Jiří Dienstbier
20. dubna 1937, Kladno - 8. ledna 2011, Praha
Jiří Dienstbier byl český novinář, disident, signatář a mluvčí Charty 77,
politický vězeň, polistopadový ministr zahraničí a senátor za kladenský obvod.
Narodil se v Kladně v rodině lékaře a jeho veřejná dráha vedla od rozhlasu přes
normalizační perzekuci až k obnově československé diplomacie po listopadu 1989.
Původ, vzdělání a rozhlas
Dienstbier se narodil 20. dubna 1937 v Kladně v rodině lékaře. V Praze studoval
žurnalistiku na Univerzitě Karlově a studium dokončil v roce 1959. Od konce
padesátých let pracoval v Československém rozhlase. MZV uvádí jeho působení v
zahraničním zpravodajství, komentátorskou práci a cesty do západní Evropy, na Dálný
východ i do Spojených států; v letech 1964-1967 byl rozhlasovým korespondentem na
Dálném východě.
V srpnu 1968 se zapojil do protiokupačního rozhlasového vysílání.
Normalizace, Charta 77 a vězení
Po nástupu normalizace byl Dienstbier propuštěn z rozhlasu a ztratil možnost pracovat ve své původní profesi. V sedmdesátých a osmdesátých letech podle MZV pracoval mimo novinařinu: jako dokumentátor, noční hlídač a topič. Zároveň zůstal aktivní v neoficiální veřejné sféře.
Patřil k prvním signatářům Charty 77 a v letech 1979 a 1985 byl jejím mluvčím.
V roce 1979 byl spolu s Petrem Uhlem, Václavem Havlem, Václavem Bendou a Otkou
Bednářovou odsouzen za činnost ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Ve vězení
strávil tři roky.
Samizdat a Lidové noviny
Během dvou desetiletí mezi srpnem 1968 a listopadem 1989 publikoval v samizdatu,
udržoval kontakty s nezávislými občanskými skupinami i se západními novináři a politiky.
Po obnovení samizdatových Lidových novin v roce 1988 byl předsedou jejich redakční
rady.
Ministr zahraničí
Dne 10. prosince 1989 byl jmenován ministrem zahraničí Československa a současně se
stal místopředsedou federální vlády. Funkci ministra zastával do 27. června 1992.
MZV ho vede jako třináctého ministra zahraničí Československa a prvního nekomunistického
šéfa diplomacie po roce 1948.
Vládní a ministerský životopis spojují jeho funkční období s obnovením československé zahraniční politiky po pádu komunistického režimu.
Knihy, mezinárodní práce a ocenění
Dienstbier publikoval stovky článků a esejí. MZV uvádí mimo jiné knihy Noc začala ve tři ráno, Rozhlas proti tankům, Snění o Evropě, Od snění k realitě a Daň z krve.
Po ministerském období založil Radu pro mezinárodní vztahy a působil jako zvláštní
zpravodaj Komise OSN pro lidská práva pro bývalou Jugoslávii, Bosnu a Hercegovinu a
Chorvatsko.
Vládní stránka uvádí i jeho akademické a mezinárodní působení po odchodu z federální vlády: byl doktorem honoris causa Burgundské univerzity v Dijonu, hostujícím profesorem na Claremont Graduate University, University of North Carolina v Chapel Hill, Univerzitě Karlově a Brown University a osobním zástupcem prezidenta republiky ve skupině pro multilaterální spolupráci a reformu OSN.
Za svou práci obdržel řadu ocenění: Řád Tomáše Garrigua Masaryka, ocenění PRO MERITO Rady Evropy, německý Velký záslužný kříž se hvězdou a stuhou, Maltézský kříž, Berlínského medvěda, Medaili prezidenta Italské republiky, korejský diplomatický řád a titul World Press Freedom Hero od International Press Institute.
Senátor za Kladensko
V roce 2008 byl zvolen senátorem za volební obvod č. 30 Kladno. Mandát vykonával do
smrti 8. ledna 2011; v doplňovacích volbách jej následně získal jeho syn
Jiří Dienstbier mladší.
Časová osa
1937: narodil se v Kladně.1959: dokončil studium žurnalistiky na Univerzitě Karlově.1958-1969: působil jako redaktor a komentátor Československého rozhlasu.1964-1967: byl rozhlasovým korespondentem na Dálném východě.1968: zapojil se do protiokupačního vysílání.1970: po normalizaci byl vytlačen z rozhlasové profese.1977: patřil k prvním signatářům Charty 77.1979a1985: byl mluvčím Charty 77.1979-1982: byl vězněn za činnost ve VONS.1988: stal se předsedou redakční rady samizdatových Lidových novin.10. prosince 1989: byl jmenován ministrem zahraničí.1989-1992: působil jako ministr zahraničí a místopředseda federální vlády.1994: založil Radu pro mezinárodní vztahy.1998-2001: působil jako zvláštní zpravodaj Komise OSN pro lidská práva pro bývalou Jugoslávii.2008: byl zvolen senátorem za kladenský obvod.2011: zemřel v Praze.