Jiří Kolář

Jiří Kolář (24. září 1914 Protivín – 11. srpna 2002 Praha) byl básník, výtvarník, překladatel a autor koláží. Dětství a ranou dospělost prožil v Kladně; regionální biografická databáze vymezuje jeho kladenská léta obdobím 1925–1945. Ministerský životopis uvádí, že se rodina do města přestěhovala už roku 1922.

Škola, učení a první práce

Kolář navštěvoval I. měšťanskou školu pro chlapce a vyučil se truhlářem. V době hospodářské krize pracoval příležitostně; od poloviny třicátých let působil v družstvu Včela. Za války byl nasazen na stavbu železniční vlečky v Srbech a později pomáhal jako číšník v hostinci Václava Pánka.

V Kladně se zapojil do kulturního a politického života. Byl činný v kladenském výboru Svazu mladých a v pěveckém a recitačním kroužku Anticorro. Roku 1938 redigoval časopis Hej rup a v revue U zveřejnil báseň Kladenská noc, později zařazenou do skladby Nový don Quijote. Místní dělnický tisk a kulturní spolky popisuje také článek Kladenská média a dělnický tisk.

Válka a odchod do Prahy

Za okupace vstoupil do Syndikátu českých spisovatelů. Roku 1941 mu vyšla první sbírka Křestný list; ve čtyřicátých letech se podílel na vzniku Skupiny 42. Jeho pracovní a literární začátky patří do stejné válečné kapitoly města jako dění popsané v článku Válka, Lidice a Velké Kladno.

V roce 1945 vedl v Kladně organizaci Svazu české mládeže. Téhož roku odešel do Prahy jako redaktor nakladatelství Dílo a později vedl týdeník Lidová kultura. Kladenské období tím skončilo; jeho další kariéra už se odehrávala především v Praze a od roku 1980 také v Paříži.

Básník a výtvarník

Po roce 1949 se věnoval vlastní literární a výtvarné práci. V padesátých letech čelil publikačnímu zákazu a trestnímu stíhání kvůli strojopisu sbírky Prometheova játra. Od šedesátých let pravidelně vystavoval doma i v zahraničí a rozvinul techniky koláže, roláže, chiasmáže, proláže a ventiláže. V sedmdesátých letech spoluvydával samizdatovou edici Petlice a podepsal Chartu 77.

Po odchodu do Francie roku 1980 získal v roce 1984 francouzské občanství. Po listopadu 1989 znovu pobýval také v Praze a na podzim 1999 se tam vrátil natrvalo. Pamětní desku v Kladně město odhalilo 24. září 2014, v den stého výročí jeho narození.

Časová osa