Tragické události Kladna a Kladenska
Důlní provoz na Kladensku si vyžádal desítky životů při pádech těžních klecí, explozích, důlních otřesech a požárech. Za druhé světové války zasáhly civilisty bomby v Dubí, na kladenském nádraží a ve vlacích v okolí. K poválečným tragédiím patří železniční neštěstí v Zákolanech a po zániku velké Poldi také smrtelný pád rozebírané haly.
Přehled událostí
| Datum | Místo | Co se stalo | Oběti |
|---|---|---|---|
10. března 1873 | důl Amálie, Kladno | těžní klec ve vysoké rychlosti přejela plošinu a narazila do konstrukce věže | 6 mrtvých |
31. srpna 1874 | důl Kateřina, Dubí | pád těžní klece; historické prameny se rozcházejí v příčině poškození lana | 5 mrtvých |
23. února 1876 | důl Engerth, Kladno | exploze dynamitu při překládání zmrzlých náložek zničila dvě patra jámové budovy | 19 mrtvých |
21. ledna 1924 | důl Jan, Libušín | důlní otřes, výbuch a průlom vyzdívky | 5 mrtvých |
12. září 1944 | les u sv. Jána, Dubí | bomby zasáhly místo, kam se při poplachu ukryli obyvatelé a zaměstnanci okolních závodů | 35 mrtvých |
16. dubna 1945 | spojenecké letouny napadly osobní vlak vyjíždějící z Brandýsku | 5 mrtvých | |
17. dubna 1945 | bombardování železničního uzlu zasáhlo také okolní vilovou čtvrť | 11 mrtvých | |
22. dubna 1945 | letecký útok zasáhl osobní vlak | 23 mrtvých | |
23. září 1960 | důl Nosek, Tuchlovice | požár a zmatečné vedení úniku vystavily horníky kouři a oxidu uhelnatému | 20 mrtvých |
25. ledna 1964 | neovladatelný nákladní vlak narazil do osobní soupravy stojící ve stanici | 14 mrtvých | |
29. listopadu 2001 | důl Schoeller, Libušín | výbuch metanové směsi v posledním činném dole revíru | 4 mrtví |
28. července 2007 | bývalá Poldi, Kladno | při rozebírání ocelové konstrukce se zřítila část opuštěné válcovenské haly | 2 mrtví, 3 těžce zranění |
Amálie, Kateřina a Engerth: tři tragédie během čtyř let
První velká řada neštěstí přišla v době, kdy Kladno rychle rostlo jako hornické město. Na dole Amálie 10. března 1873 selhala jízda těžní klece. Klec přejela jámové plošiny, narazila do konstrukce věže a všech šest mužů uvnitř zahynulo. Nehoda vedla k vývoji záchytného zařízení, které mělo klec při překročení rychlosti sevřít na dřevěných průvodnicích.
O rok později zahynulo na dole Kateřina v Dubí pět horníků. Matrika uvádí datum 31. srpna 1874 a jména Petra Urbana, Josefa Viktory, Václava Rezka, Aloise Šustera a sedmnáctiletého Josefa Fryberta. Pozdější vyprávění mluvilo o úmyslně naseknutém laně určeném pro neoblíbeného dozorce. Hornický skanzen Mayrau však upozorňuje, že příčina není prokázaná a stejně možný je nevyhovující technický stav lana.
Největší z těchto tří katastrof nastala 23. února 1876 na dole Engerth. Při překládání trhavin explodoval dynamit a zdemoloval dvě patra jámové budovy. Zahynulo devatenáct lidí. Pravděpodobnou příčinou byla manipulace se zmrzlými náložkami, z nichž se uvolňoval nestabilní nitroglycerin. Pohřbu se podle připomínky Hornického skanzenu Mayrau účastnilo přibližně patnáct tisíc lidí.
Pomníky Amálie a Engerthu stojí na hlavním kladenském hřbitově. Pomník obětí Kateřiny je na hřbitově ve Vrapicích. Nejde tedy jen o zaniklé provozy: tragédie mají v dnešním městě konkrétní pietní místa.
Důl Jan v Libušíně
Dne 21. ledna 1924 zahynulo na dole Jan v Libušíně pět horníků. Dobový parlamentní tisk událost popsal jako výbuch a průlom vyzdívky; novější historie Libušína mluví o silném důlním otřesu. Neštěstí přispělo k ukončení těžby na dvojdole Jan I a Jan II. Zbývající zásoby byly později zpřístupňovány z dolu Max; širší vývoj revíru popisuje článek Kladenské kamenouhelné těžařstvo.
Bombardování Dubí
Dne 12. září 1944 se během leteckého poplachu ukryli lidé v lesíku u kostela sv. Jana Křtitele mezi Dubím a Dříní. Byli mezi nimi obyvatelé okolí i zaměstnanci průmyslových závodů. Bomby dopadly přímo do prostoru úkrytu.
Vládní připomínka sedmdesátého výročí uvádí 22 lidí zabitých na místě a dalších třináct, kteří zemřeli po převozu do nemocnice. Celkem tedy 35 obětí. Některé pozdější místní texty uvádějí 36 nebo přibližně 38 mrtvých; rozdíl vzniká v pozdějším započítávání zemřelých a zaměstnanců závodů. Pomník u sv. Jána nese jména obětí a událost je podrobněji popsána také v článcích Dubí a Dříň a Válka, Lidice a Velké Kladno.
Poslední týdny války na železnici
V dubnu 1945 se spojenecké letectvo snažilo omezit německou železniční dopravu. Útoky zasáhly také civilní vlaky a cestující na Kladensku.
Dne 16. dubna zahynulo pět lidí při útoku na osobní vlak vyjíždějící z Brandýsku směrem na Kladno. Následující den bombardéry zaútočily na kladenský železniční uzel. Poškozena byla výtopna, lokomotiva, koleje a domy v okolí; potvrzeno je jedenáct obětí. Dne 22. dubna zasáhl další útok osobní vlak v Podlešíně a zabil 23 lidí. Vývoj tratí, nádraží a průmyslových vleček popisuje článek Železniční síť Kladna.
Důl Nosek: největší důlní neštěstí revíru
Požár na dole Nosek v Tuchlovicích 23. září 1960 je největší důlní katastrofou v dějinách kladenského revíru. Kouř se rozšířil do pracovišť a záchrana osádky byla komplikována nesprávným vyhodnocením situace a neuspořádaným vedením zásahu. Hornický zpravodaj uvádí 54 horníků otrávených oxidem uhelnatým a dalších dvacet, kteří následkům otravy podlehli.
Pomník se jmény dvaceti zemřelých vznikl až v roce 2008 a stojí v pietním parčíku Hornického skanzenu Mayrau. Katastrofa připomíná, že moderní důl nebyl automaticky bezpečný: rozhodovala nejen technika, ale také větrání, rychlost varování, orientace v podzemí a řízení záchranné operace.
Zákolany 1964
Dne 25. ledna 1964 narazil v Zákolanech neovladatelný nákladní vlak do osobního vlaku stojícího ve stanici. Nákladní souprava jela od Kladna a vezla hutní výrobky. Zemřelo čtrnáct lidí. Český rozhlas označuje nehodu za nejtragičtější železniční neštěstí ve Středočeském kraji.
Vyšetřování spojilo katastrofu s chybně sestaveným brzdovým systémem a nezkušeností vlakové čety. Pomník se jmény obětí byl v Zákolanech odhalen v roce 2020, šestapadesát let po neštěstí.
Schoeller 2001: tragédie na konci těžby
Na dole Schoeller se 29. listopadu 2001 vznítila metanová směs. Výbuch zabil čtyři lidi. Důl byl v té době posledním činným dolem kladenského revíru a tragédie urychlila rozhodování o konci provozu. Poslední vůz uhlí vyjel 29. června 2002.
Schoeller uzavírá průmyslovou časovou osu zvlášť tvrdým způsobem. Kladenské hornictví nezačalo ani neskončilo jedním administrativním rozhodnutím: mezi prvními šachtami a posledním vozem stojí opakované ztráty lidských životů.
Bývalá Poldi: zřícení haly v roce 2007
Smrtelná událost v hutním areálu je přesně doložena až po zastavení velké části výroby. Dne 28. července 2007 se v bývalých válcovnách Poldi zřítila část opuštěné haly. Uvnitř bylo šest lidí, kteří podle svědků rozebírali ocelovou konstrukci. Dva muži zahynuli, tři byli těžce zraněni a jeden z místa utekl.
Tragédie nebyla havárií vysoké pece ani výrobního provozu. Patří k dějinám rozpadu areálu po pádu Poldi: opuštěné budovy byly rozebírány, kov měl okamžitou cenu a vlastnická i fyzická kontrola rozsáhlého brownfieldu selhávala. Událost tak spojuje lidské oběti s dlouhodobým chátráním bývalého průmyslového města.
Zápisy v městské kronice
Pamětní kniha horního města Kladna zachycuje pracovní úrazy, výbuchy, požáry a poválečné oběti. U tragických událostí je kronika jen jedním pramenem: počty obětí a právní závěry je nutné držet u konkrétních důlních, policejních, soudních nebo pietních zdrojů. Pamětní kniha horního města Kladnaobrazy 108, 116, 130, 173, 185, 208, 212