Divadlo Lampion

Divadlo Lampion je kladenská profesionální loutková scéna. Vzniklo na konci čtyřicátých let jako pobočka Ústředního loutkového divadla; první profesionální premiéry uvedlo 8. ledna 1950. Od roku 1951 sídlí na náměstí Starosty Pavla. Jeho dějiny proto nejsou přílohou k činohře, ale samostatnou linií městské kultury pro děti, školy i dospělé publikum.

Od pobočky k Lampionu

Profesionální působení začalo premiérou inscenací Tonda čaruje a Zlatý motýl. Soubor pak vystupoval pod několika názvy: od pobočky Ústředního loutkového divadla přes loutkovou scénu městského divadla až po Středočeské loutkové divadlo. Název Divadlo Lampion používá od roku 1990.

Charvátova a Volfova éra

Od roku 1957 vedl soubor Václav Charvát. V jeho období v Kladně působili herečka a režisérka Markéta Schartová, výtvarníci Lubor Friedrich a Karel Hlavatý i režiséři Jiří Jaroš a Vladimír Gromov. Vrcholem této etapy byla inscenace Maeterlinckovy hry Smrt Tintagilova z roku 1969 v režii Karla Brožka a s výpravou Aloise Tománka.

Ve druhé polovině sedmdesátých let byl uměleckým vedoucím Jaroslav Volf (loutkoherec). Na směřování souboru tehdy působila dramaturgyně Venuše Dytrychová. Z této etapy divadlo vyzdvihuje inscenaci Děvčátko z rýžových polí z roku 1983; Volfovu práci ve funkci roku 1985 vystřídal Pavel Polák.

V roce 1990 se ředitelem stal Karel Brožek a soubor přijal název Divadlo Lampion. Rozšířil repertoár také o tvorbu pro dospívající a dospělé; v roce 2000 zde byla poprvé na loutkové scéně uvedena hra Václava Havla Zítra to spustíme!. V roce 2006 město spojilo Lampion a Městské divadlo Kladno do jedné organizace. Obě scény dnes zastřešují Divadla Kladno.

Časová osa

Zdroje