Karel Lažnovský

Matriční zápis

Narození · Kladno 79 — kniha narozených pro Motyčín 1903–1909 · signatura 4 S, list 102, snímek 106

Dítě

Karel Josef František Lažnovský

Narození

8. března 1906

Křest

15. března 1906

Místo

Motyčín, čp. 325

Otec

Karel Lažnovský, horník v Motyčíně

Matka

Františka Serčinová

8. března 1906, Motyčín - 11. října 1941, Praha

Zápis narození zachycuje Karla Josefa Františka Lažnovského v Motyčíně čp. 325. Jeho otcem byl Karel Lažnovský, horník v Motyčíně, a matkou Františka Serčinová.

Karel Lažnovský byl český novinář, redaktor a politický publicista. Narodil se v Motyčíně, dnešní části Kladna, a jeho kariéra tvoří sporné jádro protektorátní žurnalistiky. Kladno minulé ho popisuje jako osobnost, která prošla komunistickým tiskem, nacionalistickým obratem a nakonec aktivistickou žurnalistikou v době nacistické okupace.

Lažnovského dráha vedla z chudého hornického zázemí přes práci v kladenských dolech, obchodní akademii, neúspěšnou pařížskou epizodu, komunistickou publicistiku, národní socialismus a protektorátní propagandu až k chlebíčkové aféře kolem premiéra Aloise Eliáše. Kladenský rámec je přesný: narodil se v Motyčíně, dnešní části Kladna.

Původ, vzdělání a začátky

Český rozhlas Plus v pořadu Portréty uvádí, že Lažnovský přišel na svět ve velmi chudé hornické rodině na Kladensku. Studoval obchodní akademii, což byl v jeho sociálním prostředí výrazný posun. V roce 1925 našel práci jako pomocný dělník v kladenských dolech. Koncem dvacátých let odešel do Paříže, ale místo nového začátku se živil mytím nádobí a po nástupu hospodářské krize se vrátil do Československa.

Tyto zkušenosti ho přivedly k levicové politice. Vstoupil do komunistické strany a začal psát pro Rudé právo. V jeho rané publicistice se spojovalo dělnické prostředí Kladenska, sociální zkušenost a radikalizace způsobená hospodářskou krizí.

Od Rudého práva k Českému slovu

Wikipedie, Kladno minulé i Český rozhlas uvádějí, že pro Rudé právo psal do roku 1933. Poté se posunul k národním socialistům, přispíval do Českého slova a stále častěji používal nacionalistickou a fašizující argumentaci. Po okupaci už v Českém slově vítal Hitlerovu „novou Evropu“ a vyzýval Čechy k oddanosti nacistickému plánu.

Vydával také servilní texty a knihy oslavující nacismus. Stal se šéfredaktorem Českého slova a jedním z českých aktivistických novinářů, kteří v protektorátu dobrovolně podporovali okupační moc. Rozhlasový portrét jeho kariéru rámuje jako cestu od komunismu k nacismu, nikoli jako jednoduchý přesun mezi redakcemi.

Protektorát a smrt

Český rozhlas připomíná Lažnovského mezi neblaze proslulými protektorátními novináři. Byl součástí skupiny aktivistických redaktorů, kteří se v září 1941 setkali s ministerským předsedou Aloisem Eliášem. Po této schůzce onemocněl a zemřel. Případ je v české paměti spojen s takzvanou chlebíčkovou aférou a s represí proti Eliášovi.

Lažnovský byl jediným z novinářů, kteří po návštěvě u Eliáše zemřeli. Podle Wikipedie zemřel na břišní tyfus; Český rozhlas zároveň připomíná, že se mezi historiky dál vede spor o přesný průběh a vědomou roli Aloise Eliáše. Lažnovského smrt v říjnu 1941 se stala součástí nacistického tlaku na protektorátní vládu i pozdější paměti české kolaborantské žurnalistiky.

Časová osa

• 1906: narodil se v Motyčíně.
• 1925: pracoval jako pomocný dělník v kladenských dolech.
• konec 20. let: odešel do Paříže, kde se živil mytím nádobí.
• 20.-30. léta: působil v levicovém a komunistickém tisku.
• do 1933: psal pro Rudé právo.
• 30. léta: přešel k Českému slovu a k nacionalistickým postojům.
• po 1939: v protektorátním tisku podporoval nacistickou okupaci a „novou Evropu“.
• září 1941: účastnil se schůzky novinářů u Aloise Eliáše.
• 11. října 1941: zemřel v Praze.

Zdroje