Pražsko-železářské společnosti a převedl její působnost na Bratrskou pokladnu v Praze. V Kladně byla zřízena bratrská pokladna pro kladenský revír. Ředitelem byl ustanoven Pavel Herink a tajemníkem Bradač, dosavadní úředník Pražsko-železářské společnosti.

Dne 28. listopadu 1924 začalo nové autobusové spojení Kladna s nádražím. Koncesi dostal Václav Záruba.

Dne 26. prosince v 7 hodin večer explodoval plyn v tavírně Poldiny huti. Bylo roztrháno asi 3000 okenních tabulí a poškozeny zdi sousedních dílen. Naštěstí nepřišel nikdo k úrazu.

Dne 28. prosince sehrály kladenské hokejové týmy tréninkový zápas kanadského hokeje na sletišti na kluzišti. Průběh byl prudký a ukázka nového sportu přilákala mnoho diváků.

Dne 30. prosince převzalo nové státní policejní komisariát službu od dosavadní městské policie. Až na pět lidí bylo mužstvo státem převzato. Vedení převzal státní policejní komisař Miloš Grünich.

Výnos obecních dávek v roce 1924 činil: ze zábav 253 454 korun, z nájemného 129 860 korun, z motorových vozidel 102 634 korun, z piva 291 056 korun, z masa 60 000 korun, ze psů 24 981 korun, z trhů 22 104 korun a další položky. Celkový výnos všech dávek činil 1 327 315,98 koruny.

V roce 1924 vyrostlo Kladno na 2005 domů.

Kronika uvádí také statistiku spotřeby kuřiva. Doutníků bylo podle zápisu drahých 10 000 kusů, režijních 100 000 kusů a laciných 500 000 kusů. Cigarety byly vedeny v několika třídách, mimo jiné drahé, střední, sportky a Zora. Cena prokouřeného kuřiva činila v roce 1924 celkem 4 522 643 korun.

V roce 1924 byl dostavěn Lidový dům v Kladně na náměstí Svobody. Občanská záložna měla roku 1924 čistý zisk 140 100,76 koruny.

Na počátku roku 1925 byla v Kladně založena nová politická organizace Československý domov. Ustavující schůze se konala v hostinci U Žágrů za účasti poslanců Holubce a Sončka, kteří vyložili směr nového sdružení.

Starosta Karel Kindl byl jmenován členem ředitelství Hypoteční banky v Praze.

V lednu odjelo z Kladna a okolí asi čtyřicet rodin do Ruska k trvalému usazení. Na Kavkaze si zakoupily statek Gorbaň, kde měly společně hospodařit.

Dne 31. ledna vydal policejní komisař po dohodě s městským úřadem a živnostenským společenstvem nové pravidlo pro pořádek v ulicích a na veřejných prostranstvích. Přestupky měl trestat policejní komisariát.

Dne 1. února byly v městském divadle předvedeny ukázky staré české loutkové komedie. Vystoupili Michalíček, Paprštejn a Staněk.

Dne 2. února byl otevřen útulek pro rodičky v domě čp. 1970 u průmyslové školy, nazývaném Habermannův dům. Přízemí bylo vyhrazeno obci a mělo sloužit ženám, které neměly kam odejít; v horních patrech byly soukromé byty.

Dne 10. února se v Dělnickém domě konala protestní schůze proti nezaměstnanosti. Referentem byl poslanec Skála.

Dne 6. března, v předvečer narozenin prezidenta republiky, byla v divadle uvedena Lucerna a v Lidovém domě se konala akademie.

Volby do okresní bratrské pokladny skončily vítězstvím komunistů.

Dne 12. března vypukl po deváté hodině večer požár ve skladišti na dole Engerth. Díky rychlému zásahu se požár nerozšířil k dynamitu uloženému poblíž. Škoda byla pojištěna.

Na jaře probíhaly v Lidovém domě přednášky o československém odboji. Vystoupili mimo jiné Vojta Beneš, Karel Šmehal, doktor Markovič, Krajsar a František Soukup.

Dne 3. dubna provedla Středočeská filharmonie v městském divadle Dvořákovy Slovanské tance a symfonii Z nového světa.

První máj roku 1925 proběhl podle kroniky klidně. Komunisté pořádali tábor na náměstí, sociální demokraté se sešli v Lidovém domě a čeští socialisté u divadla.

Dne 5. května provedly spolky Smetana a Kladenská filharmonie Dvořákovy Svatební košile. Dirigoval Cyril Novotný a sólové části zpívali hosté z Národního divadla.

Ve dnech 30. a 31. května se konaly oslavy pětadvacátého výročí kladenské reálky. Program zahrnoval divadelní představení, žákovské shromáždění a prohlídku průmyslových závodů.

Ve dnech 30. a 31. května byl otevřen Lidový dům na náměstí Svobody a v Denisově třídě. V přízemí byla restaurace, v prvním patře místnosti pro spolkový a stranický provoz a ve druhém patře hotelové pokoje.

Součástí Lidového domu byla velká tělocvična DTJ v podzemí, biograf Elektra a sál použitelný pro divadlo i taneční zábavy.

V létě se konal den komunistické mládeže s dopoledním vystoupením u Dělnického domu, odpolední slavností ve Skále a večerním programem revolučních písní.

V červnu odjeli kladenští učitelé na cestu na Slovensko. Navštívili Žilinu, Oravu, Bratislavu, Štrbské Pleso a Tatry.

V srpnu byl v parku u divadla postaven hudební pavilon. Náklady činily 14 000 Kč a na pořízení se podílela filharmonie a správa divadla.

Dne 8. září zemřel Karel Brož, elektrotechnik, člen městské rady a předseda elektrických podniků.

Dne 13. září pořádala organizace Orla cvičení se zhruba 450 účastníky, průvodem a odpoledním cvičením v zahradě.

Dne 21. října byl při práci na dole Engerth usmrcen dělník Václav Tlústý.

Dne 28. října vystoupili v Lidovém domě pražští učitelé. V divadle zároveň pokračoval koncertní provoz Středočeské filharmonie a spolku Smetana.

Dne 15. listopadu 1925 se konaly volby do Poslanecké sněmovny a Senátu. Kronika uvádí samostatné výsledky pro Kladno.

Národní demokracie získala 1470 hlasů do sněmovny a 1362 do senátu. Sociální demokracie 1596 a 1343 hlasů. Komunisté 3902 a 3303 hlasů. Čeští socialisté 1315 a 1105 hlasů. Živnostníci 1092 a 981 hlasů. Lidovci 630 a 573 hlasů. Republikáni 159 a 144 hlasů.

Roku 1925 byla ve Smetanově ulici postavena budova YMCA. Kronika ji popisuje jako zařízení pro mládež s divadelním sálem, klubovnou, jídelnou, dětským divadlem, dvaačtyřiceti pokoji a tělocvičnou.

V budově YMCA bylo zakázáno kouření a alkohol. Kronikář ji hodnotil jako místo, které mělo odvádět mládež od hostinců a nezdravého prostředí.

Počet domů v Kladně vzrostl roku 1925 na 2026.

Kronika uvádí, že hodnota prokouřeného tabáku činila roku 1925 celkem 4 634 251 Kč.

Občanská záložna vykázala za rok 1925 čistý zisk 98 219 Kč.

V roce 1926 měla Občanská záložna čistý zisk 280 102 Kč. Měla 9515 vkladatelů, vklady 29 531 732 Kč, půjčky 2 749 690 Kč a hypotéky 13 775 620 Kč.

Dne 11. prosince 1926 byl na dole Engerth usmrcen ženatý horník Rudolf Lukavský. Zanechal dvě nezletilé děti.

Kladno dosáhlo roku 1926 čísla popisného 2046.

Pod Engerthem směrem ke Kladnu začala vznikat nová čtvrť. Přístup k dolu zlepšila nová cesta a v okolí rostly menší rodinné domy se zahradami.

V pokračování Lázeňské ulice postavil J. B. Harsa pohodlnou vilu.

Celkový výnos místních dávek za rok 1926 činil 1 430 344,74 Kč.

Dne 24. března 1927 se na náměstí konala protestní schůze horníků z Kladna proti návrhu hornického pojištění. V ten den se na dolech nepracovalo. Schůze požadovala společný postup socialistických stran v sociálních otázkách.

Dne 30. června 1927 navštívil Kladno prezident Tomáš Garrigue Masaryk incognito. Přijel automobilem z Lán, projel městem a bez zastavení se vrátil zpět.

Dne 19. června se konala slavnost předání vyznamenání rodině popraveného legionáře Václava Löfflera. V předvečer byla v divadle uvedena hra Revoluce, dopoledne následoval slavnostní akt a odpoledne veselice na sletišti.

Dne 26. června se konala slavnost odhalení praporu řeznického společenstva. Účastnili se jí hosté z Prahy, Turnova, Plzně, Mladé Boleslavi, Žatce a dalších měst.

Prapor stál 12 000 Kč. Na jedné straně nesl znak města, na druhé znak řezníků s vyobrazením krávy a vepře.

Dne 4. listopadu pořádala Středočeská filharmonie koncert v městském divadle. Program obsahoval Dvořákovu rapsodii, Griegův klavírní koncert a Brahmsův houslový koncert.

Dne 6. listopadu se komunisté pokusili uspořádat lidovou schůzi k desátému výročí Sovětského svazu. Schůze byla zakázána a večerní shromáždění mládeže rozehnala policie.

Občanská záložna dosáhla za rok 1927 čistého zisku 343 905 Kč.

Kladno mělo roku 1927 už 2141 domovních čísel. Rostla nová výstavba na Ostrovci a začala stavba domů pro státní zaměstnance ve Smetanově ulici.

Výnos místních dávek za rok 1927 zahrnoval mimo jiné 251 405 Kč z piva, 313 652 Kč ze zábav, 178 856 Kč z nájemného, 20 608 Kč ze psů a 70 000 Kč z masa. Celkem činil 1 113 189,17 Kč.

Rok 1928 se nesl ve znamení oslav pětadvacetiletého trvání SK Kladno. Slavnosti byly nejvýznamnější událostí spolku a byly rozvrženy na celý rok.

Dne 7. ledna se v Lidovém domě konal representační karneval a poté byla v divadle uvedena hra Centroforward od E. Rady.

Kronika uvádí, že klub se těšil přízni velké části místního obecenstva, protože reprezentoval sport na Kladně a jeho ligové mužstvo bylo známé svou kvalitou.

Dne 22. ledna hrál šachový mistr Karel Treybal simultánku proti třiceti hráčům s velmi dobrým výsledkem.

Dne 17. ledna byly v sokolovně oslaveny sedmdesátiny Alberta Pokorného, významného veřejného pracovníka města.

Dne 23. ledna navštívili Kladno spisovatelka Jednota Hošejší, označená kronikou jako zástupkyně Jiřího Mahena, a ruský host profesor Verjun. Při večírku věnoval Verjun Jednotě Hošejší svůj portrét s autogramem.

V divadle bylo v lednu nastudováno časové drama Petrolej v úpravě ředitele Burdy.

Dne 25. ledna konalo nově zvolené zastupitelstvo města Kladna ustavující schůzi. Za přítomnosti pětatřiceti členů ji zahájil okresní správce politický doktor Koblížek. Po složení slibu se řízení ujal nejstarší člen zastupitelstva pan Síchan.

Ve volbách byl starostou opět zvolen Karel Kindl. Prvním náměstkem se stal Jaroslav Hlaváček a druhým náměstkem J. Živná.

Dne 9. února zemřel řídící učitel Ignác Zajíček, který v Kladně působil přes třicet let hlavně na škole chlapecké. Pohřben byl 12. února za účasti učitelstva a mnoha přátel.

Městská spořitelna vybavila městskou knihovnu, která se přestěhovala do vlastních místností v zámeckém velkostatku. Kronika ji popisuje jako čítárnu a veřejně přístupnou knihovnu.

Dne 9. února se v Lidovém domě konal protestní projev proti chystané reformě školské správy. Hlavním řečníkem byl doktor Kliment a rezoluce byla jednomyslně přijata.

Dne 17. února odpoledne přešla nad Kladnem a okolím prudká bouře a vichřice s lijavcem. V Železárnách vítr vyvrátil dřevěnou chladírnu na vodu. Podle kroniky se nikomu nic nestalo.

Dne 23. února 1928 se obecní zastupitelstvo usneslo na návrh komunistů projevit sympatie stávkujícím horníkům v severočeském revíru a věnovat jim 2000 Kč. Vládní rada Němec usnesení z moci úřední zastavil a 23 členů zastupitelstva, kteří pro návrh hlasovali, podalo odvolání.

Dne 9. března se v divadle konal koncert Zichova kvarteta, které se vrátilo z turné po Jižní Americe.

Dne 3. března byly oslaveny abrahámoviny sbormistra Smetany Cyrila Novotného a předsedy Kladenské filharmonie Jaroslava Hlaváčka.

Při březnové oslavě narozenin prezidenta Masaryka zahrála v divadle pod protektorátem městské rady Hilbertova hra Pěst.

Při oslavách pětadvacetiletého trvání klubu turistů přednášel 15. března senátor Hrubý a E. S. Vráz o ženách, dětech a zvycích některých národů.

Dne 3. dubna pořádaly opoziční strany na náměstí tábor lidu proti projektované novele sociálního pojištění. Průběh byl klidný.

Na Bílou sobotu bylo zpromenáděno v jednotném hlídání a zavedeno u nás léto dopravní.

Pěvecký spolek Smetana se 8. dubna účastnil pěveckého festivalu v Praze, kde několik tisíc zpěváků vzdalo hold pěveckému umění.

O Velikonocích byla v první měšťanské škole chlapecké pořádána výstava žákovských prací zdejších obecných a měšťanských škol.

V dubnu začaly jezdit automobilové spoje Kladno–Rakovník a Kladno–Mělník.

První máj roku 1928 se podle kroniky nevyznačoval takovými oslavami jako dříve. Byl zaměklejší a politické štvanice bylo méně.

Ve volbách do závodních výborů v železárnách a Poldině huti znovu převážili komunisté.

Dne 19. května se v divadle konala školská akademie s bohatým programem.

Na konci května bylo oslaveno padesátileté trvání měšťanské školy v Kladně. Jubileum zahájila Kladenská filharmonie a spolek Smetana za účasti městských hostů a bývalých žáků.

Dne 12. června vypukl v plně obsazeném Bendářově autobusu na lince Kladno–Beroun mezi Hořelicí a Loděnicí požár. Oheň zničil celý autobus, protože na hašení nebylo pomyšleno. Obecenstvo vyvázlo bez zranění a škoda byla kryta pojištěním.

Po vyloučení poslance Frnohranského ze strany československých socialistů nastoupil na jeho místo náhradník Karel Vlech, poštmistr v Kladně, bydlící na náměstí Svobody čp. 1518. Podle kroniky byl ve válce francouzským legionářem.

V těchto dnech začal vycházet Střed, deník Strany práce.

Byla zavedena dvě nová autobusová spojení: Kladno–Rozdělov a Kladno–Kaluby.

Dne 2. června chystali komunisté před Dělnickým domem projev proti zákazu II. spartakiády. Policie projev zakázala.

Konec června byl velmi horký. Kladno dosud nemělo vlastní koupaliště, proto chodili Kladeňáci do Hnidous a do Libušína.

Rozhlasové vysílání a zprávy rádia byly podle kroniky ve městě sledovány se značným zájmem.

Na konci divadelní sezony odešel z Kladna ředitel Burda a zároveň herci Janška-Kubíková a Průcha.

Dne 22. června se stalo neštěstí na dole Engerth. V dole se ten den nepracovalo a při prohlídce byli uhelnými plyny zasaženi horníci Tandel a Pokorný. Dva jiní se zachránili. Oba zemřelí byli otcové rodin.

Dne 8. července byl položen základní kámen k pomníku padlým hrdinům světové války. Hlavním řečníkem byl legionářský poslanec Joža David. Pomník měl být postaven na severní straně náměstí Svobody.

Dne 2. července se mezi Rozdělovem a Dobrou zřítil vojenský letoun z Chebu. Pilot rotný František Procházka vyvázl bez zranění, letoun byl silně poškozen a odvezen.

Dne 18. července zemřel Antonín Procházka, dlouholetý člen obecního zastupitelstva a městské rady, majitel cihelny a zednický mistr.

Při odstraňování schodů vedle Floriánské kaple byly nalezeny předměty z bývalého hřbitova, mimo jiné sošky, křížky a růžence. Většina nesla stopy původního původu a byla dána do muzea.

Na konci srpna zemřel v Krumlově Václav Dvořák, ředitel zdejší měšťanské školy. Kronika jej označuje za známého pedagoga.

Dne 26. srpna byla na sokolském letišti sehrána Němancova hra Trojče za účasti několika set osob.

Ve dnech 23. až 30. srpna probíhaly v okolí Kladna manévry první a třetí divize.

V srpnu byla vydlážděna nejzápadnější část Denisovy třídy až ke břevnovské dráze.

První státní fungující motorové auto, zakoupené obcí spravní komisí za přispění spořitelny, bylo posláno do provozu.

Kladno bylo ministerským rozhodnutím povýšeno do druhé skupiny činovního zařazení B. Kročehlavy a Rozdělov měly stejné zařazení s platností od 1. září 1928.

Dne 25. září zemřel řídící učitel Karel Jungler, který v Kladně učil od svého mládí. Podle kroniky byl členem letopisecké komise a zajímal se o dějiny obce.

Počátkem října vypukla ve zdejších dolech stávka, která se rozšířila na všechny šachty. Smírné vyjednávání nevedlo ke konci sporu.

Stávkovalo 9303 zaměstnanců, 12 dolů a mechanické dílny. Stávkující zameškali 158 057 pracovních směn a ztratili na mzdě 6 055 355 Kč.

Podpora odborových organizací činila 915 722 Kč. Uhlí nebylo vytěženo 1 774 388 q za 21 300 000 Kč. Celkovou hospodářskou ztrátu kronika odhaduje na více než 30 000 000 Kč.

Po dobu stávky pracovalo zpočátku 29 procent a ke konci 49 procent stávkujících.

Dne 14. října slavila zdejší okresní nemocnice 25 let svého trvání. Za tu dobu bylo ošetřeno 99 660 nemocných a vykonáno 58 000 operačních výkonů. Původní roční průměr 1000 až 1300 nemocných stoupl na 5600 až 6000.

Dne 20. října začal provoz státních dopravních autobusů na tratích Praha–Buštěhrad–Kladno a Praha–Unhošť–Kladno. Ke každému vlaku z města jezdil autobus na nádraží. Autobusy byly zelené a podřízené železničnímu dopravnímu úřadu Kladno–Výhybka.

Při volbách do okresního zastupitelstva obdrželi podle kroniky českoslovenští národní socialisté 2177 hlasů, republikáni 301, komunisté 3027, národní demokraté 1346, lidovci 480, sociální demokraté 1830 a živnostníci 1096 hlasů.

Při volbě do zemského zastupitelstva získali národní socialisté 2335 hlasů, republikáni 383, lidovci 411, živnostníci 963, národní demokraté 1340, komunisté 2886 a sociální demokraté 1758 hlasů.

Dne 1. prosince nastalo vykonání zákona o sloučení okresních správních komisí s okresní správou politickou. Vznikl okresní úřad v čele s okresním hejtmanem. V Kladně byly převzaty kladenská a unhošťská okresní správní komise.

V roce 1928 byla bývalá šachta Analia, pozdější uhelné skladiště, přeložena k játrám a připravoval se terén k nové stavbě.

Roku 1928 zemřelo v Kladně 247 osob a narodilo se 258 dětí. Vklady u městské spořitelny činily 135 500 000 Kč, u občanské záložny 37 700 000 Kč a u okresní hospodářské záložny 4 970 000 Kč.

Na obecních dávkách z piva bylo zaplaceno 282 466 Kč a vypilo se 37 077 hektolitrů piva. Dávka ze zábav vynesla 20 956 Kč a celkový výnos ze všech zábav činil 380 665 Kč. O čilém stavebním ruchu svědčí stavební taxy ve výši 43 309 Kč.

Rok 1929 začal mimořádnými mrazy. Kronika uvádí, že v Kladně klesla teplota mezi minus 20 a minus 25 stupni Celsia a na Rýhybce až k minus 33 stupňům.

Kronikář poznamenal, že se obyvatelé na takové mrazy připravovali se strachem, ale nejhorší obavy se nenaplnily. V lesích uhynulo mnoho zvěře a zejména slabších ptáků.

Školy byly pro velké mrazy uzavřeny až do 24. února.

Dne 30. ledna se konala první schůze nového okresního zastupitelstva za předsednictví okresního hejtmana Jana Němce. Byl vypracován rozpočet na rok 1929 se schodkem krytým přirážkami k daním a vyrovnávacím fondem.

Dne 4. února byl při opravě jeřábu v hutích zabit elektrickým proudem elektromontér Ladislav Váša.

V těchto dnech zemřel spisovatel Emil Trönd, vlastním jménem Václav Walter, rodem Slovák z Prešova. V Kladně působil od roku 1893 jako první okresní lékař při nově zřízeném okresním hejtmanství.

Kronika připomíná Tröndovy knihy Silnější než milování, Bachantčiny oči, Síla lži, Revolty a další.

Dne 19. února vypukl v jednopatrovém domě obchodníka Jindry v čp. 590 požár, který zničil celý dům. Při hašení se přišlo na odbyté novorozence. Vyšetřování zjistilo, že šlo o dítě služky, ale vražda dítěte ani založení požáru nebyly prokázány.

Pravá strana skenu obsahuje obrazovou přílohu: portrét Antonína Sládečka, označeného rukopisným popiskem jako zakladatel muzea.

Dne 26. února zemřel v Unhošti ve stáří 71 let bývalý ředitel kladenské státní průmyslové školy František Rössler. Kronika jej označuje za významného činitele sokolského života a dlouholetého představitele budějovické sokolské župy.

Narozeniny prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka byly 7. března oslaveny v předvečer divadelním představením Smetanovy Prodané nevěsty. Divadlo bylo podle kroniky čestně vyzdobeno a opera byla provedena skvěle.

Dne 9. března pořádal místní zpěvácký spolek Smetana Jindřichův kladský večer. Přednáška a písně byly věnovány skladateli Borovičkovi za osobního klavírního doprovodu skladatele.

Dne 24. března pořádal místní odbor Červeného kříže v Lidovém domě koncert mistra houslí Jaroslava Štěpánka.

Dne 30. března byl na dole Prago při odpolední směně zasypán při výměně dveří horník L. Pulec. Po hodině byl vyproštěn, ale už byl udušen.

Dne 1. dubna byla snížena cena elektrického proudu. Kronika uvádí cenu 1 kWh za 3,70 Kč.

Dne 5. dubna vystoupil v městském divadle kladenský rodák Míla Hlabík, absolvent pražské konzervatoře a člen orchestru Národního divadla v Praze. Hrál Haydnův violový koncert s doprovodem orchestru Středočeské filharmonie a měl velký úspěch.

Dne 7. dubna koncertoval v Kladně pražský zpěvácký spolek Typografie pod vedením B. Lineua.

Dne 16. dubna vystoupil tenor Národního divadla v Praze Chvoroš v Offenbachově opeře Hoffmannovy povídky.

Při letošních oslavách 1. máje se průvodem účastnila i nová strana Národní sdružení při Národní demokracii. Měla podle kroniky pěkný průvod a zaujali i hasiči ve starých uniformách.

Přednostou berní správy byl jmenován vrchní finanční komisař Arnošt Holeček.

Počátkem června byla v nově upravených místnostech sociální péče otevřena poradna matek a dětí. Ústav vedl odborně doktor Josef Neumann.

Dne 6. června vystoupila na zdejší scéně v Revoluční svatbě Anna Sedláčková, členka pražského Národního divadla. Kronika hodnotí úspěch umělkyně i finanční výsledek jako mimořádný.

Ve dnech 12. a 14. června byla v Kladně provedena opereta Rose Marie.

Dne 6. července byl ve slavnostní schůzi městského zastupitelstva předán nově zřízený chudobinec pod názvem Městský domov oficiálně do rukou starosty města. Slavnosti se zúčastnil okresní hejtman Jan Němec, zástupce svazu spořitelen doktor Vítol a představitelé městské spořitelny, z jejíž peněz byla budova postavena.

Dne 22. června sehráli v kladenském divadle zdejší američtí herci hru Děti Ameriky.

Dne 4. července řádila téměř v celých Čechách velká vichřice spojená s krupobitím. V Čechách si podle kroniky vyžádala celkem 18 lidských životů. Nad Kladno přišly kolem půl páté odpoledne od západu černé mraky, následovalo prudké krupobití a liják. V okolí vznikly škody na úrodě, ale v Kladně nebyl větší škodní stav zaznamenán.

V předvečer Husova svátku se konal večerní průvod na sletiště, kde byla zapálena hranice a zazpívána píseň Hranice vzplála.

Dne 1. září se v Kladně konal krajský sjezd agrární republikánské strany. Dopoledne proběhl tábor lidu na Wilsonově náměstí, odpoledne slavnostní průvod s alegorickými vozy a účastí 93 jezdců v selských krojích.

Počátkem září začal sokolský biograf hrát ve vlastní moderně upravené budově pro více než 800 osob. Stavbu provedla firma Emil Hrabě podle návrhu inženýra Beránka.

Dne 17. září se na novostavbě poštovní budovy v Lázeňské ulici zřítilo lešení. Pracovalo na něm pět dělníků, dva byli těžce a tři lehce zraněni. Jeden z těžce zraněných, sedmnáctiletý učeň zednický, v nemocnici zemřel.

Dne 22. září byl v Kladně koncert pěveckého sdružení Pražských učitelů.

Při volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu dne 27. října 1929 dostali v Kladně komunisté 2470 hlasů do sněmovny a 2071 do senátu, českoslovenští národní socialisté 2342 a 2005 hlasů, českoslovenští sociální demokraté 2489 a 2257 hlasů, ligisté 269 a 216 hlasů, národní demokraté 1682 a 1504 hlasů, lidovci 531 a 507 hlasů, republikáni 377 a 348 hlasů a živnostníci 1134 a 1011 hlasů.

Dne 13. prosince byla provedena zpěváckým spolkem Smetana a Středočeskou filharmonií Svatební košile od Antonína Dvořáka. Dirigoval sbormistr Smetany Cyril Novotný.

Bilance Pražské železářské společnosti za rok 1929 uváděla čistý zisk 11 310 462 Kč proti 8 153 575 Kč v roce 1928 a dividendu 15 procent, tedy 75 Kč na akcii. Výroba zahrnovala kamenné uhlí, surovou rudu, vápence, surové železo, surovou ocel, polotovary, tovary, litinové zboží a Thomasovu moučku.

Roku 1930 odešel generální ředitel Pražské železářské společnosti inženýr Zdenko Horovský do výslužby. Jeho úřad převzal dosavadní vrchní ředitel Škodových závodů inženýr doktor Vladimír Syřiště.

Při oslavách osmdesátých narozenin prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka se 7. března v Lidovém domě konalo filmové představení ze života prezidentova pro školní děti.

Děti kladenských národních škol odeslaly prezidentovi telegram, v němž mu přály zdraví a dlouhý život v čele republiky.

V předvečer slavnosti byla v divadle uvedena Smetanova Prodaná nevěsta. Divadlo bylo slavnostně vyzdobeno a v roli Jeníka zpíval člen Národního divadla Mašek.

Na Bílou sobotu bylo v poledne vyhlášeno příměří Červeného kříže a v poledne byly obvyklé dvě minuty ticha.

První květen byl oslaven obvyklým způsobem. Podle úředního sčítání bylo v průvodech 900 komunistů, 850 sociálních demokratů, 350 členů komunistické opozice, 350 národních socialistů a 2500 národních demokratů.

Dne 1. května se konal zahajovací večer krajského sokolského sletu. Středočeská filharmonie hrála Vyšehrad a Slovanské tance a spolek Smetana zpíval Českou píseň.

Dne 6. května byla v divadle uvedena Smetanova opera Dvě vdovy.

Dne 11. května byla provedena úřední revize obecní kroniky. Kronikář poznamenal, že při této příležitosti úřadům předložil i druhou knihu.

Pravá strana skenu obsahuje návštěvní list chicagského starosty Antonína Čermáka v Kladně dne 10. srpna 1932 s podpisy návštěvníků.

Text pod podpisy uvádí, že Čermák přijel do Kladna po usnesení městské rady a vyšel z auta do průvodu své družiny a zástupů lidí přes náměstí k radnici. Z prvního patra z Libuše byl pozdraven dívčinkou Naďou Paulovou a starostou Karlem Kindlem.

Čermák promluvil v zastupitelské síni, navštívil městskou spořitelnu a poté odešel do Týnské ulice, kde zhlédl svůj rodný dům čp. 844. Následovalo pohoštění na Kožově hoře a před čtvrtou hodinou odpoledne odjel do Prahy.

Slavnostní otevření rozhledny na Kožově hoře u Kladna, vystavěné péčí klubu turistů, se konalo v neděli 11. května 1930.

V předvečer se na chatě konal přátelský večer za účasti významných činitelů a ministra vnitra Juraje Slávika. Druhý den se konal společný oběd a odpoledne vlastní slavnost. Slavnostní řeč pronesl senátor Emil Hrubý a zpíval pěvecký sbor Smetana.

Dne 13. května zemřel v 77 letech král anekdotářů českých Leon Leopold Schlager. Kronika jej popisuje jako typickou osobnost, čestného a nezištného muže, který ve válce pomohl mnoha lidem.

Dne 17. května se na počest zdejšího rodáka, spisovatele Františka Xavera Štecha, konal v divadle slavnostní večer.

Před představením zahrála z balkonu divadla slavnostní fanfára a Středočeská filharmonie provedla slavnostní pochod, který pro tuto příležitost zkomponoval ředitel spořitelny Rudolf Jahoda.

Následující den dopoledne byla odhalena pamětní deska na domě spořitelny, kde se Štech narodil. Deska s bronzovým reliéfem byla dílem umělce Španiela.

Dne 27. května bylo v Kladně stejně jako v celé republice sčítání zemědělských a živnostenských závodů.

Krajský slet Sokola začal 1. června dnem mládeže a žactva. Ráno proběhly zkoušky na sletišti, v 11 hodin průvod městem za účasti hudeb, župního předsednictva, 1547 žáků a 1821 žákyň. Odpoledního cvičení se účastnilo asi 12 000 lidí.

Den dorostu byl 8. června. V průvodu bylo šest hudeb, 2238 dorostenců a 2874 dorostenek. Odpoledne proběhlo také minutové cvičení na 25 koních. Celkem cvičilo 2498 dorostenců a 2990 dorostenek a účast činila 16 000 lidí.

Hlavní den sletu byl 15. června a účastnilo se ho 2060 členů a 3310 žen.

Dne 8. června zemřel bývalý kladenský okresní hejtman Heřman Plechta.

Dne 9. června zemřel zasloužilý učitel H. Jaroměřský.

Dne 9. června zemřel bývalý dlouholetý a zasloužilý starosta Jaroslav Hruška. Narodil se 5. října 1847 v Solnici, vystudoval gymnázium v Hradci Králové a lékařskou fakultu v Praze, kde byl roku 1872 promován doktorem medicíny. Stal se lékařem Pražské železářské společnosti a 27 let byl starostou Kladna.

Kronika jako Hruškovy zásluhy uvádí vodovod, elektrárnu, kanalizaci, dlažby, nemocnici, reálku a divadlo.

Zemský úřad zrušil na základě nálezu nejvyššího správního soudu k námitkám redaktora Veseckého volbu starosty Karla Kindla za člena obecního zastupitelstva. Kindl se odvolal a žádal o odklad, který mu byl zemským úřadem povolen.

Dne 28. září byla světnice čeláky přejmenována na Masarykovu školu práce.

Dne 1. září odešel pro chorobu na dovolenou a poté do penze ředitel Pražské železářské společnosti inženýr Leopold Beneš.

Dne 2. září 1930 byly při kopání základů pro skleník profesora Freislera u učitelského ústavu v bývalé roli nalezeny v zemi zakopané staré pušky systému Werndl. Bylo jich kolem deseti a u nich asi tisíc ostrých patron s datem 1882. Pušky byly nalejované, každá uložena zvlášť v pytlovině a pečlivě v bedně uložena. Nález předán policii.

Dne 18. října zemřel bývalý ředitel hor Pražské železářské společnosti inženýr Leopold Beneš.

Dne 22. října byl na vinohradském hřbitově pochován chemik František Wald, profesor techniky v Praze. Od mládí byl v Kladně a 25 let sloužil u Pražské železářské společnosti.

Dne 23. října zakoupila městská spořitelna v dražbě Brandův mlýn za 1 710 000 Kč.

Dne 14. listopadu se v městském divadle konal Foerstrův večer. Středočeská filharmonie zahrála jeho II. symfonii a Smetana zpívala jeho sbory.

Obec vybírala roku 1930 dávky a poplatky z nájemného, z návěstí, ze psů, za úřední výkony, za povolení překročení policejní hodiny, ze spotřeby elektrické energie, ze zvýšení hodnoty nemovitostí, z míst na tržišti, z porážek, z přípojek, z veřejnopolicijních prohlídek masa a dobytka, za dobytčí pasy, za použití hřbitovní kaple, za výkon hrobů, za stavební povolení, daň z masa a přirážku k všeobecné dani nápojové. Celkem tyto dávky vynesly 2 577 002,08 Kč.

Koncem roku 1930 bylo provedeno sčítání lidu. V Kladně bylo podle úředního sdělení 20 751 obyvatel, z nich 19 705 Čechoslováků, 789 Němců, 65 příslušníků jiných národností a 192 cizinců.

Podle náboženství bylo v Kladně 11 981 římských katolíků, 492 evangelíků, 1402 československého vyznání, 210 izraelitů, 403 jiných náboženství a 6263 bezvěrců.

Domů bylo v Kladně 2524. V důsledku překročení dvaceti tisíc obyvatel se počet členů zastupitelstva zvýšil z 36 na 42.

Rok 1931 se ohlásil větším počtem nezaměstnaných. Hned na počátku jich bylo v soudním okrese kladenském napočteno 1191 a v samém Kladně 409, z nich 166 ženatých a 243 svobodných.

Šéfem závodní nemocnice Pražské železářské společnosti byl jmenován doktor Sladký. Dosavadní šéf doktor Vítězslav Baum odešel do výslužby.

Zemský úřad povolil městu Kladnu vybírat dávky z nápojů, z návěstí, ze hry v karty a za úřední výkony s platností od 1. ledna 1931 do 31. prosince 1934.

Dne 22. ledna vypukl v mechanické dílně Poldiny huti požár následkem výbuchu kyslíkové bomby. Požár zachvátil mechanickou dílnu, správkárnu, elektrickou dílnu a kovárnu. Při hašení byli popáleni Stanislav Kopecký a inženýr Petr. Závodní hasiči požár zvládli pomocí benzinových motorových stříkaček.

Okresní hejtman Jan Němec byl přeložen do Liberce. Na jeho místo byl jmenován Jaroslav Síchan, dosavadní okresní hejtman v Novém Brodě.

Dne 6. března se v městském divadle konaly oslavy Masarykových narozenin. Slavnostní řeč pronesl doktor J. B. Fořtík na téma Masaryk a nynější evropské situace.

Dne 8. března zemřel bývalý šéf lékař závodní nemocnice Pražské železářské společnosti doktor Vítězslav Baum. V Kladně působil 45 roků a byl velmi vážen.

Dne 24. března zemřel zastupující ředitel měšťanské školy Bedřich Javůrek ve věku 71 let.

Na Bílou sobotu roku 1931 se konala slavnost prohlášení míru Červeného kříže a v poledne byly obvyklé dvě minuty ticha.

Podle úředního výkazu mělo Kladno 1180 osob platících radiofonní dávku.

U Amálky byly postaveny obecní čtyři nové obytné třípatrové domy.

V Chicagu byl starostou zvolen kladenský rodák Antonín Čermák, který se v Kladně narodil roku 1873 a jako malý chlapec se vystěhoval s rodiči do Ameriky.

Městské zastupitelstvo pojmenovalo nové ulice: K vodojemu, Erbenovu, Komenského, Šafaříkovu, Školní, Roslerovu, Tyršovu, MUDr. Niederle, Jiráskovu, Bressonovu, Maroldovu, Libušínskou, Šroubovu, Fügnerovu, Žižkovu, Waldovu, Wolkerovu a Steinerovu.

Dne 17. dubna pořádala Středočeská filharmonie společně se spolkem Smetana koncert výhradně ze skladeb Vítězslava Nováka. Autor byl osobně přítomen a koncert se podle kroniky dobře vydařil.

Členové divadelního souboru dostali vesměs výpověď. Ředitel Langr odešel do Olomouce.

Dne 9. května se konal koncert primadony milánské opery La Scala Aldy Sari s mimořádným úspěchem.

První květen byl slaven obvyklým způsobem. Podle úředního sčítání bylo v průvodech 1500 komunistů, 850 sociálních demokratů, 312 národních socialistů a 1700 národních demokratů.

Dne 28. května zemřel MUDr. Pokorný, vrchní zdravotní rada při okresním úřadě, ve věku 65 let.

Na litoměřické krajské výstavě v Lounech mělo Kladno vlastní expozici sestávající hlavně z diagramů obecního a okresního hospodářství. Předměty byly vystaveny do 31. srpna.

Dne 31. července bylo v Kladně úředně napočteno 332 nezaměstnaných.

Dne 19. srpna navštívil Kladno český komik Vlasta Burian se svou fotbalovou jedenáctkou. Hráli na hřišti SK Kročehlavy a večer byla v divadle uvedena hra Pařížská Vlasta.

Dne 6. září byla veřejnosti předána nově vystavěná moderní budova II. měšťanské školy chlapecké ve Školní ulici.

Divadelní sezonu zahájil nový ředitel Rudolf Lautský.

Dne 22. září koncertoval v Kladně ruský pěvecký sbor Archangelský s mimořádným úspěchem.

Dne 20. září uspořádala župa Sokola za účasti dělnického pluku číslo 1 závody sokolské jízdy za účasti závodníků z vojenské, sokolské a selské jízdy.

Dne 15. září odešel z Kladna prapor pěšího pluku číslo 9 do své posádky v Lejčanech a vystřídán byl třetím praporem pěšího pluku číslo 38.

Dne 16. října provedla Kladenská filharmonie se spolkem Smetana koncert, jehož první část byla věnována památce Jana Váni, nálezce uhlí a bývalého báňského ředitele. Zazněl Pergerův pochod Váňovi věnovaný a Tylových hornická polka. Druhá část obsahovala symfonické básně Vodník a Dvořákův Slavnostní zpěv.

Dne 10. října 1931 byl v městském divadle pietní večer T. V. Dyka, který se velmi podařil.

Dne 1. listopadu se v divadle konal koncert skladeb profesora Ference. Účinkovali pěvec Hýbl z Prahy, violoncellista František Smetana, Pražské kvarteto a Středočeská filharmonie.

Městská rada se vzhledem k nezaměstnanosti a zimě usnesla vyvařovat společné obědy pro nezaměstnané.

Dne 2. prosince byl v městském divadle koncert Středočeské filharmonie s hudbou Kalinnikova a Karłowicze.

Dne 10. prosince pořádalo rodičovské sdružení s reálkou v Lidovém domě akademii ve prospěch chudých studujících.

Dne 28. listopadu byl na šedesát metrů vysokém komíně v železárnách spatřen rudý prapor. Kdo jej tam pověsil, nebylo zjištěno, a byl ještě dopoledne odstraněn.

Sousední obec Kročehlavy byla povýšena na město.

Občanská záložna měla za rok 1931 vklady 48 523 265 Kč, příjmy 35 410 348 Kč a čistý zisk 463 822 Kč.

Městské muzeum nemělo podle kroniky stále dostatek vhodných místností, aby mohlo plnit své poslání.

Rok 1932 se podle kroniky dále nesl ve znamení rostoucí nezaměstnanosti. Sociální poměry byly stále tíživější a budoucnost byla nejistá; průmyslové Kladensko bylo krizí zvlášť poškozeno.

Dne 4. března oslavila Kladenská filharmonie třicet let svého trvání koncertem ze skladeb Smetany, Dvořáka, Jeremiáše a Beethovena.

Dne 7. března byly v divadle oslaveny prezidentovy narozeniny.

Dne 1. května se konaly obvyklé oslavy s průvody a tábory politických stran. Vše podle kroniky proběhlo v tichu.

Městské muzeum nemělo stále dostatek místností a některé sbírky nemohly být náležitě umístěny ani vystaveny.

Zemřel Václav Danihelka, ředitel zdejšího velkostatku, který přišel do Kladna před 62 lety jako mladý adjunkt a účastnil se veřejného života.

Přírodovědecká společnost v Kladně vyvíjela stálou vědeckou činnost přednáškami autorit z geologie, mineralogie a příbuzných oborů.

Dne 20. března 1932 se konaly obecní volby. V Kladně získali živnostníci 1088 hlasů, domovináři 377, sociální demokraté 2670, Němci 409, národní demokraté 2357, lidovci 710, liga 325, komunisté 2534, národní socialisté 1296 a komunistická opozice 911 hlasů.

Agitace byla podle kroniky tentokrát velmi živá a nevybíravá.

V Kročehlavech U Fenclů byly po nezdaru pařížové hry provedeny hry, které měly úspěch.

Na Tuchlovsku znovu stávkovali horníci. Když dělnictvo poznalo, že stávkou ničeho nezíská, vrátilo se opět do práce.

Na ustavující schůzi městského zastupitelstva dne 7. dubna byl starostou zvolen sociální demokrat Karel Kindl, prvním náměstkem komunista Burg a druhým náměstkem Pavel z komunistické opozice.

Do městské rady byli zvoleni mimo jiné Adolf Harsa, inženýr Farovský, František Nedvěd, Antonín Bakovský, A. Novák, A. Jelínek, Hladký, Hlustá, doktor A. Lukeš, Černý a Hrdina.

Při jubilejním koncertu Středočeské filharmonie k třiceti letům pěveckého spolku Smetana byl vydán pěkný pamětní list.

Přírodovědecká společnost pořádala 5. května v Masarykově škole práce výstavku Příroda obrazem.

Knihovna byla definitivně přemístěna do místností zámku a zřízena hlavně péčí městské spořitelny.

Dne 22. května byla železniční stanice Šternberk–Smečno přejmenována na Libušín.

Dne 7. května zemřel řídící měšťanských škol pan Černý, který v Kladně dlouho působil.

Ve dnech 28. a 29. května se konal sjezd prvních absolventů zdejší reálky z roku 1907 po pětadvaceti letech.

Dne 29. května se v Kladně konal župní slet župy budečské, který se zdařil po stránce tělocvičné i hospodářské.

Dne 24. července koncertoval v městském divadle zpěvácký spolek amerických Čechů Lyra z Chicaga.

Dne 11. července zemřel režisér zdejšího divadla a zasloužilý herec Vladimír Jelenský.

Dne 31. července sehrál místní soubor se Středočeskou filharmonií v přírodním divadle ve Šternberku u Smečna Smetanovu Prodanou nevěstu.

František Krušemar, mistr krejčovský, zřídil ve svém domě proti měšťanské škole v Dobrovského ulici uměleckou galerii.

Dne 10. srpna 1932 navštívil Kladno chicagský starosta a kladenský rodák Antonín Čermák.

Dne 1. září převzal ředitel Rudolf Lautský kladenské divadlo nejen po stránce umělecké, ale také hospodářské; tím podle kroniky de facto zaniklo stálé divadlo.

Ve dnech 17. až 18. září se konaly oslavy stých Tyršových narozenin.

Dne 22. září se MUDr. Ignác Háj dožil sedmdesátých narozenin a přijímal srdečná blahopřání.

Dne 30. září pořádal okresní osvětový sbor přednášku inženýra J. Hance Hospodářská spolupráce střední Evropy a 5. října přednášku doktora V. Horáka O kartelech a jejich činnosti.

Dne 11. října koncertoval v Kladně pražský pěvecký spolek Hlahol za řízení Metoda Vymetala.

Dne 14. října byl v městském divadle koncert známé primadony milánské opery Aldy Sari; u klavíru byl Eugen Schmidt.

Letos bylo usneseno vyvařovat pro nezaměstnané počínaje 1. prosincem. Náklady nesla obec kladenská z daní, subvencí a vlastních prostředků.

Občanská záložna měla v roce 1932 vklady 48 509 806 Kč, příjmy 36 278 670 Kč a čistý zisk 476 000 Kč.

Koncem roku 1932 odešel do výslužby ředitel městských úřadů JUDr. Antonín Kozlanský. U obce byl zaměstnán 35 let a od roku 1914 byl ředitelem.

Roku 1933 byl pod vedením kulturní komise města zřízen útulek pro nezaměstnanou mládež, který plnil své poslání s velkým úspěchem. Kronika připisuje velkou zásluhu řediteli Josefu Luhanovi.

Dne 29. ledna uspořádalo Sdružení studentstva v Kladně veřejný protest proti zdražení studentských lístků na dráhách.

Dne 8. února předvedla mladá scéna kulturního výboru v Lidovém domě divadelní představení Caesar.

Dne 10. února zemřel po krátké nemoci ředitel zdejšího učitelského ústavu Karel Jopich.

Kladno vzpomínalo na tragickou smrt svého rodáka, chicagského starosty Antonína Čermáka.

Dne 7. března byly v městském divadle oslaveny prezidentovy narozeniny.

Dne 16. března byl ve schůzi městského zastupitelstva zvolen ředitelem městských úřadů Antonín Fiker, dosavadní městský tajemník v Železné.

Správkyně městského chudobince slečna Perlíková se vzdala funkce a na její místo nastoupil úředník městského důchodu Vojtěch Suttner.

Do budovy poštovní, která byla nově zařízena, se přestěhovaly další státní úřady: berní správa, katastrální měřičský úřad a důchodkový kontrolní úřad.

Kladenské divadlo bylo na příští sezonu opět propůjčeno řediteli Rudolfu Lautskému.

Vyvařovací akce pro nezaměstnané trvala až do 15. dubna 1933. Podle kroniky jí bylo mnoha ubohým pomoženo, ale sociální poměry zůstávaly horší a nebyla naděje na zlepšení.

Veřejná škola práce byla nadřízenými úřady zrušena a nařízeno, aby 15. června likvidovala.

Dne 15. dubna bylo slavnostně prohlášeno příměří Červeného kříže. Vlastní shromáždění se konalo v biografu Korso a ve 12 hodin byly dvě minuty ticha k uctění padlých ve světové válce.

První máj se podle kroniky vydařil. Proběhly průvody s hudbou a prapory politických stran.

Dne 16. května byla v divadle provedena Smetanova opera Dalibor a 25. května Verdiho Rigoletto s hosty z pražského Národního divadla.

Konaly se volby do závodních výborů v železárnách a Poldině huti. Kronika uvádí samostatné výsledky pro jednotlivé závody.

Ve dnech 20. až 25. června byla v II. měšťanské škole chlapecké zdařilá výstava žákovských prací.

Dne 14. července se dožil šedesátých narozenin kladenský rodák, známý překladatel a básník Alfons Breska.

Začala stavba vodojemu v konstrukci železné, označená kronikou za jasnou stavbu vodárenského řešení.

Dne 2. a 3. září se konaly velké slavnosti s tendencí branné výchovy občanstva. Po oba dny byly veřejné jezdecké závody pod protektorátem předsedy vlády Jana Malypetra.

Dne 3. září přijel na Wilsonovo náměstí průvod vojska, sokolstva a legionářů. Promluvil ministr národní obrany Bradáč a následovalo defilé.

Dne 10. září se slavnostně otevřela nově postavená moderní budova mateřské školy v Kladně.

Dne 19. září 1933 se v kladenském městském divadle konal koncert mistra Jana Kubelíka. Provedl Beethovenův houslový koncert s doprovodem Středočeské filharmonie a byl bouřlivě aplaudován.

Dne 26. září byla v divadle provedena Bizetova opera Carmen Pražským operním sdružením.

Dne 27. října pořádala Kladenská filharmonie pod dirigentem H. Kubátem zájezd do Žatce se skladbami Smetany, Dvořáka a Fibicha.

Dne 28. října se konaly zvlášť skvělé oslavy zřízení republiky. V předvečer byla v divadle provedena Smetanova Prodaná nevěsta. Druhý den ráno položila štafeta SK Kladno věnec u pomníku padlých, následoval průvod spolků a korporací na Wilsonovo náměstí a defilé před státní vlajkou.

Ve dnech 10. až 17. prosince se konala peněžní sbírka ve prospěch nezaměstnaných. Dne 17. prosince proběhla dům od domu sbírka věcná. Kronikář poznamenal, že výtěžek byl sice slušný, ale nestačil proti tolika hladovým a bez naděje na lepší budoucnost.

Šachový klub pozval do Kladna mistra světa Alexandra Aljechina. Hrál v kavárně u Slaný simultánní partii s padesáti hráči, téměř všechny partie vyhrál, několik remisoval a jednu prohrál.

Obecní dávky v roce 1933 vynesly celkem 1 183 893 Kč. Nejvyšší položkou byla dávka ze zábav 302 489 Kč, dále zvěropolicejní dávka 100 000 Kč a dávka z přírůstku hodnoty 115 828 Kč.

Městská knihovna zaznamenala značný počet návštěv. V roce 1933 ji navštívilo 52 650 čtenářů, kteří si vypůjčili 157 950 svazků. Z toho bylo 145 629 svazků krásné četby, 5246 naučné literatury, 716 časopisů, 6096 dětské četby, 203 německé literatury a 50 hudebnin.

Dne 23. prosince byl na dole Engerth zabit při srážce s chodbou horník Josef Landa.

Dne 24. prosince slavil šedesáté narozeniny MUDr. Bohuslav Niederle, šéf okresní nemocnice. Okresní zastupitelstvo pojmenovalo nemocnici Niederlovou nemocnicí.

Dne 31. prosince zemřel nestor kladenských učitelů Karel Duschek, který v Kladně působil dlouhá léta a vychoval mnoho generací.

Počátkem ledna zavítal do Kladna pěvecký sbor Podkarpatských učitelů a koncertoval v městském divadle. Zájezd provázel starosta města Užhorodu Konstantin Hrabar.

Hasičská župa kladenská slavila počátkem ledna čtyřicet let trvání. Členové hasičského sboru Václav Gürtler a František Pech byli za čtyřicetiletou věrnou hasičskou službu vyznamenáni zlatou medailí a diplomem.

Dne 17. ledna zemřel zdejší rabín Pollák ve věku 69 let. Působil zde dvacet let a na reálce byl mimořádným profesorem němčiny.

Dne 23. ledna zemřel senior profesorského sboru zdejší reálky Václav Pouč. Byl oblíbeným biologem u profesorů i studentů a na reálce působil od 1. září 1905.

Středočeská filharmonie účinkovala 18. ledna v sále Lucerny v Praze při smuteční tryzně pořádané na paměť horníků zahynulých na dole Nelson na Mostecku. Hrána byla Foerstrova hornická předehra a Beethovenova třetí symfonie.

V Lidovém domě se konal sjezd sociálně demokratického studentstva za přítomnosti ministra školství.

Výbor pro obranu obyvatelstva konal leteckou sbírku, při níž bylo vybráno 56 516 Kč. Poldina huť darovala mimo to 120 000 Kč.

Počátkem února nastoupil po dosavadním veliteli uniformované stráže bezpečnosti panu Kynclovi, který odešel do výslužby, nový velitel policejní revírní inspektor František Soukup z Prahy.

Okresní školní inspektor Josef Pungrác odešel po více než třináctiletém působení do výslužby. Městská rada se 8. února usnesla protestovat proti chystanému zrušení učitelských ústavů.

Ředitelem zdejšího učitelského ústavu byl jmenován profesor František Kleiner, dosavadní správce téhož ústavu. Studující uspořádali na jeho počest 3. března umělecký večer v hotelu u Bílého beránka.

Dne 13. února zemřel náhle v Poděbradech na srdeční chorobu stavitel Staňul, který nedávno dokončil novostavbu mateřské školy.

Dne 20. února se nad Kladnem přehnala prudká sněhová bouře, která způsobila značné škody na majetku. K úrazu nepřišel nikdo.

Občanská záložna slavila sedmdesáté výročí svého trvání. Založena byla roku 1864. Ředitel Karel Kondelík obdržel za své služby stříbrnou medaili a diplom Obchodní a živnostenské komory v Praze.

Dne 4. března uspořádal výbor pro obranu obyvatelstva v biografu Korso přednášku Huga Paukerta z Prahy na téma bojových plynů, jejich účinků na lidský organismus a první pomoci při otravách.

Dne 8. března začal působit nově jmenovaný okresní školní inspektor Jan Ryšavý. Dne 11. března uspořádala středočeská župa Nezávislé jednoty československých legionářů v sále biografu Sokol manifestační projev pro národní brannost a československou jednotu.

Dne 19. března pořádala Československá jednota v Kladně přednášku profesora lidové univerzity v Praze N. P. Savičského na téma Rusko a Československo v hospodářském životě.

Při letošních oslavách prezidentových narozenin promluvil slavnostní řečník v městském divadle MUDr. Fořtík. Na závěr byla provedena Smetanova opera Hubička.

Za měsíc únor bylo v Kladně uvařeno pro nezaměstnané 33 375 obědů po 1,25 Kč, pro školní dítky 11 174 obědů po 88 haléřích, v mateřské škole 2814 obědů po 1,02 Kč a 773 svačin.

Dne 31. března bylo na Bílou sobotu provedeno mírové Červeného kříže. Slavnost konána byla v 10 hodin v biografu Korso a ve 12 hodin byla dvouminutovým klidem uctěna památka padlých.

Počátkem dubna odešel z Kladna dosavadní přednosta berní správy Dr. Arnošt Hebeda a na jeho místo nastoupil Dr. Reinhart.

Sokol a legionářské jednoty vzpomněly pietně výročí tragické smrti Štefánikovy.

První květen byl slaven jako jindy průvody a tábory lidu. Komunistický tábor byl rozpuštěn.

Volba prezidentova byla v celém městě radostně přijata. Rudolf Kratochvíl ukončil definitivně divadelní sezonu. Divadlo bylo zadáno pro příští sezonu řediteli K. Rodenovi.

Dne 6. května zemřel dlouholetý administrativní ředitel nemocnice František Choura.

Dne 13. května oslaven byl pietně svátek matek. Dne 19. a 20. května oslavoval hudební podpůrný spolek Cecilie padesáté výročí svého trvání.

Dne 26. a 27. května se konaly pietní slavnosti na paměť bitvy u Lipan. Při táboru na Wilsonově náměstí byla provedena Smetanova symfonická báseň Tábor.

Dne 2. června konala zdejší Dělnická tělocvičná jednota slavnostní tělocvičnou akademii na cyklistickém hřišti za účasti okolních jednot. Dne 3. června bylo veřejné cvičení DTJ na dělnickém stadionu.

Celková bilance vyvařování obědů pro nezaměstnané od 11. prosince 1933 do konce dubna 1934 byla tato: pro dospělé nezaměstnané bylo vydáno 158 186 obědů, pro školní mládež 53 363 obědů, v mateřské škole 15 119 obědů a 12 495 svačin. Celkový náklad činil 274 373 Kč.

SK Kladno se účastnilo celostátní ligy o středoevropský pohár. Dne 17. června hrálo v Kladně s milánským klubem Ambrosiana 1:1. Příští neděli hrálo v Miláně s týmž klubem a vyhrálo 3:2.

Dne 1. července oslavilo společenstvo řezníků a uzenářů čtyřicáté výročí svého trvání. Na budově jatek byla zasazena pamětní deska.

Zdejší Dělnická tělocvičná jednota se účastnila v hojném počtu třetí dělnické olympiády v Praze. První červencový den byl dnem žactva, 4. července se konala dorostenecká akademie ve Smetanově síni Obecního domu v Praze.

Středočeská filharmonie hrála pod taktovkou Smetanovy symfonické básně Vltava a Z českých luhů a hájů a Dvořákovu Husitskou a Bohatýrskou. Produkce byla vysílána rozhlasem do celé republiky.

Při oslavě Husovy památky dne 5. července promluvil v Hronici pan Dr. Heller z Prahy.

Archiv městský, který dosud byl v radnici v půdní místnosti, přestěhován byl do zámku. Místnost je klenutá a lépe vyhovuje zákonné ochraně.

Dne 17. srpna zemřel řídící učitel Jan Novotný. Působil v Kladně od roku 1878 a roku 1924 odešel na odpočinek. Byl dlouho tajemníkem okresního školního výboru.

Dne 20. srpna zemřel ředitel měšťanských škol v. v. Antonín Sládeček. Byl rodákem z Dobrovice a napsal dějiny svého rodiště. V posledních letech byl správcem muzejních sbírek.

Dne 1. a 2. září se konaly na letišti jezdecké závody za účasti závodníků z řad vojska, sokolstva a selské jízdy.

Prvního září zahájil nový divadelní ředitel Karel Roden novou divadelní sezonu Lehárrovou operetou Skřivánek zpívá. Předtím hostoval divadelní soubor po celý měsíc ve Slaném.

Primář zdejší nemocnice docent Bohuslav Niederle byl jmenován profesorem chirurgie Karlovy univerzity v Praze.

SK Kladno pořádalo v měsíci srpnu fotbalový sportovní zájezd do Chicaga v Americe. Mužstvo odjelo pod vedením Saluse a Klabíka a po úspěchu se vrátilo domů 3. října. Přivítáno bylo už v Chebu.

V Praze přivítali sportovce za město Kladno náměstek starosty Pavel, předseda senátu Soukup a za fotbalový odbor SK Kladno MUDr. Sladký. Průvod aut projel přes Kročehlavy, kladenské náměstí a Masarykovu třídu až ke kavárně Sport.

Dne 17. října byla v městském divadle za účasti všech kulturních korporací tryzna za oběti marseilleské tragédie, srbského krále Alexandra a francouzského ministra Barthoua.

Dne 18. října provedli žáci měšťanské školy v Knidovicích u příležitosti stého narození skladatele Blodka jednoaktovku jeho opery V studni.

Tyto dny zanikla v Kladně Beseda Budislav, která od roku 1860 vedla kulturní život hudební, divadelní i pěvecký. Vykonala kus poctivé práce národní a buditelské v době, kdy kulturní a umělecký život byl ještě v plenkách.

Učitelstvo okresu kladenského připojilo se k učitelstvu slánskému a počalo vydávat Vlastivědný sborník, který již ve Slaném vychází dvanáct roků.

Oslavy 120. narozenin zdejšího rodáka a buditele Václava Štulce pod protektorátem městské rady konaly se 13. října večer v katolickém domě a 14. října dopoledne ve dvoře domu číslo 54, kde se Štulc narodil. Na domě byla odhalena pamětní deska, dílo akademického sochaře Jaroslava Volfa, kterou starosta Karel Kindl převzal do majetku a ochrany města.

Dne 20. října pořádal místní spolek filatelistů pod protektorátem policejního rady Dr. Jaroslava Petra zajímavou a rázovitou výstavu.

Pietní odhalení pomníku Antonínu Čermákovi, profesorovi zdejší reálky, jenž padl jako dobrovolník kladenské setniny na Slovensku, konalo se 21. října v zahradě zdejší reálky v Kladně. Pomník je dílem stavitele Zbořila a provedení obstaral sochař Jaroslav Volf.

Dne 28. října byla v městském divadle uvedena Kovařovicova opera Psohlavci. Před ní promluvil starosta města. Druhého dne šel slavnostní průvod městem na náměstí, kde promluvili Dr. Ignác Háj za revoluční Národní výbor, MUDr. Zdeněk Fořtík za legionáře a redaktor Josef Martínek za americký odboj.

Ze služeb Pražské železářské společnosti vystoupili 15. listopadu generální ředitel Ing. Václav Sýkora a ředitel MUDr. Zdeněk Maloch. Místo generálního ředitele v Praze byl pověřen zatím Kašpar a dosavadní ředitel kladenských železáren Geiber. Ředitelem kladenských železáren byl jmenován Ing. Votruba.

Dne 28. listopadu byl pořádán výborem obrany obyvatelstva nálet na Kladno. Účelem bylo vyzkoušení chodu pasivní obrany obyvatelstva. Tři bombardovací letadla přiletěla od Slaného a bombardovala město. Dělnostřelecký klub zahájil palbu z protiletadlových děl; hasičstvo, samaritáni a pomocný personál byli na svých místech a konali první povinnost. Přítomna byla Alice Masaryková.

Dělnictvo železáren bylo nuceno slevit 7 % ze svých mezd; jinak pohroženo bylo propuštěním několika set dělníků. Dělnictvo ukázalo vzájemnou solidaritu a dne 9. prosince na schůzi při hlasování rozhodlo ze 2631 hlasů 1927 pro jednání se závodem, proti bylo 642 oponentů.

Také úřednictvo musilo slevit z platů. Generálním ředitelem Pražské železářské společnosti stal se Ing. Hummelberger.

Městská rada se rozhodla, že i letošního roku bude nákladem obce vyvařovat obědy pro nezaměstnané, školní dítky a v mateřské škole.

Dne 15. prosince byla zahájena slavnost Vánočního stromku republiky, z jehož výtěžku jsou každoročně podporovány nejchudší děti.

Staletí trvání naší Národní hymny Kde domov můj oslaveno bylo dne 19. prosince představením Tylovy Fidlovačky v městském divadle. Připadný proslov měl E. Havránek, předseda zemského výboru a ředitel pardubické reálky a bývalý starosta města Pardubice.

Knihovna čítala koncem roku 1934 celkem 21 635 svazků. Během roku 1934 vypůjčilo si 37 387 čtenářů 111 903 svazků. Čítárnu navštívilo 18 450 osob.

Rok 1935 začíná opět neutěšeně. Nezaměstnanost tvoří jako přízrak všechny končiny a není dosud ani nejmenší naděje na obrat. Celé stovky lidí jsou bez práce, odkázány na veřejnou dobročinnost a milosrdenství spoluobčanů.

Všechny sociální instituce napínají veškeré síly, aby zmírnily bídu ubohých, kteří bez vlastní viny ocitli se i s rodinami v hrozném sociálním postavení. Okres i obce starají se, jak jejich síly stačí.

Počátkem roku daly velkopodniky k dispozici obcím kladenského okresu pro nezaměstnané 950 q uhlí. Kladnu bylo přiděleno 350 q. Darovaly: Pražská železářská společnost 200 q, Kamenouhelné doly 100 q, Prago doly 100 q a Kablo 550 q.

Počátkem roku odešel z Kladna do Jindřichova Hradce dosavadní okresní veterinář J. B. Leiner. Na jeho místo nastoupil MVDr. Frolík od zemského úřadu v Praze.

Počátkem roku přesídlilo ředitelství Kamenouhelných dolů z Kladna do místnosti na dole Ronna, jež byly dříve úřednickými byty.

V minulém roce 1934 bylo přijato v Niederlově nemocnici v Kladně do ošetření 6956 osob, z toho 3499 mužů a 3457 žen.

Již v prosinci minulého roku byla dána do provozu nově vyhlédnutá silnice od Vaňova kamenolomu ke Dříni a dále až k Buštěhradskému zámku v celkové délce 6274 metrů. Na stavbu bylo dodáno 2616 m3 štěrku, 522 m3 písku a 3533 m3 černého písku z Kladna. Dělnické práce byly vykonány místními nezaměstnanými ve 72 pracovních dnech a 8147 směnách; na výplatách bylo vyplaceno 175 640 Kč.

Pro letošní rok zbývá ještě úsek od Buštěhradského zámku ke státní silnici dlouhý 1850 metrů.

Nedávno jmenovaný velitel zdejšího protiletadlového oddílu pplk. Josef Wirth byl jmenován velitelem protiletadlového pluku č. 154 v Praze a jeho místo zde zaujme známý sportovec major W. Jursa.

Dne 25. ledna řádila v Kladně nad obyčej prudká vichřice a způsobila více malých škod.

Ceny kladenského uhlí byly počínaje 1. únorem 1935 upraveny takto: kovářské 22 Kč, střední kostky a ořech I 21,20 Kč, II. ořech 19 Kč, I. krupice 15 Kč, II. krupice 13,60 Kč, prach 6,75 Kč.

Koncem ledna bylo v Kladně 652 nezaměstnaných, v celém okrese 2007.

Cizinecký ruch v minulém roce 1934: do Kladna zavítalo 62 Rakušanů, 92 říšských Němců, 37 Rusů, 14 Jugoslávců, 3 Američané, 5 Číňanů a 1 Japonec; mimo to navštívili Kladno cizinci Poláci, Švédové, Maďaři, Bulhaři, Dánové, Lotyši a Holanďané. V hotelech bylo zapsáno celkem 4377 hostů.

Dne 3. března byla ve zdejším městském divadle provedena Smetanova Prodaná nevěsta. Úlohu Jeníka zpíval člen státní opery v Praze Kříž.

Oslavy prezidentových narozenin byly i letošního roku okázalé. Dne 6. března v 7 hodin večer zahájil sbor dobrovolných hasičů na náměstí Svobody u pomníku padlých vřelou řečí obce, načež bylo v městském divadle sehráno slavnostní představení. Před ním učinil projev ředitel učitelského ústavu František Kleiner a po něm následovala Mahenova Janošík.

Dne 7. března se dopoledne na náměstí shromáždily školy, vojsko, četnictvo a další korporace. Za velké účasti obecenstva bylo provedeno slavnostní defilé před státní vlajkou.

V 11 hodin byla schůze městského zastupitelstva, kde byl prezident T. G. Masaryk jmenován čestným občanem města Kladna. Večer šel lampionový průvod městem od Masarykovy školy práce k divadlu. V Lidovém domě byla slavnostní akademie.

Dne 7. března večer sehrál kladenský divadelní soubor v Ženklících Prodanou nevěstu.

Dne 16. března oslavila odbočka fotbalové župy v Kladně dvacet let svého trvání.

Akce okresní péče o mládež podělila ve zdejší obci šatem a obuví 156 dětí v ceně 7893 Kč. V celém okrese bylo poděleno 257 dětí v ceně 13 364 Kč.

Dne 23. března zemřel v Motyčíně ve věku 55 let známý lékař MUDr. Eduard Longo.

Dne 24. března filmovala zde společnost Fox červnovou rodnou scénu.

Počátkem dubna nastoupil nový rabín Dr. M. Miller po rabínu Pollákovi.

Dne 5. dubna byl v městském divadle koncert spolku Smetana. Dirigovali Jaroslav Herle a Cyril Novotný; na programu byli Dvořák, Suk, Herle a Zmeškal.

Dne 21. dubna pořádal kladenský spolek Aro slavnost, při níž bylo na Wilsonově náměstí vypuštěno najednou 3650 holubů.

Dne 1. května se konaly obvyklé oslavy svátku práce za účasti asi 8000 lidí.

Dne 14. května předvedl v Kladně pražský zpěvácký spolek pod dirigentem V. B. Aimem ukázky mužové tvorby v ČSR. Na programu byli Foerster, Novák, Smetana a Tomášek.

Zdejší městská spořitelna věnovala k uctění památky 85. narozenin prezidenta Masaryka na sociální a kulturní účely 83 000 Kč.

Dne 19. května byly volby do poslanecké sněmovny a senátu. Kronika uvádí výsledky v Kladně pro republikány, sociální demokraty, národní socialisty, komunisty, lidovce, německé sociální demokraty, německé agrárníky, německé křesťanské sociály, živnostníky, Henleinovu stranu, fašisty a Národní sjednocení.

Dne 26. května byly volby do okresních a zemských zastupitelstev.

Dne 31. května se dosavadní divadelní soubor rozloučil s obecenstvem. Nastaly divadelní prázdniny.

Strana obsahuje podpisy amerických hostů a zástupců spojených s oslavami zasazení pamětní desky zemřelého starosty Chicaga Antonína Čermáka na jeho rodném domě v Kladně.

Dne 15. června 1935 bylo v městském divadle v Kladně večerní uvítání amerických hostů a provedena byla Smetanova Prodaná nevěsta. Sólisté byli Jleich a Mandelhaus, členové státní opery; dirigoval Rudolf Vašata. Představení na hosty učinilo hluboký dojem.

Dne 16. června 1935 byli hosté přijati na radnici zástupci města. Z amerických hostů se uvádějí Joe Jakelek se ženou Čermákovou Jiřinou a rodinou.

V 10.30 hodin vyšel z Wilsonova náměstí slavnostní průvod všech korporací a občanstva a ubíral se za zvuků hudby do ulice, kde po slavnostních fanfárách odhalil starosta města Karel Kindl na rodném domě Antonína Čermáka pamětní desku a přijal ji do ochrany města.

Po zahrání americké a československé hymny promluvil slavnostní řeč předseda senátu František Soukup. Poté promluvilo ještě několik řečníků z řad hostí. Slavnost byla ukončena hornickou hymnou a nastoupeným zlatým průvodem na Wilsonovo náměstí.

Ve 13 hodin byl společný oběd v hotelu Bílý beránek za účasti koncertní hudby Středočeské filharmonie. Slavnostní akt u rodného domku Čermákova jakož i odpolední koncert byly reprodukovány rozhlasem.

Téhož dne večer byli Američané hosty SK Kladno a odešli do přilehlých horních míst pro většinu návštěvníků.

Dne 23. června 1935 byl uspořádán župní sokolský slet na Kladně. V předvečer byla na letišti akademie při záři reflektorů. Průvodu se účastnilo vojsko, legionáři a střelecká jednota a bylo v něm neseno na padesát praporů. Cvičilo asi 5000 cvičenců a přihlíželo asi 6000 diváků.

Téhož dne vrátilo se SK Kladno, fotbalové mužstvo, z návštěvy v Norsku. Dne 29. června byli opět v Kladně norští hosté SK Kladno, s nimiž se sehrál přátelský zápas.

Dne 29. června byly zahájeny kladenské veletrhy. Byla to zdařilá výstava umístěná jednak ve školních budovách U Floriánka a Pod Školaterem, jednak na prostranství za zámkem a s ním sousedícím farním polem.

Na kladenských veletrzích vystavovali nejvíce místní a okolní živnostníci, ačkoliv bylo i dost vystavovatelů cizích. Město Kladno nechalo značným nákladem opravit zámek a v něm umístěné muzeum vynikalo náležitými propracemi. Rovněž archiv města byl tam umístěn a hlavní péčí městské spořitelny náležitě vybaven.

Na výstavních trzích byly každodenně večer koncerty, jichž se účastnilo hojně obecenstvo. Počasí bylo po celé dny velmi krásné, což přineslo znamenitým trhům i náležitý finanční efekt. Celková bilance trhů byla uspokojivá morálně i finančně.

V noci ze dne 25. na 26. července konal se nálet na Kladno. Město bylo pohotovostně vypnuto a očekávalo nepřítele. Ten však Kladno nenašel. Všechna čtyři letadla, z nichž v prvním byl generál letectva Fajfr, nemohla Kladno nalézt, neboť bylo díky provedeným opatřením zahaleno v úplnou tmu.

Dne 31. srpna zahájilo divadlo, ředitel Řenčík, novou sezonu hrou Radúz a Mahulena s hudbou Sukovou.

Dne 1. září odešel z Kladna ředitel státní průmyslové školy pan Mayer na nové působiště v Praze. Jeho místo ve škole převzal Ing. Dr. Jaroslav Smrž a vedením okresního osvětového sboru byl pověřen školní inspektor Jan Ryšavý.

Kladno je pomalu kabelizováno. Transformátory na náměstí Svobody a v Zahradní ulici tyto dny zmizely. Vedení vzduchem je pomalu nahrazováno kabelem.

Dne 28. a 29. září se v Kladně konaly jezdecké závody, jichž se účastnilo vojsko, sokolstvo a selská jízda.

Dne 1. října odchází do výslužby ředitel hor Pražské železářské společnosti Ing. August Brož. Dosavadní ředitel Ing. Eduard Geike, který působil v železárnách PŽS od roku 1898, byl jmenován vrchním ředitelem PŽS a ředitelem byl jmenován Kašpar Miroslav Pavlousek.

Přírodovědecká společnost v Kladně měla 12. října valnou hromadu, v níž byl zvolen předsedou Dr. František Němec, profesor Karlovy univerzity, a místopředsedou Ing. Josef Zachystal.

Okresní osvětový sbor pořádal ve dnech 11. října až 2. listopadu pod protektorátem Středočeského vodohospodářského sboru národohospodářský kurz. Přednášky se týkaly významu národohospodářské práce regionální, vodohospodářské otázky ČSR, vodohospodářské otázky Kladenska a silniční otázky Kladenska.

Dne 28. října byly konány slavnosti národního svátku obvyklým způsobem. V neděli 27. října byla přehlídka a přísaha nováčků zdejší posádky na sokolském letišti. Večer hráli v divadle Smetanovu Libuši. Druhého dne byla štafeta kladenských sportovců a slavnostní průvod korporací a politických stran na náměstí.

V listopadu vypukla v Kladně světelná stávka. Živnostníci chtěli docílit lacinější elektrický proud a když vyjednávání s elektrárnou nevedlo k žádoucímu konci, šli ku svépomoci a svítili v krámech, hostincích a jiných provozovnách petrolejem, karbidem, acetylenem a podobně. Stávka dlouho netrvala a skončila po oboustranné dohodě.

Dne 26. listopadu byla v městském divadle provedena Pucciniho opera Tosca, v níž jako host vystoupil člen státní opery Richard Kubla.

Dne 6. prosince pořádal spolek Smetana koncert k oslavě 75. narozenin mistra J. B. Foerstera. Účinkovali Richard Zíka a Helena Zíková.

Zásluhou sbormistra spolku Smetana Cyrila Novotného bylo zřízeno hudební muzeum. Je umístěno v zámku v prvním poschodí a chrání vzácné památky jednak místních hudebních těles a hudebních činitelů, jednak upomínky na velké umělce, zvláště mistra Dvořáka, jehož rodina v Kladně bydlela.

Dne 2. prosince byla zahájena činnost útulku pro nezaměstnané pracující chlapce v Kladně. Přes 80 chlapců se přihlásilo, z nichž deset bude docházet do státní průmyslové školy a asi třicet do Masarykovy školy práce.

Rok 1935 se poměry nezlepšil. Nezaměstnanost je stále stejná a naděje kladené do různých eventualit zahraničních, zvláště do italsko-habešské války a z ních plynoucích dodávek pro naši republiku, se nesplnily. Práce je míň a nerozšířila se. Domů v Kladně přibylo v roce 1935 celkem 15.

Nezaměstnaných bylo v roce 1935 v lednu 652, v únoru 637, v březnu 613, v dubnu 583, v květnu 496, v červnu 439, v červenci 448, v srpnu 414, v září 452, v říjnu 537, v listopadu 606 a v prosinci 649. V závorkách kronika uvádí počty za celý okres.

Rok 1936 počíná veseleji. Trh práce není uspokojivý, ale ukazují se příznaky zlepšení. Zaměstnanost v Pražské železářské společnosti stoupla vzhledem k objednávkám ČST. Přijato bylo asi 600 dělníků, což je vzhledem k počtu nezaměstnaných číslo velmi malé.

Přebytek, jehož společnost dosáhla ve výrobě železa, nekryje ztráty v uhlí. Na haldách leží nyní téměř 11 000 vagonů uhlí v zásobě. V minulém roce bylo vyvezeno do Německa o 25 % méně než v roce 1934 a rovněž do Rakouska byl vývoz slabší.

Počátkem ledna bylo započato s úpravou přelomu ze šachty Mayrau na šachtu Max, což je realizace jednoho z mnoha plánů připravované racionalizace v podnicích Pražské železářské společnosti.

Stav pracujícího hornictva byl v roce 1935 na dolech PŽS: Max 1034, Schoeller 1003, Mayrau 1106, na dolech Kamenouhelné těžařstvo 1106 a na Prago dolech 810 horníků. Všichni zaměstnáni jsou částečně, buď časově vysazováni, nebo na čtrnáctidenní neplacené dovolené.

V roce 1935 bylo v kladenském uhelném revíru zabito 14 horníků, po nichž zůstalo 14 vdov a 30 sirotků.

Počátkem roku je v centrále práce hlášeno celkem 1807 nezaměstnaných, z nichž v Kladně samém jich bydlí 649. Podle gentského systému je podporováno 108 osob, částečně pak 89 osob.

Okresní dispenzář, Okresní lidový ústav pro sociální zdravotní péči v Kladně, který funguje od 1. května 1932, vyšetřil do 31. prosince 1935 celkem 10 169 dítek. Nalezeno bylo celkem 150 tuberkulosních případů. Otevřená nakažlivá tuberkulosa zjištěna byla pouze v devíti případech. Vedoucím ústavu je od jeho založení MUDr. Čech.

V interním oddělení okresní nemocnice nastoupil po Kladnu dne 1. ledna 1936 počínaje nový primář MUDr. Jiří Dienstbier.

Dne 4. ledna 1936 odešel do výslužby městský veterinární rada MVDr. Adolf Zeyfert, který v Kladně působil téměř čtyřicet let.

Na kladenském okrese pracovalo se po celý minulý rok pilně v úpravě silnic a komunikací. K černění bylo spotřebováno 2300 m3 stavebního materiálu.

Dne 1. ledna byl uveden v činnost městský pohřební ústav, jehož vedením byl pověřen úředník městského důchodu Jan Bytsinský.

Místní státní policejní komisařství vydalo v roce 1935 celkem 442 cestovních pasů proti 365 v roce 1934. Vystěhovalecké pasy vydány byly pouze dva.

V roce 1935 bylo na jatkách poraženo 10 334 kusů dobytka, 1650 hovězího, 12 332 telat, 7234 vepřů a 108 koní.

Biograf Masarykův dům oslavil čtvrtstoletí svého působení filmem Maryša bratří Mrštíků.

Místní sokolská jednota čítala počátkem roku 1936 celkem 1222 členů, z toho 813 mužů a 409 žen.

Dne 10. ledna schválilo okresní zastupitelstvo účetní uzávěrku za rok 1934 a rozpočet na rok 1936. Přirážky budou činit 175 % proti dosavadním 450 % a snížení bude věnováno na zlepšení komunikace. Činžovní přirážka v dosavadní výši 62 % byla opět schválena.

Výstavka Tisk lidu byla konána v lednu a byly v ní vkusně a přehledně instalovány komunistické časopisy v ČSR. Zvláštní péče byla věnována kladenské Svobodě a postupu strany sociálně demokratické na Kladensku.

Dne 19. a 20. ledna byla ve Sokolovně letecká výstava, kde bylo mnoho zdařilých modelů různých typů letadel a kluzáků.

Dne 16. ledna k večeru zastřelil se ve svém obchodě na Masarykově třídě známý a oblíbený knihkupec Karel Husa. Psal pod pseudonymem Samuel a byl svobodným vdovcem. Příčinu jeho zoufalého skutku dlužno hledat v katastrofě jeho obchodního podnikání.

Dr. Josef Zofka, profesor zdejšího gymnasia a správce městského muzea, byl ministerstvem školství jmenován konzervátorem státního památkového úřadu pro Kladno na dobu od 1. ledna 1936 do 31. prosince 1938.

Dr. Frank Jílek, zeť chicagského mayora a kladenského rodáka Antonína Čermáka, daroval spolu s dcerami Marietou a Frankem k uctění památky zesnulého kladenskému muzeu sbírku různých předmětů indiánských. Jsou to kusy výstroje, kože, ručně tkané látky, hračky a pomůcky ukazující život indiánské výroby. Ve sbírce jsou i archeologické nálezy pazourkové ze státu Illinois. Městská rada s povděkem tento dar kvitovala.

Podle vydané statistiky bylo v městském divadle v roce 1935 pod ředitelstvím pana Rodena a Řenčíka sehráno celkem 231 divadelních představení proti 244 v roce 1934. Z nich bylo činoherních 108, operních a operetních 117. Bohužel došlo počátkem roku 1936 mezi ředitelem Řenčíkem a jeho obchodvedoucím a společníkem Schramlem k roztržce.

Ve dnech 1. a 2. února konán byl v místnostech YMCA kronikářský kurs pro okresy kladenský, unhošťský, slánský, novostrašecký a křivoklátský. Kurs byl četně navštíven. Zahájil jej okresní školní inspektor Jan Ryšavý. V teoretické části promluvili Ing. Čapek Václav o dějinách zdejšího uhelného revíru, Dr. Josef Zofka o prehistorii zdejší oblasti a Josef Vašata o dějinách zdejšího kraje. Účastníci si prohlédli městské muzeum a archiv.

Dne 2. února byla v Bio Korso výstavka dokumentů z minulosti a přítomnosti zdejšího kraje, již pořádala Marie Majerová ve svém románu Siréna, kde líčí dělnický život v Kladně a okolí. Výstavka se těšila zasloužené pozornosti.

Dne 3. března zde koncertoval Pavel Ludikar, pěvec světového jména.

Dne 17. února provedena byla Středočeskou filharmonií ku poctě prezidenta Edvarda Beneše Smetanova Prodaná nevěsta. Jako hosté účinkovali členové státní opery: Horská, Jleich a Mandelhaus. Dirigoval Rudolf Vašata. Představení konáno bylo pod protektorátem městské rady a divadlo bylo vyprodáno.

Zdejší městská knihovna vzpomněla čtyřicet let svého trvání.

V noci z 21. na 22. února byly vykradeny obchody dvou zdejších klenotníků a v noci z 23. na 24. února pokladna městského důchodu a příruční pokladna školního fondu. Odcizené obnosy neodpovídaly námaze lupičů, kteří zůstali nevypátráni.

Oslavy svátku narozenin prezidenta-osvoboditele byly tentokrát nad obyčej imposantní. Dne 6. března pořádal okresní osvětový sbor v městském divadle slavnostní akademii pod protektorátem okresního hejtmana a vrchního rady Dr. Jaroslava Síchy. O životním díle Masarykově promluvil MUDr. Zdeněk Fořtík. Spoluúčinkovaly spolky Kladenská filharmonie, Smetana a Slovanka z Kročehlav. Z akademie byl zaslán prezidentu-osvoboditeli blahopřejný telegram.

Dne 7. března večer o 7 hodin zahájil sbor dobrovolných hasičů na náměstí Svobody symbolickou vatru, u níž pak členové sboru stáli na stráži do 10 hodin v noci.

Dne 8. března byl den veliké slavnosti, neboť bylo vzpomenuto účasti prezidenta T. G. Masaryka při velké stávce horníků v roce 1900, kdy promluvil ke stávkujícím havířům na schůzi konané v hostinci U Jágrů čp. 708.

Revírní rada horníků, jež byla spolupořadatelkou slavnosti, konala téhož dne o 9 hodin dopoledne slavnostní schůzi. Vydala též tiskem v úpravě řeči, kterou prezident v roce 1900 ke stávkujícím pronesl.

V 10 hodin zazněly na dolejším náměstí slavnostní fanfáry a státní hymna. Předseda revírní rady a městský radní Konopa zahájil tábor lidu, jehož účast byla tentokrát nad obyčej veliká. Předseda kulturní komise ředitel Lukeš přečetl pozdravný dopis prezidentu-osvoboditeli.

Řečnil ředitel městských úřadů Dr. Antonín Fíša a umělecky vyzdobený měděný míšek města Vladimíru Vojeňovi převzala štafeta sportovců, aby jej dopravila do Lán, kde byl odevzdán svému účelu.

Poté promluvil ke shromáždění předseda senátu Dr. František Soukup, který pojednal obšírně o poměrech ve stávkovém roce 1900 a osvětlil i činnost prezidenta T. G. Masaryka v té době.

Tábor byl ukončen hornickou hymnou a shromáždění odebralo se průvodem k domu U Jágrů čp. 708, kde v sále promluvil prezident svou památnou řeč ke stávkujícím.

V průvodu šla posádka, četnická škola, žijící členové stávkového výboru z roku 1900, hodnostáři církví a vyznání, legionáři, slovenští dobrovolci, italští domobranci, osmačtyřicátníci, pištovní a železniční zřízenci, krojovaní horníci, hasičské sbory, samaritáni, členové obecních komisí, řezníci, skauti a další korporace.

Zvláštní pozornost budili horníci přibraní v bílých kalhotách a před nimi dva žáci oblečení za perkmistry, nesoucí havířské odznaky, stříbrná kladívka a mosazné kahance.

Průvod se shromáždil na Masarykově třídě před domem čp. 708 U Jágrů. Na něm byla umístěna mramorová pamětní deska s nápisem: Žádná kulturní práce by nebyla možná bez práce uhlokopů, řekl v této budově 29. ledna 1900 T. G. Masaryk, prezident-osvoboditel, když za velké stávky horníků obhajoval jejich spravedlivý boj. Zasazena byla tato deska, aby vám hlásala tuto skutečnost.

Po zpěvu slavnostního sboru promluvil ještě předseda senátu Dr. Soukup a za obec Kladenskou pronesl pozdrav k prezidentovi žák Marie Dvořáková z Kladna. Deska byla slavnostně odhalena a předána městu, jehož jménem ji převzal starosta Karel Kindl.

Dne 14. března asi o 1 hodině odpolední vypukl požár v obchodním domě u Macha na Masarykově třídě. Byl však brzy uhašen přivolanými hasiči.

Zdejší divadlo obdrželo podporu zemskou v obnosu 60 000 Kč.

Dne 20. března byl zde pracovní den učitelstva okresu kladenského, pořádaný okresním školním výborem a krajinským spolkem učitelstva měšťanských škol. Témata se týkala zavedení nových učebnic na měšťanských školách a výchovy brannosti na národních školách.

Ve schůzi městského zastupitelstva v Kladně konané 26. března byla cesta od dispenzáře ku sokolskému letišti pojmenována jménem Dr. Vaňkova, ulice za kasárny jménem Dr. Schinera a ulice od dispenzáře za novými školami ulicí Habermannovou.

V důsledku úsporného systému u Pražské železářské společnosti bylo dnem 1. dubna propuštěno 16 ředitelů a 20 dozorců hor. Posledního dne na vůli zůstali nadále ve službách společnosti za denní plat.

Dne 23. dubna konal se v městském divadle koncert kročehlavského zpěváckého spolku Slovanka, na němž byly předvedeny skladby místních autorů Féronce, Jandovce, Kubáta, Nachtiganga a Vašaty.

Dne 5. dubna přítomen byl v městském divadle při zkoušce Prodané nevěsty šéf opery Národního divadla, profesor mistrovské školy státní konservatoře a dirigent České filharmonie Václav Talich. Zkoušku řídil jeho žák Rudolf Vašata.

Dne 5. dubna uspořádal Svaz báňských a hutních úředníků v Bio Sokol koncert Pepy Bartoňové, která se zdarem přednesla skladby Smetany, Dvořáka, Bacha a Schuberta.

Zdejší Občanská záložna vykázala ve valné hromadě čistý zisk za rok 1935 v obnosu 447 996 Kč. Z něho bylo 70 000 Kč věnováno účelům národním, kulturním a dobročinným a 10 000 Kč městu Kladnu na vyvařovací akci. Okresu bylo dáno na nouzové práce 5000 Kč.

Dne 6. dubna bylo zadáno vedení městského divadla Jaroslavu Frsenovi, známému z působení v souboru ředitele Langra. Jako šéf činohry byl angažován Jaroslav Škála.

V sobotu 11. dubna byly ve 12 hodin v poledne tradiční dvě minuty ticha. V neděli 12. dubna o 10 hodin byla uspořádána mírová slavnost Červeného kříže.

Rada politické správy Jaroslav Danihelka, zdejší rodák a bývalý tajemník zdejšího okresního výboru, byl přeložen do Prahy k zemské školní radě.

Ve valné hromadě Poldiny huti konané 20. dubna za předsednictví Dr. O. Feilchenfelda usneseno bylo vyplatit z čistého zisku 7 048 147 Kč dividendu 6 %, 10 % tantiém správní radě a zbytek 2 184 749,85 Kč převést na nový účet.

První máj byl letos oslaven jako obyčejně průvody a tábory politických stran. Ačkoliv počasí bylo tentokrát krajně nepříznivé, byla účast obecenstva hojná.

Dne 1. května byla na zdejším poštovním úřadě zavedena místní i meziměstská telefonní služba do 12 hodin nočních.

V sobotu 2. května byla před 8. hodinou ranní státním autobusem na Masarykově třídě před kaplí sv. Floriána smrtelně zraněna sedmiletá žákyně Marie Masnerová. Neštěstí bylo tím tragičtější, že šla omylem do školy, neboť se toho dne vyučování nekonalo.

Dne 9. května byly v železárnách PŽS volby do závodního výboru. Společná kandidátka spolupracovníků a kovodělníků získala 823 hlasů a 4 mandáty, komunisté 1913 hlasů a 10 mandátů a Národní sjednocení 548 hlasů a 2 mandáty.

Valná hromada revírní bratrské pokladny konstatovala, že měla v roce 1935 celkem 14 442 pojištěnců. Nemocenské oddělení přijalo na příspěvcích 7 047 796 Kč. Členům bylo vyplaceno na dávkách 4 432 827 Kč a jejich příslušníkům 1 185 327 Kč. Celkem bylo 6296 onemocnění a 2215 úrazů. Rezervní fond obnáší 14 576 680 Kč.

Dne 19. května byla za hojné účasti v Živnodomě přednáška důstojnického majora Františka Práčínského, pobočníka náčelníka československého generálního štábu, na téma Ruská armáda.

Oslavy 52. narozenin prezidenta Edvarda Beneše konaly se slavnostním způsobem. V předvečer 27. května byla v Bio Sokol přednáška kulturního referenta Bohumila Sefla o osobnosti a díle prezidentově, po níž byl promítán film Revoluce krve a ducha. Dne 28. května dopoledne byla na sokolském letišti slavnost kladenské posádky.

Zdejší Českoslovanská obchodnická beseda oslavila padesátileté trvání místního odboru v Kladně.

Na schůzi bilancování Pražské železářské společnosti 27. května bylo konstatováno aspoň částečné oživení výroby a obchodu. Situace na pracovním trhu se tím přece zlepšila.

Kladenská odbočka Svazu československého důstojnictva uspořádala 29. května v přednáškové síni Masarykovy školy práce přednášku brigádního generála A. M. Číly na téma Podstata československé branné výchovy.

Dne 2. května byl v železárnách při mašině strojí 54letý Václav Krob z Kladna válcem tak těžce pohmožděn, že ještě téhož dne zranění podlehl. Byl ženat a bezdětný.

Dne 3. června skončena byla práce zemské účetní revize, která od počátku března konána byla na kladenské radnici a revidovala hospodaření města. Vše bylo nalezeno v pořádku.

Dne 7. června konala Obec baráčníků v Kladně slavnost rozvinutí praporu. Dne 13. a 14. června uspořádal zpěvácký spolek Smetana u příležitosti padesátiletého trvání Národní jednoty severočeské v Duchcově u Teplic zdařilý zájezd.

Dne 19. června zemřel bývalý školní inspektor Josef Pungrác a byl 22. června v Praze zpopelněn.

Dne 21. června konal IV. okres DTJ veřejné cvičení na stadioně proti kasárnám, které mělo velký úspěch. Byl mu mimo jiné přítomen i předseda senátu Dr. František Soukup.

Dne 19. června byl v divadle koncert státního sovětského sboru z Moskvy. Četné obecenstvo vděčně vyslechlo zajímavou ukázku ruské hudby.

Dne 24. června rozpoutala se nad zdejším krajem velká bouře spojená s lijavcem a krupobitím. Místy byly způsobeny citelné škody na polích.

V noci z 28. na 29. června vnikli kasaři do kanceláře okresní nemocenské pojišťovny na náměstí Svobody a uloupili tam v pokladně 25 000 Kč.

Na půjčku obrany státu upsalo město Kladno podle usnesení městského zastupitelstva ze dne 1. července 250 000 Kč. Městská spořitelna upsala částku 3 000 000 Kč. Rovněž občanstvo upsalo podle možnosti slušné obnosy.

V předvečer svátku mistra Jana Husa konán byl lampionový průvod na sokolské letiště, kde byla po shromáždění promluvena případná řeč a zapálena symbolická hranice.

Jakoliv je zaměstnanost v uhelných dolech dosud slabá a osazenstvo pracuje omezeně, jeví se v železárnách již zlepšení. Trh práce počíná oživovat a jsou zde symptomy lepších časů. Dělníci, kteří jsou v uhelnách na neplacené dovolené, jsou povoláváni k práci do železáren; povolávají také nové. Lépe je na oboru úprav platů úřednictva, které při restrikcích a redukcích značně utrpělo.

Na prázdninových koloniích bylo letos téměř 1500 dětí z Kladna a okolních obcí.

Dne 1. srpna zemřel dlouholetý správce zdejšího hřbitova Václav Lux.

První číslo Věstníku kladenského muzea vyšlo v těchto dnech. Obsahuje vlastivědné články správce muzea Dr. Zofky, archiváře Vašaty, Dr. Žebery, Ing. Měchýře, Eduarda Lorbera a profesora Rudy.

Dne 6. září byla v sousedním městě Unhošti otevřena nová výstavná měšťanská škola. Slavnostního aktu se z Kladna účastnili okresní hejtman Dr. Jaroslav Sícha, okresní školní inspektor Jan Ryšavý a starosta města Kindl.

Místní školní rada kladenská zvolila školním lékařem MUDr. Hána.

Dne 8. září zahynul na dole Max při noční směně zavalením šachtou horník Rudolf Salomon. Byl bezdětný a na dole pracoval plných 33 let.

Dne 10. září zahájila kladenská činohra pod ředitelem Jaroslavem Frsenem podzimní sezonu Bergerovou hrou America jachta ve Splitu.

Pražská železářská společnost kupuje Kamenouhelné doly a získala jejich akcie za 7 250 000 Kč. Nominální cena činila 15 000 000 Kč.

V železárnách byla zapálena třetí vysoká pec, čímž se zaměstnanost v hutích značně zvýšila. Pracuje tam nyní přes 4000 dělníků. Také v měnírnách se počíná pracovat plnou parou a tamní doly znovu zaměstnávají asi 1200 pracujících.

Dne 12. září byla v Kladně otevřena péčí Středočeské župy spolku pro chov drobného a hospodářsky užitečného zvířectva na bývalém výstavišti výstava drobného hospodářského zvířectva, která trvala do 14. září. Vystaveno bylo 400 králíků, 100 kusů drůbeže, 100 holubů a 100 holubů poštovních.

Počátkem letošního školního roku bylo v Kladně zapsáno na obecných školách 720 žáků a 709 žákyň ve 41 třídách. Na pomocné škole je ve čtyřech třídách 63 dětí. Na měšťanských školách je ve 38 třídách 797 hochů a 1038 děvčat, z toho mimokladenských 376 žáků a 624 žákyň.

Na obecných školách vyučuje 11 učitelů a 30 učitelek, kromě pěti praktikantů. Na pomocné škole působí 3 učitelé a 1 učitelka. Na měšťanských školách působí 29 odborných učitelů, 22 odborných učitelek a 5 praktikantů.

Členky zdejšího Sokola Zofie Gürtlerová, župní náčelnice, a Marie Šnajdrová, které se účastnily cvičně letošní olympiády v Berlíně, první jako členka sboru soudců a druhá jako cvičenka, sdělily své dojmy na ženském večeru Sokola 27. září v sokolovně.

Letošního roku dovršila zdejší státní průmyslová škola padesát let svého trvání. Ředitelství vydalo k jubileu pamětní spis ve vkusné úpravě. Dne 26. září byla v sále sokolovny uspořádána akademie se vzpomínkovým večerem. V neděli 27. září bylo slavnostní shromáždění v Lidovém domě a v pondělí výstavka prací v budově školy. Za půl století vystřídali se na škole 3 ředitelé, 47 profesorů a učitelů, 19 asistentů a 92 externistů. Školu navštěvovalo celkem 29 377 žáků.

Dne 30. září ustanovil se po změně městské kulturní komise Městský osvětový sbor. Jeho předsedou byl zvolen František Kleiner a jednatelem Václav Klabík.

Dne 25. října byl u městského divadla odhalen pomník mistra Bedřicha Smetany, který zhotovil zdejší sochař Jaroslav Volf. Po slavnostní valné hromadě spolku Smetana konané na radnici vyšel ze zámeckého nádvoří průvod s hudbou, jehož se účastnilo mnoho místních korporací s prapory. Průvod se ubíral k divadlu, kde byl pomník za velké účasti obecenstva odhalen sbormistrem Smetany Cyrilem Novotným. Starosta Karel Kindl převzal pomník do opatrování města.

Svátek 28. října byl oslaven obvyklým způsobem. V předvečer hrána byla v divadle Štěpánkova komedie Kamaráde, kde jsi? Odpolední tábor lidu se konal na Wilsonově náměstí a promluvil poslanec Jaroslav Hladký.

Dne 7. listopadu odešel z Kladna na nové působiště do Slaného rada politické správy Bohumil Kvasnička jako nově jmenovaný okresní hejtman. V Kladně působil od roku 1928 a byl oblíben ve všech vrstvách občanstva.

Dne 16. listopadu byla v městském divadle představena Verdiho opera Rigoletto s pražskými hosty, pořádaná Středočeskou filharmonií. Přeplněné hlediště s povděkem kvitovalo výkony souboru.

Dne 27. listopadu byly v městském divadle na koncertě zpěváckých spolků Václav z Buštěhradu a Slovanka z Kročehlav předvedeny skladby J. Jindřicha. Autor byl přítomen. Připadný proslov přednesl předseda okresního osvětového sboru a okresní školní inspektor Jan Ryšavý.

Vyvařování obědů pro nezaměstnané počalo roku 1936 dne 7. prosince. Stejně začalo i vyvařování pro školní mládež.

Dne 7. prosince dožil se padesáti let věku František Kleiner, ředitel učitelského ústavu, starosta školské župy budečské, předseda městského osvětového sboru, městské knihovní rady, legionář a veřejný pracovník.

Dne 19. prosince konala se jako každoročně slavnost Vánočního stromu republiky na Wilsonově náměstí. Příspěvky byly určeny k nadílce chudé mládeži.

Koncem roku odešel z Kladna dosavadní velitel zdejší výpomocné protiplynové služby Kantor do nového působiště v Domažlicích. Na jeho místo nastoupil Živěch.

Záchranná stanice kladenská, Hefa, byla odborem Červeného kříže a sanitářů uvedena v činnost 1. března 1936. Do konce roku poskytla pomoc 958 osobám, z nichž bylo 418 mužů, 467 žen a 73 dětí.

V roce 1936 bylo v knihovně zapsáno celkem 10 445 knih. Nejoblíbenější zůstávala literatura dobrodružná a detektivní.

V kladenském uhelném revíru zahynulo roku 1936 při úrazech deset horníků. Zanechali osm vdov a devět sirotků.

Roku 1937 začal podle kroniky veseleji než léta minulá. Pracovalo se a výsledky byly vidět ve všech odvětvích hospodářského života. Počet nezaměstnaných klesal.

Na počátku roku pracovalo v železárnách 4 473 dělníků, což podle kroniky převyšovalo stav v době konjunktury. Pouze Poldina huť pracovala stále jen částečně.

V Občanské záložně bylo za rok 1936 evidováno 11 657 vkladatelů a 47 536 436 Kč vkladů. Pohledávkový obrat činil 108 687 623 Kč, čistý zisk 305 493 Kč a reservní fond 1 585 264 Kč. Členů bylo 2 517.

Počátkem roku se v kladenském okrese vyučovalo na deseti měšťanských a třiceti osmi obecných školách mimo tři školy mateřské. V 274 třídách bylo 10 849 žáků a 323 učitelů.

Rok začal silnou chřipkovou epidemií. Chřipka se rozšířila a vyžádala si mnoho obětí; filiálka okresní nemocnice v Újezdě pod Kladnem byla přeplněna.

Závodní výbor řízenců kladenských železáren učinil prostřednictvím železáren sbírku na Vánoční strom republiky ve výši 1 042,70 Kč.

Nezaměstnaný dorost ve zdejším městě byl opět shromážděn jako v předešlých letech v tělocvičně měšťanské školy. Hoši i dívky byli přes den zaměstnáváni užitečnými ručními pracemi a konali potřebné práce praktického života.

Pro oddělení okresní péče o mládež dostala se této instituci na stravování a ošacování hochů pro rok 1937 podpora 22 600 Kč. Červený kříž v Kladně přinesl z téže příčiny 1 000 Kč.

V Kladně se ustavila před větší dobou Civilní protiletecká obrana, C. P. O. Velitelem byl jmenován městský účetní Vladimír Stojer. Připravování bylo teoretické; praktická cvičení měla být organizována v obvodech a družstvech. Organizace měla v Kladně téměř 5 000 lidí.

Dne 13. ledna zemřel zdejší velkostatkář Jaroslav Kozel. Byl dlouho předsedou okresní hospodářské záložny a veřejně zvláště sokolsky činným pracovníkem.

Dne 16. ledna navštívil Kladno anglický labouristický poslanec David Grenfell za účelem studia sociálně hornických otázek.

Městské divadlo koná nyní častější zájezdy do okolních míst, protože jeho provoz a finance k značnému prospěchu.

Radniční budova, v níž je umístěn i okresní soud, nevyhovuje počtem místností a frekvencí. Některá administrativní oddělení — popisné, vyjenšovací, sociální a třídní — byla přemístěna do obecního domu na náměstí vedle fary, kde začala v polovině ledna úřadovat.

Dne 23. ledna zemřel historik Josef Pekař.

Dne 23. ledna učinil na pozvání školské župy budečské v malém sále sokolovny za velké účasti členstva a hostí přednášku o poměru školství k brannosti náčelník Sokola dr. Klinger.

Dne 26. ledna promluvil v československém rozhlase prof. dr. B. Němec na téma Obrazky z venkovské nemocnice.

V těchto dnech navštívil Kladno světový šampion boxu Max Schmeling, švagr nájemce zdejších železáren p. Ondráka. Doprovázela jej jeho choť, známá filmová umělkyně Anny Ondráková.

Podle statistiky ve Věstníku péče o mládež byl okres kladenský na předním místě mezi těmi, které přispívaly na stravovací akci mládeže v roce 1935/1936. Věnoval na jmenovaný účel 80 463 Kč.

Dne 27. ledna zemřel zdejší lékárník Jaroslav Balej, rodák z Českobrodska, který přišel do Kladna jako magistr v roce 1906. Byl čtenářem, dobrým hudebníkem a dlouho půjčoval přátelským spolkům noty.

Podle zveřejněné statistiky bylo v roce 1936 zaměstnáno na Kladensku 6 214 horníků. Odpracovali 1 668 577 směn. Na Munice pracovalo 1 137 dělníků na 328 553 směnách.

Dne 31. ledna odpoledne ve 3 hodiny byla vysílána pražskou rozhlasovou stanicí ze zdejšího divadla Pištěkova staropražská hra se zpěvy Malostranské povídky s velkým úspěchem. Divadlo bylo vyprodáno.

Dne 4. února byla v kladenském divadle za velké účasti hrána Čapkova Bílá nemoc, která byla nedávno v Praze uvedena na scénu.

Kladenské noviny začaly zde vycházet v říjnu 1936 a chtěly zachytit kulturní život zdejšího města a kraje. Z finančních důvodů zanikly.

Bilance městského divadla za rok 1936 byla podle kroniky velmi slušná. Sehráno bylo celkem 161 představení, z nich 72 činoher, 3 hry, 86 operet. Z toho bylo českých autorů 26 činoher, jedna hra a devět operet. Na zájezdech bylo sehráno 17 představení v Teplicích, Lounech, Slaném, Žatci, Mladé Boleslavi, Novém Strašecí a v Rakovníku.

Pražská železářská společnost zahájila výrobu v Králově Dvoře u Berouna. Bylo to důsledkem množství objednávek, které společnost obdržela ze zahraničí, hlavně z Číny, kam měly být dodávány kolejnice a výhybky.

Také měkké doly pracovaly s plnou intenzitou, takže celý průmyslový okres byl plně zaměstnán.

Dne 12. února byl správce zdejšího státního policejního komisariátu dr. Jaroslav Pek přeložen do Chomutova jako přednosta nově zřízeného státního policejního úřadu. Jeho místo převzal komisař dr. Jaroslav Záušek.

Dne 19. února oznámil František Kračmar, majitel klejcovského závodu a člen městského osvětového sboru, že věnuje sboru asi 200 originálů; část měla založit uměleckou galerii a část měla prodejem zajistit kapitál na výstavbu osvětového domu v Kladně. Dar byl v kraji kritizován.

Dne 20. února byla hornictvu zdejšího revíru vyplacena jednorázová výpomoc, o niž se dlouho mezi Pražskou železářskou společností a zaměstnanci jednalo. Každý zaměstnanec obdržel 50 Kč a 10 Kč na každého člena rodiny.

Dne 17. února navštívili Kladno členové francouzského parlamentu Artur Ramette, Lionel Monstier, Petr Faure a Albert Siou, aby sledovali pracovní poměry na zdejších dolech. Fárali na dole Schoeller.

Potomní ředitel Emil Bořuta odešel do penze. Dosavadní zástupce Bohumil Raneš převzal prozatímní vedení. Po odchodu rady B. Krasnického do Slaného byl předsedou zpěváckého spolku Smetana zvolen rada politické správy Jaroslav Kaněhelka.

Dne 7. února zahájila Benešova dělnická škola v biografu Corso cyklus přednášek o významu Malé dohody. Po zahájení přednesl legační rada dr. Jaroslav Papoušek přednášku Malá dohoda jako činitel evropské a světové politiky.

V rámci cyklu přednášel 14. února generální ředitel dr. Munk na téma Hospodářské styky států Malé dohody a 21. února generál štábu Čeněk Kudláček na téma Vojenský význam armád Malé dohody. Účast na všech přednáškách byla značná.

Dne 28. února shořel v místech nad hřbitovem na tzv. normálce velký stoh slámy náležející rolníku Josefu Bečvářovi. Požár byl tak prudký, že k jeho uhašení nemohlo být pomoženo. Majitel byl pojištěn.

Dne 28. února položen byl základ k předvojenské výchově mládeže v Okresním domě. O tomto tématu jednal instruktor Antonín Živěch, aby mohlo být brzy započato s praktickým prováděním výcviku mládeže.

Dne 2. března byl v obci Kročehlavech pohřben hromadně na město při vývozu těl — jméno uvedené v rukopisu je hůře čitelné.

Dne 8. března byly oslaveny 87. narozeniny presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka koncertem pražských učitelů v městském divadle.

Přednosta berní správy dr. Jaroslav Reinhart byl jmenován přednostou v Karlových Varech. Jeho nástupcem byl jmenován dr. Josef Melzer, dosavadní přednosta v Příbrami.

Dosavadní ředitel Masarykovy školy práce Veselý Karel odešel do výslužby. Na jeho místo byl do konce školního roku ustanoven Jaroslav Žabský, dosavadní ředitel živnostenské školy v Netolicích.

Městský osvětový sbor uspořádal v místnostech YMCA kurz politické výchovy. Promluvili mimo jiné Alois Hatina o programu národních socialistů, J. Němec o komunismu, dr. J. Doležal o programu strany lidové, tajemník Antonín Háva o straně republikánské, poslanec Ant. Hampl o sociální demokracii, dr. Alois Čech o programu strany živnostenské a poslanec dr. Ježek o národním sjednocení.

Dne 13. března uspořádalo místní a okolní učitelstvo v sále sokolovny přátelský večer u příležitosti padesátých narozenin okresního inspektora Jana Ryšánka.

Dne 14. března pěly v kasárnách výcviku mladých mužů v branné výchově. Dostavilo se na 300 mladíků, kteří si počínali velmi zdatně.

Na valné hromadě školské župy budečské byl opět zvolen župním starostou ředitel František Kleiner. Župa měla 6 395 členů.

Dne 21. března konala Přírodovědecká společnost v Kladně valnou hromadu. Předsedou byl zvolen univerzitní profesor dr. Němec.

Dne 24. března sehráli aspiranti místní obchodní akademie a odborné školy v živnostenském ochotnickém představení Thomsonovu veselohru Charleyova teta. Představení mělo značný úspěch.

Dne 26. března vysílala liblická rozhlasová stanice reportáž Návštěvou u kladenských milionářů. Pořad se týkal veřejné kuchyně, v níž bylo pro nezaměstnané vydáno již více než milion obědů.

Dne 27. března, na Bílou sobotu, byla uctěna památka padlých ve světové válce dvouminutovým tichem. Téhož dne dopoledne se konala schůze městské rady, na níž byl vyhlášen velikonoční mír.

Dne 29. března zemřel kladenský advokát JUDr. František Hlaváček ve věku 69 let. Narodil se v Solnici, v Kladně působil jako předseda Kladenské filharmonie od jejího založení, předseda Národní jednoty severočeské, funkcionář peněžních ústavů a dlouholetý člen městské správy. V letech 1918–1919 předsedal komisi, která vykonávala funkce městské rady.

Dne 1. dubna zemřel v Košicích Karel Michálek, bývalý učitel, známý jako humoristický dudák a interpret chodských písní. Kronika připomíná také jeho malířskou práci.

Dne 10. dubna uspořádal studentský spolek Budeč večer rumunské kultury. Program připomněl profesora dr. Kvapila a vystoupila při něm Středočeská filharmonie. Součástí večera byla Rumunská rhapsodie George Enesca.

Po Josefu Sketovi byl na Kladně uveden nový děkan P. Josef Hloušek, dosavadní farář v Mníšku pod Brdy.

Byla dokončena silnice Kladno–Buštěhrad. Stavba začala na jaře 1934, provedla ji pražská firma Fiffla a Moravec a stála přibližně 3 600 000 Kč. Náklady nesl především okresní silniční fond, ministerstvo sociální péče a obce Kročehlavy a Buštěhrad. Kronika uvádí, že nová komunikace dala Kladnu a okolí pohodlnější spojení s Prahou.

Dne 13. dubna schválilo ředitelství Poldiny hutě účty za rok 1936. Čistý zisk činil 9 875 018 Kč, dividenda byla stanovena na 7,5 procenta, tedy 30 Kč na akcii. K 1. dubnu pracovalo v závodě 6 025 dělníků a 1 280 úředníků.

Dne 16. dubna proběhlo denní cvičení civilní protiletecké ochrany. Zápis zdůrazňuje vážnost, s níž se jej zúčastnily všechny složky.

Dne 18. dubna se stejně jako v celé republice konal den školstva. V místní školské župě Budeč se podle kroniky zúčastnilo 47 jednot ve 38 místech a celkem 7 838 členů.

Dne 21. dubna byl po zemřelém JUDr. Františku Hlaváčkovi zvolen předsedou Kladenské filharmonie Antonín Lufka.

Útulek pro nezaměstnanou mládež, zřízený okresní péčí o mládež, stál 70 400 Kč. Od 1. prosince 1936 do 15. dubna 1937 sloužil chlapcům a od 15. února do 15. dubna také dívkám. Celkem jím prošlo 110 mladých lidí.

Dne 27. dubna se stala nehoda na kladensko-nučické dráze. Vlak vezoucí železnou rudu a kámen, složený ze 42 vozů, byl u Kladna zasažen dalším vlakem o osmi vozech, který nemohl včas zabrzdit. Kronika uvádí velkou hmotnou škodu.

Dne 1. května dosáhl padesáti let ředitel místní spořitelny František Kratochvíl.

Svátek práce oslavily obvyklým způsobem politické a odborové skupiny: národní socialisté, sociální demokraté, národní sjednocení i komunisté.

Dne 9. května byl slaven Den matek. Průvod dětí s kočárky a panenkami šel z Wilsonova náměstí Masarykovou třídou k domu okresní péče o mládež, kde následovala menší zahradní slavnost.

Dne 30. dubna zemřel v podolském sanatoriu Antonín Rozsypal, bývalý kladenský okresní hejtman z let 1918–1923 a pozdější významný veřejný činitel Podkarpatské Rusi.

Dne 13. května byla v kladenském muzeu otevřena výstava předmětů z Belgického Konga. Šlo o umělecké a řemeslné předměty ze železa, mědi, slonoviny a vzácných dřev; výstava trvala čtrnáct dní.

Dne 12. května provedla Středočeská filharmonie v městském divadle Verdiho operu Troubadour. V hlavních rolích vystoupili hosté pražské Státní opery, dirigoval Rudolf Vašata a režii vedl Artur Dvořák. Divadlo bylo vyprodáno.

Dne 23. května uvedl generální vikář B. Opatrný nového kladenského děkana P. Josefa Hlouška.

Dne 26. května proběhlo denní i noční cvičení civilní protiletecké ochrany. Kronika hodnotí připravenost složek i obyvatel jako výrazně zlepšenou.

Dne 22. května kolem půlnoci hořelo u Včely na Wilsonově náměstí. Požár zasáhl střechu klempířské dílny a místní hasiči jej lokalizovali a uhasili.

Dne 26. května zasáhla město bouře s bleskem. Blesk udeřil do plechového komína stodoly u kladenského zámku a zapálil trámoví; požár byl včas zpozorován a uhašen.

Dne 26. května zemřel dr. Karel Kramář. Pohřeb se konal 29. května v Praze.

Dne 28. května připomnělo městské divadlo třiapadesáté narozeniny prezidenta Edvarda Beneše slavnostním večerem.

Dne 12. června se v městském divadle konala smuteční tryzna za dr. Karla Kramáře. Středočeská filharmonie provedla smuteční hudební čísla a hlavní projev pronesl senátor uvedený v rukopisu hůře čitelným jménem.

Téhož dne vykonal zpěvácký spolek Smetana výlet do Velkého Března u Ústí nad Labem, kde byla slavnostně otevřena nová česká škola.

Dne 14. června uvedlo městské divadlo veselohru Waltera Ellise Sňatek s překážkami s Olgou Scheinpflugovou a Hugem Haasem. Představení mělo úspěch.

Dne 20. června oslavil dobrovolný hasičský sbor v Kladně šedesát let trvání. Kronika připomíná, že sbor byl dobře vyzbrojený a ukázněný. Program zahrnoval ranní setkání na sokolském stadionu, prohlídku hasičských zbrojnic a zařízení, průvod hasičstva na radnici, veřejný útok a odpolední slavnostní průvod na sokolské cvičiště.

Dne 26. června bylo po přijímacích zkouškách přijato do první třídy místního reálného gymnasia 142 žáků.

Novým ředitelem Masarykovy školy práce byl od 1. července ustanoven odborný učitel Antonín Pavliš. Škola měla přibližně 1 200 žáků.

Dne 27. června proběhly v Kladně zborovské oslavy. V městském divadle po úvodním zpěvu Chorálu národa českého promluvil zástupce československých dobrovolníků z Itálie a dubský ochotnický spolek sehrál vlasteneckou hru Za svobodu.

Následující část zborovských oslav zahrnovala odhalení pamětní desky padlým legionářům v Kročehlavech, průvod do Kladna, veřejné shromáždění na Wilsonově náměstí a projev generála Číly.

Ve školním roce 1936/1937 bylo na místním reálném gymnasiu 190 žáků uznáno výbornými, 343 schopnými, 14 neschopnými a 21 bylo odkázáno k opravné zkoušce po prázdninách.

Okresní péče o mládež v Kladně získala krajovou poradnu pro volbu povolání.

Dne 6. července utrpěl dělník Josef Kučera z Kladna smrtelný úraz v Pražské železářské společnosti. Při práci jej zasáhl těžký hák spadlý z jeřábu a po převozu do nemocnice zemřel.

Dne 4. července byl v Kladně ustanoven nový československý evangelický farář Zdeněk Sirový.

Dne 5. července, v předvečer Husova svátku, se konal obvyklý lampionový průvod na sportovní hřiště. Shromáždění bylo zahájeno zpěvem Hranice vzplála a symbolickou hranicí.

Dne 15. července se v Okresním domě konala ustavující schůze Národní gardy. Organizace obdržela číslo 216 a vstoupilo do ní téměř sedmdesát členů. Velitelem byl jednomyslně zvolen železniční úředník František Luchynka; jméno je v rukopisu čitelné s menší nejistotou.

Kronika uvádí, že díky přijatým opatřením v červenci nevzniklo v Kladně nebezpečí tyfu.

Dne 22. července se přes město a okolí přehnala silná bouře s vichřicí a krupobitím. Zvláště poškozeny byly ovocné stromy a liják s kroupami byl místy tak hustý, že viditelnost klesla jen na několik kroků.

Kladenský nakladatel František Šnajdr vydal vlastním nákladem životopis Rabíndranátha Thákura přeložený z francouzštiny indologem profesorem V. Lesným. Kronika připomíná, že Šnajdr již vydal dvanáct Thákurových románů a spisů.

Okresní hejtman JUDr. Jaroslav Šilhán byl přeložen do Českých Budějovic. Jeho nástupcem se stal vrchní rada Jan Falta, který se úřadu ujal 13. srpna. Kronika hodnotí Šilhána jako oblíbeného úředníka, který se věnoval potřebám okresu.

Dne 22. srpna konal Spolek pro udržování Dělnického domu v Kladně slavnostní valnou hromadu ke třiceti letům trvání. Dělnický dům podle zápisu plnil své poslání a hospodařil soběstačně; v budově byla tělocvična Masarykovy ligy, restaurace a velký sál.

Rok byl slabý na ovoce. Dřívější ovoce se na trh dostávalo málo a jablka i hrušky se objevily pozdě, patrně kvůli červnovým a červencovým krupobitím. Kronika uvádí cenu hrušek 4 Kč za kilogram.

Železárny a Poldina huť pracovaly zvýšeným tempem a kronika uvádí nedostatek kvalifikovaných dělníků. Ruda se ve větším množství dovážela ze Švédska a zásilky směřovaly také do zahraničí, zejména do Batávie v Nizozemské Indii.

Pobočka Poldiny hutě v Rumunsku, označená v rukopisu jako Fója Poldi, zahájila výrobu. Zpracovávala výrobky z kladenských polotovarů a 60 procent jejího padesátimilionového akciového kapitálu mělo být v rukou Poldiny hutě.

Dne 2. září bylo městské divadlo pronajato novému divadelnímu podnikateli. Dramatickou správu měl vést dr. Kolátor.

Dne 9. září provedla Středočeská filharmonie v městském divadle Rossiniho operu Lazebník sevillský s hosty pražské Státní opery. Dirigoval Rudolf Vašata, režii vedl Artur Dvořák a divadlo bylo vyprodáno.

Dne 14. září 1937 zemřel v Lánech prezident Osvoboditel Tomáš Garrigue Masaryk.

Kronika uvádí, že ačkoli bylo delší dobu známo, že prezident slábne věkem a nemocí, první rozhlasová zpráva o jeho smrti vyvolala ve městě hluboký smutek.

Do Lán proudili lidé, aby se s Masarykem ještě jednou rozloučili. Nikdo v tom podle zápisu nebyl zastavován.

Když byly 17. září večer jeho ostatky převáženy do Prahy, stála silnice od Kamenných Žehrovic přes Braškov zaplněna lidmi z Kladenska. Ti mlčky sledovali průjezd smutečního průvodu.

Občané podepisovali kondolenční adresu v budově okresního úřadu. Veřejný život se podle kroniky téměř zastavil, protože mnoho lidí odcházelo do Prahy, kde byl Masaryk vystaven na Hradčanech.

V den pohřbu 21. září, kdy byly ostatky převáženy k poslednímu odpočinku na lánský hřbitov, stáli obyvatelé Kladna v zástupech podél železnice, kudy projížděl smuteční vlak. Ještě dlouho po jeho odjezdu zůstávali na místě.

Dne 21. září odpoledne se v sále Obecního domu konala smuteční slavnost. Okresní hejtman Jan Falta pronesl projev k Masarykově smrti.

Dne 26. září dopoledne se konala smuteční tryzna na Wilsonově náměstí. Kolem katafalku s čestnou stráží se shromáždily úřady, spolky a velké množství občanů.

Při tryzně vystoupil pěvecký spolek Smetana, Kladenská filharmonie hrála smuteční skladbu Tryzna padlých legionářů a starosta Karel Kindl zhodnotil Masarykův význam jako bojovníka za pravdu a demokracii. Slavnost skončila státní hymnou a průvodem občanů kolem katafalku.

Dne 11. října schválilo okresní zastupitelstvo rozpočet na rok 1938. Řádná potřeba činila 8 368 000 Kč a mimořádná 10 900 000 Kč. Řádné krytí bylo 948 000 Kč, mimořádné 5 902 000 Kč. Schodek řádného krytí ve výši 7 000 000 Kč měl být uhrazen přirážkami k daním a okresním příspěvkem; mimořádný schodek 5 000 000 Kč půjčkou.

Poptávka po uhlí prudce rostla a doly pracovaly naplno. Ve druhé polovině měsíce bylo z místního revíru vypraveno 35 000 vagónů uhlí.

Závody zdejšího průmyslu pracovaly plnou parou. Nezaměstnanost, která po několik let tížila život zdejšího kraje, ustupovala do pozadí; podle statistiky okresního úřadu práce bylo v zdejším soudním okrese jen 81 nezaměstnaných.

V Pražské železářské společnosti pracovalo v září 3 223 dělníků všechny dny, u kamenouhelného těžařstva 1 378 dělníků plných 25 dnů a na Pražské uhelné 795 dělníků 26 dnů. Plně pracující byly i doly.

Oslava Národního svátku 28. října byla podle kroniky zvlášť působivá. V předvečer sehrálo městské divadlo Vrchlického hru Noc na Karlštejně a úvodní projev pronesl předseda městského osvětového sboru František Kleiner.

V den svátku se dopoledne konal štafetový běh sportovců. Po přísaze hasičské župy u pomníku padlých prošel městem mohutný průvod, v němž byli zastoupeni občané i spolky. Na Wilsonově náměstí po vztyčení státní vlajky promluvil starosta Karel Kindl.

Dne 1. listopadu zemřel stavitel Josef Pirch ve věku 78 let. Kronika jej označuje za samostatného a činného stavitele a připomíná, že řada staveb byla jeho dílem.

Dne 6. listopadu se v městském divadle konal koncert pěvecké župy Foerstrovy. Účastnilo se jej sedm pěveckých spolků, mimo jiné Vítězslav Novák z Rakovníka, Dalibor z Nového Strašecí, Paukner z Libušina, Dalibor ze Slaného a místní spolky Smetana a další. Dirigoval Cyril Novotný.

Pěvec Rudolf Dědeček a Josef Pirch vystoupili za Pražskou obec, uvedeny byly skladby Dvořákovy, Foersterovy, Novákovy, Kličkovy, Aimovy, Kymetálovy, Půdričkovy a Malátovy. Kronika hodnotí večer jako neobyčejně mohutný.

Dne 8. listopadu věnovala městská spořitelna 150 000 Kč na založení fondu pro stavbu nemocnice.

Hospodářská záložna okresu kladenského přesídlila z Okresního domu do nových vlastních místností v domě na Masarykově třídě čp. 538.

Kračmarova umělecká galerie podle kroniky znovu rozvíjela činnost a vystavovala hodnotná díla domácích i cizích autorů.

Dne 9. listopadu provedla Středočeská filharmonie v městském divadle Pucciniho operu Madama Butterfly s hosty pražské Státní opery. Dirigoval Rudolf Vašata a režii měl Artur Dvořák.

Dne 24. listopadu se v městském divadle konal koncert Českého noneta. Umělci přednesli mimo jiné Beethovenův Septuor a nonety Rödlera a Foerstera.

Dne 30. listopadu pořádal městský osvětový sbor slavnostní večer ke svátku Jugoslávie. Byla provedena Ogrižovičova hra Hasanaginice a výstavní síň Jugoslavie a Francie získala od městského osvětového sboru děkovný přípis.

Tyto dny přešly stavební objekty bývalého záchranného a záchytného ústavu do majetku statkáře p. Sklenářského. Šlo o bývalé ředitelství Kladensko-nučické dráhy a budovu bývalé bratrské pokladny. Kronika dodává, že tyto stavby i blízké pozemky směrem k Motyčínu připomínaly staré hornické Kladno.

Dne 12. prosince vykonala hornická župa Petr Jilemnický chvályhodný čin: při zájezdu do Duchcova věnovala tamním hraničářským dětem 5 000 Kč.

Dne 13. prosince byla na ředitelství Pražské železářské společnosti ujednána jednorázová výpomoc horníkům pracujícím v dolech společnosti. Ženatí horníci měli obdržet 320 Kč a svobodní 200 Kč, část o Vánocích a část 1. dubna příštího roku.

Dne 15. prosince byl v atmislové cihelně zavalen dělník Havelka z Kročehlav. Ačkoli byly záchranné práce zahájeny ihned, byl vytažen již mrtvý. Zanechal dvě nezletilé děti.

Dne 18. prosince se na Wilsonově náměstí konala slavnost vánočního stromku s koncertem dechové hudby Kladenské filharmonie.

Městská rada se usnesla, že i v letním roce bude vyvařovat pro chudou školní mládež a pro dospělé, kteří žijí v bídě. Věnovala na tento účel patřičný obnos a uspořádala sbírku mezi občanstvem.

V železárnách byly prováděny velké opravy, zvláště na plynovém potrubí, vysokých pecích, běhounech a jeřábech. Kronika to vysvětluje jako důsledek konjunktury.

V roce 1937 navštívilo městskou knihovnu 1 768 čtenářů celkem 31 575krát. Půjčili si 94 802 svazků knih. Knihovna měla na konci roku 22 109 svazků.

Čítárnu navštívilo roku 1937 celkem 14 610 zájemců. Čtenáři tam měli k dispozici 57 časopisů a 42 jiných novin.

Na kladensko-nučické dráze bylo v roce 1937 zaznamenáno 93 neštěstí a nehod.

Stav jmění Obchodního grémia na konci roku 1937 činil 846 756 Kč.

Těžba uhlí za rok 1937 byla podle kroniky uspokojivá. Průměrný výkon jednoho dělníka činil na směnu 9,49 q a průměrná denní mzda 36,89 Kč. Průměrný počet dělnictva byl 1 121 a při průměrném počtu směn 24,58 se na mzdách vyplatilo 12 196 675,52 Kč.

Koncem roku 1937 bylo v Kladně 2 714 domovních čísel.

Okresní nemocnice přijala v roce 1937 do léčení 10 794 nemocných a provedla 3 615 operací. Zemřelo 403 nemocných. Kronika zdůrazňuje nutnost co nejrychleji uskutečnit projektovanou stavbu nového nemocničního traktu.

Na konci roku bylo podle statistiky okresního úřadu práce v celém soudním okrese kladenském 257 nezaměstnaných, z toho 223 mužů a 34 žen.

Dne 31. prosince odešel z Kladna velitel posádky podplukovník Antonín Žižek. Podle kroniky byl oblíben a vykonal velký kus práce v branné výchově.

Rok 1938 začínal ve znamení velké pracovní konjunktury. Železárny Pražské železářské společnosti pracovaly plnou parou a rovněž Poldina huť byla v plném provozu. Oba závody dodávaly nejen do tuzemska, ale i do ciziny.

Doly nevykazovaly podle statistiky horníky mezi nezaměstnanými. Důl Wannieck v Kamenných Žehrovicích náležející Pražské železářské společnosti slavil jubileum pětadvaceti let trvání.

V rámci cyklu přednášek o prezidentu Masarykovi promluvil 7. ledna prof. dr. Bouček na téma Masaryk v době předválečné.

Dne 1. ledna odešel z Kladna místní posádkový velitel podplukovník Antonín Žižek. Jeho nástupcem se stal podplukovník Jaroslav Smrčka od instruktivního praporu v Milovicích.

Fa Pešek, Gustav a továrna lihovin slavila padesát let trvání.

Začátkem roku napadlo hojně sněhu, který se udržel dlouhou dobu. Bruslaři a hokejisté mohli znovu sportovat, protože po celý leden bylo značné chladno.

Dne 8. ledna zahynul při opravě výztuže na dole Mayrau čtyřiatřicetiletý horník Karel Vuchomůrka z Vinařic.

Dne 13. ledna pronesl v městském divadle v rámci přednášek městského osvětového sboru o prezidentu Masarykovi generál Čeněk Kudláček přednášku Masaryk a naše armáda.

Dne 16. ledna se v bio Corso konala oslava Tříkrálové deklarace z 6. ledna 1918, pořádaná městským osvětovým sborem. Slavnostní řeč pronesl spisovatel Jaroslav Kvapil.

Dne 16. ledna zemřel bývalý ředitel zdejšího divadla Josef Hronek ve věku 75 let.

Šéf zdejší státní policie dr. Jaroslav Ženíšek byl jmenován policejním radou.

Dne 16. ledna byl v noci zabit autem zdejší občan Ladislav Bartošek u školy na Dřini. Byl starostou Společenstva holičů a zanechal dva sirotky.

Dne 19. ledna byl při přistavování vagónů na vlečné dráze mezi Vojtěšskou a nučickou dráhou zasažen mezi nárazníky dělník Baroch z Buštěhradu. Byl těžce zraněn a po převozu do nemocnice zemřel.

Spolek kladenského studentstva Budeč pořádal v sále sokolovny Žihovanovský raut. Jugoslávské vyslanectví zastupoval legační tajemník dr. Peganić a program byl doplněn srbskými tanci.

Dne 31. ledna měl být v Kladně vydán Lidový dům jako číslo 2003, středisko sociálně demokratické strany. Formálním majitelem byla komanditní společnost Karel Kindl a spol.

Dne 20. ledna přednášela v cyklu o prezidentu Masarykovi dr. J. Popelová na téma Masaryk a žena.

Zemřel Karel Lichtnecker, dlouholetý řídící učitel německé menšinové školy a člen městského zastupitelstva.

Dne 28. ledna přednášel profesor V. Patzak v cyklu o prezidentu Masarykovi na téma Masaryk a politika a 4. února dr. J. B. Kozák na téma Masaryk filosof.

Červený kříž v Kladně zahájil akci dobročinné pomoci pro nejchudší obyvatele.

Dne 3. února rezignoval na členství v městském zastupitelstvu, městské radě a na funkci starosty dlouholetý starosta Karel Kindl. V dopise oznámil, že důvodem jsou zdravotní důvody a tělesná vyčerpanost. Městská rada vzala rezignaci na vědomí a odložila projednání na 20. března.

Dne 6. února se dopoledne v kavárně Slavie konala přednáška univerzitního profesora dr. Jaroslava Šorkána na téma O životě v jeskyních.

Dne 11. února provedla Středočeská filharmonie za řízení Rudolfa Vašaty Gounodovu operu Faust a Markéta. Hlavní roli zpíval host Státní opery Vítek Žítek.

Dne 13. února zavítalo do Kladna na sto profesorů odborných učilišť z celé republiky. Cestovali do Lán a ve zdejším městě si prohlédli Masarykovu školu práce a průmyslové závody.

Dne 15. února bylo zdejší divadlo pro příští sezonu zadáno řediteli Stanislavu Langrovi a jeho manželce Štefanii.

Dne 17. února byl zahájen provoz útulku pro nezaměstnaný dorost, vedený okresní péčí o mládež.

Dne 17. února sehráli hosté v divadle za velké účasti Čapkovu Matku.

Dne 18. února se dožil šedesáti let řídící učitel Cyril Novotný, sbormistr Smetany a zakladatel zdejšího hudebního muzea.

Městská spořitelna měla podle bilance za rok 1937 přes 156 000 000 vkladů a 12 000 000 Kč depozit. Vlastní jmění činilo 15 000 000 Kč a přebytek za správní rok přibližně 1 000 000 Kč. Spořitelna věnovala průmyslovému učilišti kulturních a dobročinných účelů 761 000 Kč.

Dne 18. února přednášel v rámci cyklu o prezidentu Masarykovi školní inspektor Jan Chyba na téma Masaryk a škola. Cyklus byl zakončen 25. února přednáškou Josefa Línharta na téma Masaryk a zahraniční revoluce.

Okresní péče o mládež vykázala za rok 1937 rozsáhlou činnost. Stravovala 957 dětí nákladem 118 000 Kč, na ošacení vydala 18 820 Kč, na přilepšení dětem 2 000 Kč, na podporu dětí v rodinách umístěných 5 000 Kč a na poradnu pro volbu povolání 7 800 Kč. Výdaje na nezaměstnaný dorost přesáhly 80 000 Kč, péče o abnormální děti činila 20 000 Kč a celkové náklady podpory 2 070 dětí dosáhly 261 000 Kč.

Zemská revize, která před vánočními svátky přišla revidovat do Kladna plat obecních zaměstnanců a penzistů, skončila v polovině února. Ve 27 případech podle kroniky prohlásila usnesení obecního zastupitelstva za vadné a zákonu odporující; měla být uvedena na pravou míru.

Dne 28. února přijalo městské zastupitelstvo rezignaci starosty Karla Kindla. Prozatímním zástupcem v obecní agendě byl pověřen náměstek Alois Hrdina.

Dne 7. března provedla Středočeská filharmonie v rámci vzpomínek na zesnulého prezidenta T. G. Masaryka Smetanovu operu Tajemství. Představení zahájil legionářský poslanec David a dirigoval Rudolf Vašata.

Dne 9. března byl horník Václav Křel z Kladna, pracující u Bressonova dolu, na cestě do práce před svým domkem přepaden Františkem Navrátilem. Byl udeřen tak, že ztratil vědomí, a ještě téhož dne zemřel. Zanechal ženu a dítě.

Dne 12. března bylo Rakousko obsazeno a začleněno do německé říše. Ohlas této události v Kladně byl podle kroniky mohutný a nikdo nečekal tak rychlý a tragický konec rakouského státu.

Dne 13. března se v sále biografu Corso konala vzpomínková slavnost bitvy u Bachmače. Promluvili okresní školní inspektor Jan Rypáry a dr. Zdeněk Foustka. Pěvecký spolek Smetana přednesl řízením sbormistra Cyrila Novotného zpěv.

Dne 13. března došlo ke srážce vlaků na kladensko-nučické dráze. Při ní byl strojvůdci Františku Dvořákovi přeražen obě nohy a utrpěl vnitřní zranění. Hmotná škoda byla značná.

Dne 20. března se na Wilsonově náměstí konal velký manifestační projev pro republiku Československou, její samostatnost a nezávislost. Projev pořádal městský osvětový sbor a zahájil jej ředitel František Kleiner.

Na manifestaci promluvili zástupci československého ústavu zahraničního, národních socialistů, lidovců, národního sjednocení, československého studentstva, komunistů, živnostníků a sociálně demokratické mládeže. Telegramy byly odeslány prezidentu Edvardu Benešovi, předsedovi vlády Milanu Hodžovi a dalším představitelům.

Dne 23. března bylo v celé republice provedeno zatemňovací cvičení. V Kladně se podle kroniky povedlo s dokonalým úspěchem a ukázněnost obyvatelstva byla dokonalá.

Protože se v Kladně znovu vyskytlo několik případů dětských nakažlivých nemocí, byla mateřská škola na několik týdnů uzavřena. Vyučování začalo 28. března, kdy epidemie polevila.

Dne 25. března zemřel v Kladně hostinský Grünet, známá a typická zdejší osobnost. Před lety byl hojně politicky činný a kronika připomíná jeho návštěvu prezidenta T. G. Masaryka v hostinci jeho rodičů ve Třetí ulici.

Dne 24. března byla v městském divadle sehrána Synkova hra Velký případ.

Bilance okresní hospodářské záložny vykázala za správní rok 1937 přírůstek vkladů o 3 000 000 Kč. Pokladniční obrat činil 29 000 000 Kč.

Kronika uvádí ceny potravin na Kladensku v březnu 1938: kilogram másla 14 až 15 Kč, tvaroh 3 až 3,50 Kč, česnek 6 Kč, cibule 2,20 Kč, petržel 3 Kč, mrkev 1 Kč, špenát 2,50 Kč, celer 2,20 Kč, zelí 2 Kč, kapusta 2 Kč, jablka 4 Kč, sušené švestky 4 Kč, kus italského květáku 4 Kč, husa 25 až 40 Kč, slepice 14 až 20 Kč, kohout 15 až 22 Kč, pár holoubat 9 až 10 Kč, pár selat 160 až 240 Kč a kozle 16 až 40 Kč.

Místní odbor Červeného kříže zakončil počátkem dubna mléčnou akci. Celkem bylo prodáno 3 150 litrů mléka, z toho odbor věnoval sám 1 156 litrů v ceně 1 578 Kč a dalších 2 000 litrů věnovala akce Velkou dětem.

Dne 1. dubna byl ve schůzi městského zastupitelstva zvolen starostou sociální demokrat František Pavel. Jeho zástupci v městské radě již od převratu byli František Adámek, Antonín Harsa a Alois Hrdina.

Dne 3. dubna řádila nad Kladnem velká vichřice. Polámala mnoho stromů a způsobila škody na střechách domů. Na náměstí rozházela připravené stánky pro velikonoční trh; v parku nikdo nepřišel k úrazu.

Dne 10. dubna zahájil První sbor československých motoristů činnost vycvičením interesentů k řízení vozidel. V kasárnách se shromáždilo mnoho osobních a nákladních aut, která po projevech okresního hejtmana Jana Falty a velitele podplukovníka Řeřichovského projela městem. Připojila se i jiná vozidla a kronika uvádí, že manifestace důstojně zapůsobila na sebevědomí obyvatelstva.

Živnostenská záložna v Kladně zakoupila podle usnesení své valné hromady dům čp. 772 na Masarykově třídě. Po adaptaci tam měly být přestěhovány její kanceláře.

Obec kladenská dostavěla ve Školní ulici činžovní dům pro nemajetné. V novostavbě bylo 35 bytů o kuchyni a jednom pokoji a 19 samostatných obytných kuchyní. O pronájem bytů došlo celkem 423 žádostí.

V bilanci za rok 1937 vykázala Poldina huť hrubý zisk 47 000 000 Kč. Ryzi zisk činil 22 300 000 Kč. Na daních závod zaplatil 31 000 000 Kč, sociální náklady stouply na 14 000 000 Kč. Dividendám a tantiémám připadlo 17 600 000 Kč. Dělnickému starobnímu podpůrnému fondu věnovala Poldina huť 6 000 000 Kč a poskytla dělnictvu třikrát výpomoc.

Dne 13. dubna provedla Středočeská filharmonie v městském divadle Verdiho operu Traviata s hosty Státní opery. Státní policejní úřad vydal vyhlášku o opatření protiplynových masek a kronika dodává, že obyvatelstvo nemá opatření zanedbávat.

Dne 16. dubna se jako obvykle konala velikonoční slavnost míru v bio Corso. Obyvatelstvo při ní zachovalo v poledne dvě minuty ticha.

Letošní Velikonoce byly podle zápisu ve znamení deště a sněhu. Na Boží hod i v pondělí velikonoční bylo tak špatné počasí, že téměř nebylo možné vyjít z domu.

Mužstvo fotbalového klubu SK Kladno konalo o velikonočních svátcích zájezd do Belgie. V Lutychu zvítězilo nad klubem Budai 3:1 a poté podlehlo reprezentačnímu mužstvu v poměru 4:3. Odtud odjelo do Londýna a Skotska, odkud přivezlo pohár a pozdravy městské radě kladenské.

Dne 24. dubna byl uveden do úřadu nový českobratrský farář, jehož příjmení je v rukopisu hůře čitelné. Instalaci provedl senior pražského okrsku Kristián P. Lanštják.

Dne 1. května se na kladenském náměstí konala mohutná manifestace. Nebyla přehlídkou jednotlivých politických stran, ale projevem jednoty obyvatelstva zdejšího kraje. Téměř 30 000 lidí manifestovalo pro nedílnost Československé republiky. Po vztyčení státní vlajky promluvil předseda městského osvětového sboru František Kleiner. Starosta města přečetl manifest Národní rady československé a průvod byl zakončen zpěvem Kde jste, Boží bojovníci.

Po silných deštích se v posledních dnech května počasí uklidnilo a lidé se začali vracet do svých domovů.

Po dlouhé době došlo ke snížení cen elektrického proudu. Od 24. dubna byla cena motorického proudu za 1 kW stanovena na 1,90 Kč místo dřívějších 2,20 Kč. Sazba bytová pro dvě místnosti byla snížena na 11 Kč místo 14 Kč a u každé další místnosti na 3 Kč. Od 1. července bylo projektováno obecné zlevnění proudu na 3 Kč.

Místo pro poutové slavnosti, takzvaný plac, kde se mladí i staří o pouti scházejí u houpaček a kolotočů, bylo přeloženo od školy Jana Thulicha do zámeckého dvora.

Dne 7. května konala pochůzková komise cestu od Podmoráně do Kladna podle projektovaného plánu Poldiny hutě na opatření Kladna vltavskou vodou pro průmysl. Účastnili se jí zástupci příslušných úřadů i zainteresovaných závodů.

Dne 9. května byl nově zvolenému starostovi Františku Pavlovi dodán dekret potvrzený ministerstvem vnitra. Nový starosta téhož dne složil slib do rukou rady politické správy Hesouna na okresním úřadě.

Začátkem května se ve zdejším kraji znovu objevily nakažlivé dobytčí nemoci kulhavka a slintavka, nejprve ve Stehelčevsi. Okamžitě byla nařízena opatření proti dalšímu šíření.

Miroslav Paroubek, ředitel Pražské železářské společnosti, byl jmenován náměstkem generálního ředitele. Další vedoucí pracovníci byli jmenováni místodirektory.

Dne 10. května se konala v Olšanech u Prahy za účasti příslušných okresů porada o potřebě vody. O projekt se zajímaly zejména sousední obce Motyčín, Hnidousy, Vinařice, Brandýsek a Cvrčovice.

Dne 13. května byl v Živnodomě promítán večer amatérských filmů inženýra M. J. Stejkala, zástupce Poldiny hutě v Japonsku a honorárního konzula. Film líčil cestu z Japonska do Československa.

Dne 14. května konstatovala valná hromada Pražské železářské společnosti příznivou bilanci za rok 1937. Vytěženo bylo 13 800 000 q uhlí, 8 000 000 q rudy, vyrobeno 3 800 000 q surového železa, 4 600 000 q surové oceli, 830 000 q polotovarů a 2 600 000 q zboží. Hrubý výtěžek činil 75 900 000 Kč, do investic bylo věnováno 30 000 000 Kč a na akcii měla být vyplacena šestiprocentní dividenda, tedy 30 Kč.

Dne 15. května byly v zdejším kraji nalezeny letáky proti Československé republice. Vyšetřování ukázalo, že je z aut rozhazovali lidé, kteří časně ráno přijeli a znovu zmizeli.

Rada zdejší politické správy Josef Hasa byl jmenován okresním hejtmanem v Nymburce. Protože nemohl nastoupit ihned, zůstal okresní hejtman Jan Falta prozatímně ve funkci. Kronika jej hodnotí jako oblíbeného úředníka.

Dne 21. května byl chmurný den. V Kladně bylo od časného rána nadmíru živo, protože lidé spěchali povoláni do zbraně. Mezinárodní situace byla krajně napjatá a očekávalo se, že válka je neodvratná. Zatemnění bylo přesné, ale k nejhoršímu nedošlo.

Při celostátních těsnopisných závodech v Praze získal druhou cenu ve skupině 30 až 50 slov pro středoškoláky žák zdejšího gymnasia Karel Cihlář.

Sokolský slet župy Budečské se konal na zdejším sokolském sletišti 5. června. Byl ukázkou příprav celé župy na pražský sokolský slet, který se měl konat v červenci. Pracovalo všech 48 jednot, které se sešly ráno ke zkoušce a odpoledne prošly městem na sletiště.

Sletu se účastnilo 200 nejmenších žáků, 344 středních a 538 dospělých žáků, 976 žákyň, 505 dorostenek, 714 dorostenců, 665 žen, 532 mužů a 106 starších bratří. Vystoupení nazvané Vpřahu republice mělo podle kroniky mohutný ohlas.

Dne 7. června zemřel v Praze Josef Pejskar ve věku 77 let. Čtyřicet let působil jako učitel na řemeslnické škole v Kladně. Pocházel z Poličky, byl sokolem, členem Klubu československých turistů, propagoval turistické cesty ve zdejším kraji, zpíval ve spolku Smetana a podílel se na založení zdejšího hudebního muzea.

Poldina huť vyšla vstříc rodinám narukovaných dělníků a zaměstnanců. Po dobu služby vyplácela rodinám ženatých s nejméně dvěma dětmi 125 Kč týdně, ženatým do dvou dětí 100 Kč týdně a ženatým bezdětným či svobodným polovinu této částky. Rovněž poskytla dělnictvu zálohu na koupi masek.

Dne 12. června se v Kladně konaly volby do obecního zastupitelstva. Vzhledem k pohnutým veřejným událostem nebyla agitace jednotlivých stran tak výrazná jako v dřívějších letech a účast byla četná.

Výsledky voleb byly: národní socialisté 1 601 hlasů a 5 mandátů, sociální demokraté 3 212 hlasů a 10 mandátů, lidovci 736 hlasů a 2 mandáty, národní sjednocení 1 574 hlasů a 5 mandátů, republikáni 187 hlasů a 1 mandát, komunisté 3 856 hlasů a 13 mandátů, živnostníci 1 258 hlasů a 4 mandáty, Němci 445 hlasů a 1 mandát a hospodářská skupina 257 hlasů a 1 mandát.

Lidový dům čp. 2003 zakoupilo dražbou ministerstvo veřejných prací.

Poldina huť zakoupila 50 procent akcií Anglo-české kamenouhelné akciové společnosti v Praze. Na dolech Anna a Laura v Lánech patřících této společnosti se v roce 1937 vytěžilo 1 000 000 q uhlí.

Dne 26. června hrálo fotbalové mužstvo SK Kladno první zápas o Středočeský pohár s mužstvem HASK. Zvítězilo 3:1. HASK přijelo do Kladna den předem a bylo slavnostně uvítáno; Masarykova třída byla vyzdobena prapory.

Ministerstvem školství byl při zdejší státní průmyslové škole zřízen třetí ročník vyšší strojnické školy pro absolventy mistrovských škol.

Město Kladno věnovalo na sbírku na obranu státu 100 000 Kč.

Dne 26. června uspořádaly baráčnické obce kladenské v městském muzeu výstavu folkloru zdejšího kraje. Byly vystaveny mlýnce, šachty, nástroje, skleněné i porcelánové předměty, fotografie a další památky na hornický a hutnický život.

Dne 28. června nastoupila odpoledne neznámá žena do státního autobusu linky Kladno–Dubí a náhodou uvolnila brzdu. Autobus se dal do pohybu, po srázu na náměstí narazil do domu Tomčkovy lékárny. Mrtvý nebyl nikdo, dva zranění byli odvezeni do nemocnice. Škoda na autobuse činila 10 000 Kč.

Dne 3. července hrálo SK Kladno odvetný zápas s HASK v Záhřebu. Prohrálo 2:1, ale postoupilo do druhého kola vzhledem k celkovému skóre.

Dva kladenští učitelé Richter a Sefšik podnikli na kolech cestu do Jugoslávie a účastnili se banketu pořádaného v Záhřebu na počest SK Kladno. Odtud odjeli do Lublaně. Ujeli přibližně 1 000 km, denně asi 150 km.

Dne 5. července, v předvečer Husova svátku, se konal obvyklý lampionový průvod od městského divadla hlavní ulicí na sokolské sletiště, kde byla zapálena symbolická hranice.

Přestože přípravu X. sokolského sletu provázela špatná povětrnost, slavnost se zdařila. Družstvo Budečské župy se v Praze umístilo při štafetovém běhu na prvním místě.

Při mezinárodních tělocvičných závodech působila v soudcovském sboru zdejší župní náčelnice Žofie Gürttlerová. Zájezdu dorostenek do Prahy se účastnily tři dorostenky zdejší župy z Kročehlav. Župa zaplatila ze svých prostředků na sletové výdaje 250 000 Kč.

Dne 6. července bylo Kladno téměř vylidněno. Mnoho obyvatel odjelo do Prahy na sokolský slet. Jen kladenským nádražím prošlo asi 5 000 osob a vypraveny byly tři zvláštní vlaky. Autobusy byly přeplněny a soukromá vozidla jezdila velkou rychlostí; kronika uvádí, že silnice Kladno–Praha neviděla dosud takový provoz.

Následkem nařízení o povinném opatření protiplynových masek došlo v Kladně k asi 6 500 žádostem za bezplatné poskytnutí 15 000 masek.

Dne 10. července hrálo Kladno v Turíně s klubem Juventus o Středoevropský pohár. Prohrálo 4:2. Dne 17. července proběhla odveta na kladenském hřišti, v níž Kladno zvítězilo 2:1 a vyřadilo se tím ze soutěže. Návštěva zápasu byla mimořádně vysoká: asi 15 000 diváků, 500 aut, 380 motocyklů a přibližně 1 200 jízdních kol.

Dne 16. července bylo zastaveno fárání na dole Engert, který byl v chodu 65 let.

Dne 17. července konaly sdružené baráčnické obce z kladenského, slánského, rakovnického, lounského a mosteckého kraje slavnost. Dopoledne se konala valná hromada a odpoledne průvod z Kročehlav přes Kladno na orelské hřiště.

Letošní léto bylo podle kroniky ve znamení dešťů.

V Kladně stoupala bytová nouze. Zvýšená výroba zvýšila počet dělnictva, které se stěhovalo z venkova do města. Zdejší velkopodniky se této sociální povinnosti nevěnovaly dostatečně a starost o bytové poměry proto ležela na jednotlivých obcích.

Vláda povolila pro příští školní rok zřízení vyšší ženské odborné školy při řádovém učilišti sester DND a zřízení pětiměsíční kuchařské školy při městské odborné škole pro ženská povolání.

Dne 31. července přilákala tradiční smečenská pouť na Smečno mnoho lidí z Kladna. Také město poskytovalo obraz pouťové nálady. Na Smečně bylo toho dne asi 10 000 osob.

Dne 31. července odjelo kladenské baráčnictvo v počtu asi 2 000 osob do Mostu, aby tam povzbudilo naše hraničáře. Jela s nimi hornická hudba. V Mostě se účastnili národní slavnosti, která vyvrcholila přísahou věrnosti odkazu a ideji prezidenta Osvoboditele.

Dne 2. srpna byla městská cena Eduarda Vondráčka zadána za roční práci ve výši 4 000 Kč.

Nové ředitelství kladenského divadla vydalo vkusný almanach s rámcovým repertoárem příští sezony. Kronika uvádí, že sliboval výrazné novinky i pestrý výběr klasických a moderních dramatických děl.

Dne 9. srpna vstoupili do stávky kladenští malířští pomocníci. Vzájemnou dohodou byla záležitost s pomocí úřadů a živnostenského inspektorátu 16. srpna ukončena.

Dne 9. srpna se při koupání v Roudnici, kde byl na služební cestě, utopil kontrolor zdejší úřednické nemocenské pojišťovny Arnošt Polák. Byl znám svým dobrým humorem a všeobecně oblíben. Zanechal vdovu a čtrnáctiletou dceru.

Dne 9. srpna havaroval autobus firmy Sedlák, obsazený asi dvaceti osobami, u Mněhostického pivovaru. Manželce majitele paní Sedlákové, která autobus provázela, byla zlomena noha; kromě toho utrpělo šest osob lehčí zranění.

Městská spořitelna kladenská věnovala do parku na náměstí Svobody hezké a pohodlné lavice. Občanstvo tento počin podle kroniky s povděkem kvitovalo.

První zásilka masek pro chudé došla do Kladna počátkem srpna a hned byla zahájena distribuce. Zájem o zkoušení těchto masek přicházelo na vlastní oči sledovat množství občanů.

Dne 11. srpna byl při odstřelování uhlí na dole Max zabit horník Josef Procházka z Rozdělova. Bylo mu 44 let a zanechal vdovu a dvě odrostlejší dcery.

Dne 11. srpna zemřel učitel František Volek, tajemník místní školní rady a významný školský pracovník. Zemřel na letním pobytu v Kolovratech.

Ve dnech 13. až 15. srpna pořádal hnidouský farář P. O. Sedláček v šesti velkých autobusech zájezd asi 200 zdejších občanů na Moravu, zejména do Olomouce, Hostýna, Zlína a Macochy. Zájezd se podle kroniky vydařil.

Dne 20. srpna podlehl hutník Antonín Čermák těžkým zraněním. Při přecházení kolejí na přejezdu státní dráhy k Dobré Chýši byl zachycen vlakem, sunut asi 50 kroků a zemřel. Zanechal vdovu a šestnáctiletého syna.

Tak jako každoročně odjelo i letos mnoho lidí z Kladna a okolí na Žatecko a Rakovnicko k česání chmele. Letošní úroda chmele se jevila slibně.

V kladenských železárnách byl v těchto dnech natáčen společností AB z Prahy filmový záběr pro národohospodářský propagační film vznikající pod patronací vlády.

Dne 4. září pořádalo sdružení československých hudebníků po celé republice koncerty ve prospěch sbírky na obranu státu. V Kladně koncertovala odbočka Kladno I na Wilsonově náměstí a odbočka II, Středočeská filharmonie, pořádala koncert v Kročehlavech.

Počátkem školního roku odešel z Kladna po čtrnáctileté činnosti profesor zpěvu na zdejším učitelském ústavu Jindřich Ferenc. Kronika připomíná, že pozorně sledoval hudební život na Kladensku a jako skladatel vychoval mnoho dobrých a nadaných žáků. Odešel na učitelský ústav do Hořovic.

Počátkem školního roku bylo na zdejších měšťanských školách zapsáno celkem 163 hochů a 110 děvčat, na obecných školách 141 hochů a 121 děvčat.

Oba kladenské studentské spolky Budeč a Sdružení studentstva se v kritické době spojily v jeden útvar, ačkoli dříve stávaly mimo sebe. Valná hromada konaná 28. září nesla heslo Vše pro obranu státu.

Na měšťanských školách v Kladně působilo 48 učitelských sil a na obecných školách 25 sil.

Dne 8. září zahájil nový divadelní soubor pod ředitelstvím Stanislava Langra první představení. Pod protektorátem městské rady sehrál Čapkovu První partu. Kronika hodnotí provedení jako doklad, že soubor je způsobilý dobré práce.

Kladenské posvícení 11. září bylo letos nadmíru pěkné. Neposlední příčinou byla lepší hospodářská konjunktura.

Dne 12. září obdrželo mnoho občanů svolávací lístky k nastoupení vojenské služby. Všichni prý narukovali rádi a vesele; nikde nebylo ani stopy po nejistotě.

V důsledku poplašných zpráv začali někteří nesvědomití obchodníci zdražovat zboží. Cena kilogramu sádla a jiného zboží během několika dní výrazně stoupla, takže okresní úřad musel vydat přísnou vyhlášku proti zvyšování cen.

Současně byl vydán zákaz veškerého shromažďování.

Lidé se podle kroniky zásobovali mýdlem, luštěninami, sádlem, různými konzervami a dalším zbožím. Hřebíky, které byly dříve plné výkladů, se začaly prodávat pod rukou.

Branci stále narukovali. Mladí i staří občané spěchali s kufříky nebo batohy, aby splnili svou povinnost. Kronika zdůrazňuje jejich odhodlání bránit celistvost vlasti.

Dne 15. září přijeli do Kladna první uprchlíci z německých krajů Čech. Šlo převážně o ženy, děti a starší osoby. Byli přijati okresní péčí o mládež, umístěni u Samaritánů a v rodinách; celkem jich bylo 29. První transporty přicházely i do jiných obcí.

Dne 21. září večer hlásil rozhlas zprávu, že nová vláda byla nucena přijmout tvrdé německé podmínky. Kronika popisuje přijetí zprávy nejprve jako všeobecnou skleslost a zármutek, poté jako přechod k tiché odhodlanosti.

Po zprávách o přijetí podmínek se městem v půlnoční době trousily hloučky lidí. Druhého dne odpoledne manifestovalo občanstvo v obrovském počtu jako jeden muž na Wilsonově náměstí. Z balkonu radnice promluvili ředitel František Kleiner, okresní referent Seif, tajemník sociální demokracie Saueh, poslanec Hladík a poslanec Procházka.

Dne 20. září zemřel MUDr. Viktor Havlín, zubní lékař. Byl zdejším rodákem, členem mnoha dobročinných spolků a institucí a kronika jej označuje za věčnou památku hodného člověka.

Dne 23. září večer byla rozhlasem vyhlášena všeobecná mobilizace. Jako když střihne kouzelným proutkem, spěchalo vše na náměstí k radnici, kde nastal čilý ruch.

Civilní protiletecká ochrana začala ihned s přípravami hasičské obrany. V kancelářích se úřadovalo pro brance, kteří ještě téže noci narukovali, a používaly se všechny možné dopravní prostředky, aby se co nejrychleji dostali ke svým útvarům.

Skauti obsadili kostelní i radniční věž a dávali pozor po celém obzoru, zda nehrozí nečekaný letecký útok.

Město bylo úplně zatemněno. Po městě chodily domovní hlídky a modře zbarvená světla aut a jiných vozidel působila temnotou. Počasí bylo příznivé a tisíce hvězd svítily po celou noc.

Zdejší posádka odjela ještě v noci v rekvírovaných vozidlech na severní hranici.

Mobilizační ruch pokračoval i druhý den. Než byly vyhlášky vyvěšeny, opustila skoro polovina záložníků Kladno. Do Kladna naopak přibylo velké množství narukovaných ze všech koutů Čech; byli ubytováni na sokolském sletišti, v hostincích a později i ve školách.

Pohotovost při strážní pomocné službě převzali sokolové, DTJ a členové Orla. Do pořádkové služby se přihlásili členové dalších spolků a organizací.

Dne 26. září byly v zámeckém nádvoří odvody koní a některý tento zvířat byl odveden ze zdejšího okresu.

Národní slavnosti se letos 1. října nekonaly, nýbrž až na zavolání. Z Kladna zmizelo mnoho soukromých aut, která jezdila s vojskem a autobusy. Benzín se vydával pouze na cesty pro veřejné účely; objevily se koňské povozy a říční vozy. Podle zásobních předpisů se začaly organizovat a vydávat příspěvky pro rodiny narukovaných záložníků.

Mužům od 17 do 60 let bylo zakázáno cestovat do ciziny.

Dne 5. října odstoupil prezident Edvard Beneš. V této politicky chaotické době byla zpráva v Kladně přijata se smíšenými pocity.

Příliv uprchlíků ze Sudet vzrůstal den ode dne a nabýval hromadnějších rozměrů. Šlo hlavně o příslušníky socialistických stran obojí národnosti.

Dne 6. října nařídila vláda částečnou demobilizaci. Záložníci se pomalu vraceli do svých domovů, většina jich však dosud zůstávala ve zbrani.

Krátce po okupaci Sudet přeložila revírní rada pro obvod hnědouhelných úřadů Chomutov–Most–Teplice z rozhodnutí svého představitelstva sídlo do Kladna. Kanceláře byly umístěny v Hovůrkově domě. Protože tato instituce podle zákonných ustanovení patřila do Mostu, musela se později z Kladna znovu přestěhovat.

O svátku Dušiček hořelo na hřbitovech podle kroniky 13 hřbitovních žebříků a mnoho svící, ale ani jediný hrob nepatřil z Kladna padlému.

Dne 10. října došlo k celostátnímu sloučení všeho hornoprůmyslového dělnictva v jedinou organizaci.

Dne 12. října bylo oznámeno vládní nařízení o zřízení pracovních táborů. Odvody konané pak byly 20. a 21. října.

Dne 12. října byla na Poldině huti vyvěšena výstraha, že jedinou úřední řečí v tomto závodě je řeč česká.

V polovině měsíce října začala vojenská správa vracet zpět majitelům rekvírované koně, povozy a motorová vozidla.

Město Kladno žádalo ministerstvo o zrušení nájemní smlouvy o budově německé školy, protože ji samo potřebovalo pro státní odbornou školu, která měla být přeložena z Duchcova.

V důsledku vládního nařízení o propouštění vdaných žen z úřadů a učitelského povolání odešlo v Kladně několik zaměstnankyň do výslužby.

Vzhledem ke ztrátě teritorií bylo nutné hledat nové zdroje nerostného bohatství. Angločeská společnost začala počátkem října konat pokusné vrty na uhlí u nádraží Luha-Libušín. Také doly na Slánsku a Rakovnicku přicházely ke cti.

Dne 28. října se letos Národní svátek neslavil jako v minulých letech. Byl pracovní den, úřadovalo se a děti šly do škol.

Obec kladenská vypsala soutěž na stavbu třípatrového činžovního domu s malými byty v ulici Boženy Němcové.

Dne 2. listopadu bylo na svátek Dušiček v Kladně smutno. Lidé navštěvovali hřbitovy a podle kroniky byly návštěvy kostela nad obvyklou míru.

V Kladně byla vycvičena patnáctičlenná četa hasičských žen k pomocné hasičské službě.

Zdejší Dělnické listy změnily hlavičku na Hlas lidu.

Počátkem listopadu bylo ve zdejším kraji 1 700 uprchlíků. Byli ubytováni provizorně, nejvíce v hostincích. V Kladně byla největší ubytovna U Kauchů.

Dne 9. listopadu konala v Kladně mise tří Angličanů z Lannery za přičinění úřadů prohlídku ubytování uprchlíků. Byla provázena zástupci místních úřadů.

Dne 6. listopadu havaroval státní autobus Kladno–Smečno obsazený asi 70 lidmi u Poláčkovy cihelny v Libušíně. Zraněno bylo 15 osob, z toho 4 těžce.

Dne 7. listopadu došlo k dohodě horníků se zástupci Pražské železářské společnosti o dopolední nedělní práci na dolech v zájmu státu.

Dne 8. listopadu ráno byl v Kladně pocítěn otřes země, který byl součástí zemětřesení postihnuvšího v menší míře celou republiku.

Baráčnické obce zdejšího kraje, sdružené ve čtvrté župě Petr Jilemnický, věnovaly na podporu uprchlíků 10 000 Kč.

Dne 12. listopadu zemřel Václav Perštein, velkořezník. Byl všeobecně váženým občanem a pohřben za velké účasti na zdejším hřbitově.

Počátkem listopadu bylo zdejšímu okresnímu úřadu přikázáno více úředních sil. Úředníci přicházeli ze zabraného území a jiných obcí bez místa. Podobně tomu bylo i u ostatních státních a samosprávných úřadů.

Dne 16. listopadu padlo v Poldině huti při práci dvěma dělníkům, Vlčkovi z Kladna a Bauerovi z Motyčína, koradlo o váze 52 q na ruce a porazilo je.

Dne 24. listopadu se konal úspěšný koncert Středočeské filharmonie ve zdejším divadle za pěveckých spolků Slovanka a Lyra z Kročehlav. Pod taktovkou sbormistra K. Hofmana byla provedena Smetanova Česká píseň a závěrečná scéna z Libuše s M. Podvalovou z Národního divadla. Dirigoval Rudolf Vašata.

Dne 24. listopadu se znovu sešla komise ohledně Brandova mlýna, kde byly projektovány novostavby pro státní úřady, zejména pro okresní soud. Kronika vyjadřuje naději, že se dosáhne konečné úpravy tohoto kouta Kladna.

Dne 26. listopadu převzal vedení zdejšího policejního úřadu opět rada dr. Jaroslav Pek. Dosavadní přednosta dr. Jan Ženíšek odešel do Prahy k policejnímu ředitelství.

Dne 27. listopadu měly zdejší holičské provozovny poprvé otevřeno podle usnesení společenstva a následující pondělí bylo zavřeno.

V Kračmarově galerii vystavoval kročehlavský rodák profesor J. Holeček čtyřicet akvarelů a dvanáct olejomaleb z jižního Slovenska.

Politické strany národních socialistů, agrárníků, lidovců, živnostníků a národního sjednocení rozpustily definitivně své organizace a ustavily se v Národní jednotu.

Pokračovaly přípravy na intenzivní využití těžby uhlí ve zdejším revíru. Pražská železářská společnost hledala využití svého podzemního bohatství založením nového dolu u Tuchlovic.

Náměstkem vrchního ředitele Pražské železářské společnosti byl jmenován dosavadní ředitel třineckých železáren dr. inž. Jaroslav Hričinský. Novým přednostou báňské správy byl ustanoven vrchní báňský rada Josef Kubát.

Dne 6. prosince přestala fungovat dosavadní polní pošta.

Příval uprchlíků rostl. Počátkem prosince se jich vyživovalo již přes 500.

Dne 9. prosince zavítal do Kladna ministerský předseda Rudolf Beran. Prohlédl si ubytování uprchlíků U Kauchů, odebral se do kuchyně pro uprchlíky v chlapecké škole Na Amálce a ochutnal zdejší oběd. Předtím navštívil Buštěhrad. V doprovodu byli mimo jiné ministr sociální péče Klumpar a radové.

Vedoucím péče o uprchlíky ve zdejším okrese byl jmenován okresní tajemník Bureš. K zákroku okresního úřadu byla část uprchlíků zaměstnána ve zdejších velkozávodech.

Kladenská obec vypověděla nájemníky z takzvaných Podhorských baráků, které byly za války nouzově postaveny jižně od Kladna. Zároveň vydala stavební povolení ke stavbě čtyř provizorních domů na pozemcích V lesíku.

Československá církev, která pro nedostatek bohoslužebných místností konala obřady na různých místech a později v Ymce, požádala zdejší židovskou náboženskou obec o propůjčení synagogy k bohoslužbám. Bylo jí ochotně vyhověno a vánoční obřady se již konaly v synagoze.

Dne 14. prosince navštívil Kladno anglický vyslanec sir Robert Marley, provázený úředními činiteli zdejší politické správy. Prohlédl si ubytovnu U Kauchů, kuchyni pro uprchlíky a odejel zpět do Prahy se slibem peněžního daru na podporu uprchlické akce.

Dne 15. prosince odešel z divadla tajemník Bohumil Tichý do Švandova divadla v Praze.

Dne 17. prosince byla na náměstí zahájena slavnost Vánočního stromku ve prospěch chudých dětí. Vybralo se 3 000 Kč.

Městské zastupitelstvo zaslalo nově zvolenému prezidentu republiky Emilu Háchovi projev úcty a oddanosti.

V hranici řadila ve zdejším okrese slintavka a kulhavka, která zasáhla citelně některé obce Unhošťska.

Národní jednota, nová státní strana, dokončila nejdůležitější organizační práce. Termín pro vstup byl stanoven bezpodmínečně do 31. prosince.

Uprchlíci v kladenském okrese byli úřady nuceni k práci v zemědělství i v průmyslu, aby si mohli vydělávat na chléb.

Dne 21. prosince byla při poradě těžařů se zástupci dělnictva na báňském ředitelství Pražské železářské společnosti stanovena vánoční výpomoc dělníkům a horníkům společnosti: 180 Kč ženatým a 120 Kč svobodným.

Na Štědrý den byla v Dělnickém domě pro uprchlíky připravena společná štědrovečerní večeře z polévky, smažených ryb a čaje. Proslov měl místní děkan P. Josef Klouček.

Dne 28. prosince byla úředně rozpuštěna Komunistická strana v Československé republice. Tím pozbyli mandáty členové této strany v městském zastupitelstvu, komisích a jiných veřejných institucích.

Koncem roku nastoupilo SK Kladno na sportovní turné v severní Africe pod vedením pokladníka A. Grima. Účastnili se hráči Tichý, Kusala, Šmejkal, Kožohorský, Rašplička mladší, Sklenička, Beneš, Rašplička starší, Votíček, Junek a Kožohorský. Zápasy byly sehrány s Alžírem, Galií, Bonou, Tunisem a XI. Arabů.

Dne 28. listopadu byl z hornických mezd vyplacen příspěvek ve prospěch uprchlíků. U Pražské železářské společnosti činil 18 281 Kč, u Angločeské společnosti v Lánech 3 750 Kč a u dolů Prago ve Vrapicích 3 271 Kč, celkem 25 302 Kč.

Baráčnická obec v Kladně věnovala svým chudým členům a zaopatřencům 1 450 Kč, uprchlíkům 500 Kč, dobročinným institucím 200 Kč a nemocným členům 520 Kč.

Masarykova liga proti tuberkulose rozdělila čtyřiceti rodinám potraviny v ceně 2 000 Kč, uprchlíkům věnovala 1 000 Kč a na léčení chudých nemocných věnovala v roce 1938 celkem 35 000 Kč.

Rok 1939 začíná jmenováním druhého notáře pro Kladno. Ministrem spravedlnosti byl ustanoven Dr. Jiří Svoboda, dříve působící v Dobřanech.

Dosavadní okresní veterinární rada odešel do výslužby a na jeho místo nastoupil nový veterinární rada z Mostu. Jména jsou v rukopisu hůře čitelná.

V Libušíně zemřel farář František Suchý, arcibiskupský notář a čestný konsistorní rada, ve věku 72 let. Kronika jej popisuje jako vyhledávaného léčitele, lidumila a vlastence; narodil se v Řeporyjích roku 1866 a studoval medicínu i theologii.

Dne 3. ledna spáchal ženatý horník Antonín Menger z Kladna sebevraždu skokem pod vlak na přejezdu od jatek ke Kročehlavům.

SK Kladno se vracelo ze severoafrického zájezdu přes Strasbourg. Sehrálo zápas s Racing Clubem Strasbourg a v Eschu v Lucembursku nastoupilo proti kombinovanému mužstvu.

Ve školách a úřadech v Kladně byly sňaty obrazy prezidenta a nahrazeny státními znaky.

Samaritánský odbor Červeného kříže v Kladně poskytl v roce 1938 pomoc v 1 085 případech a do nemocnic převezl 2 133 osob.

V kladenském revíru bylo roku 1938 zaznamenáno 13 smrtelných hornických úrazů: na dolech Anna–Laura 6, Max 4, Schoeller 2 a Mayrau 1. Zůstalo 13 vdov a 16 sirotků.

Okresní nemocnice v Kladně měla v roce 1938 přibližně 11 000 pacientů.

Městská knihovna vypůjčila v roce 1938 29 632 čtenářům 88 732 svazků knih.

Kladenské divadlo sehrálo roku 1938 195 představení, z toho 163 v Kladně a 32 na zájezdech.

Poldina huť zaměstnávala koncem roku 1938 přibližně 5 300 dělníků.

Dne 10. ledna se Pražská železářská společnost rozhodla zarážet a hloubit nový důl Jaroslav v Tuchlovicích. Důl měl být vlečkou spojen s nádražím v Lánech.

Do správní rady Pražské železářské společnosti byl kooptován předseda správní rady Živnobanky Dr. Jaroslav Preiss.

Dne 14. ledna zemřel úředník Revírní bratrské pokladny Stanislav Krupka. Působil v humanitních spolcích a v Klubu českých turistů.

Z Kladna odešel Jaroslav Davídek, rada politické správy a kladenský rodák; obresní péče o mládež mu věnovala rozlučku. Jeho místo převzal vrchní komisař Jan Hebajzn.

V Kladně vznikl studentský odbor Katolické akce a připravoval veřejné přednášky.

Bývalý starosta František Pavel se dožil sedmdesáti let. Kronika připomíná, že pocházel z Pouchova u Hradce Králové a po léta působil jako úředník nemocenské pojišťovny v Kladně.

V důsledku zákazu provdaných žen ve veřejných službách opustilo v okrese Kladno místa dosud sedm vdaných učitelek a jedna vdaná jednatelka.

Dne 22. ledna byla v neděli oficiálně nařízena sbírka pro uprchlíky. Jejího provedení se účastnili mimo jiné okresní hejtman Jan Faktis, policejní rada Dr. Lek, starosta Pavel, důstojnický sbor zdejší posádky a další osobnosti. Vybráno bylo celkem 109 341,45 Kč.

Dne 30. ledna se v Sokolově konaly odvody uprchlíků do pracovních táborů. Ze 400 svolaných bylo odvedeno 240 osob.

Počátkem roku odešel do výslužby dosavadní ředitel Občanské záložny Josef Bláha. Na jeho místo byl jmenován Karel Meissner, dosavadní vrchní pokladník téhož ústavu.

Společenstvo malířů stanovilo minimální ceny: průměrně za kuchyni 77 Kč a za pokoj 75 m² válečkovaný 112 Kč. Okresní úřad usnesení schválil.

Protože Komunistická strana a její průmyslové odbory byly rozpuštěny, opustili komunističtí delegáti v závodních radách hor a železáren své funkce.

Starosta František Pavel byl Národní jednotou vyzván k rezignaci. Dne 30. ledna přečetl ve schůzi městského zastupitelstva prohlášení, podle něhož považoval starostenskou funkci za příliš důležitou na to, aby byla ponechána rozhodnutí jedné osoby, a žádal rozhodnutí organizace voličů.

Dne 1. února odešel do výslužby soudní rada Dr. G. Červenka a předseda zdejšího okresního soudu. Na jeho místo nastoupil soudní rada František Tichý.

Dne 1. února odešel do výslužby ředitel zdejší okresní nemocnice profesor Karlovy univerzity MUDr. Bohumil Niederle. V Kladně působil od založení nemocnice jako primář, později byl jmenován zdravotním radou, docentem a mimořádným profesorem pražské univerzity. Město po něm pojmenovalo ulici u nové nemocnice.

Kronika uvádí, že na Kladensku téměř nebyli nezaměstnaní. Pracovní útvary pod vojenským vedením absorbovaly velkou část nezaměstnaných, čímž se šetřilo na podporách i veřejném stravování.

Kvůli nařízení o propouštění vdaných žen z veřejných služeb odešly do soukromí další dvě oblíbené učitelky: profesorka státního gymnázia M. Pižlová a cvičná učitelka při učitelském ústavu M. Frýdová.

Dne 7. února se na rozcestí poblíž kladenských jatek srazilo dodávkové auto Josefa Patky s motocyklem Josefa Laudy z Doks. Bilance nehody byla vážná: několik osob bylo zraněno a odvezeno do nemocnice.

Dne 12. února zahájil starosta František Pavel v Kračmarově galerii výstavu obrazů akademické malířky Ludviky Smrčkové. Úvodní řeč pronesl legační rada ministerstva zahraničí Dr. Oldřich Reindl. Výstava asi padesáti originálů z autorčiny norské cesty trvala do 19. února.

Dne 9. února se v Lidovém domě za účasti asi 1 400 lidí konal projev Mladé národní jednoty s heslem „neslibujeme — pracujeme“. Po uvítání okresním náčelníkem Prokopem promluvili o aktuálních otázkách krajský vedoucí Špaček z Unhoště, ústřední redaktor Drabík, ruský náčelník Dr. Lužanský a horník Lednický. Projev byl zakončen státní hymnou a písní Hej, Slované.

Dne 14. února přednášel v Katolickém domě v rámci Katolické akce spisovatel Ing. Frant. Laycock na téma Národní kultura. Dne 17. února přednášel profesor Karlovy univerzity Dr. Josef Vašica na téma svatováclavské tradice. Obě přednášky byly hojně navštíveny.

Dne 19. února odešel na odpočinek řídící učitel pan Rosol. Ve schůzi učitelské jednoty Komenský mu byl předán čestný diplom za dlouholetou veřejnou organizační činnost.

Dne 20. února se konala schůze starostů kladenského okresu, kterou v zastoupení okresního hejtmana řídil sociální referent, vrchní komisař Hebajzn. Jednalo se o opatření práce a bytů pro uprchlíky. Bylo navrženo stavět pro uprchlíky domky za 10 až 15 tisíc Kč, pokud obec poskytne stavební místo zdarma.

Dne 25. února vystoupila ve zdejším divadle ve Šmírkově veselohře Příklady táhnou v úloze Baitlové herečka Růžena Nasková z Národního divadla.

Dne 1. března vypsala obec kladenská veřejnou soutěž na stavbu třípatrového domu v ulici Boženy Němcové.

Dne 5. března bylo v Lánech u hrobu prezidenta Masaryka asi 20 000 lidí. Z celých Čech byly vypraveny autobusy a korporace domobranců, sokolů, legionářů a sportovců. Z Kladna se dostavila deputace sokolské župy Budečské v čele se starostou Kleinerem.

Vedoucím tajemníkem Národní jednoty v Kladně byl jmenován Eduard Justich z Českého Těšína. Druhým tajemníkem byl Karel Novák. Sekretariát byl umístěn ve Slavii.

Dne 7. března se v divadle konala vzpomínková slavnost na zemřelého prezidenta T. G. Masaryka. Také jiné instituce uctily jeho památku.

Městská spořitelna v Kladně slavila 40 let trvání. Vydala výroční zprávu obsahující dějiny ústavu za léta 1898–1938, účetní bilance a hospodářský přehled. Za dobu trvání bylo uloženo 1,546 miliardy Kč od 936 047 vkladatelů a vybráno 1,485 miliardy Kč od 668 379 vkladatelů.

Z čistého výtěžku za správní rok 1938 věnovala spořitelna na dary celkem 473 000 Kč, z toho městu Kladnu a jeho institucím 342 000 Kč, kladenským korporacím 101 000 Kč a na slavnosti 70 000 Kč.

Dne 7. března se v Praze konala schůze správní rady Pražské železářské společnosti. Těžba uhlí stoupla v roce 1938 asi na 14 640 000 q, těžba rudy činila 6 880 000 q, výroba železa 3 700 000 q, oceli 4 160 000 q a tovární výroba 2 380 000 q. Stav zaměstnanců byl 1 220 úředníků a 14 326 dělníků. Dividenda měla činit 6,5 %, tedy 30 Kč na akcii. Čistý zisk společnosti byl 8 390 000 Kč.

Dne 9. března schválil okresní úřad v Kladně jmenovací dekrety 13 členů městského zastupitelstva jmenovaných za vyloučené komunisty. Z nich byli 2 členové Strany práce a 11 členů Národní jednoty.

Mezi nově jmenovanými členy jsou v rukopisu uvedeni mimo jiné Antonín Pešty, El. Mikésová, V. Hnetana, Dr. Ortmann, Fr. Vávra, Jar. Korec, Oldřich Černohorský, Var. Pešty, Hugo Tauber, Ant. Hnát, Jindřich Jedlička, Ant. Pěnička a Frant. Hofmann. Některá jména jsou rukopisem obtížněji čitelná.

Dne 10. března zemřel Ladislav Beneda, stavitel Pražské hutní společnosti a zástupce německé strany na radnici.

Dne 14. března byl v Bratislavě na historické schůzi sněmu vyhlášen samostatný slovenský stát a jeho hlavou byl proklamován Mons. Dr. Jozef Tiso. Vládu mělo tvořit jedenáct ministrů.

Dne 15. března ráno se obyvatelé z rádia dozvěděli, že německé říšské vojsko obsazuje Čechy a Moravu a že nad nimi převezme Německá říše protektorát.

Kronika poznamenává, že politické události přišly v posledních dnech s rychlostí přímo šílenou a téměř každá hodina přinášela nové změny.

V Kladně byl marně očekáván příchod říšských německých oddílů. Kronika výslovně opravuje zprávy některých cizích časopisů, podle nichž mělo v Kladně dojít k násilnostem vůči občanům německé národnosti nebo jejich majetku. Podle zápisu to nebyla pravda.

Na radnici se shromáždili za přítomnosti starosty představitelé města, zatímco německá menšina čekala na náměstí před radniční budovou.

Ani druhého dne se v Kladně německé pozemní jednotky neobjevily. Město jen přelétala německá bojová letadla; kronika uvádí asi 70 přeletů na cestě do Prahy.

Teprve v pátek asi od deváté hodiny dopolední přijeli do Kladna první říšští vojáci. Byli to motocyklisté, kteří se dlouho nezdrželi, vyvěsili plakáty o převzetí moci říšskou armádou a odjeli do Prahy.

Až k poledni přijely do města motorizované jednotky, zastavily na náměstí a byly uvítány občany německé národnosti pozdravem „hieg heil“ a kyticemi. Vůdce oddílu poručík Adam byl uvítán na radnici česky starostou Pavlem a zdá se, že mu byla přetlumočena slova do němčiny. Poděkoval za přijetí a odejel s vojskem do ubikace.

Po obsazení Čech a Moravy byly v nejbližších dnech vyhlašovány důsledky nového stavu. Vyhláška ze dne 16. března 1939 podepsaná vůdcem a říšským kancléřem Adolfem Hitlerem stanovila Protektorát Čechy a Morava jako nový politický útvar. Říšská marka se stala zákonným platidlem vedle koruny v poměru 1:10.

Byl vydán zákaz jízdy vlevo a nařízena jízda vpravo. Hostince musely být bezpodmínečně uzavřeny ve 21 hodin a všechny zbraně i střelivo měly být ihned odevzdány.

Dne 17. března večer přijel do Kladna oddíl říšské státní policie ze Saska pod vedením policejního majora Brauera. Přijel v autobusech, osobních a nákladních autech a na motocyklech. Pro úřadování mu byly uvolněny dvě místnosti v prvním poschodí radnice. Úřadovat začal druhého dne ráno.

K okresnímu úřadu byl vedle českých úřadů dosazen vrchní zemský rada NSDAP Meusel. Přiděleni mu byli jako referenti Wöhmert a inspektor Schäfer. Obvod působnosti tohoto oberlandrata zahrnoval okresy Kladno, Slaný, Louny a Kralupy.

Divadla, biografy a jiné podniky hrály denně od 20 hodin a obyvatelstvo se mohlo volně pohybovat do 24 hodin. Od půlnoci do 6 hodin ráno bylo možné zdržovat se na ulici jen na zvláštní průkazku. Veškeré rozhlasové vysílače musely být odevzdány, přijímače si obyvatelstvo mohlo ponechat. Městem procházely německé policejní hlídky.

Dne 20. března navštívili zástupci Národní jednoty oberlandrata Meusela a zástupce policejního velitele setníka Bartische, aby jim tlumočili přání po klidném a přátelském spolunažívání s německými spoluobčany. Ti projev přijali s potěšením.

Dne 21. března bylo zřízeno Národní souručenství. Prezident Dr. Emil Hácha do něj jmenoval 50 členů. Nový útvar měl fungovat na místě dosavadní Národní jednoty.

Dne 21. března dopoledne vtáhlo do Kladna pravidelné říšské vojsko. Nejprve dělostřelci, odpoledne pěchota s plukovní hudbou pod plukovníkem Hornem. Vojsko bylo uvítáno před radnicí oberlandratem Meuselem, vůdcem německé menšiny Ing. Steinsdörferem a starostou Františkem Pavlem.

Dne 21. března byla výnosem německé policie povolena hodina pro hostince a kavárny do půlnoci.

Pomocný sbor Bayerů, který původně působil pohraniční výzvědnou službou, rozšířil svou působnost i na Kladno.

Zemřel Václav Bouška, známý majitel pohřebního ústavu.

Dne 23. března byly vyvěšeny vyhlášky policejního úřadu. Obyvatelstvo bylo upozorněno, že všechny přestupky namířené proti německé branné moci nebo německé říši budou souzeny a trestány podle německého trestního práva. Týkalo se to i rozšiřování a lepení plakátů.

Dne 26. března se na Wilsonově náměstí konala přehlídka říšského vojska, kterou provedl divizní generálporučík Olbricht.

Dne 26. března konala Občanská záložna svou 75. valnou hromadu za předsednictví Dr. Ignáce Hajna. Čistý zisk za rok 1938 činil 325 000 Kč, z čehož bylo 60 000 Kč věnováno na národní, dobročinné a kulturní účely.

Dne 27. března byl výroční trh, ale byl velmi slabě navštíven jednak pro změněné veřejné poměry, jednak pro nepohodu panujícího dne.

Dne 29. března se opět začalo vyučovat na státním gymnasiu, které bylo asi deset dní zavřeno.

Dne 27. března zemřel Stanislav Karláček, dlouholetý činovník a později tajemník živnostenské strany.

Dne 27. března bylo kladenské městské divadlo pro tuto sezonu opět zadáno paní Štefanii Langrové.

Dne 2. dubna bylo podle sčítacího odhadku zjišťováno, kolik občanů v městě Vyštyřech připadá Národní pomoci. Cena masa za kilogram byla úředně stanovena na 12 až 14 Kč, tvarohu na 3,30 Kč a jednoho vajíčka na 50 haléřů.

Krajským vedoucím Národního souručenství pro župu lounskou byl jmenován učitel Jaroslav Hladký. Okresním vedoucím pro okres kladenský se stal učitel státní průmyslové školy Rudolf Helebrant.

Za zemřelého zmocněnce německé strany v městském zastupitelstvu Ladislava Benedu byl jmenován Ing. Roman Stanall. Dne 4. dubna složil s ostatními nově jmenovanými členy zastupitelstva slib do rukou starosty města.

Rozhodnutím ministerstva vnitra byl knihovníkem zdejší městské knihovny jmenován dosavadní správce knihovny v Kročehlavech Josef Milovec.

Kralupský pivovar prodal dům na rohu Riegrovy a Machovy ulice Poldině huti, která jej adaptovala na soukromé byty pro zaměstnance. Dům přestal sloužit jako hostinec.

V USA ve státě Illinois byly k uctění památky zesnulého chicagského starosty Antonína Čermáka, kladenského rodáka, vydány dvě poštovní známky s jeho obrazem.

O velikonočních svátcích bylo pěkné počasí a obyvatelstvo hojně vyjíždělo do přírody.

Průmyslová zdejší škola, kde se vyučovalo také německy, byla vydržována a vyučování se konalo v Dělnickém domě, v YWCA, ve škole na Amálce a v Hornickém domě.

Komise pověřená přejmenováním ulic navrhla městskému zastupitelstvu nová jména ulic. Dosavadní Liebknechtova ulice měla nést jméno Svatováclavská podle Váni-Sukova rodiště, Marxova měla být Chleborádova, Engelsova Štechova a Lassallova Bukošova. Ulice Ladislava Zápotockého měla zůstat nezměněna.

Dne 20. dubna se k narozeninám Adolfa Hitlera konala přehlídka branné moci před Revírní bratrskou pokladnou. Promluvil plukovník Horn a po přednesu říšské hymny defilovala posádka před zástupci vojska a úřadů. Účast na slavnosti byla hojná zejména ze strany zdejších německých občanů.

Předsedou správní rady Poldiny hutě byl jmenován Dr. Karel Rasche z Drážďanské banky v Berlíně. Místopředsedou se stal generální ředitel Vítkovického horního a hutního těžařstva Karel von Húke.

Ve vedení Národního souručenství v Kladně byli jmenováni: vedoucí Ing. Duchač Jaromír, zástupce Lor. Příhoda, druhý zástupce Jaroslav Volf, třetí zástupce Josef Čechák a čtvrtý zástupce Tomáš Brynych. Jednatelem se stal Pavel Šrámek, hospodářem Václav Drvota, sociálním činovníkem Josef Karáš, propagačním K. Kasík, dozorci děkan Josef Klouček a Aug. Vojtěch a zapisovatelem Jan Dvořák.

Koncem dubna proběhl v Kladně nábor do Národního souručenství s výsledkem, který kronika označuje jako radostný: z 6 994 mužů přicházejících v úvahu se přihlásilo 6 873, tedy 98,8 %.

Dne 27. dubna se v městském divadle konalo slavnostní představení pořádané k poctě osmdesátých narozenin kladenského rodáka, spisovatele Václava Štecha. Hrála se jeho hra Habada a Jordán. Oslavenec byl osobně přítomen, byl vyvolán na jeviště a za město Kladno mu byla podána okružní adresa a akademickým malířem Vetešníkem zhotovený obraz.

Koncem měsíce odešel po pětiletém působení v Kladně okresní školní inspektor Jan Rysavý, jmenovaný do Rokycan. Kronika jej líčí jako váženého a oblíbeného pracovníka. Na jeho místo byl jmenován školní inspektor Karel Poláček.

Koncem dubna byla stanovena střední cena vepřů do 70 kg od chovatele na 8,75 až 9 Kč za kilogram živé váhy. Střední cena vajec byla 45, 55 až 65 haléřů.

Dne 1. května bylo divadelním představením Smetanovy Prodané nevěsty zahájeno pracovní Národní souručenství. V městském divadle hrála Středočeská filharmonie pod taktovkou Rudolfa Vašaty, dirigenta Státní opery v Praze, a spoluúčinkovali pěvečtí sólisté. Zapojily se také hlasy mladých studentů a studentek připravené učitelem zdejšího gymnázia Vladimírem Jankovcem.

Dne 1. května odešel na odpočinek ředitel měšťanské školy Josef Lukeš. Byl veřejně činný jako komunální pracovník, předseda divadelní správy, člen kulturní komise města Kladna a spolku Komenský. Na Kladensku působil od roku 1903.

Dne 2. května začala nová úprava otvírání a zavírání obchodů schválená podle návrhu obchodního gremia zemským úřadem. Ve všední dny měly být obchody otevřeny od 8 do 12.30 a od 14.30 do 18 hodin, v sobotu do 19 hodin. V neděli mělo být zavřeno, o svátcích otevřeno jen od 8 do 11 hodin.

Počátkem května zaměstnávala Pražská železářská společnost na dolech 345 úředníků a 5 600 dělníků, v železárnách 441 úředníků a 5 289 dělníků. Poldina huť zaměstnávala 518 úředníků a 5 807 dělníků.

O svátku matek bylo v Kladně vybráno na dobročinné účely 11 039 Kč.

Dne 11. května vystoupili v Hilbertově divadelní hře Vina hosté pražského Národního divadla Olga Scheinpflugová a Zdeněk Štěpánek.

Dne 18. května účinkovali v městském divadle v samostatném koncertě populární Košvanovi učitelé. Obecenstvo se podle kroniky dobře bavilo.

Dne 18. května oslavila Poldina huť padesát let svého trvání. V ten den, před půl stoletím, byla zaregistrována v obchodním rejstříku. Kronika připomíná, že za dobu svého trvání vykonala velký kus sociální práce a patřila mezi známé železářské podniky. K jubileu vydalo ředitelství obsáhlý almanach v němčině.

Dne 18. května bylo Kladensko zasaženo silným krupobitím, které způsobilo poměrně značné škody na polích i majetku.

Dne 21. května byl vypsán nábor mládeže do Národního souručenství. Ze 3 309 mladých se přihlásilo 3 253, tedy 98,70 %.

Dne 25. května zemřel soukromník a bývalý řezník Václav Čermák. V závěti odkázal 100 000 Kč Svatoboru, nadačním fondům pro nemocné obchodníky a živnostníky 100 000 Kč, pro nemajetné studující 100 000 Kč, spolku řezníků a uzenářů 50 000 Kč a spolku kladenských hasičů 25 000 Kč. Dům čp. 331 na Wilsonově náměstí určil na nadaci pro slepé a zmrzačelé.

O svatodušních svátcích hostovala v městském divadle Olomoucká opera. Uvedla Smetanovu Prodanou nevěstu, Kovařovicovy Psohlavce, jugoslávskou operetu Lašská Onora jači, Straussova Cikánského barona, Verdiho Aidu a Smetanovu Libuši s hosty Národního divadla a dirigentem Rudolfem Vašatou.

Poldina huť zakoupila pozemky a budovy bývalé závodní nemocnice, dosud interního oddělení Niederlovy okresní nemocnice, a hodlala tam postavit nádraží.

Od 15. května, kdy byla nařízena likvidace všech uprchlických organizací, pracoval okresní úřad na rušení uprchlických ubytoven. Uprchlíci byli zařazováni do pracovních útvarů nebo výrobního procesu. Staří a nemocní měli být umístěni v českobrodském zámku a ve dvou sousedních okresech.

Dne 4. června se po západu slunce objevila na západě neobvyklá krvavě jasná barva oblohy. Kronika ji považuje za vzácný přírodní úkaz, patrně způsobený lomem paprsků z vulkanických míst a prachem ve vzduchu po výbuchu sopek.

Dne 7. června provedla Středočeská filharmonie s velkým úspěchem ve Slaném Smetanovu Mou vlast pod taktovkou Rudolfa Vašaty.

Dne 8. června ráno, na den Božího těla a přesně padesát let od incidentu z roku 1889, byl před státním gymnáziem nalezen mrtvý vrchní strážmistr říšské pořádkové policie Wilhelm Kniest. Policie a četnictvo byly uvedeny do pohotovosti, mnoho osob bylo zadrženo a vyslýcháno, ale pachatele se nepodařilo vypátrat. Starosta František Pavel byl také vyslýchán a celá zdejší vládní policejní pohotovost byla odzbrojena, zajištěna a odvezena do Prahy. Služby se ujala říšská německá policie.

V důsledku této smutné události bylo nařízeno říšským protektorem a červenými vyhláškami ještě téhož dne vyvěšenými stanoveno pro policejní okres kladenský několik opatření.

Byl zakázán veškerý shromažďovací život pod širým nebem, uzavřeny všechny biografy, divadla a veřejné místnosti a také všechny školy pro stravovací činnost velké části učitelského sboru.

Od 20 do 5 hodin musely být domovní dveře i okna zavřeny; do otevřených oken mělo být stříleno.

Byl sesazen starosta a městské zastupitelstvo v Kladně, dosazen vládní komisař a odzbrojeni a jistováni příslušníci české státní policie pro nesplnění služební povinnosti.

Pokud by pachatelé nebyli dopadeni do 20 hodin dne 9. června, měla být učiněna další opatření.

Národní souručenství vyzvalo 9. června občanstvo, aby bylo nápomocno úřadům ve vyhledání vraha. České časopisy zaujaly k této vraždě odsuzující stanovisko.

Obcím kladenského policejního obvodu byla v důsledku vraždy uložena pokuta 50 000 říšských marek, tedy 500 000 Kč. Z toho připadlo na město Kladno 336 400 Kč. Pokuta byla ihned požadována a rozvržena podle daní na obyvatelstvo.

V sobotu 10. června bylo vedení města svoláno do zasedací síně radnice. Bylo mu oznámeno, že říšským vládním komisařem pro město Kladno byl jmenován Ing. Rudolf Steinsdörfer, inženýr Poldiny hutě. Ten se ihned ujal úřadování.

Za zavražděného strážmistra Wilhelma Kniesta se 9. června konala smuteční tryzna v reálném gymnasiu. Účastnily se jí vojenské jednotky okupační moci a obecenstvo povětšině z německých kruhů.

Dne 10. června se konal pohřeb zavražděného. Průvod se zastavil na Wilsonově náměstí, kde hrála vojenská německá hudba smuteční skladby. Po smutečních proslovech se průvod vydal Hajnovou ulicí kolem železáren a Poldiny hutě z Kladna. Zesnulý byl odvezen do rodného města Lipska, kde byl 12. června pochován s vojenskými poctami.

Dne 11. června zemřel v Brně kladenský starosta František Pavel. Většina městského zastupitelstva byla tehdy zajištěna a další osobnosti z Kladna byly deportovány.

Dne 11. června byl vydán zatykač na těžkého zločince Václava Rubinského z Louky u Mostu, podezřelého z vraždy zdejšího strážmistra.

Dne 13. června byla vzhledem k zajišťovacím opatřením zmírněna nařízení ze dnů 8. a 9. června. Byly odvolány body 1 a 2, takže školy mohly opět fungovat.

Dne 13. června se české posádkové velitelství přestěhovalo z kasáren do školy u sv. Floriána.

Dne 15. června začalo opět vyučování v Masarykově škole práce, která byla dosud sídlem německé říšské policie.

Dne 15. června byl v důsledku incidentu na pražském fotbalovém hřišti vyhlášen zákaz všech sportovních podniků do 30. června.

Dne 17. června byl z nařízení oberlandrata Meusela upraven zákaz uzavírání hostinců a kaváren tak, že tyto podniky mohly být otevřeny od 6 do 20 hodin. Divadla, biografy a podobné podniky zůstávaly nadále zavřeny.

V noci ze 17. na 18. června bylo Kladensko, Slánsko, Berounsko a Křivoklátsko postiženo prudkou bouří s velkým lijavcem a místy i povodní. Zvláště silně byly postiženy obce kolem Lán a Žečevsi. V křivoklátských lesích řádila voda v chatách trampských osad a vyžádala si několik obětí. V Kamenných Žehrovicích utonul před očima diváků mladík Václav Hajský, devatenáctiletý horník. Škoda způsobená živelnou pohromou přesáhla půl milionu Kč.

Dne 18. června promluvil v městském divadle vedoucí místní skupiny NSDAP Ing. Rudolf Steinsdörfer o vzájemném poměru Čechů a Němců a vyjádřil naději, že se poměr upraví co nejlépe. Zvláště zdůraznil spolupráci českých dělníků s německými inženýry.

Dne 19. června bylo zahájeno dláždění Purkyňovy a Křížovy ulice. Náklad byl rozpočten na 498 000 Kč. Okres kladenský dláždil za městem Štefánikovu třídu až k silnici k jatkám.

Dne 19. června zemřel bývalý okresní starosta František Hejma z Dříně.

Dne 21. června bylo vydáno nařízení říšského protektora pro celý protektorát o židovském majetku. Bylo v něm určeno, koho je považovat za žida a položída.

Vyživovací akce pro uprchlíky, zahájená na podzim minulého roku, byla ke konci června definitivně skončena. Nejvyššího počtu dosáhla v lednu, asi 600 osob; v poslední době klesl počet stravovaných asi na 50 lidí.

Zemský výbor v Praze udělil ze svých prostředků kladenskému divadlu subvenci 65 000 Kč.

V noci z 24. na 25. června stihlo Kladno velké lijavcem provázené počasí. Větších škod nebylo, ale na sousoší mariánském na Wilsonově náměstí se u sochy Panny Marie utrhla levá ruka a v zámeckém nádvoří se sesula a propadla země do starých sklepů. Kvůli restauraci poškozené sochy byly podniknuty kroky u památkového úřadu v Praze.

Kronika uvádí přehled cen potravin na kladenském trhu v červnu 1939: husa krmená 75 Kč, nekrmená 50 Kč, kachna 32 Kč, slepice 25 Kč, kohout 28 Kč, kuře na chov 4 Kč, jitrnice 17 Kč, bůček 75 Kč, krůta 55 Kč, perlička 22 Kč, pár holoubat 15 Kč, králík 25 Kč, sele 180 Kč, vejce 0,65 Kč, selské máslo 32 Kč, čajové máslo 27 Kč, tvaroh 8 Kč, sýr holandský 16 Kč, hrách neloupaný žlutý 4 Kč, zelený 4,20 Kč, zelí hlávkové 1,50 Kč, mrkev 1,20 Kč, cibule 2,40 Kč, sušené švestky 5 Kč, domácí jablka 5,50 Kč, mák 6,80 Kč, zelenina 0,50 Kč, celer 1,50 Kč, květák 2,50 Kč, pórek 1,20 Kč, petržel 1,20 Kč, rajské jablko 6 Kč, okurky zelené 1,50 Kč, mléko nesbírané 1,90 Kč, smetana 1,50 Kč, slivovice 0,80 Kč a v lahvích 1,60 Kč. Maso vepřové stálo 18 Kč, telecí 18 Kč, uzené 22 Kč, koňské 8 Kč a kozí 13 Kč.

Na jatkách bylo v červnu 1939 poraženo 2 075 kusů dobytka. Cena za živou váhu činila 4 až 9 Kč a za mrtvou váhu 9 až 12 Kč.

Dne 1. července odešel do výslužby přednosta katastrálního měřičského úřadu Ing. František Vašata. V Kladně působil 30 let a zůstal ve městě.

V Kladně existovalo dosud formálně asi 600 řádně povolených korporací na spolkovém základě. Po novém přihlašování do spolkového života zůstalo jen 259 spolků, tedy necelá polovina.

Podle soupisu cenných papírů vykázaly kladenské peněžní ústavy celkem 1 005 stran s hodnotou 8 900 000 Kč v cenných papírech. Kročehlavské ústavy vykázaly 80 stran s 832 000 Kč. Slaný vykázal 1 378 stran s 16 200 000 Kč.

Kronika poznamenává, že se neprojevuje nezaměstnanost, ale naopak nedostatek pracovních sil. Prozatím se jednalo o živnosti stavební a obchodnické.

V místech U Ostrovce byla zadána stavba 40 domků okresní péče o mládež staviteli Jaroslavu Medvědovi. K pracím mělo být ihned přikročeno.

Protože se vyskytovaly případy předražování nájemného a keťasování s pronájmem, vydal okresní úřad přísné nařízení s hrozbou pokut až do 1 000 000 Kč.

Dne 14. července bylo s okamžitou platností zrušeno omezení otvírání a zavírání hostinců. Hostince mohly být nadále otevřeny do 24 hodin. Zákaz zdržování na ulicích od 0.15 do 5 hodin trval dál.

Na protější straně je pozdější závěrečná poznámka Zdeňka Vašaty, datovaná v Kladně 1. ledna 1946. Uvádí, že zde končí záznamy o pamětihodných událostech města Kladna. Nastala podle něj temná doba hrůzy a děsu, ale také doba naděje a pevné víry, že český národ znovu povstane.

Vašata poznamenává, že v této části zaznamenal jen nepatrné zlomky událostí. Dodává, že první zapisovatel této pamětní knihy, městský archivář Josef Vašata, zemřel 29. srpna 1942 a nemohl už zaznamenat slavný den vítězství českého národa. Po jeho smrti byl vedením pamětních zápisů města Kladna pověřen jeho syn Zdeněk Vašata, ředitel knihovny a městský archivář.

Zápis je nadepsán rokem 1945 a tématem Národní revoluce.

Autor uvádí, že ačkoli národní revoluce vypukla pro nezasvěcené náhle, přípravy byly zahájeny dávno předtím. Rozsáhlý popis průběhu revoluce na celém Kladensku zde nechce opakovat, protože byl publikován ve spisu Průběh národní revoluce na Kladně.

Snaží se zachytit události, které mají přímý vztah k městu a odehrály se ve městě.

Od počátku května 1945 probleskovaly řeči o blížícím se konci války a obyvatelstvo věřilo ve chvilku osvobození.

Dne 29. dubna 1945 ráno se rozšířila zpráva, že anglo-americké vojsko se blíží od Plzně k Berounu a rychle postupuje. Zpráva se však ukázala jako předčasná a do pátku 4. května se nestalo nic, co by dokazovalo, že rozhodující chvíle přišla.

V noci ze 4. na 5. května byly odstraňovány německé nápisy a vyvěšeny československé prapory.

Děkan Josef Klouček po ranní mši v děkanském kostele oznámil od oltáře, že byla v Praze vyhlášena Československá republika a že národ povstal k novému životu. Shromáždění věřící zazpívali Kde domov můj, Nad Tatrou sa blýska a Svatý Václave.

V ranních hodinách byla zabrána budova gestapa. To bylo signálem k revoluci v Kladně. Zabrání proběhlo téměř bez odporu, jen s několika lidmi poručíka čs. branné moci Fialy.

Autor uvádí hlavní činitele kladenské národní revoluce: Jaroslava Fiedlera, Jindřicha Fikara, Dr. Radima Foustku, Karla Grafa, ruského legionáře Kelbicha, poručíka Gustava Kuglera, Dr. Eduarda Tomáše a Josefa Tyfa.

Situace nebyla příznivá pro naprostý nedostatek zbraní. Kladno bylo obsazeno silnou posádkou německého vojska, oddíly SA, Feldherrnhalle, oddílem Schupo, německým četnictvem a gestapem. Celkem mělo jít asi o 3 000 dobře ozbrojených a schopných mužů. Kromě toho bylo v Kladně přes 1 000 německých civilistů se zbraněmi.

Na straně kladenských byly podle autora dvě pušky, jedna pistole a jedna šavle. Úředníci okresního úřadu pod záminkou ubikace německých četníků vyzvali četníky, aby odložili zbraně a opustili budovu okresního úřadu. Četníci budovu vyklidili, ale zbraně si odnesli.

Jakmile se revoluční hnutí šířilo a organizovalo, zřídil se Revoluční národní výbor v počtu 39 členů.

Předsedou byl MUDr. Vladimír Smith. V seznamu členů jsou uvedeni mimo jiné Jaroslav Kuba, Adolf Daniel, František Český, Jaroslav Fiedler, MUDr. Jan Horák, Karel Hošek, Richard Charvát, Karel Janout, Jaroslav Jirava, děkan Josef Klouček, Emil Kosař, František Kozák, Václav Kratochvíl, Rudolf Křečan, JUDr. Antonín Lukáš, Stanislav Macák, František Mrázek, Jan Neuberg, Antonín Novotný, František Ovesný, Václav Pánek, Pavel Poch, Karel Polánek, Bohumil Střeska, František Stýblo, Josef Suchomel, Josef Šedivý, Václav Šmolcup, František Štekl, Emanuel Štroch, Josef Šulc, Antonín Švandrlík, MUDr. Bedřich Švestka, JUDr. František Uhlíř, Josef Unger, JUDr. Rudolf Václavík, Josef Zvěřina a Jaroslav Novotný. Některé profese a jména jsou v rukopisu hůře čitelná.

Tento národní výbor začal ihned řídit správu města.

Dopoledne proběhlo celkem klidně, ale po poledni bylo město vzrušeno voláním pražského rozhlasu o pomoc. Asi po jedné hodině odpoledne se roznesla zpráva, že v Sokolovně v Kladně se vydávají zbraně, a zpráva se ujala mezi lidmi.

Odpoledne se na nárožích a vývěsních tabulích objevila vyhláška Národního výboru. Začínala oslovením „Občané! Bratři a sestry!“ a oznamovala, že národ je svobodný a že čas národního utrpení způsobeného německými okupanty je za námi.

Provolání vyzývalo k práci, pořádku, klidu a bezpečnosti. Upozorňovalo, že každý dostane, co si zasloužil, a každý má hájit, co mu patří.

Okresní hejtman a úřadující vrchní komisař politické správy JUDr. Eduard Tomáš byl podepsán pod výzvou, aby obyvatelé nepřipustili chaos a aby se k novému životu přistupovalo v pořádku.

Provolání pokračuje ujištěním, že spravedlnost bude provedena do všech důsledků, účty budou vyrovnány, ale nesmí dojít k chaosu.

Výzva prohlašuje, že národ neposkvrní slavnou hodinu dějin špínou a kalem nižších vášní a že z krize vyjde nejen svobodný, ale i čistý. Text končí větou, že k tomu národu dopomáhej Bůh.

Dále je popsána vyhláška okresního úřadu. Podle ní měla být v každé obci zřízena Národní rada nebo národní výbor.

Kvůli pořádkové a bezpečnostní službě se měli ihned přihlásit všichni ozbrojení muži a dobrovolně všichni bojeschopní lidé.

Měly být zřízeny stížnostní sbory, na něž se měly adresovat vzájemné stížnosti na škůdce národa.

Za rabování nebo loupež byl stanoven trest smrti.

Němci měli být shromažďováni na určených místech a jakýkoli styk s nimi byl zakázán.

Všechna stávající opatření v zásobování a vyživování zůstávala v platnosti.

Totéž platilo pro nájemní a cenová opatření.

Pokyny platné pro zatemnění a služby CPO byly zrušeny.

Majetek Němců měl podléhat státní správě. Závody měly zůstávat v chodu a v práci se mělo pokračovat.

Nalezené zbraně a střelivo měly být odevzdány četnictvu.

Vyhláška je datována v Kladně dne 5. května 1945 a podepsána JUDr. Eduardem Tomášem.

Při rozvážení této vyhlášky byl v Sobíně postřelen četník v záloze Sáfránek.

V noci z 5. na 6. května byl v Kamenných Žehrovicích zajištěn bývalý ministr Bertsch se dvěma vysokými německými důstojníky a odvezen do Kladna, kde byli umístěni v budově gestapa. Později je Rusové odvezli neznámo kam.

Druhý den povstání, 6. května, deštivé počasí zmírnilo rozčilené hlavy, takže nedošlo k žádným vážnějším incidentům.

Během dne bylo vedeno vyjednávání o odchodu oddílu SA-Feldherrnhalle, který byl ubytován v Rozdělově ve škole. Jednání skončilo úspěšně a večer téhož dne odpochodoval oddíl doprovázen naším kapitánem Gufrem, který zajistil bezpečný průchod až na protektorátní hranice.

Kladno se tak zbavilo velkého nebezpečí, že by tímto oddílem bylo způsobeno krveprolití. Vůdci revolučních dějů v Kladně usilovali o to, aby revoluce a převzetí správy proběhly v klidu.

Velitel německé posádky major Brann měl zájem opustit Kladno v pořádku a dát se zajmout Američany. Nemohl však přijmout podmínku vydání první zásoby.

Vyjednávání mezi Národním výborem Kladno a velitelem posádky majorem Brannem skončilo 8. května smluvenými podmínkami. Celá posádka měla odejít pod ochranou Národního výboru, měl jí být přidělen doprovod dvou důstojníků a členů Národního výboru až na hranice protektorátu.

Do dokončení jednání měli jít z německé strany s důstojníky na pochodu hejtman Fischer a kapitán Abraham.

Jednotka měla odpochodovat se zbraněmi a odevzdat polovinu zbraní po příchodu ruskému veliteli doprovodného oddílu. Zbytek zbraní měla odevzdat jednotka na hranicích bývalého protektorátu tamějšímu veliteli doprovodu.

Podmínky byly datovány v Kladně dne 8. května 1945 a podepsány majorem Brannem, Dr. Tomášem, generálem Fischerem a Dr. Václavíkem.

Německé jednotky skutečně odpochodovaly. S nimi odešla i část německého civilního obyvatelstva, které se nacházelo v jejich ochraně.

Ve městě docházelo k četným sebevraždám Němců, jednotlivců i celých rodin. Jejich počet dosáhl téměř čísla 50. Byli pohřbeni nejprve do společného hrobu v protitankovém příkopu vyhloubeném v posledních dnech války pod haldou u hřbitova. Později byli vyhrabáni a pohřbeni definitivně na hřbitovní půdě.

Autor uzavírá, že Kladno přečkalo revoluci poměrně šťastně a práce se ubíraly jiným směrem, než se původně očekávalo.

Po odchodu německé jednotky se lidé začali pomalu vracet k normální práci. Zvláštní pozornost byla věnována dolům, které byly po delší dobu prázdné. Výzvy horníkům k návratu na pracoviště byly šířeny i rozhlasem a podařilo se odvrátit nebezpečí, že by provoz zůstal stát.

První tanky Rudé armády se v Kladně objevily ve středu 9. května v ranních hodinách. Projížděly kolem hejtmanství směrem k okresnímu domu na pražské silnici.

Skutečná posádka Rudé armády přijela do Kladna v sobotu 12. května ráno a byla přivítána obyvatelstvem. Velitel a jeho doprovod byli přijati na radnici Národním výborem. Jméno velitele je v rukopisu doplněno později a není zcela jisté.

Ve městě byli zajišťováni Němci a čeští kolaboranti, aby mohli být postaveni před spravedlivý soud. Současně se odstraňovaly německé nápisy.

Do Kladna přicházely zprávy o osvobozených vězních z německých koncentračních táborů. Kladenský Červený kříž pátral zejména po ženách a dětech. Dne 19. května se město dozvědělo, že část z nich je pod ochranou americké armády.

Dne 20. května přijeli do Kladna první osvobození vězni z Buchenwaldu.

Současně byli Němci využíváni k pracím, které předtím museli po léta vykonávat Češi. V Kladně začali například s protileteckými zákopy a kryty v Dvořákových sadech a v divadle. Mezi zajištěnými osobami byl i bývalý řídící představitel Poldiny hutě; přesné čtení jména je v rukopisu nejisté.

Probíhaly také změny v úřadech. Z funkce byl odstraněn soudce, jehož jméno je v rukopisu obtížně čitelné, a nahrazen doktorem Králíkem. Uniformovaná policie dostala nového velitele majora Benáka. V okresní nemocenské pojišťovně byl dosavadní ředitel přeložen do Ústí nad Labem a dočasně jej nahradil S. Vítek.

Dne 25. května vystoupil ve velkém sále Lidového domu Pavel Svatý, známý pod jménem Drtina.

Poldina huť oznámila, že po květnových svátcích znovu uvede do provozu další vysokou pec, válcovnu, dráhu, martinské pece, hrubou válcovací trať, kotelnu III, Thomasonův mlýn a částečně šamotovou cihelnu.

Zápis připomíná také úmrtí kapitána A. Podobského ze zpravodajské služby při automobilové nehodě a smrt příslušníka Rudé armády Nikolaje, jehož příjmení je obtížně čitelné. U druhého případu kronika uvádí podezření na pomstu ze strany Němců.

Kladenské divadlo bylo v neděli 27. května dějištěm dvou významných událostí. Dopoledne se v něm konala první velká manifestace české mládeže v Kladně, pořádaná Svazem české mládeže. Zúčastnilo se jí mnoho mladých lidí.

Odpoledne a večer vystoupili v divadle umělci Rudé armády. Představení se konala pod záštitou okresního národního výboru v Kladně.

Kulturní život se pomalu obnovoval. Kračmarova galerie otevřela výstavu Čeští umělci Rudé armádě, kladenské divadlo znovu zahájilo provoz a školy se vracely k vyučování. Průmyslová škola začala vyučovat v pondělí 28. května.

Dne 2. června byl oznámen návrat lidických žen. Kladenský Červený kříž se na jejich návratu podílel značnou měrou. Ženy se po dlouhém utrpení vrátily do Kladna, kde je odpoledne přivítal Národní výbor.

Po krátkém občerstvení byly lidické ženy ubytovány v Dvořákově síni Poldiny hutě.

Kronikář poznamenává, že radost z návratu lidických žen byla narušována výzvami Poldiny hutě k návratu zaměstnanců do práce. Podle zápisu byli stále lidé, kteří nechápali, že po revolučních dnech musí město znovu začít pracovat.

Posádka Rudé armády se podle kroniky chovala v Kladně slušně, přátelsky až bratrsky. Ve městě nezůstala dlouho. Při odjezdu části posádky se s ní přišlo rozloučit několik set občanů.

Kladno jako důležité průmyslové centrum začali navštěvovat členové vlády. Dne 9. června přijel do regionu ministr výživy Václav Majer. Navštívil Mayrau a při projevu oznámil mimořádný příděl potravin pro celý kladenský okres.

V úterý 12. června navštívili Kladno předseda vlády Zdeněk Fierlinger, ministr vnitra Václav Nosek a spisovatelka Marie Majerová. Prohlédli si důl Max, kladenské železárny, Poldinu huť a kabelovnu.

Dne 21. června navštívil Kladno ministr sociální péče, jehož jméno je v rukopisu čitelné jako Šoltes. Navštívil okresní nemocenskou pojišťovnu, léčebný dům, Revírní bratrskou pokladnu, úřad ochrany práce, Dům oddechu a důl Ronna.

Kronika navazuje na návštěvu ministra sociální péče a poté přechází k tryzně v Lidicích.

Lidická tryzna se konala 10. června za účasti prezidenta, vlády a diplomatického sboru. Podle zápisu přišlo téměř 150 000 lidí, aby vzdali poctu zavražděným obyvatelům Lidic a obětem nacistického teroru.

Ceremoniál proběhl hladce a byl organizován výborem, jehož předsedou byl podle rukopisu doktor Václavík.

Kladenskou sportovní veřejnost zasáhla 13. června zpráva, že zemřel známý kladenský sportovec František Kloz. Během revolučních dnů se chopil zbraně, byl zraněn u muničního skladu u Hříškova a zranění podlehl.

František Kloz byl posmrtně vyznamenán Československým válečným křížem. Pohřeb se konal v sobotu 16. června za velké účasti veřejnosti.

O týden později zemřel MUDr. Josef Neumann, známý kladenský lékař, podporovatel sportu a dlouholetý předseda SK Kladno. Kronika výslovně spojuje jeho odchod s úmrtím Františka Kloze.

V Kolíně zemřel bývalý ředitel městských úřadů v Kladně JUDr. Josef Reis; přesné čtení příjmení je v rukopisu nejisté.

Dne 27. června došlo v rozdělovské cihelně k tragické nehodě při manipulaci s municí. Předčasný výbuch ručního granátu způsobil smrt Jindřicha Hordáčka z Kladna.

V úterý 19. června se na hřišti SK Kladno konala volba Národního výboru pro Kladno. Volba byla veřejná a hojně navštívená. Sbírka pro národní mučedníky a pozůstalé vynesla 10 000 Kčs. Nově zvolený Národní výbor měl ustavující schůzi 21. června.

V neděli 24. června byla obnovena tradiční pouť u svatého Jana v Dubí. Zúčastnilo se jí přibližně 25 000 lidí. Projevy pronesli Antonín Zápotocký, ministr Majer, další řečníci a poslankyně Hajníková.

Téhož dne odpoledne uspořádal Sokol Kladno vzpomínku na své padlé a zavražděné členy.

Pěvecký spolek Smetana uspořádal 29. června koncert ve prospěch Lidic.

Na kladenském letišti složilo 2. července za přítomnosti ministra vnitra Václava Noska přísahu 750 příslušníků Stráže národní bezpečnosti.

Dne 3. července se zástupci národních výborů Kladna, Kročehlav, Rozdělova, Dubí, Dříně a dalších obcí shodli na návrhu vytvořit Velké Kladno a ústřední národní výbor.

Dne 5. července uspořádaly socialistické strany na stadionu DTJ oslavu památky Jana Husa. Dobový tisk uváděl účast 10 000 lidí.

Středočeská filharmonie uspořádala 9. července koncert s členkou Národního divadla Marií Podvalovou, pěveckými sbory Smetana a Slovanka a dirigentem Rudolfem Vašatou. Profesor Sýkora přečetl prohlášení kladenských kulturních institucí k výstavbě kulturního domu.

V sobotu 7. července vyjel poslední vůz uhlí z dolu Engerth. Důl byl uzavřen. Poslední vůz vyvezl horník B. Fíma, který zde pracoval 43 let. Téhož dne se konala malá slavnost k šedesáti letům dolu Ronna.

Kladenské obchodnictvo a studentstvo uspořádaly sbírku, která vynesla 80 400 Kčs. Peníze byly rozděleny mezi lidické ženy a repatrianty.

V polovině července se projevoval velký nedostatek bytů. Kronika uvádí 3 800 žádostí o přidělení bytu. Zároveň byl kvůli nedostatku vody omezen vodovodní provoz na 16 hodin denně.

Kronika zaznamenává i průjezd navracejících se námořníků a velkou vichřici, která postupovala od Berouna přes Unhošť a Braškov k Hostivici a Praze. Kladno samotné bylo zasaženo méně.

Zápis nejprve dokončuje popis velké vichřice, která zasáhla okolí Berouna, Unhoště, Braškova, Hostivice a Prahy. Autor uvádí vlastní pozorování z Jenče.

V sobotu 28. července se na kladenském náměstí shromáždili družstevníci z celého kraje, aby vyslechli ministra Václava Noska a předsedu Ústřední rady družstev A. Zumrhala. Městem prošel velký průvod.

Potravinová komise města Kladna věnovala okresnímu národnímu výboru hájovnu v Prunéřově. Bylo rozhodnuto upravit ji pro rekreační pobyty dětí z kladenského okresu. Prvních čtyřicet dětí tam již odjelo.

V sobotu 4. srpna byl na dole Mayrau odhalen pomník všem horníkům tohoto dolu, kteří zahynuli během okupace.

Na začátku srpna se v kladenském uhelném revíru projevoval nedostatek pracovních sil. Kronika uvádí potřebu přibližně dvou tisíc pracovníků.

V Rozdělově byla dokončena železniční zastávka a začala přijímat poštovní zásilky.

Z kladenské nemocnice odešli začátkem srpna lékaři dr. Veselský, dr. Novák a dr. Dolejší.

Pražské úřady rozhodly, že Kladno dostane střední hornickou školu.

V sobotu 11. srpna navštívil Kladno ministr Zdeněk Nejedlý. Prohlédl si továrnu Kablo, Poldinu huť a ženský domov, večer byl přijat v kladenském divadle.

Po jmenování nového ředitele kladenského divadla se mezi veřejností šířily obavy, že v divadle nebude povolena opereta. Kronika uvádí, že veřejnost tuto možnost nepřijímala dobře.

Vznikl akční výbor pro stavbu kulturního domu. Pracoval ve třech komisích. Předsedou byl profesor J. Sýkora, finanční komisi vedl K. Valtr a stavební komisi Ing. K. Hyka; některá další jména jsou v rukopisu obtížně čitelná.

V pondělí 13. srpna navštívili kladenské železárny a ocelárny ministr Bohumil Laušman a spisovatelka Marie Majerová.

Kladenská tenistka L. Vetešníková se stala mistryní Československa v tenisu pro rok 1945.

Ve středu 22. srpna se ve Velké Británii konal slavnostní pohřeb Jana Velly, kladenského rodáka a letce britského letectva. Zahynul v únoru 1945 při cestě ze Skotska do jižní Anglie. Byl vyznamenán Československou medailí za chrabrost, válečným křížem a britským vyznamenáním DFC.

V neděli 26. srpna otevřela Kračmarova galerie výstavu Hitler v karikatuře, tvořenou pracemi sovětských karikaturistů Jefimova a Kukryniksů.

V posledních srpnových dnech ministerská rada schválila otevření prvního ročníku dvouleté hornické školy v Kladně. Přihlásilo se 45 uchazečů a 30 bylo přijato.

Dne 31. srpna se v kladenském divadle konala připomínka Slovenského národního povstání. Slavnostním řečníkem byl Rudolf Slánský a program se konal za účasti Středočeské filharmonie.

Podle zveřejněné statistiky stoupla výroba v Poldině huti v srpnu proti červnu téměř o 100 procent. V červnu bylo odlito 3 127 tun železa, v červenci 11 206 tun a v srpnu 15 225 tun. Továrna Kablo vyexpedovala v srpnu 453 tun zboží proti 150 tunám v květnu. Nezaměstnanost byla přibližně 1 100 lidí proti 1 600 za války.

V neděli 9. září konal amatérský klub Novo-Kladno jubilejní valnou hromadu, na níž bylo připomenuto 35. výročí trvání klubu.

Dne 16. září byla v Kračmarově galerii zahájena výstava obrazů hrocehlavského malíře Jaroslava Paury. Úvodní slovo pronesl Vladislav Vančura. Výstava měla úspěch a hned první den ji navštívilo 300 lidí; do konce výstavy bylo prodáno 28 obrazů.

Sezona kladenského divadla byla zahájena ve čtvrtek 19. září hrou J. K. Tyla Kutnohorští havíři. Slavnostnímu představení byli přítomni ministr vnitra Václav Nosek, ministr školství a osvěty Václav Kopecký a další hosté. Představení bylo hráno pro kladenské horníky.

Těžba uhlí v kladenském revíru stále stoupala. Podle Poldiny hutě vytěžilo 1. září 1 840 tun, 18. září 2 380 tun. Celková těžba v revíru byla 5 400 tun denně.

Na dole Schoeller došlo k neštěstí při dobrovolné pracovní brigádě. Podle zápisu se uvolnilo a zavalilo pět brigádníků; čtyři byli vyproštěni mrtví a jeden těžce zraněn.

Na kladenském náměstí byla v září vybudována velká nádrž na vodu, která měla sloužit jako součást dobrovolné pomoci občanů při zajištění města.

V posledním roce války měla být podle kroniky za dobrovolné pomoci občanů otevřena nová trať v neděli 23. září, práce však byla kvůli nepříznivému počasí o týden odložena.

V neděli 30. září se v kladenském divadle konala okresní odborová konference. Čtyři sta delegátů z politického okresu Kladno zvolilo 41člennou delegaci na zemský sjezd v Praze.

První dny října byly ve znamení nástupu nováčků. Dne 4. října se v průmyslové škole konala smuteční slavnost na paměť studentů, kteří zahynuli za okupace.

Dne 7. října vzpomněl SK Sparta Kladno v Dělnickém domě na své členy, kteří se stali oběťmi nacistické zvůle. Tryzny se zúčastnil ministr vnitra Václav Nosek.

Dne 13. října byl slavnostně vyzdoben zasedací sál okresního soudu a provedeno zasedání lidového soudu v Kladně. Předseda mimořádného lidového soudu z Prahy přijal slib studentů-soudců z lidu a v zahajovacím projevu vyložil význam lidových soudů.

V neděli 14. října zemřel v Libochovicích Josef Melichar, čestný komandér Řádu rytířského s červenou hvězdou, arcibiskupský vikář a vikář kladenský. V Kladně působil od roku 1910 a pohřeb se konal 17. října za velké účasti občanstva.

Dne 25. října byly v Kladně, stejně jako v celé republice, pořádány manifestace na podporu dekretů a znárodnění průmyslu. Téhož dne byly v Kladně zahájeny lidové soudy.

Lidové soudy pokračovaly po 25. říjnu. Oba obžalovaní byli uznáni vinnými a odsouzeni k trestu smrti oběšením. Oba rozsudky vykonal veřejně pražský mistr popravčí ještě téhož dne. Také druhý den byl jeden odsouzený popraven.

Oslavy 28. října byly zahájeny v Kladně již 26. října večer slavnostní premiérou filmu Věrni zůstaneme za účasti představitelů kladenského veřejného života.

V sobotu 27. října byla na zahradě kladenského reálného gymnázia odhalena pamětní deska PhDr. Aloise Černáka, padlého v boji o Slovensko roku 1919. Večer bylo v divadle uvedeno slavnostní představení hry Karla Šimůnka Pustí lidé.

Dne 28. října 1945 bylo krásné podzimní počasí. Ráno byla na letišti vykonána přísaha a přehlídka nové kladenské posádky. Dopoledne se na náměstí shromáždili lidé a prošli významní veřejní činitelé. Další slavnostní děj se soustředil u pomníku padlým v první světové válce na náměstí Svobody.

Odpoledne byly na různých místech uspořádány akademie a veselice. Školy byly slavnostně vyzdobeny a 1. listopadu byla pietně připomenuta smrt obětí politické perzekuce.

Smutné oslavy Všech svatých vystřídaly radostné oslavy 7. listopadu, výročí ruské říjnové revoluce. Mohutný průvod nesl desítky praporů, vlajek, transparentů a alegorických vozů a shromáždil se na Stalinově náměstí.

Masarykova škola práce, která byla za okupace zabrána pro německou školu a po válce obsazena Rudou armádou, byla v prvních listopadových dnech vrácena svému původnímu účelu. Začalo pravidelné vyučování.

Kladenská okresní nemocnice byla rozšířena o oční oddělení a oddělení pro léčení kojenců a dětí. Primář nemocnice MUDr. J. Vrbský byl jmenován zdravotním radou. MUDr. J. Dienstbier zůstával rovněž ve vedení nemocnice a MUDr. K. Veverka se stal primářem gynekologického oddělení.

Dne 15. listopadu rozloučila městská rada dosavadního vedoucího prvního oddělení MNV Kladno JUDr. J. Lišku, který odešel do služeb soukromé společnosti v Mostě. Vedením oddělení byl pověřen J. M. C. Fr. Kvasala.

V pátek 16. listopadu bylo kladenské divadlo svědkem trapné kulturní ostudy. V rámci vzpomínky na 17. listopad 1939 uspořádalo Sdružení studentstva v Kladně velký večer v kladenském divadle.

Program měl obsahovat projev doktora V. Pitharta, skladby J. Suka a P. I. Čajkovského v podání Středočeské filharmonie řízené Rudolfem Vašatou. Když se však do divadla sešlo přibližně 128 diváků včetně činitelů, zaměstnanců, hasičů a SNB, podnik byl pořadateli odřeknut a obecenstvu byla zaslána omluva.

Stránka 412 byla podle vložené poznámky v roce 1985 nebo na začátku roku 1986 nešetrně počmárána neznámým badatelem. Část rukopisu je proto hůře čitelná.

V neděli 18. listopadu oslavili návrat z koncentračního tábora manželé Tuchorovi z Kladna. Známý kladenský hudebník Fr. Tuchoř, zakládající člen Středočeské filharmonie, byl ze své chaty odveden do kostela a po obřadech zpět domů.

Velké Kladno, vytvořené v roce 1941, skončilo svou existenci podle dekretu prezidenta republiky 27. listopadu 1945. Dva dny předtím se místní národní výbory jednotlivých obcí Velkého Kladna usnesly, aby nadřízeným úřadům byl předložen návrh na sloučení Kladna, Kročehlav, Rozdělova, Dubí a Dříně v jeden celek s názvem královské horní město Kladno.

Kronika uvádí, že přibližující se deváté výročí této cesty bude řešit dobrovolné hlasování.

První prosinec 1945 byl ve znamení prvních Vánoc ve svobodném státě. Po šesti letech byl na náměstí slavnostně rozsvícen vánoční strom republiky.

Předvánoční pohoda byla podle kroniky porušena dramatickou příhodou u autodílny firmy Skopce. V sobotu 15. prosince odpoledne zastavilo před dílnou auto se čtyřmi muži v ruských uniformách. Vešli do dílny a se samopaly donutili zaměstnance vydat 80 litrů benzinu, který naložili do auta a odjeli směrem ke Kročehlavům.

Kladenský SNB byl uvědoměn hned a na Výhybce došlo k přestřelce. Jeden z mužů byl zajat, ostatní unikli. Vyšetřováním se zjistilo, že šlo o příslušníky bývalé Vlasovovy armády, kteří u Unhoště zastavili auto ruské vojenské správy, donutili posádku vystoupit a autem odjeli do Kladna, kde chtěli doplnit zásoby benzinu.

Tři dny před Vánocemi byla ve věci uspořádána manifestace za nové Lidice. Účastnili se jí ministři Václav Nosek a Zdeněk Nejedlý a Antonín Zápotocký.

V pondělí 17. prosince byl do Kladna přivezen jako veřejně vystavený vězeň bývalý šéf kladenského gestapa H. Wiesmann.

Delegace horníků z dolu Max byla 24. prosince přijata v Praze na Hradě prezidentem. Oznámila dosažení předválečné těžby a požádala, aby důl Max mohl být přejmenován na důl President Beneš. Prezident s přejmenováním souhlasil.

Kronikář poznamenává, že první Vánoce po válce nedopadly tak, jak si je lidé představovali, protože zboží a potravin nebylo dost. Přesto šlo o spokojené Vánoce.

Sken 214 zachycuje stejné stránky 412–413 jako předchozí sken 213, jen s odlišným posunem a viditelnější vloženou poznámkou.

Vložený strojopisný lístek uvádí, že stránka 412 byla v roce 1985 nebo na začátku roku 1986 nešetrně počmárána neznámým badatelem.

Obsah rukopisu odpovídá zápisu přepsanému u skenu 213: návrat manželů Tuchořových, konec Velkého Kladna podle dekretu prezidenta republiky, první poválečné Vánoce, ozbrojený incident s benzinem, manifestace za nové Lidice, přivezení bývalého šéfa kladenského gestapa H. Wiesmanna a přejmenování dolu Max na důl President Beneš.

Protože jde o duplicitní obrazový záběr, není zde stejný text opisován podruhé jako nový zápis.

Na začátku roku 1946 byl kulturní život zahájen výstavou obrazů profesora Drahoňovského v Kračmarově galerii. Výstavu uspořádala závodní rada dolu Váňka, kde profesor Drahoňovský po měsíce pracoval a maloval své obrazy. Vernisáže se zúčastnil předseda ÚRO Antonín Zápotocký.

Stav kladenského divadla byl podle kroniky méně potěšitelný. Vlivem slabých návštěv a pochybného vedení vykazovalo schodek téměř dva miliony.

V pátek 11. ledna se v divadle konal koncert Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého za řízení doktora Karla Vašaty.

Ve čtvrtek 24. ledna byly v Kladně zahájeny soudy o národních ctích.

V sobotu 26. ledna byla v kladenských železárnách slavnostně zapálena druhá vysoká pec. První odpich na strusku byl proveden v neděli ráno v 5.45 hodin. Bylo získáno pět tun železa a nístěj byla odlita křížem. Slavnosti se zúčastnili členové vlády, ministři Klement Gottwald a Bohumil Laušman.

V pondělí 28. ledna promluvil Klement Gottwald v Lidovém domě o politické situaci a o dojmech z návštěvy v SSSR.

V pátek 8. února uspořádal ÚNV města Kladna v Domě oddechu večer na počest spisovatelky Marie Majerové za její osobní účasti. Přednášku o jejím literárním díle pronesl profesor Karel Růžička.

V neděli 10. února se v divadle konala národohospodářská konference za účasti 937 delegátů z celého kraje. Konference se zúčastnili předseda vlády Zdeněk Fierlinger a jeho náměstek Klement Gottwald.

Při této příležitosti zástupci dolu Mayrau požádali předsedu vlády, aby důl mohl být přejmenován na důl Zdeněk Fierlinger. Zástupci dolu Ronna požádali Klementa Gottwalda, aby důl mohl nést jeho jméno. Osazenstvo dolu Váňka se rozhodlo požádat ministra národní obrany generála Ludvíka Svobodu, aby důl Váňka mohl být přejmenován na důl generála Svobody.

Ve středu 13. února přijeli do Kladna představitelé demokratického Španělska, kteří na večeru v divadle seznámili Kladeňáky s písněmi, hudbou a tanci Španělska.

V noci na úterý 19. února vypukl požár v nádvoří zámku. Hořela střecha klempířské dílny J. Šládka a střecha budovy, v níž byly dílny a autogaráže města Kladna. Oheň vznikl od přetopených kamen ve Šládkově dílně. Dílna i městské garáže byly z větší části zničeny, ale díky obětavosti SNB a občanstva se podařilo zachránit tři nákladní auta, jedno osobní auto, pneumatiky a jiné zařízení.

V pátek 22. února vzpomněli zaměstnanci okresní nemocenské pojišťovny prvního výročí smrti bývalého starosty města Kladna a ředitele pojišťovny Karla Kindla, umučeného v koncentračním táboře v Dachau.

V neděli 24. února se na Stalinově náměstí sešlo přes 10 000 lidí k oslavě Rudé armády. Promluvili ministr národní obrany generál Ludvík Svoboda, velvyslanec Sovětského svazu V. A. Zorin a hrdina Sovětského svazu plukovník Žadov. Vzácní hosté se zapsali do pamětní knihy města Kladna.

Na začátku března bylo vzpomenuto prezidenta T. G. Masaryka. Ve středu 6. března se v městském divadle konala oficiální slavnost se Středočeskou filharmonií a pěveckým spolkem Smetana.

Celý březen byl ve znamení očekávané návštěvy prezidenta republiky Edvarda Beneše. Dne 15. března se v zasedací síni kladenské radnice konala slavnostní schůze Ústředního národního výboru horního města Kladna za účasti 38 členů a náhradníků. Jediným bodem programu byl návrh rady ÚNV udělit prezidentu Benešovi čestné občanství horního města Kladna.

Po projevu předsedy bylo přikročeno k volbě hlasovacími lístky. Všech 38 hlasovacích lístků bylo odevzdáno se jménem dr. Edvarda Beneše. Oznámení jednomyslné volby bylo přijato dlouhotrvajícím potleskem. Poté byl přečten text jmenovací listiny a jednomyslně schválen.

Text adresy, vypracovaný archivářem hlavního města Prahy profesorem dr. Václavem Vojtíškem, i projev předsedy byly zapsány v zápise ze slavnostní schůze.

Následující dny byly ve znamení příprav na přijetí vzácného hosta.

V neděli 24. března 1946 přijel do Kladna prezident republiky dr. Edvard Beneš s Hanou Benešovou, předsedou Prozatímního Národního shromáždění Josefem Davidem a ministrem vnitra Václavem Noskem.

Návštěva začala na dole Max, kde byl prezident přivítán slavnostními fanfárami. Hlavní částí této zastávky byl oficiální křest dolu Max na důl President Beneš. Kmotry dolu byli ministr Václav Nosek a havíř Jan Černý, který pracoval na dole čtyřicet let.

Prezidentovi a Haně Benešové byly předány čestné dary. Symbolickým darem prezidentovi bylo 100 vagonů uhlí, které mělo být od soboty do neděle vytěženo při mimořádné směně.

Z dolu President Beneš odjel prezident přes Rozdělov, kde byl na hranicích Velkého Kladna znovu vítán, do Poldiny hutě. Ta byla krátce předtím přejmenována na Spojené ocelárny, hutní podnik s přibližně 25 000 zaměstnanci.

Prezident si prohlédl celý závod, zajímal se o práci v ocelárnách a ptal se odborníků na podrobnosti provozu. Po prohlídce promluvil k zaměstnancům ministr Václav Nosek a prezidentovi byly předány další dary.

Ze Spojených oceláren odjeli hosté na kladenskou radnici. Předseda ÚNV Adolf Pošta prezidenta přivítal a předal mu adresu o jmenování čestným občanem Kladna. Na balkonu radnice prezidenta bouřlivě zdravili lidé zaplňující náměstí.

Do pamětní knihy se zapsali prezident Beneš, Hana Benešová, předseda ÚNS Josef David a ministr Václav Nosek. Poté prezident odešel do divadla, kde promluvil ke shromážděným zástupcům všech složek obyvatelstva.

Krátce před 16. hodinou se Kladeňáci s hosty rozloučili. Průběh návštěvy byl vysílán místním rozhlasem.

V sobotu 23. března byl za účasti náměstka předsedy vlády Klementa Gottwalda a ministra pošt proveden slavnostní křest dolu Ronna na důl Klement Gottwald.

V úterý 26. března zahynul při automobilové nehodě JUDr. Jaroslav Liška, bývalý vedoucí městského právního oddělení města Kladna.

Ve čtvrtek 4. dubna uspořádal Svaz osvobozených politických vězňů pietní slavnost, při níž byly příbuzným a pozůstalým 32 umučených za okupace uděleny válečné kříže in memoriam.

V sobotu 6. dubna provedla Středočeská filharmonie operu Hubička se sólisty Národního divadla v Praze.

Dne 13. dubna složilo 21 nových samaritánů a samaritánek Červeného kříže slib do rukou předsedy odboru dr. Jiroutka.

Anglo-americký klub, Kladenské komorní sdružení, Svaz přátel SSSR a Kroužek přátel kladenského divadla pozvaly do Kladna Pražské kvarteto. Na koncertě zazněly skladby slovanských autorů.

Město Kladno převzalo záštitu nad slezskou obcí Velká Polom, která byla za války ze dvou třetin zničena. Koncem dubna odjela do Velké Polomi delegace města Kladna v čele s předsedou Adolfem Poštou, aby ochranu obce slavnostně převzala.

Ústřední volební komise zjistila v předvolební přípravě počet voličů ve Velkém Kladně: 31 764. Z toho připadalo na Kladno 14 864, Kročehlavy 8 418, Dubí 2 008, Újezd 1 343, Dříň 1 797 a Rozdělov 3 044.

Ve čtvrtek 25. dubna pozvalo Sdružení studentstva Českou filharmonii s Rafaelem Kubelíkem ke koncertu v Kladně.

Oslavy 1. května proběhly klidně. Dne 2. května navštívil kladenskou nemocnici ministr zdravotnictví dr. J. Procházka.

Výročí květnové revoluce bylo připomenuto několika slavnostmi. Dne 4. května se konala tryzna u pomníku padlých na náměstí Svobody. Večer provedla Středočeská filharmonie v divadle Smetanovu operu Dalibor.

V neděli ráno se konaly bohoslužby všech církví. Odpoledne byla veřejná schůze MNV v Lidovém domě, večer slavnostní představení Čapkovy činohry Matka.

V pondělí 6. května se konal pohřeb dlouholetého svobodného pracovníka F. Šedivého, známého vychovatele žactva a dorostu.

Oslavy vítězství zahájil v městském divadle projev dr. A. Pražáka. V neděli odpoledne se na letišti konala lidová veselice a průvod městem.

Na nádraží Spojených oceláren byli vítáni maršálové Koněv a Rybalka a generál Žadov. Přijel také státní tajemník dr. Vladimír Clementis. Hosté prošli závodem a odjeli na radnici. Maršál Koněv promluvil z balkonu radnice ke shromážděným občanům a zapsal se do pamětní knihy města.

Na kladenském nádraží došlo ke třem nehodám. V úterý 14. května se srazily vlaky, v noci z úterý na středu vyhořelo dřevěné skladiště a ve středu dopoledne se vzňal vagon lnu. Škoda byla odhadnuta na jeden milion Kčs.

V sobotu 18. května přijela do Kladna delegace z Velké Polomi. V neděli byla slavnostně uvítána v zasedací síni radnice.

Poslední dva týdny května byly ve znamení voleb. Schůze, průvody, plakáty, letáky a tisk se snažily získat v posledních okamžicích co nejvíce voličů.

Volby měly klidný průběh a výsledky byly oznámeny místním rozhlasem. Ve Velkém Kladně obdržela KSČ 15 274 hlasů, národní socialisté 6 886, sociální demokraté 4 483 a ČSL 2 278. V samotném Kladně byly výsledky KSČ 6 319, národní socialisté 3 513, sociální demokraté 2 063 a ČSL 1 278.

Po oznámení výsledků vyšel večer z náměstí průvod s nápisem Parita, tedy rovnoměrné zastoupení všech stran.

Dvaašedesáté narozeniny prezidenta republiky byly důstojně oslaveny za spoluúčasti politického a kulturního života města.

V neděli 2. června zpíval na letišti 250členný pěvecký sbor Rudý prapor za účasti téměř 10 000 diváků.

Ve čtvrtek 6. června se dožil 90 let známý kladenský hudebník a skladatel Josef Hora.

V sobotu a v neděli 8. a 9. června se v Kladně konal sjezd Svazu národní revoluce.

V červnu oslavila Středočeská filharmonie 30 let opery na Kladně provedením Prodané nevěsty a Hoffmannových povídek. Opera byla jako první před 30 lety v Kladně hrána.

Hasičský sbor kladenský oslavil 70 let trvání.

V úterý 25. června se sešla ústřední volební komise, aby rozdělila mandáty nového národního výboru. KSČ obdržela 23 míst, národní socialisté 10, sociální demokraté 6 a ČSL 3.

Ustavující schůze nového MNV byla svolána na 4. července.

V pátek 28. června koncertoval na varhany v kladenském kostele profesor B. A. Wiedermann se spoluúčinkováním chrámového sboru a členů Středočeské filharmonie.

V předvečer svátku mistra Jana Husa se konal průvod ze Stalinova náměstí na letiště, kde proběhla vzpomínková slavnost. V úterý 16. července byl pohřben zemřelý předseda místní školní rady J. Vrhel.

V pátek 26. července byl učiněn pokus o atentát na předsedu MNV Adolfa Poštu. Kladenský občan Schneeberger jej při náhodném setkání v kanceláři místopředsedy ONV ohrožoval střelnou zbraní. Zásah místopředsedy zabránil výstřelu a útočník byl zajištěn.

Měsíc červenec byl ve znamení pomocných brigád v zemědělství i hornictví.

Novým předsedou kladenského okresního soudu se stal vrchní soudní rada Fiala.

Dne 4. srpna zemřel ve věku 90 let bývalý ředitel škol a dlouholetý sbormistr spolku Smetana Cyril Novotný. Pohřeb se konal 8. srpna v pražském krematoriu.

V posledním týdnu srpna byla šťastně nalezena pohřešovaná pamětní deska z rodného domu Antonína Čermáka. Byla uchovávána ve dvoře kladenské radnice.

Plénum MNV vyslovilo souhlas se stavbou kulturního domu a národního výboru nad Sítkem. Na dole President Beneš přišli při nehodě o život dva horníci, J. Sládek a Antonín Kohout.

Koncem srpna a v září byl v Kladně natáčen film Siréna podle románu Marie Majerové. Film, jehož děj se odehrává v minulém století v Kladně, byl z větší části natáčen přímo v Kladně a jeho okolí.

Filmování se účastnilo mnoho obyvatel v drobných rolích a jako statisté. Účinkovala hornická dechová hudba, Středočeská filharmonie, chrámový sbor a další. Hlavní dny natáčení na náměstí, včetně davové scény krvavého Božího těla z roku 1889, byly 15. až 19. září.

Dne 13. září se v divadle konala slavnostní akademie k výročí úmrtí T. G. Masaryka.

Státní průmyslová škola oslavila 60 let trvání ve dnech 28. a 29. září pod záštitou ministra dr. J. Stránského. V sobotu byla slavnostní akademie v divadle a společenský večer v Domě oddechu, v neděli promenádní koncert na náměstí Svobody a odhalení pamětní desky na budově průmyslové školy.

Na začátku října připomněla 50 let trvání obecná škola u Amálky. Ve slavnostním večeru v městském divadle zazněla Smetanova slavnostní předehra, Ostrčilova balada o mrtvém ševci, národní písně a Blodkova opera V studni.

V neděli 15. října navštívil Kladno náměstek předsedy vlády Zdeněk Fierlinger s chotí a spisovatelkou Marií Majerovou. Účastnil se zahájení výstavy obrazů akademického malíře Václava Kořínka v Kračmarově galerii.

V neděli 22. října byla na Bressoně slavnostně odhalena pamětní deska občanům z Bressonu, kteří padli za oběť nacistickému řádění.

Dne 28. října se konala manifestace práce a slibu splnění dvouletého plánu. Na náměstí se shromáždily četné zástupy lidí a vyslechly projevy představitelů okresu a města.

V úterý 29. října přijeli do Kladna účastníci mise ze Sovětského svazu doprovázení předsedou ÚNS Josefem Davidem.

V neděli 24. listopadu byla v Katolickém domě v Kladně zahájena výstava české knihy, připravená ve spolupráci s kladenskými knihkupci. Zahájení se zúčastnil spisovatel Jan Drda a o významu knihy promluvil profesor Karel Růžička.

Dne 1. prosince se sešel přípravný výbor spolku pro postavení vzorného sídliště v Kladně. Za účasti zástupců ministerstva sociální péče, Spojených oceláren, středočeských a železnorudných dolů měl spolek počítat s výstavbou 1 200 bytů pro horníky a dělníky. Prvních 900 bytů mělo být postaveno před skončením dvouletky.

Předsedou spolku byl zvolen J. Mikuláš, předseda ONV, jednatelem inženýr Malát ze Spojených oceláren a pokladníkem J. Klas, místopředseda MNV.

Ve středu 4. prosince pořádala pobočka Svazu přátel SSSR podnik, na němž zástupci politických stran Národní fronty promluvili o poměru svých stran k SSSR. Účast byla přibližně 100 lidí.

Téhož dne koncertovala v Kladně pěvkyně Eva Prochlíková, bývalá členka kladenské činohry. Podnik byl velmi slabě navštíven.

Dne 5. prosince zemřel Jaroslav Tyfa, zasloužilý sportovní činnovník. Pohřeb se konal za velké účasti občanstva v sobotu 8. prosince.

Druhou neděli v prosinci byl slavnostně rozsvícen na náměstí vánoční strom republiky. Při zahájení zazpívala školní mládež dvě koledy J. Nachtmanna a promluvili zástupci ONV, MNV a sociální pomoci.

Téhož večera bylo v Kladně možné pozorovat zatmění měsíce. Úkaz trval tři hodiny.

MNV udělilo čestné občanství města Kladna slovinské bojovnici za svobodu španělského lidu Dolores Ibárruri, známé pod jménem La Pasionaria.

Vánoční svátky uplynuly klidně. Počasí bylo skutečně zimní a mrazy dosahovaly až 20 stupňů pod nulou. Také příchod nového roku byl oslavován spíše umírněně; většina lidí zůstávala v domácím kruhu. Větší návštěvnost měly jen noční podniky, jinak byla návštěva průměrná.

Rok 1947 byl zahájen ve znamení dvouletého budovatelského plánu. Ve většině závodů a podniků byly na Nový rok krátké projevy o významu dvouletky a začala práce na splnění vytyčeného plánu.

Pátý leden byl významným dnem pro Kladno. Britsko-americký klub pozval do Kladna amerického velvyslance L. A. Steinhardta, aby byl přítomen odhalení znovu získané pamětní desky na rodném domku Antonína Čermáka, bývalého starosty Chicaga.

Velvyslanec byl na hranicích okresu vítán zástupci ONV a Britsko-amerického klubu, na kladenském náměstí pak zástupci MNV. Vítání přihlíželo mnoho občanů navzdory tuhému mrazu.

Po zápisu do městské pamětní knihy odešli hosté do Čermákovy ulice. Po prohlídce čestné roty promluvil velvyslanec o Antonínu Čermákovi. Další projev pronesl vyslanecký rada J. M. Bruins, který už roku 1936 odhaloval v Kladně Čermákovu desku poprvé.

Po projevu profesora J. B. Kozáka odhalil velvyslanec za zvuků americké a československé hymny pamětní desku. Za kladenské děti poděkovali chlapec z Lidic a malé kladenské děvče za pomoc UNRRA.

Předseda MNV Adolf Pošta převzal desku do ochrany města. Účastníci odešli do Sokolovny, kde velvyslanec Steinhardt promluvil při zahájení činnosti pobočky Amerického ústavu v Kladně. V 15 hodin odjeli hosté do Prahy.

Na schůzi pléna MNV 10. ledna byli jednomyslně zvoleni čestnými občany města Kladna předseda ÚNS Josef David a spisovatelka Marie Majerová.

Na téže schůzi byl schválen návrh na zřízení městské hudební školy. Ředitelem školy byl jmenován Karel Vacek, bývalý ředitel hudební školy v Bystřici a České Krumlově.

V sobotu 25. ledna 1947 byli v Kladně na návštěvě předseda ÚNS Josef David a spisovatelka Marie Majerová. Na kladenské radnici jim byly předány pamětní adresy čestných občanů města Kladna.

Dne 1. února začala vyučovat městská hudební škola. Situace kladenského divadla byla podle kroniky zoufalá po finanční i umělecké stránce.

Dne 17. února bylo na všech školách přerušeno vyučování na dobu dvou týdnů pro nedostatek uhlí.

Dne 19. února se v Domě oddechu sešli zástupci politických a kulturních organizací se zástupci Matice slovenské z Turčianského Svätého Martina.

V neděli 23. února zemřel v Praze spisovatel Václav Štech, kladenský rodák.

Zima roku 1947 byla velmi tuhá. Sníh, který napadl před Vánocemi, vydržel až do konce února. Mrazy byly velké a téměř trvalé. Průměrná teplota ve třech zimních měsících byla minus 10 stupňů Celsia.

Kladenská filharmonie připomněla na zasedání správního výboru 45 let od prvního vystoupení dne 9. března 1902.

V neděli 15. března navštívili Kladno předseda vlády Klement Gottwald a ministr Zdeněk Nejedlý. Na náměstí se shromáždilo asi 5 000 horníků a občanů. Zdeněk Nejedlý promluvil o významu hornického pojištění a Klement Gottwald zahájil projev oznámením, že hornické pojištění je prvním krokem ke všeobecnému pojištění všech pracujících složek národa.

Ve čtvrtek 20. března navštívil kladenské ocelárny francouzský ministr Tillon s velvyslancem Dejeanem a ministrem Majerem.

Ve dnech 20. až 23. března pobývala v Kladně čtyřicetičlenná delegace z Velké Polomi. V Domě oddechu uspořádala večer slezských písní, hudby, recitací a tanců, sehrála v divadle hru F. S. Procházky Goral a v neděli zazpívala do místního rozhlasu několik písní.

V neděli 30. března byly v kladenském divadle po téměř desetileté přestávce provedeny kročehlavské pašijové hry. Večernímu představení byl přítomen pražský arcibiskup a primas český Josef Beran, který se zapsal do pamětní knihy města.

Zápis je ukončen datem 31. března 1947 poznámkou, že další zápisy jsou v nové knize pamětní. Podepsán je Zdeněk Vašata, městský kronikář.

Sken zachycuje podpisovou stránku pamětní knihy. Nejde o souvislý kronikářský text, ale o soubor podpisů a krátkých poznámek návštěvníků.

Na levé části je čitelné datum 24. února 1946 a několik podpisů osob spojených s oslavou Rudé armády. Čitelné jsou mimo jiné podpisy generála Ludvíka Svobody, velvyslance V. A. Zorina, plukovníka Žadova a zástupců místních orgánů.

Na pravé části pokračují podpisy zástupců stran, úřadů, organizací a veřejného života. Některé podpisy jsou čitelné jen částečně a bez bezpečné identifikace je nelze přepisovat jako pevná jména.

Sken zachycuje další podpisovou stránku pamětní knihy. Většinu plochy tvoří podpisy bez souvislého textu.

Mezi čitelnými zápisy jsou zástupci okresu, místní správy, školy, dolů, odborových nebo veřejných organizací a legionářských struktur. Objevují se také označení jako okres Kladno, Spojené ocelárny, PŽS Kladno, KOR Kladno a junácké nebo mládežnické organizace.

Pravá strana obsahuje jen menší počet podpisů v horní části a zbytek stránky je prázdný.

Sken zachycuje prázdnou nebo téměř prázdnou stranu pamětní knihy.

Na pravé části je slabě viditelné kulaté razítko města Kladna. Souvislý rukopisný text ani podpisový zápis zde není.

Sken zachycuje podpisovou pamětní stranu z návštěvy prezidenta Edvarda Beneše v Kladně dne 24. března 1946.

Na levé straně je samostatný podpis Edvarda Beneše s datem 24. března 1946 a krátký doprovodný zápis.

Na pravé straně jsou další podpisy účastníků návštěvy. Čitelné jsou mimo jiné podpisy Václava Noska, Adolfa Pošty, Josefa Klase, Marie Majerové a dalších představitelů MNV Kladno. Některé podpisy jsou obtížně čitelné a nejsou rozepisovány jako jistá identifikace.

Sken obsahuje podpisovou stranu s popiskem „Návštěva zahraničních novinářů v Kladně 27. III. 1946“.

Na stránce jsou podpisy hostů z několika zemí. Čitelné jsou zejména zeměpisné poznámky England, Greece, Schweden, Suisse a Holland; část jmen je kvůli rukopisu nejistá.

Pravá strana záběru je prázdná.

Sken zachycuje dodatečný pamětní zápis ze dne 31. května 1951. Text je psán jako pozdrav Kladnu u příležitosti sjezdu Sokola Rovina.

Zápis používá dobový budovatelský jazyk: účastníci vyjadřují přesvědčení, že se v Kladně úspěšně buduje socialismus, a připojují závěrečné heslo „Čest práci“.

Pod textem je několik podpisů. Jména jsou rukopisně obtížně čitelná, proto nejsou uváděna jako jistý seznam.

Strana 454 obsahuje anglický pamětní zápis adresovaný obyvatelům Kladna.

Text děkuje lidem v Kladně za přijetí jménem Kanady a je datován 5. května 1946. Podepsán je J. L. Beaudet.

Pod zápisem jsou další podpisy. Čitelné jsou mimo jiné Karel Kovařík, Adolf Pošta a Marie Majerová; ostatní podpisy jsou místy nejisté.

Sken obsahuje prázdnou levou stranu a pravou stranu označenou číslem 459.

Na pravé straně jsou pouze dva podpisy: A. Zápotocký a M. Zápotocká.

Souvislý text na stránce není.

Levá strana skenu je prázdná.

Pravá strana je označena číslem 463 a obsahuje několik velkých podpisů s datem 9. 5. 46.

Podpisy jsou rukopisné a nejsou dostatečně čitelné pro jistou identifikaci. Souvislý text na straně není.

Levá strana skenu je prázdná.

Pravá strana, označená číslem 471, obsahuje rukopisný zápis v ruštině a podpisy členů sovětské návštěvy.

Text vyjadřuje poděkování městu Kladnu za přijetí a přátelský vztah. Některé podpisy jsou čitelné jen částečně; zřetelněji vystupují jména psaná v latince a azbuce, ale nejde o bezpečný úplný seznam.

Levá strana skenu je prázdná.

Pravá strana, označená číslem 479, obsahuje ruský pamětní zápis datovaný 29. X. 1946.

Text začíná bratrským pozdravem občanům města Kladna od pracujících Sovětského svazu. Zápis je podepsán jako delegace Nejvyššího sovětu SSSR; čitelný je podpis A. Gorkina a několik dalších podpisů, jejichž přesné čtení je nejisté.

Levá strana, označená číslem 484, obsahuje krátký český rukopisný zápis datovaný 30. března 1947.

Čitelný smysl zápisu: návštěva projevuje pozdrav a vyjadřuje přání práce, ochrany a síly všeho dobrého lidu kladenského.

Pod zápisem je podpis a uvedení funkce; přesné čtení jména i funkce je nejisté. Pravá strana je prázdná a nese jen otisk razítka Městské rady hlavního města Kladna.

Levá strana skenu je prázdná.

Pravá strana, označená číslem 489, obsahuje podpisy návštěvníků. Uprostřed stránky je datace „Kladno Jan 5/1/47“.

Čitelné jsou některé části jmen a funkcí, například poznámka k předsedovi ONV Kladno a více zápisů členů nebo pracovníků MNV. Vzhledem k rukopisu však nelze bezpečně opsat celý seznam.

Horní zelený zápis odkazuje na památku městského lékaře dr. Zdeňka Foustky.

Hlavní modrý nápis uvádí: „Návštěva vnučky a pravnučky Ant. Čermáka v Kladně (dne 5. června 1986)“.

Pod nadpisem jsou podpisy Dianne Lynn Jirka, Joyce Jirka a další rodinný podpis. Níže je samostatný zápis Zdeňka Rubína z Washingtonu, D. C., datovaný 11. července 1990.

Pravá strana skenu je prázdná.

Levá strana, označená číslem 494, obsahuje jméno Marie Majerové a podpis s datem 25. 7. 47.

Pravá strana je prázdná.

Souvislý kronikářský text na skenu není.

Strana 498 začíná zápisem: „Na vajpomen Kladu“ / na vzpomínku Kladnu. Pod tím je uvedeno jméno F. D. Lokomotiv Zagreb.

Z textu je čitelná souvislost s dopravou, železnicí a Jugoslávií. Objevuje se také formulace „Inženjer Andrije … Zagreb“ a několik adres ze Záhřebu.

Pod zápisem je delší blok podpisů z Jugoslávie, převážně ze Záhřebu. Přesné čtení všech jmen není bezpečné. Pravá strana je prázdná s razítkem Městské rady hlavního města Kladna.

Levá strana, označená číslem 500, obsahuje několik podpisů. Čitelné jsou jen části jmen, například možný podpis Zdeněk Nejedlý; ostatní podpisy nelze bezpečně určit.

Pravá strana zachycuje růžovou obálku vloženého rejstříku. Nahoře je razítko „Městský archiv horního města Kladna“.

Rukopisný titul na obálce zní: „Abecední rejstřík k I. dílu Pamětní knihy města Kladna.“ Vpravo nahoře je označení „Kč. E 22“.

Levá strana skenu je prázdná růžová strana vloženého rejstříku.

Pravá strana je první stránkou strojopisného rejstříku k I. svazku pamětní knihy. Nahoře je titul „Rejstřík k I. sv. Pam. knihy“ a razítko městského archivu.

Vybraná čitelná hesla pod písmenem A: Aust Ludvík — 197; aprovisace válečná — 205, 209; autobusové spojení Kladno–Slaný — 234; Kladno–Rakovník — 261; Kladno–Mělník — 261; autobus požár — 262; autobusové spojení Kladno–Rozdělov — 262; Kladno–Kralupy — 263; aeroplánu pád — 264; autobusová doprava státní Praha–Buštěhrad–Kladno — 264; Praha–Unhošť–Kladno — 265; Amálka, šachta zbourána — 268; američtí herci v Kladně — 292; archiv městský přestěhován do zámku — 293.

Vybraná čitelná hesla pod písmenem B: brány kladenské — 12; brána Rakovnická, Unhošťská a Slánská — 42; Břevnovský klášter sv. Benedikta v Praze, koupě Kladna — 60; Bukovka, vznik — 61; Boží Tělo 1889 — 179; bída za první války — 219; Bratrská pokladna — 247; Burda, ředitel divadla — 262; biograf sokolský začal — 269; Baum Viktor, MUDr., zemřel — 275; Breska Alfons, 60 let — 285.

Sken zachycuje druhou stránku strojopisného rejstříku.

Pod písmenem B jsou čitelná hesla: Böhm, poštovní ředitel, odchází do pense — 325; Baráčnická výstava — 353; Baráčnické slavnosti — 355; bytová nouze v Kladně — 355; Beran Rudolf v Kladně — 365; baráky poldovské zrušeny — 366; bouře a povodně — 386–387; Breson, pomník padlým — 423.

Pod písmenem C jsou čitelná hesla: ceny zboží v roce 1906 — 207; císař František Josef zemřel — 215; císař Karel nastoupil — 215; ceny uhlí 1935 — 297; cizinecký ruch — 297; CPO — 322–331; ceny potravin 1938 — 347; ceny potravin 1939 — 387.

Pod písmenem Č jsou čitelná hesla: časopisy v Kladně 1910–1914 — 200; časopisy zastavené 1914 — 201; čas letní 1916 — 210; Čermák Antonín, starosta v Chicagu, návštěva v Kladně — 271–282; Černý F. L., ředitel městských škol, zemřel — 281; Čermák Antonín, dr. prof., pomník — 294; Čermák Antonín, starosta Chicaga, oslavy — 300; Čermák Václav, zemřel, odkazy — 382; Čermákova deska znovu odhalena — 425.

Pod písmenem D jsou čitelná hesla: Dělnický dům otevřen — 196; DTJ v Kladně — 196; dělnická výstava v Kladně 1911 — 196; divadlo vystavěno — 200; divadlo, činnost — 206, 211, 213; Divadlo Národní v Kladně — 212; dělnictvo nespokojeno — 217.

Třetí stránka rejstříku pokračuje písmenem D a přechází přes E a F k začátku písmene G.

Čitelná hesla pod D: důsledky války — 217; dělnická stávka 1918 — 218; drahota, bouře — 226; divadlo za svobody — 228, 230, 232, 235, 283–298, 299–308, 309, 317–324, 335; DTJ, cvičení — 237; dávky obecní 1925 — 255, 274, 275, 287; data o městě Kladně — 257, 265, 282, 297, 304, 341; Dančenko V. J. v Kladně — 258; Dvořák Václav, ředitel školy, zemřel — 263; Danihelka Václav, zemřel — 279; Dušek Karel, řídící učitel, zemřel — 287; dělnická olympiáda — 292; dispenzář okresní — 306; Dělnický dům, 30 let — 335; obecní dům ve Školní ulici dostavěn — 348; důl Jaroslav otevřen — 369.

Čitelná hesla pod E a F: Engertův důl vyřazen z provozu — 355–405; fara kladenská — 99; středočeská filharmonie založena — 236; kladenská filharmonie, 30 let — 279; Fišera Antonín, dr., ředitel městského úřadu — 283; Fošen, divadelní ředitel — 317; finanční poměry — 321; Ferenc Jindřich odchází z Kladna — 358; filmování Sirény — 422.

Začátek písmene G uvádí například Göbla, varhaníka a kantora — 55; geologické složení půdy — 104; národní gardu — 140; galerii umělce F. Kračmara — 281; Gottwalda Klementa v Kladně — 414, 417, 426.

Čtvrtá stránka rejstříku obsahuje písmena H, Ch, I, J a začátek K.

Pod H jsou čitelná hesla: Hieserlová Anna Luisa Maxmiliana — 58; hřbitov — 91, 154, 155, 169; hasičský sbor — 156, 157; havíři — 173–176; Hruška Jaroslav, dr. — 199; hasičský sjezd — 242; Hornický dům — 242; Hornická dohoda — 245; hudební pavilon — 253; hornický tábor — 256; Hruška Jaroslav, zemřel — 273; Hajn, dr., 70 let — 282; Hasičská župa, 40 let — 288; hornická statistika — 323; Hlaváček František, dr., zemřel — 328; hasičské jubileum, 60 let — 332; Havlín Viktor, MUDr., zemřel — 360; Hlas lidu nastoupil za Dělnické listy — 363; horníci uprchlíkům — 367.

Pod Ch jsou čitelná hesla: chudinství — 154; chudobinec — 154, 268; chřipka — 321.

Pod I a J jsou čitelná hesla: školní inspektoři, změna — 380; Javůrek Bedřich, ředitel městské školy, zemřel — 275.

Začátek písmene K uvádí základní hesla: Kladno, město, poloha — 5; komunikace — 7; podnebí — 6; půda — 6.

Pátá stránka rejstříku pokračuje písmenem K.

Čitelná hesla: Kladno, město, vodstvo — 5; dějiny — 8; Kladenští z Kladna — 8; Kladno povýšeno na městečko — 11; kaple Floriánská založena — 51; kostel Panny Marie Nanebevzetí, dějiny — 65, 170; inventář — 74; Kladno, osídlení roku 1800 — 100; kanalizace — 158; Kladno městem — 164; Kladno královským horním městem — 171; Kladno, výstavba — 171.

Další čitelná hesla: kultura za první války — 206; Keťasové — 215; válečná kuchyně zřízena — 216; koncerty — 216, 231, 241, 253, 257, 267, 269, 277; kolkování peněz 1919 — 225; Kindl Karel starostou — 228; komunistická strana — 229, 230; koncert Československého kvarteta — 240; veřejná knihovna — 244, 320, 341; kasárna, odhlasování stavby — 245; Kautský Rudolf, ředitel divadla — 277, 290; Kladenská filharmonie, 30 let — 279; Kubelík v Kladně — 286; komunikace — 306; kasaři v Kladně — 309, 316.

Šestá stránka rejstříku dokončuje část písmene K a pokračuje písmeny L a M.

Čitelná hesla pod K: koncert župy Förstrovy — 338; Kubeck, budovy šachty prodány — 340; Kindl Karel, resignace — 344, 345; komunistická strana rozpuštěna — 367; Koněv, maršál, v Kladně — 419.

Čitelná hesla pod L: lesy v Kladně — 7; legionářská přehlídka v Kladně — 226; lázně městské otevřeny — 247; Lidový dům dokončen 1924 — 249; Lidový dům otevřen — 252; legionářský projev pro brannost národa — 289; Langer Stanislav, ředitel divadla — 344; Lidový dům zakoupen ministerstvem veřejných prací — 353; městské lázně pronajaty Eduardu Vondráčkovi — 356; Langrová A., ředitelka divadla 1938 — 358; lidické ženy, návrat — 400; Liška Jaroslav, dr., tragicky zahynul — 418.

Čitelná hesla pod M: mýtné — 153; Mariánská socha — 61, 155; Maďera J., děkan, zemřel — 204; museum otevřeno — 213; 1. máj 1918 — 220; 1. máj 1919 — 225; 1. máj 1925 — 252; Masaryk T. G. inkognito v Kladně — 256; 1. máj 1928 — 261; manévry — 263; mrazy roku 1929 — 266; městský domov otevřen — 268; Masarykova oslava narozenin — 270; Masarykova škola práce otevřena — 273; museum — 278; mateřská škola, otevření nové budovy — 285; Masarykovy oslavy 1933 — 290.

Sedmá stránka rejstříku pokračuje písmenem M a přechází k písmenu N.

Čitelná hesla pod M: 1. máj 1934 — 290; Masarykovy oslavy narozenin 1935 — 298; Masaryk T. G. jmenován čestným občanem Kladna — 298; Müller, ředitel průmyslové školy, do Prahy — 302; museum, dar amerických Čechů — 308; Masarykova oslava 1936, odhalení pamětní desky — 309; Masarykova oslava 1937 — 327; museum, číslo Věstníku — 317; Michalíček Karel, učitel a dudák, zemřel — 328; Masaryk T. G. zemřel — 336–337; manifestační projev pro ČSR — 346, 349; Mikovec Josef knihovníkem — 378; ministři v Kladně — 401–402; Majerová Marie, oslava — 414; MNV, slavnostní schůze — 415; maršál Koněv v Kladně — 419; mobilizace v květnu 1938 — 351; mobilizace v září 1938 — 360.

Čitelná hesla pod N: národní garda — 140; národnostní poměry — 163; neštěstí na dole Engert 1915 — 204; neštěstí na dole Mayrau 1921 — 232; neštěstí na Engertu 1921 — 255, 262; okresní nemocnice, 25 let — 264; neštěstí na stavbě pošty — 269; nezaměstnaní 1931 — 275, 277, 279, 290, 291, 296, 297, 316, 320, 321, 322, 330; Niederle, dr., 60 let profesorem — 287; Niederlova nemocnice, pojmenování — 287; Novotný Jan, řídící učitel, zemřel — 292; neštěstí na dráze nučické — 330; národní garda 1937 — 334; neštěstí v cihelně — 340; Novotný Cyril, 60 let — 344; neštěstí na dole Max — 357.

Osmá stránka rejstříku dokončuje písmeno N a pokračuje písmenem O.

Čitelná hesla pod N: národní jednota — 366; Niederle B., dr., do pense — 371; Němci v Kladně — 374, 375; německá policie v Kladně — 376; národní souručenství — 376, 378, 379; národní revoluce v Kladně 1945 — 390, 395; národní výbor v Kladně — 392; německé vojsko, odchod — 396; Neuman Josef, dr., zemřel — 403; Novotný Cyril zemřel — 421; Nejedlý Zdeněk v Kladně — 426.

Čitelná hesla pod O: osvětlování města — 157, 168, 199; okres Kladno, zřízení — 167; odvody domobranců — 205, 211; oslava 28. října 1919 — 227; opera olomoucká v Kladně — 237; oslavy Husovy — 238; okresní nemocenská pokladna, dům — 245; obecní dávky 1924 — 248; Orel, cvičení — 253; oslava Cyrila Novotného — 260; oslava 60 let dr. Hlaváčka — 260; oslava 78. narozenin T. G. Masaryka — 260; oslava 25 let Klubu českých turistů — 260; oslava 28. října 1928 — 264; Okresní úřad, vznik — 265; obědy pro nezaměstnané — 278; oslava 28. října 1933 — 286; oslava 28. října 1934 — 294; oslava 28. října 1935 — 303; Obchodní beseda československá, 50 let — 305; osvětový sbor městský ustaven — 318; ovoce, nedostatek 1937 — 335; Oberlandrat v Kladně — 376.

Devátá stránka rejstříku začíná koncem písmene O a pokračuje písmenem P.

Čitelná hesla z konce O: občanská záložna, poměry — 377; oslava 1. května 1939 — 381; olomoucká opera v Kladně — 382; oslava Rudé armády 1946 — 414; oslava 1. máje 1946 — 418; oslava národní revoluce — 418.

Čitelná hesla pod P: předmluva Josefa Vašaty — 3; půda, povaha — 6; podnebí — 6; povýšení Kladna na městečko — 11; požár roku 1620 — 35, 43; pranýř — 46, 61; Průhon — 102; pivní krejcar — 153; městská policie — 152; požární policie — 156; povýšení Kladna na město — 164, 165; pojmenování ulic — 210, 276; Poldina huť za první války — 211, 215, 231; požár na nádraží — 210; požár v závodním hotelu — 212; Pražská železniční společnost za války — 214; protidrahotní bouře 1919 — 226; sociální poměry 1922 — 241; Podstatný Alfréd, dr., zemřel — 242; výbuch v Poldině huti — 248; policejní stráž v Kladně převzata státem — 248; požár na dole Engert 1925 — 251; přednášky — 251; projev proti školní reformě 1928 — 259; pomník padlým a T. G. Masaryk, základní kámen — 263; poradna matek a dětí otevřena 1929 — 268; Poldina huť, požár — 275.

Desátá stránka rejstříku pokračuje písmenem P.

Čitelná hesla: posádka vojenská, změna pluku — 277; prapor na komíně železáren — 278; přírodovědecká společnost v Kladně — 280, 303, 328; pašijové hry v Kročehlavech — 280, 427; poštovní budova osídlena — 284; Pražská železniční společnost, změny v ředitelstvu — 295; protiletadlová cvičení v Kladně — 302; přednášky OSO — 303; poměry všeobecné v lednu 1936 — 305; požár u Mechytků — 312; PŽS, poměry — 312–351; Poldina huť, poměry — 313, 329, 348; půjčka na obranu státu — 316; prázdninová kolonie — 316; pomník Smetanův odhalen — 319; přednášky o Malé dohodě — 320; požár stohu — 326; přednášky o politické výchově — 327; požár ve Včele — 331; požár stodol — 331; průtrž mračen 1937 — 334; průmysl — 335, 338; Pavel František starostou — 347, 350; Pejskar Josef zemřel — 352; poměry v září 1938 — 359; Poldina huť, neštěstí — 364; Pavel František, 70 let — 369; Pavel František, resignace — 370; PŽS, bilance 1938 — 373; PH, 50 let — 382; přírodní úkaz 1939 — 383; popravy v Kladně — 410; prezident dr. Beneš jmenován čestným občanem Kladna — 415; prezident dr. Beneš v Kladně — 416, 417; Pošta Antonín, předseda MNV, útok — 421; pomník na Bressonu padlým — 423.

Jedenáctá stránka rejstříku obsahuje písmeno R.

Čitelná hesla: Rozdělov, vznik — 61; radnice — 151, 170; rekvisice válečné — 204, 205; rabování za války — 220; rabování 1919 — 224; rok 1914 — 201; 1915 — 204; 1916 — 207; 1917 — 216; 1918 — 218; 1919 — 224; 1920 — 228; 1921 — 231; 1922 — 234; 1923 — 241; 1924 — 246; 1925 — 250; 1926 — 255; 1927 — 256; 1928 — 258; 1929 — 266; 1930 — 270; 1931 — 275; 1932 — 279; 1933 — 283; 1934 — 288; 1935 — 296; 1936 — 305; 1937 — 321; 1938 — 342; 1939 — 368; 1945 — 390; 1946 — 413; 1947 — 424.

Další čitelná hesla: rozkol politický v sociální demokracii 1920 — 229; reálka, 25 let, oslava — 252; Rokos St., ing., zemřel — 263; Rössler Fr., ředitel průmyslové školy, zemřel — 267; rozhledna na Kožově hoře otevřena — 272.

Dvanáctá stránka rejstříku dokončuje písmeno R, obsahuje samostatné Ř a začíná písmeno S.

Čitelná hesla pod R: radio přijímač v Kladně 1931 — 276; reálka, sjezd prvních abiturientů — 281; Ryšavý Jan, okresní školní inspektor — 289; Roden Karel, ředitel divadla — 292; radniční úřad, přestěhování — 323; Ryšavý Josef, 50 let — 327; rumunský večer — 329; Rosypal Antonín, předseda Podkarpatských Rusů, zemřel — 330; Rudá armáda v Kladně — 398; Reiss Josef, dr., zemřel — 403; Ronna, důl, 60 let — 405; Rudý prapor, pěvecký soubor v Kladně — 420.

Pod Ř je čitelné heslo: Řezníček, ředitel divadla v Kladně — 302.

Čitelná hesla pod S: Spravedlnost — 47; socha Mariánská — 61, 155; Společnost státních drah — 131; spolky — 164, 172, 173; sociální poměry — 173, 178, 180; Svoboda, časopis — 181; stávka 1900 — 182, 190; sociální boj za všeobecné hlasovací právo 1905 — 195; sčítání lidu 1910 — 197; světová válka první vypukla — 201; stávka 1918 — 218; stanné právo — 221; stát československý prohlášen — 221, 222; samostatnost československá v Kladně — 223, 224; správní komise v Kladně — 228; stávka horníků 1920 — 231; sokolský stadion — 232; sokolský slet župní 1921 — 233.

Třináctá stránka rejstříku pokračuje písmenem S.

Čitelná hesla: hornická stávka 1922 — 235; stávka kovodělníků — 236; S. K. Sparta, zájezd do Jugoslávie — 237; slavnost 35. pěšího pluku — 238; sokolský zájezd do Lublaně — 239; S. K. Kladno, slavnosti — 244; stavby v Kladně 1923 — 246; spotřeba slabší — 249; stavební ruch v Kladně — 255; slavnost řezníků — 256; S. K. Kladno, 25 let — 258; stávka horníků 1932 — 280; Střed, časopis strany práce — 262; Springler Karel, řídící učitel, zemřel — 264; stávka hornická — 264; krajský sjezd republikánské strany — 269; sokolský krajský slet 1930 — 270, 273; sčítání lidu 1930 — 281; S. K. Kladno, zájezd do Chicaga — 293; snížení mezd dělnictva železáren — 295; silnice Kladno–Praha vydlážděna — 297; světelná stávka 1935 — 304; sokolky na berlínské olympiádě — 318; Smetanův pomník odhalen — 319; samaritáni — 320; srážka vlaků KND — 346; sokolský slet župní 1938 — 352; S. K. Kladno v Africe — 368; Smrčková Ludvika, výstava — 371.

Čtrnáctá stránka rejstříku dokončuje písmeno S, obsahuje písmeno Š a začíná písmeno T.

Čitelná hesla z konce S: spořitelna v Kladně, 40 let — 373; Slovenský stát — 374; spolky v Kladně 1939 — 388; soupis cen papírů — 388; SNB v Kladně, přísaha — 404; lidový soud v Kladně — 409, 410; Steinhardt SA v Kladně — 425.

Čitelná hesla pod Š: škola v Kladně, vznik — 19; škola v Kladně, nadace Kantora — 19; Štěpánov, vznik — 61; špitál — 154; školství v městě — 160; šibenice na keťasy — 226; školní výstavka — 261; měšťanská škola, 50 let — 261; Štech Václav, oslavy — 272; Masarykova škola práce otevřena — 273; měšťanská škola II — 277; mateřská škola, otevření budovy — 285; Štulcovy oslavy — 294; průmyslová škola, 50 let — 318; Široký Hynek Zdeněk, farář československé církve bratrské — 333, 349; Štech Václav, 80 let — 380; hornická škola otevřena — 407; průmyslová škola, 60 let — 422; chlapecká škola u Amálky, 50 let — 422; městská hudební škola zřízena — 425.

Začátek písmene T uvádí výroční trhy — 11; tvrz Ostrovec — 37; tvrz dolejší — 39; Týn Jiří Václav, kantor — 56; Toskánská Anna Marie Františka, velkovévodkyně — 58; tržnice otevřena — 245; tábor lidu 1927 — 257; tábor lidu 1928 — 260; Tréval Emil/Walter, dr., zemřel — 266.

Patnáctá stránka rejstříku dokončuje T, obsahuje U a začíná V.

Čitelná hesla pod T: Topinka Karel, ředitel ústřední učitelské školy, zemřel — 283; Talich dirigoval v Kladně — 313; Týfa Jaroslav zemřel — 424.

Čitelná hesla pod U: uhlí — 109; uliční řád 1925 — 250; útulek pro rodičky — 250; ulice, pojmenování — 276, 312; uhlí, ceny 1935 — 297; učitelstvo, pracovní schůze — 312; úrazy smrtelné — 314, 315, 317; úrazy horníků — 320, 368; úrazy v hutích — 333; uhlí, těžba v roce 1937 — 391; uprchlíci ze severu — 361, 362; uprchlíci ze severu, likvidace — 383.

Čitelná hesla pod V: vodstvo — 5; Váňa Jan — 114; Vojtěšská huť — 125; volby 1848 — 141; voda — 150, 169; výstava v Kladně 1902 — 191; výbuch prachárny v Hostivici — 220; volby do obecního zastupitelstva 1919 — 227; velkostatek Kladno zabrán — 231; volby do sněmovny a senátu 1925 — 254; volby do závodních výborů v železárnách — 261; Vlk Karel poslancem — 262; volby do okresu — 264; volby do země — 265; vichřice a bouře — 268; volby do sněmovny a senátu 1929 — 269; volby obecní — 280.

Šestnáctá stránka rejstříku dokončuje písmeno V a přidává krátká hesla W a Y.

Čitelná hesla pod V: volby do závodních výborů — 284, 314; výstavka žákovských prací — 285; vodojem, stavba — 285; vojenské slavnosti, sbratření — 285; volby do poslanecké sněmovny 1935 — 299; volby do okresního a zemského zastupitelstva — 299; kladenské veletrhy 1935 — 301, 302; výstava Tisk lidu — 307; letecká výstava — 307; výstava Sirény — 309; výstava zvířectva — 318; vysoká pec V. zapálena — 324; Varhánek František, reportáž radiem — 328; Veselský Karel, ředitel, do pense — 327; vražda Václava krále — 346; vichřice v Kladně — 347; vodovod Poldiny huti — 350; volby do obce 1938 — 353; Volek František zemřel — 357; německé vojsko v Kladně — 377; vražda říšského policisty Kniesla — 383, 384, 385; Vašata Josef zemřel — 389; Vašata Zdeněk, architekt — 389; volba MNV v Kladně — 404; Velká Polom, patronát — 418; volby 1946 — 420; vzorné sídliště započato — 423; Vacek Karel, ředitel hudební školy — 425.

Pod W je uvedeno: Wald František zemřel — 277.

Pod Y je uvedeno: YMCA, postaven dům — 254.

Sedmnáctá a poslední stránka rejstříku obsahuje písmena Z a Ž.

Čitelná hesla pod Z: znak městečka Kladna — 12; zvonice — 93; zvony — 93; nové zastupitelstvo 1928 — 258; Zázvorka Ignác, řídící učitel, zemřel — 259; zrušení okresní správní komise — 265; zastupitelstvo městské, ustavení — 280; zápisy do škol — 318; zborovské oslavy — 333; zemětřesení v Kladně — 363; nové městské zastupitelstvo — 374; zaměstnanost v závodech 1939 — 381.

Čitelná hesla pod Ž: Žďárští ze Žďáru — 9; Jan Žďárský ze Žďáru — 9; Zdeněk Žďárský — 9; Jiří Žďárský — 10, 13; Jan ze Žďáru — 14; Ctibor Tyburcí ze Žďáru — 15–33; Sibyla Žďárská — 19, 34; Jan Jiří Žďárský — 34; Florián Jetřich ze Žďáru — 48; František Adam Eusebius ze Žďáru — 53, 57; železné hutě — 125; železná dráha Pražské železniční společnosti — 137; život v městečku od roku 1848 — 138; živnosti a obchody v Kladně před první válkou — 200; Žofka Josef, dr., konservátorem — 307; železárny v Kladně, větší zaměstnanost — 317; železárny ve filmu — 357.

Na konci stránky je uvedeno: „Sestavil K. Polánek. 1951.“

Sken zachycuje zadní část vloženého rejstříku a koncový růžový list.

Levá část nese razítko městského archivu. Pravý růžový list obsahuje velké ručně psané číslo 353.

Souvislý text na skenu není.

Sken zachycuje zadní desku kroniky.

Deska je vínová, zdobená v rozích a na pravé straně poškozená. Text na ní není.