Květa Válová

13. prosince 1922, Kladno - 6. září 1998, Kladno

Květa Válová byla česká malířka, kreslířka a grafička. Narodila se v Kladně jako dvojče Jitky Válové, vystudovala u Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a stala se členkou skupiny Trasa. Její dílo patří k výrazným podobám české Nové figurace a dlouhodobě pracuje s tématy hmoty, tíhy, země, tlaku a lidské odolnosti.

Kladno se do její tvorby propsalo přes průmyslové prostředí, dělnickou zkušenost a každodenní blízkost hutí a práce. Na rozdíl od Jitčiny křehčí a pohyblivější figurace Květa budovala mohutnější, statičtější a sevřenější tvary.

Studium a společná dráha s Jitkou

Květa a Jitka Válovy sdílely rodinné zázemí, školení i většinu pracovního života. Po válce odešly na VŠUP v Praze, kde Květa podle Artlistu studovala v letech 1946-1951 v ateliéru Emila Filly. Společná zkušenost nevedla ke stejné tvorbě. Obě sestry vycházely z figury, ale každá ji řešila jiným výtvarným jazykem.

Od padesátých let vystavovaly se skupinou Trasa. Patřily ke generaci, která se vyrovnávala s poválečnou zkušeností, tlakem socialistického realismu i možnostmi nové figurace. Květa Válová v této linii postupně směřovala k monumentálním figurám, balvanům, valům a obrazům tíhy.

Dělníci, slévači a valcíři

Artlist i GVUO připomínají, že už v padesátých letech vytvořila rozsáhlý soubor figurálních robustních postav dělníků, slévačů a valcířů. Tato témata nevznikala z vnějšího zadání. Vycházela z dlouhého života v kladenském dělnickém prostředí, které se pro obě sestry stalo přirozeným zdrojem obrazů.

U Květy Válové je člověk často těžký, sevřený a napojený na zemi. Hmota v jejích obrazech není jen fyzikální vlastnost, ale i lidský osud. Tlak, tíha a tření se stávají výtvarnými znaky zkušenosti, kterou nelze oddělit od práce, krajiny a doby.

Kameny, balvany a monumentální výraz

GVUO u obrazu Kameny z roku 1978 popisuje typickou polohu Květy Válové: pevná obrysová linie, plný objem a nekompromisní monumentalita. Od konce sedmdesátých let se v její tvorbě opakují kameny, balvany, nárazy, dotyky a sevření. Tyto motivy rozvíjejí stejnou otázku jako rané figury dělníků: jak zobrazit tíhu, která člověka netlačí jen fyzicky, ale i existenciálně.

Na rozdíl od Jitky pracovala Květa s větší hmotností tvaru. Její obrazy působí jako pevné bloky, v nichž se lidské tělo a země často přibližují až k jedné soustavě.

Výstavy, sbírky a odkaz

Květa Válová vystavovala s Jitkou doma i v zahraničí. Poslední velké retrospektivy v roce 2000 se už nedožila. Zemřela v Kladně v roce 1998. GASK později získal rozsáhlou pozůstalost obou sester a výstava Cesta předurčena osudem představila jejich dílo k stému výročí narození.

Časová osa

• 1922: narodila se v Kladně jako dvojče Jitky Válové.
• 1946-1951: studovala na VŠUP v Praze u Emila Filly.
• 50. léta: vznikají robustní figury dělníků, slévačů a valcířů.
• 1954: podle Artlistu se sestry staly členkami skupiny Trasa.
• 60. léta: Květa Válová patří k významným osobnostem Nové figurace.
• 1978: vzniká obraz Kameny, typický pro pozdější motivy tíhy a balvanů.
• 1994: spolu s Jitkou získala Herderovu cenu.
• 1998: zemřela v Kladně.
• 2021: GASK získal pozůstalost sester Válových.

Zdroje