Ilona Svobodová

20. června 1960, Kladno

Ilona Svobodová je česká herečka a dabérka. Narodila se v Kladně, vystudovala Pražskou konzervatoř a od 80. let patří k výrazným tvářím českého divadla, televize a dabingu. Její profesní dráha vede přes filmové a televizní začátky, Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého, pozdější Labyrint, Divadlo v Dlouhé, další pražské scény a dlouhodobé působení v seriálu Ulice.

Její kladenská data jsou přesná a úsporná: narození 20. června 1960 v Kladně a doložené studentské hostování v kladenském divadle. Těžiště profilu leží v herecké a dabingové práci: v inscenacích Realistického divadla a Divadla v Dlouhé, ve filmech 80. let, v seriálové roli Jitky Farské a v dabingu zahraničních hereček.

Dětství, zájmy a konzervatoř

Profil Divadla v Dlouhé popisuje Svobodovou jako aktivní dítě s dramatickým, výtvarným, hudebním, tanečním i gymnastickým zázemím. Po maturitě na běžné střední škole se k divadlu nedostala klasickou cestou; mezi přijímacími zkouškami studovala jazyky a složila státnici z psaní na stroji a těsnopisu. Nakonec nastoupila na Pražskou konzervatoř, kterou absolvovala v roce 1983.

Už během studia natáčela televizní inscenace a filmy. Divadlo v Dlouhé připomíná spolupráci s režiséry jako František Vláčil, Jaromil Jireš, Zdeněk Rychman nebo Otakar Vávra. Středočeská vědecká knihovna zároveň uvádí její hostování v kladenském divadle při studiu na konzervatoři.

Filmové a televizní začátky

Do širšího povědomí vstoupila už na přelomu 70. a 80. let. Veřejné filmografické profily u ní uvádějí televizní filmy Medaile za všední dny, V pozdním dešti, Chvíle pro píseň trubky nebo Tak co, mladý muži?. První výraznou filmovou stopou byl Hadí jed Františka Vláčila z roku 1981, kde hrála po boku Josefa Vinkláře. Do její rané filmové a televizní vrstvy patří také Vítr v kapse, historický film Oldřich a Božena, Sněženky a machři, Piloti a pozdější televizní adaptace Přítelkyně z domu smutku.

Nejviditelnější novější televizní rolí je Jitka Farská v seriálu Ulice, s nímž je spojovaná od jeho začátků v roce 2005. Svobodová se tak stala herečkou, kterou část diváků zná z divadelních scén, jiná část z filmů 80. let a další generace z dlouhodobého televizního vyprávění.

Realistické divadlo, Labyrint a Divadlo v Dlouhé

Od pátého ročníku konzervatoře hostovala v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého. Po absolutoriu tam získala angažmá a prošla érou, v níž v souboru působili výrazní režiséři a herečtí partneři. Divadlo později neslo název Labyrint.

Po čtrnácti letech z Realistického divadla odešla, strávila rok na volné noze a poté se stala členkou nově vzniklého souboru Divadla v Dlouhé. Tam její profil uvádí řadu konkrétních rolí: Lady v Garderobiérovi, Terezu Tormentinu Superstar v Goldbergovských variacích, Marii Dubskou v Našich furiantech, Lady Felmetovou v Soudných sestrách, Uršulu v Tajemství Viléma Storitze, Věru v Konci masopustu, Madeleine Béjartovou v Bulgakovově Molièrovi nebo Hostinskou a ženu Domšíkovu v Epochálním výletu pana Broučka do XV. století.

Vedle Dlouhé hrála také na dalších pražských scénách, mimo jiné v Divadle v Řeznické, ve Spolku Kašpar, v Hudebním divadle Karlín, v Divadle Palace, v Divadle U Valšů nebo v Divadle Broadway.

Novější divadelní práce

Databáze i-divadlo u Svobodové v roce 2026 eviduje aktuální nebo nově uváděné inscenace na několika pražských scénách. Patří k nim Šplouch u JT Promotion, Zatmění a Žena, která uvařila svého manžela v Divadle Na Maninách, Tři grácie z umakartu ve Studiu DVA, Dámská čtyřhra ve Spolku Kašpar a 3 ženy v 3D Company.

Stejná databáze ukazuje i šířku její pozdější divadelní práce mimo stálé angažmá: v Hudebním divadle Karlín hrála v inscenacích Bonnie & Clyde a Včera tě zabiju!, v dalších projektech se objevují komorní, zájezdové i muzikálové tituly. Po odchodu z dlouhého stálého angažmá tak nepřestala hrát, ale přešla k volnější kombinaci scén, agenturních projektů a televizní práce.

Dabing a hlasová práce

Dabing je samostatná část její kariéry. Veřejné divadelní profily uvádějí, že často dabovala Michelle Pfeiffer, Sharon Stone nebo Demi Moore; filmografické profily připomínají také dabing filmů Číslo 5 žije a Nekonečný příběh 2. V českém dabingu se tak její hlas stal součástí domácí filmové kultury stejně jako její tvář v televizi a divadle.

Divadlo v Dlouhé připomíná i nominaci na diváckou cenu TýTý za dabing. U hereček její generace je právě kombinace divadla, televize a dabingu důležitá: nejde o oddělené profese, ale o tři způsoby, jimiž se herecká práce dostává k publiku.

Rodina

Veřejné profily uvádějí, že byla vdaná za hudebníka a skladatele Petra Skoumala. Divadlo v Celetné zmiňuje dvě děti, Adélu a Filipa. Encyklopedické zdroje doplňují také první manželství s Gustavem Bubníkem. Rodinná vrstva je u Svobodové podstatná hlavně proto, že se protíná s českou kulturní scénou: Petr Skoumal patřil k výrazným skladatelům a hudebníkům.

Kladenská kapitola

Svobodová se narodila v Kladně a Středočeská vědecká knihovna dokládá její studentské hostování v kladenském divadle. Tím její místní kapitola nekončí u jedné položky v rodném listě, ale dotýká se i konkrétní kulturní instituce. Další profesní dráha už vedla převážně do Prahy, filmu, televize a dabingu.

Časová osa

• 1960: narodila se v Kladně.
• studium: nastoupila na Pražskou konzervatoř.
• při studiu: hostovala v kladenském divadle a natáčela televizní i filmové role.
• 1981: objevila se ve filmu Hadí jed.
• 1983: absolvovala Pražskou konzervatoř.
• 80. a 90. léta: působila v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého a v Labyrintu.
• od 90. let: stala se členkou Divadla v Dlouhé a hrála i na dalších scénách.
• 2005: začala být spojovaná se seriálem Ulice a rolí Jitky Farské.
• 2015-2026: databáze i-divadlo zachycuje další uváděné inscenace mimo stálé angažmá, mimo jiné Divadlo Na Maninách, Studio DVA, Spolek Kašpar a 3D Company.
• později: výrazně se prosadila také v dabingu.

Zdroje